M’Cheyne Bible Reading Plan

Amnon a Támar

13 Uplynul nějaký čas. Davidův syn Abšalom měl krásnou sestru jménem Támar a jiný Davidův syn, Amnon, se do ní zamiloval. ² Amnon se pro svou sestru Támar tak soužil, až z toho onemocněl. Byla to panna a jemu se zdálo nemožné něčeho u ní dosáhnout.

³ Amnon měl jednoho přítele jménem Jonadab. Tento Jonadab, syn Davidova bratra Šimey, byl velmi chytrý člověk. ⁴ „Co že tak den za dnem chřadneš, královský synu? Nesvěříš se mi?“ vyptával se ho.

„Miluji Támar, sestru mého bratra Abšaloma,“ prozradil mu Amnon.

⁵ „Ulehni na lůžko a dělej, že jsi nemocný,“ poradil mu Jonadab. „Až se na tebe přijde podívat otec, řekneš mu: Kdyby tak mohla přijít má sestra Támar a nakrmila mě. Připravila by jídlo tady u mě, abych se díval, a pak by mě krmila.“

⁶ Amnon si tedy lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj přišel podívat král, Amnon mu řekl: „Kdyby tak mohla přijít má sestra Támar, připravit mi tu pár srdíček a nakrmit mě.“

⁷ David poslal k Támar domů vzkaz: „Zajdi prosím do domu svého bratra Amnona a připrav mu jídlo.“ ⁸ Támar tedy šla do domu svého bratra Amnona. Zatímco ležel a díval se, vzala těsto, uhnětla z něj srdíčka a upekla je. ⁹ Potom mu je z pánve nabídla, ale Amnon odmítl jíst.

„Ať jdou všichni pryč!“ zvolal. Když všichni odešli, ¹⁰ požádal Támar: „Přines mi jídlo do ložnice a nakrm mě.“ Támar tedy vzala srdíčka, která připravila, a donesla je Amnonovi do ložnice. ¹¹ Když mu je podávala, aby se najedl, zmocnil se jí a začal ji přemlouvat: „Pojď, lehni si se mnou, sestřičko.“

¹² „Bratře, to ne!“ vykřikla. „Nesmíš mě zneuctít! To se přece v Izraeli nedělá! Neprováděj takovou hanebnost! ¹³ Co pak bude se mnou? Kam se poděju se svou hanbou? A co ty? Byl bys v Izraeli jako nějaký hanebník. Prosím, promluv raději s králem – tobě mě jistě neodepře!“ ¹⁴ On však nedbal, neslyšel. Přemohl ji a znásilnil.

Jakmile se s ní ale vyspal, ¹⁵ začal ji nenávidět. Nenávist, kterou k ní cítil, byla ještě větší než láska, kterou ji předtím miloval. „Vstaň! Jdi pryč!“ přikázal jí.

¹⁶ „To ne,“ prosila ho. „Vyhnat mě by byla ještě větší špatnost, než co jsi mi už udělal!“ On však nedbal, neslyšel.

¹⁷ Zavolal svého sluhu a přikázal: „Tuhle ať odsud vyvedou. A zamkni za ní!“ ¹⁸ Sluha ji tedy vyvedl ven a zamkl za ní dveře. Měla na sobě zdobenou suknici; takové šaty totiž nosívaly královy panenské dcery. ¹⁹ Támar si posypala hlavu popelem a tu zdobenou suknici na sobě roztrhla. Zakryla si tvář rukama a plakala, kudy chodila.

²⁰ „Že s tebou byl ten tvůj bratr Amnon?“ řekl jí Abšalom, její bratr. „Zatím o tom ale musíš mlčet, má sestro – vždyť je to tvůj bratr. Neber si to tak.“ Támar pak zůstala opuštěná v domě svého bratra Abšaloma.

²¹ Když se o tom všem dozvěděl král David, velice se rozhněval. ²² Abšalom pak s Amnonem vůbec nemluvil – ani po dobrém, ani po zlém. Nenáviděl totiž Amnona za to, že zneuctil jeho sestru Támar.

Abšalomova pomsta

²³ Dva roky nato pořádal Abšalom v Baal-chacoru poblíž efraimské hranice slavnost stříhání ovcí, na kterou sezval všechny královské syny. ²⁴ Předtím přišel za králem se slovy: „Mám prosbu. Tvůj služebník slaví stříhání ovcí. Chtěl by se král se svou družinou připojit ke svému služebníku?“

²⁵ „Raději ne, můj synu,“ odpověděl král Abšalomovi, „nemůžeme jít všichni. Byli bychom ti na obtíž.“ A ačkoli na něj naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu.

²⁶ „A nemohl by s námi jít alespoň můj bratr Amnon?“ zeptal se Abšalom.

„Proč by s tebou chodil?“ řekl král. ²⁷ Když ale na něj Abšalom naléhal, poslal s ním Amnona i všechny královské syny.

²⁸ Abšalom přikázal svým mládencům: „Dávejte pozor. Až se Amnon po víně rozveselí, zavelím: ‚Na Amnona!‘ a vy ho zabijete. Nebojte se. Je to přece na můj rozkaz. Buďte silní a stateční!“ ²⁹ Abšalomovi mládenci pak s Amnonem naložili, jak jim Abšalom přikázal. Všichni královi synové se hned zvedli, každý nasedl na svého mezka a dali se na útěk.

³⁰ Ještě byli na cestě, když se Davidovi doneslo, že prý Abšalom povraždil všechny královské syny a že z nich nezůstal ani jeden. ³¹ Tehdy král vstal, roztrhl svá roucha a vrhl se na zem. Všichni jeho služebníci stáli kolem, roucha roztržená. ³² Pak promluvil Jonadab, syn Davidova bratra Šimey: „Ať se můj pán a král nedomnívá, že byli zabiti všichni mladí královští synové. Zemřel jen Amnon! Abšalom byl k tomu odhodlán už ode dne, kdy byla zneuctěna jeho sestra Támar. ³³ Ať se můj pán a král vůbec neobává, že by snad zemřeli všichni královští synové. Vždyť zemřel jen Amnon!“

³⁴ Abšalom mezitím uprchl.

Když se mladík na stráži rozhlédl do dálky, spatřil, jak od západu z horského úbočí přichází množství lidí.

³⁵ „Vidíš,“ řekl Jonadab králi, „to jdou královští synové! Stalo se, jak říkal tvůj služebník.“ ³⁶ Sotva to dořekl, opravdu dorazili královští synové s hlasitým pláčem. Tehdy se i král a všichni jeho služebníci dali do velmi hlasitého pláče.

³⁷ Abšalom zatím prchal. Zamířil ke gešurskému králi Talmajovi, synu Amihudovu. ^[a] David pak svého syna dlouho oplakával. ³⁸ Abšalom nalezl útočiště v Gešuru, kde zůstal tři roky.

³⁹ Když král David konečně Amnonovu smrt oželel, začalo se mu po Abšalomovi stýskat. ^[b]

6 Jako jeho spolupracovníci vás však také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává. ² Říká přece:

Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!

Srdce dokořán

³ Nikomu nechceme klást do cesty žádnou překážku, aby naší službě nebylo co vytknout. ⁴ Naopak, ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: ve veliké vytrvalosti, v souženích, nedostatcích a úzkostech, ⁵ v ranách, vězeních a zmatcích, ve vyčerpáních, bděních a hladověních, ⁶ v čistotě, porozumění, trpělivosti a laskavosti, v Duchu svatém, v upřímné lásce, ⁷ ve slově pravdy a v Boží moci, s výzbrojí spravedlnosti napravo i nalevo, ⁸ se slávou i pohanou, se špatnou i dobrou pověstí, jako bludaři, a přitom pravdomluvní, ⁹ jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, smrti však unikající, ¹⁰ jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak mnohé obohacující, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící.

¹¹ Mluvíme k vám otevřeně, drazí Korintští, naše srdce je dokořán! ¹² Nebyli jste námi nijak utlačováni – jste to vy, kdo potlačuje své city k nám. ¹³ Řeknu vám to jako vlastním dětem: Na oplátku se teď otevřete vy.

Chrám živého Boha

¹⁴ Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? ¹⁵ Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné? ¹⁶ Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh:

¹⁷ Proto:

Dějiny vzpoury

20 Desátého dne pátého měsíce sedmého roku ^[a] se někteří ze stařešinů Izraele přišli dotazovat Hospodina a posadili se přede mnou.

² Dostal jsem slovo Hospodinovo: ³ „Synu člověčí, řekni izraelským stařešinům toto: Tak praví Panovník Hospodin – Vy že se přicházíte se mnou radit? Jakože jsem živ, nebudu odpovídat na vaše modlitby, praví Panovník Hospodin!

⁴ Obviň je, synu člověčí, jen je obviň. Pověz jim, jaké ohavnosti páchali jejich otcové. ⁵ Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – V den, kdy jsem vyvolil Izrael, složil jsem přísahu potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v Egyptě. Přísahal jsem jim se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh. ⁶ V ten den jsem přísahal, že je vyvedu z Egypta do země, kterou jsem pro ně vyhledal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech. ⁷ Řekl jsem jim: Zahoďte každý ty nechutné obrazy, ke kterým upíráte oči, a neposkvrňujte se egyptskými modlami! Já jsem Hospodin, váš Bůh.

⁸ Oni se ale proti mně vzbouřili a nechtěli mě poslouchat. Nezahodili ty nechutné obrazy, ke kterým upírali oči, a neopustili egyptské modly. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svůj hněv, že proti nim vybuchnu rozhořčením v Egyptě. ⁹ Kvůli svému jménu jsem je ale z Egypta vyvedl. Udělal jsem to, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, mezi nimiž bydleli a před jejichž očima jsem se jim dal poznat. ¹⁰ Vyvedl jsem je tedy z Egypta a přivedl je na poušť. ¹¹ Dal jsem jim svá pravidla a oznámil jim své zákony (které kdo plní, díky nim bude žít). ^{[b] 12} Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já jsem Hospodin, jejich Posvětitel. ^[c]

¹³ Dům Izraele se ale na poušti proti mně vzbouřil. Neřídili se mými pravidly, zavrhli mé zákony (které kdo plní, díky nim bude žít) a velmi znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv, že s nimi skoncuji. ¹⁴ Kvůli svému jménu jsem se ale postaral, aby nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. ¹⁵ Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je neuvedu do země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech, ¹⁶ protože zavrhli mé zákony, neřídili se mými pravidly a znesvěcovali mé soboty, neboť v srdcích následovali své hnusné modly. ¹⁷ Přesto mi bylo líto je zničit, a tak jsem s nimi na té poušti neskoncoval. ¹⁸ Jejich synům jsem na poušti řekl: Neřiďte se pravidly svých otců, nedodržujte jejich zákony a neposkvrňujte se jejich modlami! ¹⁹ Já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými pravidly, dodržujte mé zákony a jednejte podle nich. ²⁰ Svěťte mé soboty, ať jsou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.

²¹ I tito synové se ale proti mně vzbouřili. Neřídili se mými pravidly, nedodržovali mé zákony, nejednali podle nich (ačkoli kdo je plní, díky nim bude žít) a znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv. ²² Kvůli svému jménu jsem ale svou ruku zadržel, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. ²³ Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích, ²⁴ protože neplnili mé zákony, má pravidla zavrhli, znesvěcovali mé soboty a upírali oči k modlám svých otců. ²⁵ Dal jsem jim tedy nedobrá pravidla a zákony, které jim život nedají. ²⁶ Nechal jsem je, aby se poskvrnili svými obětními dary, když nechávali všechny své prvorozené projít plameny. ^[d] To abych je naplnil zděšením, aby poznali, že já jsem Hospodin.

²⁷ Proto, synu člověčí, mluv k domu Izraele a řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Vaši otcové mě dále hanobili tím, jak mi byli nevěrní. ²⁸ Přivedl jsem je do země, o níž jsem přísahal, že jim ji dám. Jenže oni, jakmile tam uviděli kdejaké vyšší návrší a kdejaký zelenající se strom, už tam obětovali ty své oběti a přinášeli tam své urážlivé dary, podkuřovali jim vůněmi a vylévali úlitby. ²⁹ Ptal jsem se: K jaké výšině to šplháte? (Až dodneška se jí říká Báma, Výšina.)

³⁰ Proto řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Když se poskvrňujete tak jako vaši otcové tím, že smilníte s jejich nechutnými obrazy, ³¹ když se až dodnes poskvrňujete tím, že všem těm svým hnusným modlám darujete své děti, které necháváte projít plameny, to mám snad odpovídat na vaše modlitby, dome izraelský? Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, už vás nevyslyším!“

Budoucí obnova

³² „Říkáte: ‚Chceme být jako jiné národy, jako kmeny všech zemí – chceme uctívat dřevo a kamení.‘ Co jste si usmyslili, se ale nikdy nestane. ³³ Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, budu vám kralovat v kypícím hněvu, pevnou rukou a napřaženou paží. ³⁴ V kypícím hněvu vás pevnou rukou a napřaženou paží vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni. ³⁵ Přivedu vás na poušť národů a budu vás tam soudit tváří v tvář. ³⁶ Jako jsem soudil vaše otce na poušti Egypta, tak budu soudit vás, praví Panovník Hospodin. ³⁷ Nechám vás procházet pod pastýřskou holí ^[e] a přivedu vás do svazku smlouvy. ³⁸ Vzbouřence a zrádce mezi vámi vytřídím; vyvedu je ze země, ve které pobývali, na izraelskou půdu ale nevkročí. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.

³⁹ Nuže, dome Izraele, toto vám praví Panovník Hospodin: Jděte si každý uctívat své hnusné modly! ^[f] Ale pak, i když mě odmítáte poslouchat, přestanete znesvěcovat mé svaté jméno svými obětními dary a hnusnými modlami. ⁴⁰ Ano, celý dům Izraele mi bude sloužit na mé svaté hoře, na vysoké hoře Izraele, praví Panovník Hospodin. Každý z nich se vrátí zpět do vlasti a tam si je oblíbím. Tam budu stát o vaše oběti a vybrané dary ze všeho, co jste zasvětili. ⁴¹ Až vás vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni, oblíbím si vás jako příjemnou vůni a prokážu na vás svou svatost před očima národů. ⁴² Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až vás přivedu na půdu Izraele, do země, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. ⁴³ Tam si vzpomenete na své způsoby, na všechny skutky, kterými jste se poskvrňovali, a kvůli všemu tomu zlu, které jste páchali, se budete sami sobě ošklivit. ⁴⁴ Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až s vámi kvůli svému jménu naložím ne podle vašich zlých způsobů a zkažených skutků, dome Izraele, praví Panovník Hospodin.“

66 Zpívaný žalm pro předního zpěváka.

I.

II.

67 Zpívaný žalm pro předního zpěváka.

Na strunné nástroje.