M’Cheyne Bible Reading Plan

Davidův vzestup

Zpráva o Saulově smrti

1 Saul byl už mrtev, když se David po porážce Amalekitů vrátil do Ciklagu, kde strávil dva dny. ² Třetího dne dorazil nějaký muž ze Saulova tábora. Měl roztržený oděv a na hlavě hlínu. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.

³ „Odkud jdeš?“ zeptal se David.

„Unikl jsem z izraelského tábora,“ zněla odpověď.

⁴ „Pověz mi, co se stalo?“ ptal se David.

„Muži utekli z boje. Mnoho jich padlo a zemřelo. Také Saul a jeho syn Jonatan zemřeli,“ odpověděl muž.

⁵ „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ zeptal se David mladíka, který mu to oznamoval.

⁶ Mladík odpověděl: „Náhodou jsem byl v pohoří Gilboa, když vtom jsem uviděl Saula, jak se opírá o kopí. Vozy a jezdci už ho doháněli, ⁷ a tak se rozhlédl, a když mě uviděl, zavolal na mě. ‚Ano, pane?‘ odpověděl jsem ⁸ a on se mě zeptal: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekovec‘ ⁹ a on mi řekl: ‚Pojď sem a dobij mě. Smrt mě má ve spárech, ale život mě ještě neopouští.‘ ¹⁰ A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“

¹¹ David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním. ¹² Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem.

¹³ Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“

„Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl.

¹⁴ „A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David. ¹⁵ Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel. ¹⁶ Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“

Jak padli hrdinové

¹⁷ David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv ¹⁸ a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného:

Různé dary téhož Ducha

12 Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechci, abyste zůstali v nevědomosti. ² Víte, že jste ještě jako pohané chodili k němým modlám, jak jste k tomu byli vedeni. ³ Proto chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši, tak jako nikdo nemůže prohlásit „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.

⁴ Jsou různé dary, ale tentýž Duch, ⁵ jsou různé služby, ale tentýž Pán, ⁶ jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. ⁷ Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: ⁸ jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, ⁹ dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, ¹⁰ jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. ¹¹ To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.

Různé části téhož těla

¹² Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem. ¹³ Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem.

¹⁴ Tělo se přece neskládá z jedné části, ale z mnoha. ¹⁵ Kdyby noha řekla: „Když nejsem ruka, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla? ¹⁶ A kdyby ucho řeklo: „Když nejsem oko, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla? ¹⁷ Kdyby bylo celé tělo okem, kam by se poděl sluch? Kdyby bylo celé sluchem, kam by se poděl čich? ¹⁸ Bůh ale dal tělu různé části, každou jednotlivou tak, jak chtěl. ¹⁹ Kdyby všichni byli jednou částí, kam by se podělo tělo? ²⁰ A tak je sice mnoho částí, tvoří však jedno tělo.

²¹ Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ stejně jako hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás.“ ²² Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší. ²³ Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost, ²⁴ kterou ovšem ty slušné části nepotřebují. Bůh ale složil tělo tak, že dal větší pozornost těm podřadnějším, ²⁵ aby v těle nevládlo rozdělení, ale aby si jeho jednotlivé části navzájem prokazovaly stejnou péči. ²⁶ Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní, a je-li jedna část poctěna, všechny části se s ní radují.

²⁷ Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivě jeho části. ²⁸ Bůh v církvi ustanovil jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, potom zázraky, dary uzdravování, pomocné služby, vedení a různé druhy jazyků. ²⁹ Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Konají všichni zázraky? ³⁰ Mají všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Vykládají snad všichni?

³¹ Horlete po těch nejlepších darech. Ukážu vám však ještě mnohem vyšší cestu:

Sláva odchází

10 Podíval jsem se a hle – nad klenbou nad hlavami cherubů bylo cosi jako safírový trůn. ^{[a] 2} „Vejdi do soukolí pod cheruby,“ řekl onomu muži oděnému plátnem. „Naber zprostřed cherubů plné hrsti žhavých uhlíků a rozsyp je po městě.“ A on tam před mýma očima vešel.

³ Cherubové stáli vpravo od chrámu, a když mezi ně ten muž vešel, vnitřní nádvoří naplnil oblak. ^{[b] 4} Vtom se Hospodinova sláva zvedla ze svého místa nad cheruby a přenesla se k prahu chrámu. Chrám byl naplněn oblakem a i nádvoří zalila záře Hospodinovy slávy. ⁵ Šelest cherubích křídel se rozléhal až k vnějšímu nádvoří – znělo to, jako když mluví Všemohoucí Bůh.

⁶ Když bylo onomu muži oděnému plátnem přikázáno: „Naber oheň ze soukolí, zprostřed cherubů,“ vešel mezi ně a postavil se ke kolu. ⁷ Jeden z cherubů natáhl ruku k ohni mezi cheruby, nabral jej a podal do dlaní muže oděného plátnem. Ten ho vzal a odešel. ⁸ (Cherubům byly pod křídly vidět jakoby lidské ruce.)

⁹ Podíval jsem se a hle – vedle cherubů byla čtyři kola, u každého cheruba po jednom kole. Napohled se ta kola třpytila jako kámen chrysolit. ¹⁰ Všechna čtyři se podobala jedno druhému, jakoby vždy bylo kolo uprostřed kola. ¹¹ Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany a cestou nezatáčela. Kamkoli se obrátila hlava, tam jela kola a cestou nezatáčela. ¹² Celá jejich těla včetně zad, rukou a křídel byla kolem dokola plná očí stejně jako ta čtyři kola. ¹³ Zaslechl jsem, že se ta kola nazývají Soukolí. ¹⁴ Každý z nich měl čtyři tváře. První byla tvář cheruba, druhá byla tvář lidská, třetí byla tvář lví a čtvrtá byla tvář orlí.

¹⁵ Vtom se cherubové zvedli. Byli to tytéž bytosti, které jsem spatřil u průplavu Kebar. ^{[c] 16} Když se cherubové pohybovali, hýbala se kola s nimi, a když cherubové zvedli křídla, aby se vznesli nad zem, ani tehdy se od nich kola nevzdálila, ale zůstala u nich. ¹⁷ Když stáli, stála, když se zvedali, zvedala se s nimi, neboť v nich byl duch života.

¹⁸ Hospodinova sláva se tehdy vzdálila od prahu chrámu a stanula nad cheruby. ¹⁹ Cherubové zvedli křídla a před mýma očima se vznesli od země a ta kola s nimi. Zastavili se u vchodu východní brány Hospodinova domu a sláva Boha Izraele byla nad nimi.

²⁰ Byly to tytéž bytosti, které jsem spatřil pod Bohem Izraele u průplavu Kebar, a poznal jsem, že to byli cherubové. ²¹ Každý z nich měl čtyři tváře a čtyři křídla a pod křídly cosi podobného lidským rukám. ²² Také jejich tváře vypadaly stejně jako ony tváře, které jsem spatřil u průplavu Kebar. Všichni se pohybovali přímo vpřed.

49 Pro předního zpěváka.

Žalm synů Korachových.