M’Cheyne Bible Reading Plan
Nesmí s námi do boje
29 Filištíni shromáždili všechna svá vojska do Afeku, zatímco Izrael tábořil u pramene v Jizreelu. 2 Když filištínští vládci pochodovali se svými stovkami a tisíci, David a jeho muži pochodovali vzadu s Achišem. 3 Filištínští velitelé se ptali: „Co to tam je za Hebreje?“
„To je přece David, sluha izraelského krále Saula,“ řekl jim Achiš. „Je se mnou už nejmíň rok. Ode dne, kdy od něj odpadl, až dodnes mu nemám co vytknout.“
4 Filištínští velitelé se ale na něj rozzlobili. „Pošli ho pryč,“ řekli mu, „ať se vrátí, kam mu řekneš. Přece s námi nepůjde do boje! Vždyť by se v bitvě postavil proti nám! Čím by se mohl svému pánu zalíbit více než hlavami těchto mužů? 5 Vždyť je to přece ten David, o kterém se při tancích zpívalo:
‚Saul pobil své tisíce,
David desetkrát více!‘“
6 Achiš si tedy Davida zavolal a řekl mu: „Jakože je živ Hospodin, jsi spolehlivý a líbí se mi, jak si v mém vojsku vedeš. Ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až dodnes ti opravdu nemám co vytknout. Vládcům se ale nelíbíš. 7 Vrať se tedy v pokoji, abys filištínské vládce nedráždil.“
8 „Co jsem provedl?“ odpověděl mu na to David. „Co můžeš svému služebníku vytknout ode dne, kdy jsem k tobě přišel, až dodnes? Proč nemohu jít bojovat proti nepřátelům svého krále a pána?“
9 „Vím, jak jsi dobrý,“ řekl mu Achiš. „Pro mě jsi jako Boží anděl, ale filištínští velitelé řekli: ‚Nesmí s námi do boje!‘ 10 Proto zítra brzy vstaň – ty i sluhové tvého pána, kteří přišli s tebou – a hned za rozbřesku odejděte.“ 11 A tak se David i se svými muži hned ráno vypravil na cestu do filištínské země, zatímco Filištíni táhli na Jizreel.
Davidova kořist
30 Třetího dne pak David se svými muži dorazil do Ciklagu. Amalekovci mezitím podnikli nájezd do Negevu a Ciklagu, který dobyli a vypálili. 2 Všechny, kdo tam zůstali, ženy, děti i starce, zajali. Nikoho nezabili, ale odvedli je s sebou pryč.
3 Když David se svými muži dorazil do města, hle – bylo vypálené a jejich ženy, synové i dcery odvlečeni do zajetí! 4 David i jeho muži se dali do hlasitého pláče, až už neměli sílu plakat dál. 5 Byly zajaty i obě Davidovy ženy, Achinoam Jizreelská a Abigail, vdova po Nábalovi Karmelském. 6 David byl tehdy v úzkých, protože muži začali mluvit o tom, že ho ukamenují. Všichni byli rozhořčení, každý kvůli svým synům a dcerám. David ale našel sílu v Hospodinu, svém Bohu.
7 Potom David požádal kněze Abiatara, syna Achimelechova: „Přines mi sem efod.“ [a] A když k němu Abiatar přinesl efod, 8 David se ptal Hospodina: „Mám tu hordu pronásledovat? Dostihnu je?“
„Pronásleduj,“ zněla odpověď. „Jistě je dostihneš a zajatce vysvobodíš.“
9 David tedy vyrazil se šesti sty muži. Když přišel k potoku Besor, část jich tam zůstala. 10 David pak pokračoval v pronásledování se čtyřmi sty muži; dvě stě jich zůstalo u potoka Besor, protože byli příliš vyčerpáni, než aby šli dál.
11 Našli venku jakéhosi Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu něco k jídlu, vodu k pití, 12 hroudu fíků a dva trsy rozinek. Když se najedl, pookřál, protože už tři dny a tři noci nic nejedl a nepil.
13 „Ke komu patříš?“ ptal se ho David. „Odkud jsi?“
„Jsem Egypťan, otrok jednoho Amalekovce,“ odpověděl mladík. „Můj pán mě tu před třemi dny nechal, protože jsem byl nemocný. 14 Podnikli jsme nájezd do Negevu Kréťanů a také do Negevu Kálebova na judském území. Ciklag jsme vypálili.“
15 „Můžeš mě k té hordě dovést?“ zeptal se ho David.
Odpověděl: „Přísahej mi při Bohu, že mě nezabiješ a nevydáš mě do rukou mého pána, a já tě k nim dovedu.“
16 Dovedl ho tedy k nim a hle – roztáhli se všude po zemi, jedli, pili a slavili, že ve filištínské a judské zemi pobrali takovou spoustu kořisti. 17 David je pobíjel od ranního šera až do večera druhého dne a nikdo z nich neunikl kromě čtyř set mladíků, kteří nasedli na velbloudy a uprchli. 18 Tak David dobyl zpět všechno, co Amalekovci pobrali, a osvobodil i obě své ženy. 19 Neztratili nikoho, mladé ani staré, syny ani dcery, nic z kořisti a ze všeho, co jim vzali. David to všechno získal zpět. 20 Pobral také všechen brav a skot. Hnali to stádo před sebou se slovy: „To je Davidova kořist.“
21 Tak David dorazil k těm dvěma stům mužů, kteří zůstali u potoka Besor, protože byli příliš vyčerpáni, než aby šli dál s Davidem. Vyšli Davidovi a jeho mužům naproti, David k nim přistoupil a pozdravil je. 22 Mezi muži, kteří šli s Davidem, se ale ozvali všichni zlí a ničemní: „Tihle s námi přece nešli! Nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý vezme svou ženu a děti a jdou!“
23 David ale prohlásil: „Bratři, takhle nejednejte s tím, co nám dal Hospodin. On sám nás ochránil a tu hordu, co nás napadla, nám vydal do rukou. 24 Kdo by s tou vaší řečí souhlasil? Podíl toho, kdo zůstal u zásob, bude stejný jako podíl toho, kdo šel do bitvy. Všichni se rozdělíme.“ 25 A tak to od toho dne až dodnes v Izraeli platí jako závazné ustanovení.
26 Když se David vrátil do Ciklagu, poslal něco z té kořisti judským stařešinům, svým přátelům. Vzkázal jim: „Zde je dar pro vás z kořisti od Hospodinových nepřátel.“ 27 A rozeslal to stařešinům do Bet-elu, Rámot-negevu, Jatiru, 28 Aroeru, Sifmotu, Eštemoy, 29 Rachalu, do jerachmeelských a kenijských měst, 30 do Chormy, Bor-ašanu, Atachu, 31 Hebronu – do všech míst, kam David se svými muži chodíval.
Svoboda a svatost
10 Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. [a] 2 Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. 3 Všichni jedli tentýž duchovní pokrm [b] 4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj [c] (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus). 5 Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“. [d]
6 To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni. [e] 7 Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ [f] 8 Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. [g] 9 Také nepokoušejme Krista, [h] jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. [i] 10 Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. [j] 11 To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.
12 Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl. 13 Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.
14 A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. 15 Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám. 16 Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla? 17 Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb. 18 Všimněte si tělesného Izraele: copak ti, kdo jedí z obětí, nesdílejí společenství oltáře?
19 Co se tu snažím říci? Že maso obětované modlám něco znamená? Anebo že modla něco znamená? 20 Nikoli. Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony. 21 Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů! 22 Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti? [k] Jsme snad silnější než on?
Svoboda a zodpovědnost
23 „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá. [l] 24 Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.
25 Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte, 26 vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“ [m] 27 Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, [n] a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.
28 Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí. 29 Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého.
„Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí? 30 Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“
31 Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. 32 Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží. 33 Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.
Vidíš, co páchají?
8 Pátého dne šestého měsíce šestého roku, [a] když jsem seděl doma a judští stařešinové seděli přede mnou, náhle tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina. 2 Podíval jsem se a hle – jakoby lidská [b] postava! Od pasu dolů bylo vidět jakoby oheň a od pasu vzhůru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. 3 Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za vlasy. Duch mě vyzvedl mezi nebe a zemi a v Božím vidění mě přenesl do Jeruzaléma, ke vchodu severní brány vnitřního nádvoří, kde trůnila urážlivá socha budící žárlivý hněv. 4 A hle – byla tam sláva Boha Izraele jako tehdy, když jsem měl vidění na pláni! [c]
5 „Synu člověčí,“ řekl mi, „podívej se k severu.“ Podíval jsem se tím směrem, a hle – severně od brány vedoucí k oltáři stála přímo v cestě ta urážlivá socha.
6 „Synu člověčí,“ řekl mi, „vidíš, co páchají? Ty hrozné ohavnosti, které zde dům Izraele provádí, takže mě vyhání z mé svatyně? Uvidíš ale ještě horší ohavnosti.“
7 Přivedl mě ke vchodu do nádvoří. A hle – spatřil jsem díru ve zdi. 8 „Synu člověčí,“ řekl mi, „prokopej tu zeď.“ Začal jsem tedy prokopávat zeď a hle – objevil se průchod.
9 „Vejdi,“ řekl mi, „a podívej se, jaké strašné ohavnosti tu páchají.“ 10 Vešel jsem tedy a rozhlédl se: Kolem dokola byly po stěnách vyryty obrazy všelijaké ohavné havěti a zvěře a všelijaké hnusné modly domu Izraele. 11 Před nimi stálo sedmdesát stařešinů domu Izraele a uprostřed nich Jaazaniáš, syn Šafanův. Každý měl v ruce kaditelnici a vzhůru stoupal oblak vonného dýmu.
12 „Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „Toto páchají stařešinové domu Izraele v přítmí, každý ve výklenku své modly. Říkají si totiž: ‚Hospodin nás nevidí; Hospodin zemi opustil.‘ 13 Uvidíš ale ještě horší ohavnosti, které páchají.“
14 Přivedl mě ke vchodu severní brány Hospodinova domu, a hle – seděly tam ženy oplakávající boha Tamúze. 15 „Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „Uvidíš ale ještě horší ohavnosti než tyto.“
16 Přivedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle – u vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů. Zády k Hospodinovu chrámu a čelem k východu se klaněli vycházejícímu slunci!
17 „Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „To snad domu Judy nestačí ohavnosti, které tu páchají, že musejí naplnit násilím celou zem a stále víc mě popouzet? Jen se podívej, jak mi strkají klacek do chřípí! 18 Proto i já projevím svůj hněv! Neslituji se, neušetřím je. I když mi budou hlasitě křičet do uší, já je nevyslyším.“
46 Pro předního zpěváka, vysokým hlasem.
Píseň synů Korachových.
2 Bůh je naše útočiště i síla,
pomoc v úzkostech stále přítomná.
3 Proto se nebudeme bát,
i kdyby se země propadla
a hory hroutily se do moře,
4 i kdyby řvaly jeho bouřlivé vlny
a hory se bořily pod jeho náporem! séla
5 Je řeka, jejíž proud blaží město Boží,
kde svatý příbytek má Nejvyšší.
6 Bůh je v tom městě, nic jím neotřese,
Bůh je ochrání už v ranním svítání!
7 Národy bouří se? Hroutí se říše?
Na jeho povel se země rozplyne!
8 S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
9 Pojďte se podívat, co Hospodin umí,
jak hrozné divy činí na zemi!
10 Ve všech koncích světa boje zastavuje,
láme luky, seká kopí, vozy pálí plamenem.
11 Přestaňte! Vězte, že já jsem Bůh,
svrchovaný jsem mezi národy,
svrchovaný jsem na zemi!
12 S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
47 Pro předního zpěváka.
Žalm synů Korachových.
2 Tleskejte Bohu, všechny národy,
vyšlete k němu pokřik radosti!
3 Nejvyšší, hrozivý je Hospodin,
veliký Král je všude na zemi.
4 On nám podmaňuje národy,
pod naše nohy položil pohany.
5 Naše dědictví nám přidělil –
chloubu Jákoba, jehož si oblíbil. séla
6 Vznáší se Bůh uprostřed jásání,
Hospodin, když troubí se na roh beraní.
7 Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu Králi, zpívejte!
8 Králem je Bůh všude na zemi,
proto zpívejte žalm poučný:
9 Kraluje Bůh nad všemi národy,
Bůh sedí na trůnu své svatosti.
10 Vůdcové národů se scházejí
k Bohu Abrahama – jsou jeho lid!
Štíty země přec Bohu náleží –
jak vysoko se vyvýšil!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.