M’Cheyne Bible Reading Plan
Porážka Amonců a Aramejců
10 Po nějaké době zemřel amonský král a na jeho místo nastoupil jeho syn Chanun. 2 David si řekl: „Projevím přízeň Nachašovu synu Chanunovi, jako jeho otec projevoval přízeň mně.“ Poslal proto své služebníky, aby mu vyřídili soustrast nad úmrtím jeho otce.
Když Davidovi služebníci přišli do země Amonců, 3 amonští vojevůdci řekli svému pánu Chanunovi: „Myslíš, že David měl tvého otce v takové úctě, že ti poslal těšitele? Neposlal za tebou své služebníky spíše proto, aby prohledali a proslídili město, aby je mohli podvrátit?“ 4 Chanun tedy Davidovy služebníky zajal, oholil jim polovinu brady, roucha jim uřezal v půli až u zadnic a tak je poslal zpátky.
5 Jakmile se to doneslo Davidovi, poslal jim naproti posly. Protože ti muži byli velmi zostuzeni, král jim vzkázal: „Zůstaňte v Jerichu, dokud vám nenaroste vous. Pak se můžete vrátit.“
6 Amonci si uvědomili, jak moc Davida popudili, a tak si najali 20 000 aramejských pěšáků z Bet-rechobu a z Cóby, 1 000 mužů od maackého krále a 12 000 mužů od Iš-toba. 7 David se to ale dozvěděl a vyslal tam Joába se všemi nejlepšími bojovníky. 8 Amonci vyrazili a sešikovali se k boji u brány, zatímco Aramejci z Cóby, Rechobu, Iš-tobu a Maaky zaujali postavení v poli.
9 Když Joáb viděl, že musí čelit boji zepředu i zezadu, vybral ty nejlepší z izraelských bojovníků a seřadil je proti Aramejcům. 10 Zbytek vojska svěřil pod velení svého bratra Abišaje, aby je seřadil proti Amoncům. 11 Joáb mu řekl: „Budou-li Aramejci nad mé síly, přijdeš mi na pomoc. Budou-li Amonci nad tvé síly, přijdu na pomoc já tobě. 12 Buď silný! Odvahu! Za náš lid a za města našeho Boha! Ať Hospodin učiní, co se mu zalíbí.“
13 Nato se Joáb se svým vojskem pustil do boje proti Aramejcům a ti se před nimi dali na útěk. 14 Jakmile Amonci uviděli, že Aramejci utekli, dali se i oni na útěk před Abišajem a stáhli se do města. Joáb tehdy ukončil boj proti Amoncům a vrátil se do Jeruzaléma.
15 Aramejci viděli, že je Izrael porazil, a tak se přeskupili. 16 Hadad-ezer poslal také pro Aramejce z druhého břehu Eufratu, a když je přivedl, přitáhli do Chelamu v čele s Hadad-ezerovým vojevůdcem Šobachem.
17 Když se to David dozvěděl, shromáždil celý Izrael, překročil Jordán a přitáhl k Chelamu. Aramejci se sešikovali proti Davidovi a pustili se s ním do boje. 18 Museli se ale před Izraelem dát na útěk. David mezi Aramejci pobil 700 vozatajů a 40 000 pěšáků. [a] Jejich vojevůdce Šobacha zranil tak, že na místě zemřel.
19 Všichni králové, kteří byli Hadad-ezerovými vazaly, viděli, že ho Izrael porazil. Uzavřeli tedy s Izraelci mír a stali se jejich vazaly. Aramejci se pak báli přijít ještě někdy Amoncům na pomoc.
Duch a litera
3 Začínáme se opět chválit? Myslíte, že potřebujeme doporučující listy k vám nebo od vás tak jako někteří? 2 Vy jste náš list napsaný v našich srdcích, list, který všichni mohou znát a číst. 3 Je přece zjevné, že jste Kristův list vzniklý naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na deskách lidských srdcí.
4 A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu: 5 Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha, 6 který nás učinil způsobilými služebníky Nové smlouvy – ne litery, ale Ducha. Litera totiž zabíjí, ale Duch oživuje.
7 Litera tesaná do kamene měla svou slávu. Ta se zračila v Mojžíšově tváři, na niž synové Izraele kvůli té pomíjející slávě nemohli ani pohlédnout. Jestliže ta služba byla tak slavná, ačkoli vedla ke smrti, 8 oč slavnější je služba Ducha! 9 Jestliže služba vedoucí k odsouzení měla svou slávu, služba spravedlnosti má slávu nesrovnatelně větší! 10 To, co tehdy bylo slavné, ve srovnání s touto nesmírnou slávou vlastně ani slavné nebylo. 11 Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává!
12 Právě díky této naději jsme tak směle otevření, 13 ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo pominout. 14 Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy ta rouška neodkrytá – odnímá se totiž jen v Kristu. 15 Až do dneška jim při čtení Mojžíše na srdci leží rouška, 16 ale jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí.
17 Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. 18 My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.
Cedr, réva a dva orli
17 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, dej domu Izraele hádanku, pověz mu podobenství 3 a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Mohutný orel s mohutnými křídly, dlouhými brky a hustým, sytě zbarveným peřím přilétl na Libanon a vzal vrcholek cedru. 4 Utrhl výhonek z jeho špičky a odnesl do kupecké země, kde ho položil ve městě obchodníků.
5 Potom vzal semeno z té země a zasel do úrodné půdy, jak vrbový proutek je zasadil pěkně u vody. 6 Když potom vzešlo, byla z něj nevysoká vinoucí se réva. Své ratolesti obracela k němu a zapouštěla kořeny. Semínko se tak stalo révou, z níž vyrostly ratolesti a vyrašily výhonky.
7 Vtom se objevil další mohutný orel s mohutnými křídly a hustým peřím. A hle – ta réva obrátila své kořeny ze záhonů, kde byla zasazena, k němu a natahovala k němu své ratolesti, aby ji zavlažil. 8 Přitom byla zasazena do dobré půdy pěkně u vody, aby vypouštěla ratolesti, nesla plody a stala se překrásným vínem.
9 Řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin – Copak uspěje? Nebude vyrvána i s kořeny? Copak zbavena plodů neuschne? Neuschnou všechny výhonky, které z ní rašily? Nebude třeba velké síly ani mocné armády, aby byla vyrvána i s kořeny. 10 Ano, byla zasazena, ale uspěje? Zasažena východním větrem, neuschne úplně? Na záhonech, kde byla zasazena, tam uschne!‘“
11 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 12 „Řekni té bandě vzbouřenců – Nevíte, co to znamená? Řekni – Do Jeruzaléma přitáhl babylonský král, zajal jeho krále i knížata a odvedl je s sebou do Babylonu. [a] 13 Potom vzal potomka z královského semene, uzavřel s ním smlouvu a zavázal ho přísahou. Odvedl také přední muže země, 14 aby to království srazil tak, aby se už samo nezvedlo a muselo dodržovat jeho smlouvu, aby obstálo.
15 Ten král se ale proti němu vzbouřil. [b] Vyslal své posly do Egypta žádat o koně a o veliké vojsko. Ale copak uspěje? Když provedl toto všechno, unikne odplatě? Když porušil smlouvu, copak unikne? 16 Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, zemře v Babylonu, v zemi toho krále, který jej ustanovil králem a jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil. 17 Farao mu se svým mocným a početným vojskem nepomůže ve válce, až babylonský král navrší násep a vybuduje valy, aby vyhladil mnoho lidí. 18 Pohrdl přece přísahou, porušil smlouvu! Ano, dal sice ruku, ale provedl toto vše. Neunikne odplatě.
19 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, obrátím na jeho hlavu, že pohrdl mou přísahou a porušil mou smlouvu! 20 Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonu a tam ho budu soudit za to, jak mi byl nevěrný. 21 Nejlepší vojáci z celého jeho vojska padnou mečem a ti, kdo zůstanou, budou rozehnáni do všech stran. [c] Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem promluvil.
22 Tak praví Panovník Hospodin:
Já vezmu snítku ze samé špičky cedru,
útlou ratolest vytrhnu z jeho koruny
a na vysoké strmé hoře si ji zasadím,
23 zasadím ji na vznešené hoře Izraele.
Vypustí ratolesti, vydá plody
a bude cedrem překrásným,
ve kterém se všichni ptáci uhnízdí
a všichni najdou stín pod jeho větvemi.
24 Všechny stromy v kraji tehdy poznají,
že já jsem Hospodin:
Já snižuji strom vysoký
a nízký zvyšuji,
zelený strom nechám usychat
a suchý rozkvétat.
To říkám já Hospodin;
já to učiním.“
60 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“.
Zlatý žalm Davidův, pro poučení. 2 Když bojoval proti Aramejcům z Mezopotámie a z Cóby a Joáb se vrátil do Solného údolí, kde porazil dvanáct tisíc Edomců. [a]
3 Zavrhl jsi nás v návalu prchlivosti,
teď ale, Bože, vrať se k nám.
4 Zemí jsi třásl, na kusy tříštil,
její pukliny uzdrav, už se rozpadá!
5 Vlastní lid nechal jsi okusit hrůzy,
vínem závrati jsi nás napájel.
6 Svým ctitelům teď ale korouhev dal jsi,
aby ji rozvinuli v pravdě tvé. séla
7 Aby tví milovaní byli zachráněni,
pomoz svou pravicí, vyslyš mě!
8 Bůh promluvil ve své svatosti:
„Vítězně Šechem rozdělím,
údolí Sukot si rozměřím.
9 Můj je Gileád, můj je Manases,
Efraim je má helma, Juda žezlo mé,
10 Moáb za umyvadlo slouží mi,
na Edom sandál odhodím,
nad Filištíny vítězně zakřičím!“ [b]
11 Kdo mě doprovodí do hrazeného města?
Kdo mě do Edomu povede?
12 Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás,
ty, který s našimi šiky netáhneš?
13 Pomoz nám prosím proti nepříteli,
záchrana v člověku je přece nicotná.
14 S Bohem však jistě udatně zvítězíme –
ty, kdo nás nenávidí, rozdupá!
61 Pro předního zpěváka, na strunný nástroj.
Žalm Davidův.
2 Moje volání slyš, Bože,
mojí modlitbě naslouchej!
3 Od konce světa volám tě,
srdce mám sevřené:
Ke skále, která mě převyšuje,
prosím doveď mě!
4 Býval jsi přece mým útočištěm,
baštou před tváří nepřátel.
5 V tvém stanu chtěl bych bydlet stále,
ve skrytu tvých křídel schovat se! séla
6 Mé sliby, Bože, jistě slyšel jsi,
ctitelům tvého jména dal jsi dědictví.
7 Ke dnům krále přidej další dny,
jeho léta ať věky trvají!
8 Před Boží tváří ať trůní navždycky,
dej, ať ho provází láska s věrností!
9 Tvému jménu chci zpívat navěky,
své sliby plnit po všechny dny.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.