M’Cheyne Bible Reading Plan
Epilog
Hlad a válka v zemi
21 Za Davidových dnů byl po tři roky za sebou hlad, a tak David hledal Hospodinovu tvář. Hospodin řekl: „Na Saulovi a jeho rodině lpí krev, protože dal zabíjet Gibeonce.“
2 Král si je tedy zavolal a promluvil s nimi. (Gibeonci nepocházejí ze synů Izraele, ale ze zbytku Emorejců. Synové Izraele se jim zavázali přísahou, [a] ale Saul se je ve své horlivosti pro Izrael a Judu snažil vybít.) 3 David se tedy Gibeonců ptal: „Co pro vás mohu udělat? Čím vás usmířím, abyste dobrořečili Hospodinovu dědictví?“
4 Gibeonci mu odpověděli: „Nemáme právo žádat od Saula a jeho domu stříbro nebo zlato ani nemáme právo někoho v Izraeli zabít.“
„Splním vám, o co si řeknete,“ prohlásil král.
5 Odpověděli mu: „Za toho muže, který nás chtěl zničit a vyhubit z celého izraelského území, 6 chceme sedm jeho potomků. Pověsíme je před Hospodinem v Gibeji Saulově, na Hospodinově vrchu.“
„Máte je mít,“ řekl jim na to.
7 Král ovšem ušetřil Mefibošeta, syna Jonatana, syna Saulova, a to kvůli přísaze, kterou spolu kdysi David a Saulův syn Jonatan uzavřeli v Hospodinově jménu. [b] 8 Král vzal dva syny, které Saulovi porodila Ricpa, dcera Ajova, totiž Armoniho a Mefibošeta, a pět synů, které Merab, [c] dcera Saulova, porodila Adrielovi, synu Barzilaje Mecholatského. 9 Vydal je Gibeoncům a ti je na tom vrchu pověsili před Hospodinem. Tak jich zahynulo sedm naráz. Zemřeli v prvních dnech žní, když se začíná sklízet ječmen.
10 Ricpa, dcera Ajova, vzala pytlovinu a prostřela si ji na té skále. Od počátku sklizně, až dokud se na ně z nebe nespustil déšť, k nim nepouštěla nebeské ptactvo ve dne ani divokou zvěř v noci. 11 Když bylo Davidovi oznámeno, jak se Saulova družka Ricpa, dcera Ajova, zachovala, 12 šel a vzal si od měšťanů Jábeš-gileádu ostatky Saula a jeho syna Jonatana. (Ti je totiž kdysi ukradli z prostranství v Bet-šanu, kde je Filištíni pověsili onoho dne, kdy Saula porazili v pohoří Gilboa.) 13 David odtud nechal vyzvednout ostatky Saula i jeho syna Jonatana a dal také posbírat ostatky oněch popravených.
14 Ostatky Saula a jeho syna Jonatana pak pochovali do hrobu jeho otce Kíše v Céle v benjamínském kraji. Vykonali všechno, co král přikázal. Teprve potom Bůh vyslyšel modlitby za zemi.
15 Mezi Filištíny a Izraelem znovu vypukla válka. David šel se svými muži, ale v boji proti Filištínům se unavil. 16 Išbi-benob, potomek Refajců (který měl bronzové kopí o váze 300 šekelů [d] a také novou výzbroj), tehdy prohlásil, že Davida zabije. 17 Abišaj, syn Ceruji, ale Davidovi přispěchal na pomoc; zasáhl toho Filištína a zabil ho. Davidovi muži tehdy Davida zapřísahali: „Už s námi do boje nechoď, ať neuhasíš svíci Izraele!“
18 Později vypukla v Gobu další válka s Filištíny. Tehdy Sibechaj Chušatský zabil Safa, dalšího potomka Refajců. 19 Když pak v Gobu začala další válka s Filištíny, tehdy Elchanan, syn Jaíra [e] Betlémského, zabil bratra [f] Goliáše Gatského, jehož kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo. 20 Také v Gatu proběhla válka s Filištíny. Byl tam jeden obr, který měl na rukou i na nohou po šesti prstech, celkem dvacet čtyři. Také on byl potomek Refajců. 21 Urážel Izrael, ale Jonatan, syn Davidova bratra Šimey, ho zabil.
22 Tak tito čtyři potomci gatských Refajců padli rukou Davida a jeho služebníků.
1 Pavel, apoštol (poslaný ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých), 2 a všichni bratři, kteří jsou se mnou,
církvím v Galacii:
3 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista, 4 který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce, 5 jemuž buď sláva na věky věků. Amen.
Žádné jiné evangelium
6 Žasnu, jak rychle se uchylujete od Toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu. 7 Žádné jiné evangelium ale není; to se vás jen snaží zmást ti, kdo chtějí převrátit evangelium Kristovo. 8 Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! 9 Znovu opakuji, co jsme už řekli: Pokud vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet!
10 Chci si teď naklonit lidi, nebo Boha? Copak mi jde o lidskou přízeň? Kdybych se ještě snažil zalíbit lidem, nebyl bych Kristův služebník! 11 Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jsem kázal, není z člověka. 12 Nemám je převzaté ani naučené od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.
13 Jistě jste slyšeli, jak jsem si počínal ještě jako stoupenec judaismu, jak nesmiřitelně jsem pronásledoval Boží církev a snažil se ji vyhladit. 14 Ve svém národě jsem v judaismu předčil většinu svých vrstevníků, patřil jsem k nejhorlivějším stoupencům otcovských tradic.
15 Bůh, který mě oddělil už v matčině lůně a povolal mě svou milostí, se ale rozhodl, 16 že mi zjeví svého Syna, abych ho kázal mezi pohany. Nespěchal jsem se tehdy poradit s tělem a krví, 17 ani jsem nešel do Jeruzaléma za těmi, kdo se stali apoštoly dříve než já, ale odešel jsem do Arábie a později se vrátil do Damašku.
18 Teprve po třech letech jsem přišel do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem. [a] Strávil jsem u něj dva týdny, 19 ale s žádným jiným apoštolem jsem se nesetkal, kromě Jakuba, Pánova bratra. 20 Bůh je mi svědek, že vám nepíšu žádnou lež!
21 Poté jsem odešel do Sýrie a Kilikie. 22 V judských církvích, které jsou v Kristu, mě osobně vůbec neznali. 23 Slyšeli jen, že „náš dřívější pronásledovatel teď káže víru, kterou předtím potíral,“ 24 a oslavovali kvůli mně Boha.
Žalozpěv nad vládcem Týru
28 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, řekni vládci Týru: Tak praví Panovník Hospodin –
Ve svojí pýše říkáš si:
‚Já jsem bůh!
Zaujímám božský trůn
uprostřed moří.‘
Přitom jsi člověk, žádný bůh,
i když si myslíš, jak jsi božský.
3 Zřejmě jsi moudřejší než Daniel [a]
a žádné tajemství ti není záhadné.
4 Moudrostí a poznáním jsi získal bohatství,
zlatem a stříbrem sis truhly naplnil.
5 V obchodování jsi byl tak šikovný,
že jsi své jmění rozmnožil,
a kvůli všemu tomu bohatství
zpychl jsi.
6 Nuže, tak praví Panovník Hospodin:
Protože si myslíš, jak jsi božský,
7 hle – přivedu na tebe cizáky,
ty nejukrutnější pohany.
Vytasí meče proti tvé skvělé moudrosti,
tu tvoji nádheru ti znesvětí.
8 Nakonec tě srazí do jámy,
zahyneš hroznou smrtí
uprostřed moří.
9 Budeš pak ještě říkat: ‚Já jsem bůh‘
tváří v tvář svým katům?
Budeš jen člověk, žádný bůh,
až padneš do rukou svých katů.
10 Zahyneš smrtí neobřezanců,
rukama cizáků!
Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin.“
11 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 12 „Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad králem Týru a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin:
Byl jsi pečetí dokonalosti,
plný moudrosti a dokonale krásný.
13 Byl jsi v Edenu, Boží zahradě,
všemi drahokamy ozdoben –
rubínem, topasem a jaspisem,
chrysolitem, onyxem a berylem,
safírem, tyrkysem a smaragdem [b] –
to vše krásně osazené ve zlatě
klenotnickým dílem tepaném,
to vše připravené pro tebe
v den, kdy jsi byl stvořen.
14 Byl jsi pomazaným cherubem,
určil jsem tě za ochránce.
Byl jsi na Boží svaté hoře,
mezi žhoucími kameny ses procházel.
15 Byl jsi dokonalý na cestách svých
ode dne svého stvoření –
než jsi byl shledán zlým.
16 Kvůli množství tvého obchodování
se tvé nitro naplnilo krutostí
a zhřešil jsi.
Proto jsem tě vykázal z Boží hory,
cherube ochránce, tebe jsem zapudil
z tvého místa mezi žhoucími kameny!
17 Kvůli své kráse zpychl jsi,
kvůli své nádheře jsi moudrost zahodil.
Proto jsem tě tedy srazil k zemi,
před očima králů, aby tě viděli.
18 Kvůli tomu, že máš tolik vin,
že jsi vlastní svatyně znesvětil
svými špinavými obchody,
vyvedl jsem z tebe plameny,
aby tě strávily.
Nechal jsem z tebe jen popel na zemi,
před očima všech, kdo tě viděli.
19 Všichni, kdo tě znali mezi národy,
jsou z tebe zděšeni.
Jsi odstrašujícím znamením –
zanikl jsi navěky!“
Proti Sidonu
20 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 21 „Synu člověčí, obrať se proti Sidonu. Prorokuj proti němu 22 a řekni – Tak praví Panovník Hospodin:
Sidone, já jsem proti tobě
a na tobě se oslavím!
Poznají, že já jsem Hospodin,
až v něm vykonám své rozsudky,
až v něm dostojím své svatosti.
23 Raním to město morem,
na jeho ulicích bude krev,
budou v něm padat mrtvoly,
kolem dokola meč je obklíčí –
a poznají, že já jsem Hospodin!
24 Dům Izraele už nebude obklopen zlomyslnými sousedy, kteří jej bodají jako trní a píchají jako bodláčí. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.
25 Tak praví Panovník Hospodin: Až shromáždím celý dům Izraele z národů, mezi něž byli rozptýleni, prokážu na nich svou svatost před očima pohanů. Tehdy pak budou bydlet ve své zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi. 26 Budou v ní bydlet bezpečně, budou si stavět domy a sázet vinice. Budou žít v bezpečí, až vykonám své rozsudky nad všemi zlomyslnými sousedy v jejich okolí. A tehdy poznají, že já jsem jejich Bůh, Hospodin.“
77 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Asafův.
2 Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
3 Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
4 Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla
5 Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
6 Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
7 Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:
8 Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
9 Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
10 Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla
11 To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
12 Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
13 O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.
14 Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
15 Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
16 Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla
17 Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
18 Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!
19 Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
20 Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
21 vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.