M’Cheyne Bible Reading Plan
Davidův žalm
22 V den, kdy Hospodin Davida vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy, zpíval David Hospodinu tuto píseň: [a]
2 Hospodin je má skála,
má tvrz a záchrana!
3 Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám,
můj štít, roh vítězství, můj hrad,
má skrýš, mé vítězství –
před násilím mě ochráníš!
4 Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály –
od mých nepřátel mě zachránil!
5 Smrtelné vlny mě obklopily,
svým proudem mě strhla záhuba,
6 provazy hrobu mě ovinuly,
osidla smrti mě dostihla.
7 Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti,
ke svému Bohu křičel jsem –
on ve svém chrámu slyšel mé volání,
až k jeho uším dolehl můj křik.
8 Zem se třásla, zem se chvěla,
základy nebe se pohnuly,
před jeho hněvem se roztřásly.
9 Dým se valil z jeho chřípí,
stravující oheň z jeho úst,
plamenné blesky z něj vyšlehly.
10 Nebe rozťal, sestupuje,
pod nohama černý mrak!
11 Cheruba zapřáhl, rozletěl se,
vznesl se [b] na křídlech větrných.
12 Závojem tmy obklopil se,
mrak plný deště byl jeho stan.
13 Od žáru jeho obličeje
roznítily se blesky plamenné,
14 Hospodin v nebi zaburácel,
hlas Nejvyššího zněl!
15 Deštěm šípů rozehnal je,
bleskem svým je rozdrtil!
16 Koryta moří byla obnažena,
základy světa odkryty
před řevem Hospodina,
před jeho dechem zuřivým!
17 Sehnul se z výšin, uchopil mě,
z mohutných vod mě vyprostil,
18 vyrval mě mocnému nepříteli,
odpůrcům silnějším, než jsem byl.
19 Přepadli mě v den mé bídy,
Hospodin mě však podpíral,
20 vyvedl mě na svobodu,
uhájil mě, vždyť má mě rád!
21 Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou mě odměnil.
22 Hospodinových cest jsem se pevně držel,
svého Boha jsem nezradil!
23 Před sebou mám všechny jeho soudy,
od jeho nařízení jsem se nevzdálil,
24 zůstal jsem před ním bez úhony,
varoval jsem se hříchů svých.
25 Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost,
za moji čistotu před jeho očima.
26 Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně,
k oddanému se chováš oddaně,
27 s čistým člověkem čistě naložíš,
od zvráceného se však odvracíš.
28 Ty sám zachraňuješ ubožáky,
povýšené však hledíš ponížit.
29 Ty, Hospodine, jsi přece mou svící,
sám Hospodin mi září v tmách.
30 S tebou vyrazím proti vojsku,
ve svém Bohu hradby překonám!
31 Jak dokonalá je cesta Boží,
jak ryzí je, co praví Hospodin –
on je štít všech, kdo v něho doufají!
32 Kdo by byl Bohem kromě Hospodina?
Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh?
33 Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, [c]
otvírá dokonale cestu mou,
34 Mým nohám udílí hbitost laní,
staví mě na mé výšiny.
35 Mé paže učí, jak obstát v boji,
mé ruce napínají i luk bronzový.
36 Podal jsi mi štít své spásy,
sklonil ses, abys mě povýšil!
37 Daroval jsi mým krokům volnost,
mé nohy nesklouznou.
38 Stíhal jsem nepřátele, dostihl je,
nepřestal jsem, než jsem je porazil.
39 Udeřil jsem je, nevstanou znovu,
skáceli se mi pod nohy!
40 Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji,
na kolena srážíš mé soky přede mnou.
41 Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi,
se svými protivníky jsem skoncoval.
42 Volali o pomoc, nikdo je nezachránil,
volali k Hospodinu – žádná odpověď.
43 Jako prach na zemi rozdrtil jsem je,
jak bláto na ulici jsem je rozdupal!
44 Z různic v lidu zachránils mě,
jako vůdce národů jsi mě ochránil,
lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!
45 Cizáci přede mnou už se krčí,
jen co mě uslyší, musí poslechnout.
46 Cizáci přede mnou už se hroutí,
vrávorají [d] ven ze svých nor!
47 Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána,
Bůh buď vyvýšen, má záchrana [e] !
48 Bůh mi dopřává zadostiučinění,
podmaňuje mi národy.
49 Zprostřed nepřátel mě vyvádíš,
pozvedáš mě nad soky,
před násilníkem zachráníš.
50 Proto tě budu chválit mezi národy,
tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!
51 Svému králi dává mocná vítězství,
svému pomazanému je milostiv –
Davidovi a jeho semeni až navěky!
Bůh nikomu nestraní
2 Po čtrnácti letech jsem se pak vrátil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. [a] 2 Přišel jsem tehdy na základě zjevení. Sešel jsem se soukromě s váženými vůdci a seznámil je s evangeliem, které kážu mezi pohany, aby snad můj dosavadní ani další běh nebyl zbytečný. 3 Žádnou obřízku tehdy nikdo nevnucoval ani mému řeckému společníku Titovi. 4 To jen ti vetřelci, ti falešní bratři se mezi nás vloudili, aby vyslídili svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. 5 Ani na chvíli jsme jim neustoupili a nepoddali se, aby pro vás byla zachována pravda evangelia.
6 Pokud jde o ty, kdo jsou považováni za vůdce (ať už jsou cokoli, mně na tom nezáleží, Bůh nestraní nikomu), mně osobně nic nepřidali. 7 Naopak uznali, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané. 8 Ten, který působil skrze Petrovo apoštolství vůči obřezaným, působil přece i skrze mne vůči pohanům. 9 Jakub, Petr [b] a Jan, považovaní za sloupy církve, tedy poznali, jakou jsem dostal milost, a podali mně i Barnabášovi pravice jako společníkům s tím, že my půjdeme k pohanům a oni k obřezaným. 10 Chtěli jen, abychom pamatovali na chudé, o což jsem se opravdu pilně snažil.
Neodmítám tu milost
11 Když ale Petr přišel do Antiochie, otevřeně jsem se mu postavil. Jeho chování bylo odsouzeníhodné: 12 nejdříve běžně jedl s pohany, ale když dorazili Jakubovi lidé, začal se držet zpátky a odděloval se, protože se bál obřezanců. 13 Stejné divadlo začali hrát i ostatní Židé, až se tím jejich pokrytectvím nechal strhnout i Barnabáš.
14 Když jsem uviděl, jak pokulhávají za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty že jsi Žid? Sám nežiješ jako Žid, ale jako pohan! Proč tedy nutíš pohany k židovství? 15 I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané, 16 víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!“
17 Když tedy hledáme ospravedlnění v Kristu, poněvadž se ukazuje, že i my jsme hříšní, znamená to, že Kristus napomáhá hříchu? V žádném případě! 18 Kdybych znovu stavěl, co jsem předtím zbořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka. 19 Díky Zákonu jsem ale pro Zákon mrtvý, abych byl živý pro Boha. 20 Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. 21 Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně.
Proti Egyptu
29 Dvanáctého dne desátého měsíce desátého roku [a] jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, obrať se proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu i celém Egyptu. 3 Řekni mu: Tak praví Panovník Hospodin –
Já jsem proti tobě,
faraone, králi egyptský,
obludný krokodýle
rozvalený u řeky!
Říkáš si: ‚Mně patří Nil,
pro sebe jsem ho učinil.‘
4 Já ti však do čelistí vrazím háky
a ty tvé nilské ryby
nechám přichytit na tvé šupiny.
Vytáhnu tě z tvého místa u řeky
i se všemi tvými nilskými rybami,
které se přichytily na tvé šupiny.
5 Pohodím tě pak na poušti
i se všemi tvými nilskými rybami.
Budeš ležet jen tak na zemi,
neseberou tě, aby tě pohřbili.
Dám tě za potravu divé zvěři
i ptákům na nebi!
6 Tak všichni obyvatelé Egypta poznají, že já jsem Hospodin.
Pro dům Izraele jsi byl
jen rákosovou holí.
7 Jakmile se tě rukou chopili,
praskl jsi a bodl je až do podpaží.
Jakmile se o tebe opřeli,
zlomil ses, až jsi jim kyčle vykloubil. [b]
8 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, přivedu na tebe meč a vyhladím z tebe lidi i dobytek. 9 Až z Egypta zbudou jen pusté trosky, poznají, že já jsem Hospodin.
Říkal jsi: ‚Mně patří Nil, já jsem ho učinil,‘ 10 a proto jsem teď proti tobě i proti té tvé řece. Z Egypta nechám jen pusté trosky, zpustošený kraj od Migdolu po Asuán, až po habešskou hranici. 11 Neprojde tudy lidská noha, dokonce ani noha zvířete a nebude se tam bydlet po čtyřicet let. 12 Udělám z Egypta tu nejpustější ze všech zpustošených zemí a její města budou po čtyřicet let ta nejzbořenější ze všech měst. Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích.
13 Avšak toto praví Panovník Hospodin: Až těch čtyřicet let uplyne, shromáždím Egypťany z národů, mezi něž byli rozptýleni. 14 Přivedu Egypťany zpět ze zajetí a navrátím je do Horního Egypta, do země, odkud pocházejí, a stanou se tam bezvýznamným královstvím. 15 Bude bezvýznamnější než ostatní království a nebude se už vyvyšovat nad jiné národy. Udělám je tak nepatrnými, aby už nevládli nad národy. 16 Egypt už nebude pro dům Izraele nadějí, ale připomínkou viny, že se obraceli za nimi. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“
17 Prvního dne prvního měsíce sedmadvacátého roku [c] jsem dostal slovo Hospodinovo: 18 „Synu člověčí, babylonský král Nabukadnezar při tažení proti Týru uložil svému vojsku tak těžkou službu, až měli všichni hlavy odřené a rozlámaná ramena. On ani jeho vojsko však za to tažení nezískali z Týru žádnou odměnu. 19 Proto tak praví Panovník Hospodin: Hle – dávám babylonskému králi Nabukadnezarovi Egypt! Ať si odnese jeho bohatství, ať rabuje a plení, aby odměnil své vojáky. 20 Odměnou za jeho služby, za to, co pro mě udělali, mu dávám Egypt, praví Panovník Hospodin.
21 V onen den obdařím dům Izraele silou [d] a tobě umožním mluvit mezi nimi otevřeně. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“
78 Poučný žalm Asafův.
I.
Naslouchej, lide můj, mému učení,
slov, která mluvím, všímej si.
2 V podobenstvích k tobě promluvím,
abych ti odhalil dávná tajemství.
3 Slyšeli jsme a sami víme,
co nám vyprávěli naši otcové.
4 Jejich dětem to nezatajíme,
dalšímu pokolení budem vyprávět
o chvále Hospodinově, o jeho síle,
o zázracích, jež učinil.
5 Svědectví stvrdil Jákobovi,
Izraeli svěřil učení,
o kterém přikázal otcům našim,
aby je předávali synům svým,
6 aby je poznalo budoucí pokolení,
i děti, jež se teprv narodí,
aby zas učily svoje potomky:
7 Ať v Bohu skládají svoji naději,
ať nezapomínají, co učinil,
a dodržují jeho příkazy!
8 Ať nejsou jako jejich otcové,
pokolení vzpurné a svéhlavé,
pokolení se srdcem nestálým
a s duchem Bohu nevěrným!
II.
9 Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci,
v den bitvy se dali na útěk.
10 Nedodrželi smlouvu Boží,
odmítli se řídit jeho Zákonem.
11 Zapomněli na jeho mocné činy,
na zázraky, jež jim projevil.
12 Před jejich otci konal zázraky,
v Egyptě, na poli soanském.
13 Rozdělil moře, převedl je,
vody postavil jako hromady.
14 Oblakem svým je vodil ve dne,
ohnivým světlem za nocí.
15 Rozlomil skály v poušti,
jak z hlubin bezedných dal jim pít.
16 Ze skály nechal potoky proudit,
jež v řeky rozvodnil.
17 Oni však proti němu stále hřešili,
na poušti Nejvyššího dráždili!
III.
18 Pokoušeli Boha v srdcích svých,
podle své chuti pokrm žádali.
19 Mluvili proti Bohu se slovy:
„Copak Bůh prostře stůl na poušti?
20 Udeřil sice do skály,
mohutným potokem vody tryskaly –
chleba nám ale dát jistě neumí,
může snad svému lidu maso opatřit?“
21 Hospodin slyšel to a hněval se,
proti Jákobovi vzplanul plamenem,
vykypěl hněvem na Izrael.
22 Ačkoli Bohu nevěřili
a nedoufali v jeho spasení,
23 přesto dal příkaz oblakům shůry,
otevřel nebeské průduchy.
24 Skrápěl je manou, aby jedli,
dal jim nebeské obilí!
25 Lidé okusili andělský chleba,
poslal jim jídla dosyta!
26 Východní vítr na nebi vát nechal,
vítr od jihu svou mocí hnal.
27 Masem jak prachem zasypal je,
množstvím ptáků, jako je písku u moře.
28 Doprostřed tábora je nechal padat,
na jejich stany kolem dokola.
29 Jedli a hojně se nasytili,
dal jim to, po čem bažili.
30 Ještě svou lačnost ani neukojili,
ještě měli jídlo v ústech svých,
31 když Boží hněv vzkypěl proti nim!
Pobil mezi nimi ty nejvypasenější,
výkvět Izraele porazil!
IV.
32 Oni však hřešili stůj co stůj
a nevěřili jeho zázrakům.
33 Proto své dny skončili v marnosti,
když jejich léta zkrátil hrůzami.
34 Když je však hubil, pilně ho hledali,
vraceli se a Boha sháněli.
35 Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála,
jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36 Pochlebování pak měli plná ústa
a na jazyku lži.
37 Upřímní k němu nebyli v srdci,
jeho smlouvě byli nevěrní.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.