M’Cheyne Bible Reading Plan
18 David pak sečetl své vojsko a ustanovil velitele tisíců a velitele stovek. 2 Třetinu lidu svěřil Joábovi, třetinu jeho bratru Abišajovi, synu Ceruji, a třetinu Itajovi Gatskému. „Také já s vámi půjdu do boje,“ řekl král vojsku.
3 Namítli ale: „Nemůžeš jít s námi! Kdybychom museli utíkat, nebude jim záležet na nás; nebude je zajímat, ani kdyby nás polovina padla. Ty jsi přece cennější než deset tisíc z nás. [a] Teď nám lépe pomůžeš, když zůstaneš ve městě.“
4 „Udělám, co chcete,“ svolil tedy král.
Postavil se k bráně a všechen lid pochodoval ven po stovkách a tisících. 5 Král tehdy přikázal Joábovi, Abišajovi a Itajovi: „Zacházejte mi s Abšalomem šetrně – vždyť je to můj chlapec!“ Celé vojsko slyšelo, jaké příkazy dal král všem velitelům ohledně Abšaloma.
6 A tak vytáhli do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efraimském lese 7 a Davidovi muži tam izraelské vojsko porazili. V té hrozné řeži onoho dne padlo na 20 000 vojáků. 8 Boj se rozšířil po celém kraji a les toho dne pohltil více mužů, než kolik jich padlo mečem.
9 Abšalom znenadání narazil na Davidovy muže, a tak na svém mezku ujížděl pryč. Když ale mezek probíhal pod hustými větvemi velikého dubu, Abšalom v nich uvízl za vlasy. Mezek pod ním běžel dál, ale on zůstal viset mezi nebem a zemí.
10 Jeden z mužů to viděl a oznámil Joábovi: „Právě jsem viděl Abšaloma, jak visí na dubu!“
11 „Tak tys ho viděl?“ opáčil Joáb. „A proč jsi ho na místě nesrazil k zemi? Dlužil bych ti pak deset šekelů [b] stříbra a jeden pás!“
12 Ten muž ale Joábovi odpověděl: „Ani kdybych dostal na ruku tisíc šekelů [c] stříbra, na králova syna bych ruku nevztáhl! Slyšeli jsme přece na vlastní uši, jaké rozkazy dal král tobě, Abišajovi a Itajovi: ‚Dávejte pozor na mého chlapce Abšaloma.‘ 13 Vždyť bych tím ohrozil vlastní život! Před králem se nic neutají. I ty sám by ses postavil proti mně.“
14 „Nebudu se tu s tebou zdržovat,“ řekl Joáb. Vzal tři šípy a vrazil je Abšalomovi do srdce. Protože byl v koruně dubu stále naživu, 15 obstoupilo ho deset Joábových zbrojnošů a ubili Abšaloma k smrti.
16 Joáb potom zatroubil na roh a zastavil vojsko v dalším pronásledování Izraele. 17 Abšaloma vzali, hodili ho v lese do velké jámy a navršili nad ním velkou hromadu kamení. Celý Izrael se tehdy rozutekl, každý tam, odkud přišel.
18 Abšalom si ještě za svého života nechal v Královském údolí postavit památný sloup. Říkal totiž: „Nemám syna, aby připomínal mé jméno.“ Proto ten sloup nazval po sobě. Až dodnes se mu říká Jad-abšalom, Abšalomův pomník.
Synáčku můj
19 Sádokův syn Achimaac tehdy požádal Joába: „Dovol mi běžet a ohlásit králi, že jej Hospodin obhájil před jeho nepřáteli.“
20 Ten mu ale namítl: „Dnes bys nebyl vítaným poslem. Můžeš zvěstovat jindy, ale dnes ne – vždyť zemřel královský syn.“
21 Joáb tedy poručil jednomu Habešanovi: „Běž oznámit králi, co jsi viděl.“ Habešan se Joábovi poklonil a rozběhl se.
22 Sádokův syn Achimaac ale Joába žádal znovu: „Přesto mi dovol běžet za tím Habešanem.“
„Proč bys běžel právě ty, synu? Vždyť nemáš dobré zprávy,“ odpověděl Joáb.
23 „Přesto chci běžet,“ opakoval.
„Tak tedy běž,“ odpověděl Joáb. Achimaac běžel přes jordánskou rovinu a Habešana předběhl.
24 David právě seděl mezi vnitřní a vnější branou. Na střechu hradební brány vystoupila hlídka, rozhlédla se a spatřila osamělého běžce. 25 Když to hlídka ohlásila králi, řekl na to: „Když běží sám, nese dobré zprávy.“
Ale zatímco se stále blížil, 26 hlídka uviděla dalšího běžce. „Další osamělý běžec!“ zavolala na strážného.
„I ten má dobrou zprávu,“ odpověděl král.
27 „Vidím, jak běží ten první,“ ohlásila hlídka, „takhle běhá Achimaac, syn Sádokův.“
„To je dobrý muž,“ řekl na to král. „Přichází s dobrou zprávou.“
28 „Pokoj!“ pozdravil Achimaac krále a poklonil se mu až k zemi. Potom řekl: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž porazil muže, kteří pozvedli ruce proti mému pánu a králi!“
29 „Je v pořádku můj chlapec Abšalom?“ zeptal se král.
Achimaac odpověděl: „Když mě, králi, tvůj služebník Joáb posílal, viděl jsem velký rozruch, ale nevím, co to bylo.“
30 „Postav se tamhle na stranu,“ řekl mu král. Poodešel tedy a postavil se stranou.
31 Vtom dorazil Habešan: „Dobrá zpráva pro mého pána a krále! Hospodin tě dnes obhájil přede všemi, kdo proti tobě povstali.“
32 „Je v pořádku můj chlapec Abšalom?“ zeptal se ho král.
Habešan odpověděl: „Ať nepřátelé mého pána a krále i všichni, kdo ti chtějí škodit, dopadnou jako ten mladík!“
Žárlím na vás
11 Kéž byste ode mě snesli trochu pošetilosti – mějte se mnou prosím strpení. 2 Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jedinému muži – Kristu, k němuž vás chci přivést jako neposkvrněnou pannu. 3 Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva. 4 Když totiž někdo přijde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, rádi to snášíte!
5 Myslím, že si s těmi veleapoštoly v ničem nezadám. 6 Nemám sice výřečnost, ale zato mám poznání, jak jste se při každé příležitosti mohli vždycky přesvědčit. 7 Anebo jsem spáchal něco zlého, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo? Ponižoval jsem se, abyste se vy dostali výš. 8 Jiné církve jsem odíral – bral jsem od nich výplatu, abych mohl sloužit vám. 9 Když jsem se u vás ocitl v nouzi, nebyl jsem nikomu na obtíž; co jsem potřeboval, mi přinesli bratři z Makedonie. Za všech okolností jsem se střežil a budu se střežit i nadále, abych pro vás nebyl břemenem. 10 Jakože je při mně pravda Kristova, o tuto svou chloubu se v celém Řecku [a] nedám připravit. 11 Proč? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že ano.
12 V tom, co dělám, budu pokračovat i nadále, abych vzal vítr z plachet těm, kteří se nám pod nějakou záminkou chtějí ve své chloubě podobat. 13 Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy. 14 A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! 15 Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.
Mluvím jako blázen
16 Opakuji, ať mě nikdo nemá za blázna. A i kdyby, přijměte mě aspoň jako blázna, abych se i já trochu pochlubil. 17 Pokud jde o chlubení, nemluvím teď z Pánova pověření, ale jako blázen. 18 Když se mnozí chlubí tak tělesně, pochlubím se i já. 19 Vy, takoví mudrci, si přece na blázny potrpíte! 20 Klidně snášíte, když vám někdo poroučí, když vás někdo vyjídá, okrádá, ponižuje, fackuje! 21 Zahanbeně přiznávám, že já na něco takového sílu nemám.
Čím se však někdo tak troufale chlubí – teď mluvím jako blázen – na to si troufám i já. 22 Jsou to Hebrejové? Já také! Jsou to Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také! 23 Jsou Kristovi služebníci? Teď mluvím jako pomatenec: Já více! Pracoval jsem mnohem víc, ve vězení jsem byl častěji, nesčetněkrát jsem byl bit, znovu a znovu na prahu smrti. 24 Pětkrát jsem od Židů dostal devětatřicet ran. 25 Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem vydržel na širém moři. 26 Stále na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky, ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry. 27 Tolik dřiny a vyčerpání, tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co je chlad a nahota. 28 Kromě toho všeho na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve. 29 Když je někdo slabý, neslábnu snad s ním? Když někdo hřeší, nesžírám se snad?
30 Když už se musím chlubit, pochlubím se svými slabostmi. 31 Bůh a Otec Pána Ježíše ať je požehnaný navěky – on ví, že nelžu! 32 Když jsem byl v Damašku, místodržitel pověřený králem Aretou dal hlídat město, aby mě zajal. 33 Oknem v hradbě mě ale spustili dolů v koši, a tak jsem mu utekl.
Soud nad národy
Proti Amonu
25 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, obrať se proti Amoncům a prorokuj proti nim. 3 Řekni: Slyšte, Amonci, slovo Panovníka Hospodina! Tak praví Panovník Hospodin – Protože jsi volal ‚Hohó!‘ nad mou svatyní, když byla znesvěcena, a nad izraelskou zemí, když byla zpustošena, a nad domem Judy, když šli do vyhnanství, 4 proto tě teď vydám do vlastnictví kmenům z východu. Utáboří se u tebe a postaví si tam příbytky, tvou úrodu ti snědí a mléko vypijí. 5 Z Raby udělám velbloudí pastviště a z kraje Amonců pastvinu pro ovce. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.
6 Tak praví Panovník Hospodin: Protože jsi tleskal a dupal a s takovou chutí se zlomyslně radoval nad izraelskou zemí, 7 proto teď na tebe vztáhnu ruku a dám tě za kořist národům. Vymýtím tě mezi národy a vyhladím tě mezi zeměmi. Až tě vyhubím, poznáš, že já jsem Hospodin.“
Proti Moábu
8 „Tak praví Panovník Hospodin: Protože Moáb a Seír říkají: ‚Dům Judy je přece stejný jako všechny národy,‘ 9 proto teď zpřístupním moábské srázy počínaje chloubou země, hraničními městy Bet-ješimot, Baal-meon a Kiriatajim. 10 Vydám je spolu s Amonci do vlastnictví kmenům z východu, takže po Amoncích nezbude mezi národy ani památky. 11 Až v Moábu vykonám své rozsudky, poznají, že já jsem Hospodin.“
Proti Edomu
12 „Tak praví Panovník Hospodin: Protože se Edom tolik mstil domu Judy a velice se tou pomstou provinil, 13 proto tak praví Panovník Hospodin: Vztáhnu svou ruku na Edom, vyhladím z něj lidi i dobytek a obrátím jej v sutiny. Od Temanu až k Dedanu budou padat mečem. 14 Pomstím se na Edomu skrze Izrael, svůj lid, který dá Edomu pocítit můj hněv a rozhořčení. Tehdy poznají mou pomstu, praví Panovník Hospodin.“
Proti Filištínům
15 „Tak praví Panovník Hospodin: Protože se Filištíni tolik mstili, protože se s chutí zlomyslně mstili a s odvěkou nenávistí hubili, 16 proto tak praví Panovník Hospodin: Napřahuji ruku proti Filištínům. Vyhladím ty Kréťany, vyhubím zbytky obyvatel pobřeží. 17 Strašlivě se na nich pomstím, až je potrestám ve svém rozhořčení. Až jim dám pocítit svoji pomstu, poznají, že já jsem Hospodin.“
Třetí kniha
73 Žalm Asafův.
Ano, Bůh je dobrý k Izraeli,
k těm, kdo čisté srdce chovají!
2 Mé nohy ale skoro uklouzly,
mé kroky málem zbloudily.
3 Začal jsem totiž závidět pyšným
vida blahobyt ničemných:
4 Žádnou bolestí se netrápí,
tělo mají vypasené, bez vady.
5 Lidské strádání sami neznají,
běžnými bídami nejsou stiženi.
6 Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv,
jak šatem se halí vlastní krutostí.
7 Oči se jim zalévají tučností,
mají víc, než si lze představit.
8 Smějí se, když mluví o neštěstí,
ve své povýšenosti hrozí násilím.
9 Svými ústy po nebi lapají,
jazykem smýkají po zemi.
10 Jeho lid se proto hrne za nimi,
řeči o hojnosti lačně hltají,
11 když jim říkají: „Copak Bůh něco ví?
Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12 Nuže, takto se mají ničemní –
ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13 Já ale chovám své srdce v čistotě;
ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
14 Stíhán jsem ranami celý den,
ráno mě čeká další trest.
15 Kdybych však mluvil tímto způsobem,
k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16 Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem,
poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17 Až když jsem vešel do Boží svatyně,
jejich osudu jsem začal rozumět:
18 Na kluzké cesty jsi je postavil,
vydals je napospas hrozné záhubě!
19 V jediném okamžiku budou zahubeni,
hrůzy dočista zničí je!
20 Jako sen po probuzení, Pane,
zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21 Když moje srdce hořkost naplnila,
v útrobách když mě bolest bodala,
22 nechápavý jsem byl, nic jsem neznal,
jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23 Vždycky jsem ale s tebou byl,
vždyť jsi mě držel za mou pravici.
24 Ty mě povedeš svými záměry
a nakonec mě přijmeš do slávy.
25 Koho jiného měl bych na nebi?
S tebou netoužím po ničem na zemi!
26 I když mé tělo i srdce strádají,
Bůh je má síla, můj podíl navěky!
27 Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí,
skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
28 Mně je však nejlépe v Boží blízkosti;
v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš –
o všech tvých skutcích proto vyprávím!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.