M’Cheyne Bible Reading Plan

Sčítání lidu a Boží trest

24 Hospodin znovu vzplanul hněvem proti Izraeli. „Jdi, sečti Izraele a Judu,“ podnítil proti nim Davida.

² Král tedy řekl veliteli svého vojska Joábovi: „Obejdi všechny izraelské kmeny od Danu až po Beer-šebu. Sečtěte lid – chci znát jeho počet.“

³ Joáb ale králi namítl: „Hospodin, tvůj Bůh, kéž rozmnoží lid před zraky mého pána a krále nastokrát! Proč bys ale dělal něco takového?“ ^[a]

⁴ Proti královskému slovu ale Joáb ani velitelé vojska nic nezmohli, a tak se od krále vydali sčítat lid Izraele. ⁵ Překročili Jordán a utábořili se poblíž Aroeru, v údolí jižně od města. Prošli Gád a pokračovali k Jaezeru. ⁶ Přišli do Gileádu, do kraje Tachtim-chodši a dále do Dan-jaanu. Obešli Sidon ⁷ a pokračovali k týrské pevnosti a ke všem hivejským a kanaánským městům, odkud se vydali na jih k judskému Negevu do Beer-šeby.

⁸ Po devíti měsících a dvaceti dnech obešli celou zem a vrátili se do Jeruzaléma. ⁹ Joáb předal králi seznam sečteného lidu: Izrael čítal 800 000 udatných mužů schopných boje. Judských mužů bylo 500 000.

¹⁰ Po tom sčítání lidu ale Davida začalo trápit svědomí. „Spáchal jsem veliký hřích!“ volal David k Hospodinu. „Prosím tě, Hospodine, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák.“

¹¹ Ráno, když David vstal, dostal Davidův vidoucí, ^[b] prorok Gád, slovo Hospodinovo: ¹² „Jdi a promluv k Davidovi: Tak praví Hospodin – Nabízím ti trojí trest. Vyber si jeden a ten ti dám.“

¹³ Gád tedy přišel k Davidovi a řekl mu: „Mají na tvou zem přijít tři roky ^[c] hladu? Nebo chceš být tři měsíce pronásledován a prchat před nepřáteli? Anebo má být ve tvé zemi tři dny mor? Teď se rozmysli a uvaž, jak mám odpovědět Tomu, který mě posílá.“

¹⁴ „Je mi tak úzko!“ odpověděl David Gádovi. „Raději ať padneme do rukou Hospodinových, neboť jeho slitování je nesmírné. Jen ať nepadnu do rukou lidem.“

¹⁵ Hospodin tedy na Izrael dopustil mor od toho rána až do určeného času. Od Danu po Beer-šebu zemřelo z lidu 70 000 mužů.

¹⁶ Když pak anděl vztáhl ruku, aby hubil Jeruzalém, Hospodina nad tím neštěstím pojala lítost a řekl andělovi hubícímu lid: „Dost už, zadrž!“ Hospodinův anděl byl právě u mlatu Aravny Jebusejského.

David staví oltář

¹⁷ Když David viděl, jak anděl pobíjí lid, řekl Hospodinu: „To přece já jsem zhřešil, to já jsem se provinil! Co ale provedly tyto ovečky? Ať tvá ruka dolehne na mě a na mou rodinu!“

¹⁸ Ještě téhož dne k Davidovi přišel Gád se slovy: „Jdi a postav Hospodinu oltář na mlatu Aravny Jebusejského.“ ¹⁹ David tedy poslechl Gádovo slovo a šel, jak Hospodin přikázal.

²⁰ Aravna vyhlédl ven, a když uviděl, že k němu míří král se svou družinou, vyšel z domu a poklonil se králi až k zemi. ²¹ „Proč můj pán a král přichází za svým služebníkem?“ zeptal se Aravna.

„Chci od tebe koupit ten mlat,“ odpověděl David. „Postavím na něm oltář Hospodinu, aby se ta rána mezi lidem zastavila.“

²² Aravna mu řekl: „Jen ať si můj královský pán vezme a obětuje, co se mu zlíbí. Zde je skot k oběti a zde smyky a jha na dříví. ²³ To vše dává Aravna ^[d] králi.“ A dodal: „Kéž Hospodin, tvůj Bůh, ráčí přijmout tvoji oběť.“

²⁴ „To ne,“ odpověděl král Aravnovi. „Koupím to od tebe za plnou cenu. Přece Hospodinu, svému Bohu, nepřinesu oběť, která je zadarmo.“

A tak David koupil ten mlat i ten skot za 50 šekelů ^[e] stříbra. ²⁵ Potom tam postavil oltář Hospodinu a přinesl zápalné i pokojné oběti. Hospodin vyslyšel modlitby za zemi, a tak se ta rána od Izraele odvrátila.

4 Snažím se říci, že dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka. Je sice pánem všeho, ² ale až do času určeného otcem zůstává pod poručníky a správci. ³ Dokud jsme byli nedospělí, byli jsme i my takto zotročeni principy tohoto světa.

⁴ Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, ⁵ aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství. ⁶ A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, ^[a] Otče!“ ⁷ A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.

Bojím se o vás

⁸ Dokud jste ještě neznali Boha, otročili jste těm, kdo přirozeně nejsou žádní bohové. ⁹ Teď jste ale Boha poznali (lépe řečeno: Bůh poznal vás). Proč se tedy znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu otročit? ¹⁰ Dbáte na dny, měsíce, období a roky! ¹¹ Bojím se o vás, aby snad všechna moje dřina pro vás nebyla zbytečná.

¹² Bratři, prosím vás, buďte jako já; vždyť i já jsem jako vy. Nijak jste mi neublížili. ¹³ Jak víte, na začátku jsem vám kázal evangelium v tělesné slabosti. ¹⁴ I když můj stav byl pro vás zkouškou, nepohrdli jste mnou a neodmítli mě. Přijali jste mě jako Božího anděla, jako Krista Ježíše! ¹⁵ Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu dosvědčit, že kdyby to šlo, vyloupli byste si oči a dali mi je! ¹⁶ Stal jsem se snad vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu? ¹⁷ Tamti o vás mají horlivý zájem, ale nemyslí to dobře. Chtějí vás odloučit ode mě, abyste horlili pro ně. ¹⁸ Je dobré horlit v zájmu dobra, a to vždycky, nejen když jsem u vás.

¹⁹ Děti moje, znovu vás v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus. ²⁰ Chtěl bych teď být s vámi a změnit svůj tón, neboť jsem nad vámi bezradný.

Dvě smlouvy

²¹ Takže vy chcete být pod Zákonem? Povězte mi, slyšíte vůbec, co Zákon říká? ²² Je psáno, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné. ^{[b] 23} Ten z otrokyně se ale narodil jen podle těla, kdežto ten ze svobodné skrze zaslíbení.

²⁴ Je to jinotaj; ty ženy jsou dvě smlouvy. Jedna je z hory Sinaj a tak jako Hagar rodí své děti do otroctví. ²⁵ Tato Hagar představuje horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví. ²⁶ Nebeský Jeruzalém je ale svobodný a ten je naší matkou. ²⁷ Je přece psáno:

²⁸ Vy, bratři, jste tedy jako Izák dětmi zaslíbení. ²⁹ Dnes je to stejné jako tehdy: ten narozený podle těla pronásleduje narozeného podle Ducha. ³⁰ Co ale říká Písmo? „Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem svobodné!“ ^[d]

³¹ A tak, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale té svobodné.

Pyšný cedr

31 Prvního dne třetího měsíce jedenáctého roku ^[a] jsem dostal slovo Hospodinovo: ² „Synu člověčí, řekni faraonovi, králi Egypta, a jeho hordám:

¹⁰ Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se tyčil tak vysoko a špicí sahal až k oblakům, takže jeho srdce tou výškou zpychlo, ¹¹ vydám jej do rukou vůdce národů, aby s ním naložil, jak si za svou špatnost zaslouží. Zavrhl jsem ho ¹² a cizáci, ti nejukrutnější mezi pohany, jej porazili a nechali ho být. Jeho větve padly na hory i všechna údolí, jeho haluze leží polámány ve všech roklích na zemi. Všechny národy země opustily jeho stín a nechaly ho být. ¹³ Na jeho padlém kmeni hnízdí všelijací ptáci a mezi jeho větvemi je všelijaká zvěř. ¹⁴ To proto, aby se už žádné stromy u vody takto netyčily do výšky, aby svou špicí nesahaly k oblakům a ve své pýše se nestavěly nad ostatní stromy napájené vodami. Jeden jak druhý přece musí umřít – směřují pod zem mezi smrtelníky, kteří sestupují do jámy.

¹⁵ Tak praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do podsvětí, zahalil jsem hlubinu smutkem nad ním; zadržel jsem její prameny, až se ty vydatné vody zastavily. I Libanon jsem kvůli němu zachmuřil a všechny lesní stromy kvůli němu povadly. ¹⁶ Rachotem jeho pádu jsem rozechvěl národy, když jsem ho srazil do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy. Pod zemí tehdy došly útěchy všechny stromy Edenu, ty nejlepší ze skvělých stromů napájených v Libanonu. ¹⁷ I ony totiž jako on sestoupily do podsvětí k mečem pobitým, stejně jako jeho spojenci žijící v jeho stínu mezi národy.

¹⁸ Který strom v Edenu se ti mohl slávou a vznešeností vyrovnat? Stejně jako ty edenské stromy však skončíš mezi neobřezanci dole pod zemí, ulehneš k mečem pobitým.

Tak je tomu s faraonem a se všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“

79 Žalm Asafův.