M’Cheyne Bible Reading Plan
28 V té době Filištíni shromáždili svá vojska do války proti Izraeli. Achiš oznámil Davidovi: „Musíš počítat s tím, že se mnou do války potáhneš i ty se svými muži.“
2 Ten mu odpověděl: „Pak tedy poznáš, co tvůj služebník dovede.“ Achiš na to Davidovi řekl: „Tak to tě jmenuji natrvalo svým osobním strážcem.“
Zítra budeš se mnou
3 Samuel byl mrtev. Všichni Izraelci ho oplakávali a pohřbili ho v Rámě, ve městě, kde bydlel. Saul ze země odstranil všechny věštce a duchaře.
4 Filištíni se shromáždili, přitáhli a utábořili se v Šunemu. Saul tedy shromáždil celý Izrael a utábořili se v pohoří Gilboa. 5 Když Saul viděl filištínský tábor, byl naplněn hrůzou, uvnitř se celý chvěl strachy. 6 Saul se tenkrát ptal Hospodina, ale ten mu neodpovídal ani skrze sny, ani skrze urim, [a] ani skrze proroky. 7 Nakonec tedy řekl svým služebníkům: „Najděte mi nějakou věštkyni. Půjdu za ní a poradím se s ní.“
„Jedna věštkyně je tamhle v En-doru,“ odpověděli mu jeho služebníci.
8 Saul se pak v noci, přestrojen do jiných šatů, vydal se dvěma muži za onou ženou. „Věšti mi prosím skrze duchy,“ požádal ji, „a vyvolej mi, koho ti řeknu.“
9 „Copak nevíš, co udělal Saul?“ řekla mu na to ta žena. „Vymýtil věštce a duchaře ze země! To mě chceš nachytat a připravit o život?“
10 Saul jí ale přísahal při Hospodinu: „Jakože je živ Hospodin, žádný trest tě za to nečeká.“
11 Nakonec se ho tedy zeptala: „Koho ti mám vyvolat?“
„Vyvolej mi Samuela,“ odpověděl.
12 Když ta žena spatřila Samuela, najednou hlasitě vykřikla: „Proč jsi mě podvedl? Vždyť ty jsi Saul!“
13 „Neboj se,“ řekl jí král. „Co vidíš?“
„Vidím ze země vystupovat jakési božstvo,“ řekla žena.
14 „Jak vypadá?“ ptal se.
„Zvedá se nějaký stařec zahalený pláštěm,“ odpověděla.
Tehdy Saul poznal, že je to Samuel, padl tváří k zemi a poklonil se.
15 Samuel k Saulovi promluvil: „Proč mě rušíš? Proč jsi mě nechal vyvolat?“
„Je mi tak úzko!“ odpověděl Saul. „Filištíni proti mně bojují a Bůh se ode mě odvrátil! Vůbec mi neodpověděl – ani skrze proroky, ani skrze sny. Proto jsem tě zavolal, abys mi poradil, co mám dělat.“
16 Samuel mu na to řekl: „Proč se ptáš mě, když se od tebe Hospodin odvrátil a stal se tvým nepřítelem? 17 Hospodin udělal, co skrze mě předpověděl: Hospodin od tebe odtrhl království a dal je tvému bližnímu, Davidovi! [b] 18 Protože jsi neposlechl Hospodina a nevykonal jeho planoucí hněv proti Amalekovi, proto s tebou dnes Hospodin naloží takto: 19 Hospodin tě i s Izraelem vydá do rukou Filištínů! Zítra budeš ty i tví synové se mnou, neboť Hospodin vydá izraelské vojsko do rukou Filištínů.“
20 Vtom se Saul, jak byl dlouhý, skácel k zemi. Samuelova slova ho tak vyděsila, že ho opustil zbytek sil. Celý den a noc totiž nic nejedl.
21 Když ta žena přistoupila k Saulovi a viděla, jak je vyděšený, řekla mu: „Pohleď, tvá služebnice tě poslechla. Nasadila jsem vlastní život, když jsem udělala, o cos mě žádal. 22 Teď tedy prosím vyslechni ty svou služebnici. Nabídnu ti něco k jídlu a ty se najíš, abys měl sílu. Musíš pokračovat v cestě.“
23 On ale odmítal: „Nebudu jíst!“
Jeho služebníci i ta žena ale naléhali, až je nakonec poslechl, vstal ze země a posadil se na lůžko. 24 Žena rychle porazila vykrmené tele, které měla doma, vzala mouku, zadělala a napekla z ní nekvašené chleby. 25 Potom to nabídla Saulovi a jeho služebníkům. Pojedli, vstali a ještě té noci odešli.
Svoboda a obětavost
9 Nejsem snad i já svobodný? Nejsem snad apoštol? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše? Nejste snad vy mé dílo v Pánu? 2 I kdybych pro jiné nebyl apoštolem, určitě jím jsem pro vás: pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.
3 Zde je má obhajoba před těmi, kdo mě soudí: 4 Nemáme snad právo na jídlo a pití? 5 Nemáme snad právo mít s sebou věřící manželku jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři i Petr? [a] 6 Nebo snad jen já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat? 7 Kdo kdy bojoval na vlastní náklady? Kdo sází vinici, a neokusí její hrozny? Kdo pase stádo, a nepije jeho mléko?
8 Dávám tu jen lidské příklady? Copak to neříká i Zákon? 9 V Mojžíšově zákoně je přece psáno: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek.“ [b] Copak se Bůh stará o dobytek? 10 Neříká to spíše kvůli nám? Bezpochyby je to napsáno kvůli nám. Kdo oře, musí přece orat v naději, a kdo mlátí obilí, musí to dělat v naději, že bude mít podíl z úrody. 11 Rozsévali jsme u vás duchovní símě; bylo by snad příliš, abychom sklízeli vaši hmotnou úrodu? 12 Mohou-li toto právo vůči vám uplatňovat druzí, čím spíše my? My jsme však toto právo nevyužili. Raději všechno mlčky snášíme, abychom nekladli žádnou překážku Kristovu evangeliu.
13 Copak nevíte, že ti, kdo slouží v chrámu, smějí jíst chrámové pokrmy? Nevíte, že ti, kdo slouží u oltáře, mají podíl z oltářních obětí? 14 Právě tak Pán určil, že kazatelé evangelia mají žít z evangelia. [c] 15 Já jsem však nic z toho nevyužil.
Nepíšu o tom proto, že bych chtěl, aby se to změnilo. To bych raději umřel, než aby mě někdo připravil o tuto mou hrdost. 16 Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal! 17 Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však neplním vlastní vůli, ale svěřený úkol. 18 Zač tedy mohu získat odměnu? Za to, že kážu evangelium zadarmo, aniž bych využíval práva, které při kázání evangelia mám.
19 Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal. 20 Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem (sám ovšem pod Zákonem nejsem). 21 Pro lidi bez Zákona jsem jako bez Zákona, abych získal ty, kdo jsou bez Zákona (sám ovšem nejsem bez Božího Zákona – podléhám zákonu Kristovu). 22 Pro slabé jsem slabý, abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil. 23 A to všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl.
24 Copak nevíte, že všichni závodníci běží, ale jen jeden zvítězí a získá odměnu? Běžte tak, abyste ji získali. 25 Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne. 26 Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch. 27 Raději své tělo tužím a podmaňuji, abych snad, když kážu druhým, sám nebyl vyřazen.
Je konec!
7 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi:
Konec! Konec je
se čtyřmi kouty země!
3 Už s tebou konec je –
svůj hněv sešlu na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
4 Neslituji se,
neušetřím tě!
Ano, uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já jsem Hospodin.
5 Toto praví Panovník Hospodin:
Zlo za zlem [a] –
hle, už tu je!
6 Je konec, konec je,
tvůj konec nadešel –
hle, už tu je!
7 Tvůj zánik nadešel,
obyvateli země!
Ten čas už tu je,
blíží se onen den [b] –
místo jásotu je na horách děs!
8 Hned teď na tebe vyliji svůj hněv,
mé rozhořčení padne na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
9 Neslituji se,
neušetřím tě!
Uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já Hospodin jsem ten,
kdo vás bije.
10 Hle, ten den –
hle, už tu je!
Zkáza propukla,
hůl rozkvetla, [c]
pýcha vypučela,
11 krutost vyrostla ve kmen zla.
Nezbude nikdo z nich,
nikdo z jejich množství,
nic z jejich jmění,
nic z jejich nádhery.
12 Ten čas už tu je,
už nastal onen den!
Kdo kupuje, nejásej,
kdo prodává, nermuť se –
na celý ten dav totiž padá hněv!
13 Kdo prodává, pokud snad přežije,
nezíská, co prodal, nazpátek.
Vidění o tom davu nebude vzato zpět:
Žádný z nich kvůli své vině
naživu neudrží se.
14 Na trubku troubí se,
vše připraveno je,
nikdo však nejde do boje –
na celý ten dav dopadá můj hněv!
15 Venku je meč, doma hlad a mor;
kdo je v krajině, mečem zahyne,
kdo ve městě, hlad a mor zhltne jej.
16 Uniknou-li utečenci, do hor utečou,
všichni však jako holubi v roklích
naříkat budou nad vinou svou.
17 Každá ruka tehdy ochabne
a každé stehno bude zmáčené.
18 Jejich oděvem bude pytlovina
a přikryje je hrůza;
každá hlava bude oholena
a na všech tvářích hanba.
19 Své stříbro vyházejí do ulic,
zlato budou mít za odpadky.
Jejich stříbro ani zlato je nebude moci zachránit
v den Hospodinova zuření.
Nebudou se jím moci nasytit,
nenaplní si jím útroby –
způsobilo jim jenom hřích.
20 Ze vší té nádhery, kterou se chlubili,
si vyrobili své ohavné obrazy.
Udělali z toho své hnusné modly,
a já s tím naložím jako s odpadky.
21 Cizincům to vydám za kořist,
ať to uloupí nejhorší lotři na zemi,
jen ať to znesvětí!
22 Svou tvář od nich odvrátím,
až znesvětí mou skrýš,
až do ní vpadnou lupiči
a celou ji znesvětí.
23 Připrav řetězy!
Protože zemi naplnily popravy
a ve městě je samé násilí,
24 přivedu nejhorší mezi národy,
aby jejich domy zabrali.
S pýchou těch mocných skoncuji
a jejich svatyně budou znesvěceny.
25 Přichází děs!
Budou hledat pokoj – zbytečně!
26 Valí se pohroma za pohromou,
zlá zpráva jedna za druhou.
Od proroka se budou dožadovat vidění
a skončí vyučování od kněží
i rady od starších.
27 Králi nezbude než truchlení,
kníže zahalí se zděšením
a ruce prostých lidí hrůza ochromí.
Podle jejich cest s nimi naložím;
odsoudím je tak, jak sami soudili,
a poznají, že já jsem Hospodin.“
45 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“.
Poučný žalm synů Korachových. Píseň o lásce.
2 Půvabná píseň mi ze srdce plyne,
králi předkládám verše své
jazykem hbitým jak pero písaře:
3 Ze všech lidí jsi nejkrásnější,
milostí kanou tvoje rty –
sám Bůh ti žehná navěky!
4 Připevni, hrdino, k boku meč,
ukaž se v lesku a slávě své,
5 v té slávě vítězně vyjeď do boje
za pravdy a pokory spravedlivou věc –
tvá pravice zmůže věci úžasné!
6 Tvé šípy, králi, ostré jsou,
národy skolí před tebou,
srdce tvých soků zasáhnou!
7 Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky,
žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.
8 Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš;
to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal
olejem radosti nad společníky tvé!
9 Myrhou, aloí a kasií voní roucha tvá,
z paláců slonoviny se těšíš harfami.
10 Dcery králů jsou mezi tvými skvosty,
po pravici ti stojí manželka
ofirským zlatem oděná.
11 Poslyš, dcero, hleď a poslouchej:
Na svůj lid i na dům otce zapomeň,
12 vždyť po tvé kráse touží král –
před ním se skloň, on je tvůj pán.
13 I město Týr ti přinese dary,
velmoži národů se před tebou pokoří!
14 Královská dcera ve vší slávě čeká v pokoji,
svůj šat má zlatem protkaný.
15 V barevném rouchu ji vedou ke králi,
za ní jdou panny, družičky – k tobě přichází!
16 Radostný jásot je provází,
do králova paláce vstupují.
17 Místo svých otců budeš mít děti;
učiníš je knížaty po celé zemi!
18 Tvé jméno chci připomínat po všechna pokolení,
ať tě na věky věků chválí národy!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.