M’Cheyne Bible Reading Plan
Davidův pád
David a Batšeba
11 Na jaře, když králové vyrážejí do boje, poslal David Joába, aby se svými vojáky a s celým Izraelem rozdrtil Amonce. Oblehli tedy Rabu, ale David zůstal v Jeruzalémě.
2 Jednou pozdě odpoledne, když David vstal z lože a procházel se po střešní terase královského paláce, zahlédl ze střechy nějakou ženu, jak se koupe. Ta žena byla překrásná. 3 David někoho poslal, ať zjistí, kdo to je. Dozvěděl se: „Je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Uriáše Chetejského.“ 4 David si pro ni nechal poslat, a když k němu přišla, vyspal se s ní (právě se totiž očistila od svého krvácení). Potom se vrátila domů. 5 Když ta žena zjistila, že otěhotněla, poslala Davidovi vzkaz: „Jsem těhotná.“
6 David vzkázal Joábovi: „Pošli mi Uriáše Chetejského.“ Joáb tedy poslal Uriáše za Davidem. 7 Když k němu Uriáš přišel, David se vyptával, jak se daří Joábovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. 8 Potom Uriášovi řekl: „Zajdi domů a dej si koupel.“ Jakmile Uriáš opustil palác, král za ním poslal svůj dar. 9 Uriáš ale nešel domů. Ulehl mezi služebníky svého pána u vchodu do královského paláce.
10 Davidovi bylo oznámeno, že Uriáš nešel domů. Proto s Uriášem znovu promluvil: „Vrátil ses přece z výpravy. Proč nejdeš domů?“
11 Uriáš mu odpověděl: „Boží truhla a Izrael s Judou zůstávají pod stany; také můj pán Joáb táboří v poli s tvými služebníky, pane – a já bych měl jít domů jíst a pít a spát se svou manželkou? Na tvůj život a na tvou duši, něco takového bych neudělal!“
12 David tedy Uriášovi řekl: „Zůstaň tu ještě jeden den. Odešlu tě až zítra.“ Toho dne tedy Uriáš ještě zůstal v Jeruzalémě. Nazítří 13 si ho David zavolal a jedl s ním a pil, dokud ho neopil. On ale večer přesto nešel domů. Odešel spát na své lehátko mezi služebníky svého pána.
14 David tedy ráno napsal dopis Joábovi a poslal mu ho po Uriášovi. 15 V dopise psal: „Postavte Uriáše do nejprudšího boje. Pak od něj odstupte, ať je zasažen a zemře.“ 16 Joáb tedy při obléhání města postavil Uriáše na místo, o kterém věděl, že tam jsou zvláště udatní bojovníci. 17 Když pak muži toho města vyrazili do boje proti Joábovi, někteří z Davidových vojáků padli. Jedním z mrtvých byl také Uriáš Chetejský.
18 Joáb pak Davidovi poslal zprávu o celém průběhu bitvy. 19 Poslovi dal tyto pokyny: „Až králi vypovíš celý průběh bitvy, 20 možná to krále popudí k hněvu a řekne ti: ‚Proč jste v boji zašli tak blízko k městu – to nevíte, že se z hradeb střílí? 21 Kdo zabil Abimelecha, syna Jerub-baalova? [a] Copak nezemřel, když na něj ta žena v Tebecu shodila z hradeb mlýnský kámen? Proč jste šli tak blízko ke hradbám?!‘ A tehdy mu řekneš: ‚Také tvůj služebník Uriáš je mrtev.‘“
22 Posel tedy vyrazil, a když přišel k Davidovi, vylíčil mu vše, s čím ho Joáb poslal: 23 „Nepřátelé podnikli protiútok, vyrazili za námi do pole, ale my jsme je zatlačili zpět až k bráně. 24 Vtom začali z hradeb střílet lučištníci a několik královských služebníků zabili. Také tvůj služebník Uriáš je mrtev.“
25 David na to poslu odpověděl: „Vyřiď Joábovi: ‚Už se tím netrap. Meč si jednou vybere toho a jindy onoho. Zaútoč na město ještě silněji a zboř je.‘ Tak ho povzbuď.“
26 Když se Uriášova manželka dozvěděla, že její muž Uriáš je mrtev, oplakávala ho. 27 Jakmile jí doba truchlení skončila, David pro ni poslal a nechal si ji přivést domů. Stala se jeho ženou a porodila mu syna. To, co David provedl, ale bylo v Hospodinových očích zlé.
Poklad v hliněných nádobách
4 Taková je služba, kterou jsme z Božího milosrdenství přijali, a proto se nevzdáváme. 2 Odmítáme hanebné tajnůstkaření, vychytralé praktiky a překrucování Božího slova. Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat.
3 Pokud je naše evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou. 4 Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím. 5 (Nehlásáme přece sami sebe, ale Ježíše Krista jakožto Pána, a pokud jde o nás, jsme vaši služebníci pro Ježíše.) 6 Tentýž Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“ [a] ten zazářil v našich srdcích, aby nás osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.
7 Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne z nás. 8 Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; 9 býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. 10 Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. 11 My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život. 12 V nás tedy působí smrt, ale ve vás život.
13 Protože však máme stejného ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem mluvil,“ [b] i my věříme, a tak mluvíme. 14 Víme totiž, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a spolu s vámi nás přivede před svou tvář. 15 To všechno se děje pro vás, aby se milost šířila ke stále dalším lidem, a k Boží slávě tak rostla i vděčnost.
16 Proto se nevzdáváme. Ačkoli totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. 17 Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. 18 Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.
Proč máte umírat?
18 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Co je to s vámi, že o izraelské zemi říkáte toto přísloví:
‚Rodiče jedli trpké hrozny
a dětem trnou zuby‘? [a]
3 Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, to přísloví už v Izraeli říkat nebudete. 4 Hle – mně patří všechny životy, jak život rodičů, tak život dětí! Životem zaplatí ten, kdo hřeší.
5 Někdo je třeba spravedlivý a jedná poctivě a spravedlivě:
6 Nehoduje v náhorních svatyních,
k modlám izraelského domu nevzhlíží,
manželku svého bližního nezneuctí,
nepřiblíží se k ženě, dokud krvácí,
7 nikomu nechce ublížit,
vrací dlužníkovi, co zastavil,
nepřivlastňuje si, co mu nepatří,
dělí se o chléb s hladovým
a dává šaty nahým,
8 nepůjčuje jako lichváři
a nevymáhá úroky,
odvrací ruku od křivdy
a lidi správně rozsoudí,
9 řídí se mými pravidly
a věrně dodržuje mé zákony.
Takový člověk je spravedlivý, takový jistě bude žít, praví Panovník Hospodin.
10 Zplodí však třeba zločince a vraha, který provádí cokoli z těch věcí, 11 kterých se on sám varoval:
Hoduje v náhorních svatyních,
manželku svého bližního zneuctí,
12 ubližuje chudým a ubohým,
přivlastňuje si, co mu nepatří,
nevrací, co vzal do zástavy,
upírá oči na modly,
páchá ohavnosti,
13 půjčuje jako lichváři
a vymáhá si úroky.
Takový má snad žít? Nikoli! Za všechny ohavnosti, které prováděl, jistě zemře; jeho krev ulpí na něm.
14 Třeba však zplodí syna, který vidí všechny hříchy, které jeho otec páchá, prohlédne a začne jednat jinak:
15 Nehoduje v náhorních svatyních,
k modlám izraelského domu nevzhlíží,
manželku svého bližního nezneuctí,
16 nikomu nechce ublížit,
nebere nic do zástavy,
nepřivlastňuje si, co mu nepatří,
dělí se o chléb s hladovým
a dává šaty nahým,
17 vyhýbá se tomu, aby chudým ublížil,
nepůjčuje jako lichváři
a nevymáhá úroky,
plní mé zákony
a řídí se mými pravidly.
Takový nezemře za otcovy viny – takový jistě bude žít! 18 Jeho otec však zemře za své viny, protože působil příkoří, okrádal bratra a prováděl mezi svým lidem špatnosti.
19 Vy ale říkáte: ‚Jak to, že syn nenese otcovy viny?‘ – Jestliže ten syn jednal poctivě a spravedlivě, dodržoval má pravidla a plnil je, takový jistě bude žít. 20 Životem zaplatí ten, kdo hřeší. Syn neponese otcovy viny a otec neponese viny synovy. [b] Spravedlivému se bude počítat jeho spravedlnost a ničemovi jeho ničemnost.
21 Když se však ničema odvrátí ode všech hříchů, jichž se dopustil, bude dodržovat všechna má pravidla a jednat poctivě a spravedlivě – takový nezemře, takový jistě bude žít! 22 Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Protože jednal spravedlivě, bude žít. 23 Mám snad zalíbení ve smrti ničemy? praví Panovník Hospodin. Nechci snad raději, aby se od svých cest odvrátil a žil?
24 Když se však spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude jako ničema páchat bezpráví a provádět všemožné ohavnosti – má snad žít? Žádné spravedlivé skutky, které konal, nebudou vzpomenuty. Zemře za to, jak byl nevěrný, za hřích, kterého se dopustil.
25 Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Poslyš, dome izraelský: Já že jsem ve svém jednání vrtkavý? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání? 26 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí zemřít. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. 27 Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, zachrání se a bude žít. 28 Prohlédl a odvrátil se ode všech hříchů, jichž se dopustil – takový nezemře, takový jistě bude žít. 29 Dům Izraele však říká: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Já že jsem ve svém jednání vrtkavý, dome izraelský? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání?
30 Proto vás budu soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání, praví Panovník Hospodin. Obraťte se! Odvrhněte všechny své hříchy, ať vás ta vina nezničí! 31 Odhoďte všechny hříchy, které jste páchali, a získejte nové srdce a nového ducha. [c] Proč máte umírat, dome izraelský? 32 Nemám zalíbení ve smrti umírajících, praví Panovník Hospodin. Obraťte se a žijte!“
62 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Davidův.
2 Jen v Bohu má duše odpočívá,
od něj přichází má záchrana.
3 Jen on je má skála, moje spása,
nepadnu nikdy, on je můj pevný hrad!
4 Jak dlouho budete v útoku pokračovat?
To chcete všichni srazit člověka,
který je sám jak zídka nahnutá,
jak plot, který se rozpadá?
5 Jen na to myslí, jak by ho strhli,
jak by ho zbavili jeho cti.
Lež mají rádi, ústy dobrořečí,
v srdci však srší kletbami! séla
6 Jen v Bohu, duše má, odpočívej,
od něj přichází moje naděje.
7 Jen on je má skála, moje spása,
nepadnu, on je můj pevný hrad!
8 V Bohu je má spása, moje sláva;
má pevná skála, v Bohu je skrýše má.
9 V každý čas na něj, lidé, spoléhejte,
před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte! séla
10 Jen pouhé nic jsou přece smrtelníci,
lidští tvorové jsou jako přeludy:
Budou-li spolu na váhu položeni,
lehčí se ukážou než pouhé nic!
11 Nespoléhejte na bezpráví,
nedoufejte marně v krádeže,
a kdyby vzrůstalo vaše jmění,
v srdci mu místo nedejte!
12 Jednou Bůh mluvil, dvakrát jsem to slyšel,
že Bohu síla náleží.
13 Tobě náleží také láska, Pane,
ty přece každému jeho skutky odplatíš!
63 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti. [a]
2 Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože,
má duše žízní po tobě!
Po tobě dychtí tělo mé
jak suchá země prahnoucí po vodě.
3 Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl,
tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!
4 Lepší než život je láska tvá,
mé rty tě proto budou opěvat.
5 Budu tě chválit po dobu života
a ve tvém jménu ruce pozvedat.
6 Mou duši nasytí lahodná hostina,
hlasitou písní tě slaví ústa má!
7 Když ležím na lůžku, na tebe pamatuji,
při nočním bdění o tobě přemýšlím.
8 Vždycky jsi byl mou pomocí –
zpívám ve stínu křídel tvých!
9 K tobě jsem přilnul celou svou duší,
ty mě podpíráš svou pravicí.
10 Ti, kdo však usilují o zkázu mé duše,
sami se propadnou hluboko do země.
11 Každý z nich zahyne ostřím meče,
pokrmem šakalů stanou se!
12 Král se však v Bohu zaraduje,
zajásá každý, kdo přísahá skrze něj,
ústa lhářů až zavřou se!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.