M’Cheyne Bible Reading Plan
Davidova vítězství
8 Po nějaké době David udeřil na Filištíny, porazil je a dobyl Meteg-ama z rukou Filištínů.
2 Porazil také Moábce. Nechal je lehnout na zem a odměřoval je šňůrou. Odměřil vždy dvě šňůry k zabití a jednu celou šňůru k ponechání naživu. Moábci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky.
3 David také porazil Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby, když vytáhl, aby obnovil svou moc u řeky Eufrat. 4 David vzal do zajetí 1 000 jeho vozů, 7 000 jezdců [a] a 20 000 pěšáků. Všechna jeho spřežení ochromil, jen sto si ponechal.
5 Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Cóby, na pomoc, ale David z nich pobil 22 000 mužů. 6 Potom umístil do aramejského Damašku svoji posádku. Aramejci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil. 7 David také vzal zlaté štíty, které nosila Hadad-ezerova stráž, a dopravil je do Jeruzaléma. 8 Z Hadad-ezerových měst Tebach [b] a Berotaj pobral král David veliké množství bronzu.
9 Když se Toú, [c] král Chamátu, doslechl, že David porazil celé Hadad-ezerovo vojsko, 10 vyslal ke králi Davidovi svého syna Jorama s pozdravem a blahopřáním k jeho vítězství nad Hadad-ezerem. Předtím totiž Hadad-ezer a Toú spolu válčili. Joram s sebou přinesl stříbrné, zlaté a bronzové předměty 11 a král David je zasvětil Hospodinu stejně jako stříbro a zlato ze všech ostatních národů, které si podmanil: 12 Edomců, [d] Moábců, Amonců, Filištínů a Amalekovců. Rovněž tak zasvětil i kořist od Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby.
13 David si získal proslulost, když se vrátil ze Solného údolí, kde porazil 18 000 Edomců. 14 Umístil mezi Edomci posádky a rozmístil je po celém Edomu. Všichni Edomci se stali Davidovými poddanými. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.
15 David kraloval nad celým Izraelem a zjednával právo a spravedlnost všemu svému lidu. 16 Joáb, syn Ceruji, byl vrchním velitelem, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem, 17 Sádok, syn Achitubův, a Achimelech, syn Abiatarův, byli kněžími, Serajáš byl písařem 18 a Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů. Davidovi synové byli knížata. [e]
David a Mefibošet
9 Jednou se David zeptal: „Zůstal ještě někdo ze Saulova domu naživu? Kvůli Jonatanovi bych mu chtěl projevit přízeň.“ 2 V Saulově domě sloužíval otrok jménem Cíba, a tak ho zavolali k Davidovi.
„Ty jsi Cíba?“ zeptal se král.
„Tvůj služebník!“ odpověděl.
3 „Nezbyl ze Saulova domu ještě někdo?“ zeptal se ho král. „Chtěl bych mu projevit Boží přízeň.“
„Zůstal ještě jeden Jonatanův syn, chromý na nohy,“ odpověděl králi Cíba.
4 „A kde je?“ ptal se král.
„V domě Machira, syna Amielova, v Lo-debaru,“ odpověděl Cíba.
5 Král David ho tedy z Lo-debaru, z domu Machira, syna Amielova, nechal přivést. 6 Když Mefibošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se.
„Mefibošete,“ oslovil ho David.
„Jsem tvůj služebník!“ odpověděl.
7 „Neboj se,“ řekl mu David. „Kvůli tvému otci Jonatanovi ti chci projevit přízeň. Vrátím ti všechny pozemky tvého děda Saula a budeš vždy jíst u mého stolu.“
8 Mefibošet se mu začal klanět. „Co je tvůj služebník?“ říkal. „Proč se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“
9 Král pak zavolal Cíbu, někdejšího Saulova sluhu, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána. 10 Ty budeš se svými syny a služebníky obdělávat jeho půdu a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl dost potravy. A Mefibošet, vnuk tvého pána, bude vždy jíst u mého stolu.“ (A Cíba měl patnáct synů a dvacet služebníků.)
11 „Tvůj služebník udělá, cokoli můj pán a král přikáže,“ odpověděl Cíba králi.
Mefibošet pak jídal u Davidova [f] stolu jako jeden z královských synů. 12 Měl také malého syna jménem Míka. Všichni, kdo patřili k Cíbovu domu, se stali Mefibošetovými služebníky. 13 Mefibošet ovšem zůstával v Jeruzalémě, neboť vždy jídal u královského stolu. Byl chromý na obě nohy.
2 Rozhodl jsem se, že k vám znovu nepřijdu se zármutkem. 2 Kdybych vás totiž zarmoutil, kdo by mi zbyl, aby mě potěšil, než ten, koho jsem zarmoutil? 3 Proto jsem vám o tom napsal, abych se, až přijdu, nemusel rmoutit nad těmi, z nichž bych se měl radovat. Jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je radostí vás všech. 4 Psal jsem vám s velikou úzkostí, se sevřeným srdcem a s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám přetékám.
5 Pokud někdo někoho zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny. 6 Takovému stačí trest, který dostal od většiny z vás. 7 Teď mu už ale raději odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl přemožen přílišným zármutkem. 8 Prosím vás, ukažte mu, že ho stále milujete.
9 Psal jsem vám totiž proto, abych vás vyzkoušel a poznal, zda jste ve všem poslušní. 10 Komu vy odpouštíte, tomu odpouštím i já. Stejně tak já, když jsem někomu odpustil, udělal jsem to před Kristovou tváří kvůli vám. 11 Nenechme se oklamat satanem – jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.
Kristova vůně
12 Když jsem přišel s Kristovým evangeliem do Troady, měl jsem tam od Pána otevřené dveře, 13 ale v duchu jsem neměl klid, protože jsem tam nenašel svého bratra Tita. Proto jsem se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.
14 Ale díky Bohu, který nás stále vodí v Kristově vítězném průvodu a všude skrze nás šíří vůni svého poznání! 15 Pro Boha jsme totiž Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i mezi těmi, kdo hynou. 16 Jedněm jsme smrtelnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní života k životu. Kdo je ale k takové službě způsobilý? 17 My na rozdíl od mnohých nekupčíme s Božím slovem, ale mluvíme před Boží tváří v Kristu z upřímných pohnutek, z Božího pověření.
Nevěrná coura
16 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, ukaž Jeruzalému, jak je ohavný! 3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin Jeruzalému – Původem i rodem jsi Kananejka, tvůj otec byl Emorejec a matka Chetejka. 4 A tvoje narození? Tenkrát, když ses narodila, tvá pupeční šňůra nebyla odříznuta, nebylas vodou do čista omyta, solí jsi nebyla ošetřena ani plenkami zavinuta jsi nebyla. 5 Nikdo se nad tebou neslitoval, aby pro tebe jedinou z těch věcí ze soucitu udělal. Tenkrát, když ses narodila, pohodili tě někam ven jako odporný odpadek.
6 Šel jsem okolo a uviděl tě, jak se tam zmítáš v krvi. Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ 7 Nechal jsem tě růst jako sazenici v poli, a tak jsi rostla a dospívala, až ses vyvinula do krásy. Narostla ti ňadra, vyrašilo ochlupení, pořád jsi ale byla nahá a bosá.
8 Znovu jsem šel okolo a uviděl tě, a hle – přišel tvůj čas, čas milování. Tehdy jsem tě zahalil cípem svého pláště [a] a přikryl tvoji nahotu. S přísahou jsem se ti zaslíbil, vstoupil jsem s tebou do smlouvy a oddala ses mi, praví Panovník Hospodin.
9 Umyl jsem tě vodou, opláchl tě od krve a pomazal tě olejem. 10 Oblékl jsem ti vyšívané šaty a obul sandály z jemné kůže, ověnčil jsem tě kmentem a zahalil vzácným závojem. 11 Ozdobil jsem tě šperky, na ruce ti dal náramky a náhrdelník na šíji. 12 Navlékl jsem ti nosní kroužek, do uší zavěsil náušnice a korunoval jsem tě skvostnou čelenkou. 13 Zdobila ses zlatem a stříbrem, nosila šaty z kmentu, vzácných látek a výšivek a jedla pokrmy z jemné mouky s medem a olejem. Stala se z tebe nesmírná krasavice, opravdová královna! 14 Tvá dokonalá krása proslula mezi národy díky nádheře, kterou jsem tě ozdobil, praví Panovník Hospodin.
15 Ty ses však na tu svou krásu spolehla a ve své proslulosti ses dala do smilstva. Své smilstvo jsi nabízela každému kolemjdoucímu; oddala ses mu. 16 Vzala jsi svá roucha a vyparádila jimi obětní výšiny a smilnila jsi na nich tak, že to nemá obdoby. 17 Vzala jsi své šperky ze zlata a stříbra, které jsem ti dal, a nadělala sis mužské podobizny, s nimiž jsi smilnila. 18 Vzala jsi svá vyšívaná roucha a oblékla je jimi. Můj olej a mé kadidlo jsi přinášela jim. 19 Pokrm, jímž jsem tě sytil – jemnou mouku s medem a olejem – jsi přinášela jim, aby voněl před nimi. Tak to bylo! praví Panovník Hospodin.
20 Vzala jsi dokonce své syny a dcery, které jsi mi porodila, a obětovala jsi jim je ke strávení! To ti nestačilo smilnit? 21 Musela jsi ještě vraždit mé děti? Odevzdávala jsi je jim, nechávala jsi je projít plameny! [b] 22 Při všech těch ohavnostech a smilnění sis ani nevzpomněla na mládí, na dny, kdy jsi byla nahá a bosá a zmítala ses v krvi.
23 Běda! Běda ti! praví Panovník Hospodin. Kromě všech svých zločinů 24 sis na každém plácku rozbalila stánek a pořídila svatyňku. 25 Postavila sis svatyňku na každém rohu a zprznila svou krásu. Roztahovala jsi nohy každému kolemjdoucímu a smilnila jsi čím dál víc. 26 Smilnila jsi s Egypťany, těmi svými sousedy s naběhlými údy, a smilnila jsi čím dál víc, až jsem se rozezlil! 27 Hle – vztáhl jsem na tebe ruku a zmenšil jsem tvé území. Vydal jsem tě libovůli tvých nepřátel, filištínských dcer, které jsi zahanbila svou zvrhlostí. 28 Smilnila jsi také s Asyřany, neměla jsi totiž dost; smilnila jsi s nimi, ale neměla jsi dost. 29 Smilnila jsi tedy čím dál víc, až ses dostala k Babylonii, té zemi kramářů. Pořád jsi ale neměla ještě dost.
30 Zuřím proti tobě! praví Panovník Hospodin. Co všechno to jako nestydatá coura provádíš! 31 Rozbalila sis stánek na každém rohu a na každém plácku sis pořídila svatyňku. Narozdíl od coury si ale za to nechceš nechat zaplatit. 32 Nevěrnice! Místo svého manžela k sobě bereš cizí! 33 Všem courám se za to platí, ale svým milencům platíš ty – uplácíš je, aby za tebou chodili smilnit z celého okolí! 34 Ve svém smilstvu se tedy lišíš od coury. Lišíš se tím, že o tvé služby nikdo nestojí, a tak neplatí oni tobě, ale ty jim.
35 Proto slyš slovo Hospodinovo, ty couro! 36 Tak praví Panovník Hospodin: Protože ses celá potřísněná smilstvem obnažovala před všemi svými milenci, před všemi svými ohavnými modlami, a protožes jim obětovala krev svých dětí, 37 hle – já shromáždím všechny tvé milence, s nimiž ses těšila, ať už jsi je milovala, anebo nenáviděla. Shromáždím je proti tobě z celého okolí a obnažím tě před nimi, aby tě viděli v celé tvé nahotě. 38 Budu tě soudit, jako se soudí cizoložnice a vražedkyně. [c] Vydám tě krvavé pomstě vášnivého hněvu. 39 Vydám tě do jejich rukou, aby zbořili tvé stánky a zničili tvé svatyňky. Strhají z tebe šaty, seberou ti šperky a nechají tě nahou a bosou. 40 Přivedou na tebe dav, aby tě kamenovali a probodali meči. 41 Tvé domy vypálí a před očima mnoha žen tě popraví. Tak skoncuji s tvým smilněním – už žádní zaplacení milenci! 42 Tehdy se můj hněv proti tobě vybouří a má žárlivost se utiší; tehdy se uklidním a nechám zuření.
43 Protože sis ani nevzpomněla na dny svého mládí a pobuřovala jsi mě tím vším, hle – já ti ty tvé způsoby odplatím, praví Panovník Hospodin! Copak jsi ve všech svých ohavnostech nedospěla k zvrhlosti?
44 Každý, kdo mluví v příslovích, o tobě prohlásí: ‚Jaká matka, taková dcera!‘ 45 Jsi dcerou své matky, která nesnáší svého muže i děti. Jsi sestrou svých sester, které nesnášejí své muže i děti. Vaše matka byla Chetejka a váš otec Emorejec. 46 Tvá starší sestra Samaří bydlela se svými dcerami po tvé levici, po tvé pravici pak tvá mladší sestra Sodoma se svými dcerami. 47 Copak ses neřídila jejich způsoby? Nepáchala jsi jejich ohavnosti? Jako by to ale nebylo vůbec nic, zkazila ses v každém ohledu ještě víc než ony! 48 Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, ani tvá sestra Sodoma se svými dcerami nepáchala, co pácháš ty se svými dcerami.
49 Hle, toto byla vina tvé sestry Sodomy: pýcha, sytost a klidné pohodlí, které užívala se svými dcerami, aniž pomohla chudým a ubohým. 50 Naopak, chovaly se povýšeně a jednaly přede mnou ohavně, a proto jsem je odstranil, jak jsi sama viděla. 51 Samaří přitom nehřešila ani z poloviny jako ty! Ve srovnání s nimi ses chovala tak ohavně, že tvé sestry díky všem tvým ohavnostem vypadají nevinně. 52 Styď se – vždyť jsi tím svým sestrám poskytla omluvu! Hřešila jsi mnohem ohavněji než ony, takže teď vypadají vedle tebe nevinně. Styď se a hanbi se, neboť tvé sestry díky tobě vypadají nevinně!
53 Změním jejich úděl, úděl Sodomy a jejích dcer i úděl Samaří a jejích dcer. Zároveň ale změním i tvůj úděl, 54 aby ses musela stydět a hanbit za všechno, co jsi spáchala – vždyť je to pro tvé sestry útěcha! 55 Tvé sestry, Sodoma se svými dcerami a Samaří se svými dcerami, budou znovu tím, čím bývaly kdysi. Ale i ty se svými dcerami budeš znovu tím, čím jsi byla kdysi. 56 Copak sis v dobách své pýchy nebrala svou sestru Sodomu do úst jako přísloví, 57 než došlo k odhalení tvé vlastní špatnosti? Teď se ti ale vysmívají Edomky [d] i Filištínky a všechny jejich sousedky – pohrdají tebou všichni v okolí! 58 Poneseš následky svých ohavných zvrhlostí, praví Hospodin.
59 Toto praví Panovník Hospodin: Zachovám se k tobě podle toho, jak ses chovala, neboť jsi pohrdla mou přísahou a smlouvu jsi zrušila. [e] 60 Budu však pamatovat na svou smlouvu s tebou ze dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. 61 Tehdy si vzpomeneš na své způsoby a budeš se stydět, až vezmu [f] tvé starší i mladší sestry a dám ti je za dcery, i když to nebylo součástí tvé smlouvy. 62 Uzavřu s tebou svoji smlouvu a poznáš, že já jsem Hospodin. 63 Tehdy se rozpomeneš a zastydíš a samou hanbou ani neotevřeš ústa, až tě očistím od všeho, co jsi páchala, praví Panovník Hospodin.“
58 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zlatý zpěv Davidův.
2 Opravdu, mocní, právem rozhodujete,
soudíte lidi podle rovnosti?
3 Vždyť máte hanebností plné srdce,
po celé zemi šíříte násilí!
4 Už odmalička se bídáci odcizili,
od narození bloudí, kdo mluví lež.
5 Jako zlí hadi jsou jedu plní,
jak hluchá zmije mají uši zacpané,
6 slova zaklínačů aby neslyšeli,
hlas kouzelníků aby k nim nedoleh.
7 V ústech jim, Hospodine, rozbij zuby,
tesáky těch lvů, Bože, vylámej!
8 Ať se rozplynou, ať zmizí jako vody,
šípy, jež vystřelili, ať ztratí se!
9 Ať jsou jak slimák, co ve slizu se plazí,
jak potracený plod, jenž slunce neviděl!
10 Než z jejich trní vzroste husté křoví,
zaživa je smete prudká vichřice.
11 Poctivý pak se šťastně dočká pomsty,
v krvi bídáka si nohy umyje.
12 A lidé řeknou: „Tak tedy poctiví dojdou odměny,
tak tedy Bůh vskutku soudí zem!“
59 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zlatý zpěv Davidův, když Saul nechal hlídat jeho dům, aby ho mohl zabít. [a]
2 Zbav mě mých nepřátel, Bože můj,
před útočníky mě ochraňuj.
3 Zbav mě těch zlosynů,
zachraň mě od těch vrahounů!
4 Pohleď, Hospodine – v záloze na mě číhají,
všichni ti siláci se na mě sbírají,
i když jsem bezúhonný, nevinný!
5 Pro nic za nic se sbíhají, na mě se chystají,
povstaň mi na pomoc, jen pohlédni!
6 Hospodine Bože zástupů, Bože Izraele, procitni,
potrestej všechny ty pohany,
neměj slitování s podlými zločinci! séla
7 Večer se vracejí, štěkají jako psi,
po celém městě běhají.
8 Pohleď, co ústy prskají!
Svými rty bodají jako dýkami –
myslí si: „Kdo to uslyší?“
9 Tobě jsou, Hospodine, jen pro smích,
všem těm pohanům se vysmíváš.
10 Ty jsi má síla, tebe vyhlížím,
ty, Bože, jsi můj pevný hrad!
11 Bůh ve své lásce jde mi naproti,
z nepřátel činí mi pastvu pro oči.
12 Ještě je nepobíjej, můj lid by zapomněl,
mocně však jimi otřes a poniž je,
Pane můj, vždyť jsi náš štít!
13 Za hříchy jejich úst, za slova jejich rtů
jejich vlastní pýcha kéž by je lapila!
Za všechny jejich kletby, za všechny lži
14 vyhlaď je ve svém hněvu, vyhlaď dočista!
Jen ať se dozví zemské končiny,
že Bůh je vládcem Jákoba! séla
15 Večer se vracejí, štěkají jako psi,
po celém městě běhají.
16 Sem a tam toulají se, potravu hledají,
o hladu musejí se ke spánku uložit.
17 Já ale budu o tvé síle zpívat,
tvou lásku chci opěvovat od rána.
Vždyť ty ses stal mou pevností,
mým útočištěm v den soužení.
18 Ty jsi má síla, tobě zazpívám,
ty, Bože, jsi můj pevný hrad,
Bože, lásko má!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.