M’Cheyne Bible Reading Plan
Boží smlouva s Davidem
7 Jednou, když už se král zabydlel ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinout ode všech okolních nepřátel, 2 řekl král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v cedrovém paláci, a Boží truhla zůstává mezi plachtami.“
3 „Jdi a udělej vše, co máš na srdci,“ odpověděl Nátan králi. „Hospodin je s tebou.“
4 Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:
5 „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin – Ty mi chceš postavit dům, kde bych bydlel? 6 Ode dne, kdy jsem vyvedl syny Izraele z Egypta, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale stěhoval jsem se ve stanu, v Příbytku. 7 Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému vůdci izraelských kmenů, jemuž jsem přikázal pást můj lid Izrael: ‚Proč jste mi nepostavili dům z cedrů?‘
8 Řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin zástupů – Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys byl vůdcem mého lidu Izraele. 9 Byl jsem s tebou všude, kam ses vydal, a všechny tvé nepřátele jsem před tebou vyhladil. Proslavím tvé jméno jako jméno jednoho z největších mužů na zemi. 10 I svému lidu Izraeli zajistím místo a zasadím jej tak, aby bydlel doma a nikdo ho nerušil. Už jej nebudou utiskovat zlosynové jako dříve, 11 za dnů, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Dopřeji ti odpočinout ode všech tvých nepřátel.
Hospodin ti oznamuje, že on zbuduje dům tobě. 12 Až se naplní tvé dny a ulehneš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jenž vzejde z tvých beder, a jeho království upevním. 13 To on postaví dům mému jménu a já navěky upevním trůn jeho království. 14 Já mu budu otcem a on mi bude synem. Když pochybí, potrestám jej holí smrtelníků, lidskými ranami. 15 Svou laskavost ale od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce. 16 Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou [a] navěky, tvůj trůn se navěky nepohne.“
17 Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.
18 Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl:
„Kdo jsem já, Hospodine, Pane můj, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem? 19 A i to se ti ještě zdálo málo, Hospodine, Pane můj, takže jsi domu svého služebníka dokonce přislíbil budoucnost. Bývá snad takový úděl člověka, Hospodine, Pane můj? 20 Co k tomu David ještě může říci? Ty přece znáš svého služebníka, Hospodine, Pane můj! 21 Pro své slovo a podle svého srdce jsi svému služebníku zjevil všechny tyto velkolepé věci.
22 Jak jsi veliký, Hospodine, Pane můj! Nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli. 23 A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid, a získal si tak jméno? Vykonal jsi pro ně [b] veliké věci, ohromné věci pro svou zem před tváří svého lidu, který sis vykoupil z Egypta, z jeho národů i jeho bohů! 24 Svůj lid Izrael jsi navěky ustanovil svým lidem a ty, Hospodine, jsi jejich Bůh.
25 Nuže, Hospodine Bože, potvrď navěky slovo, které jsi dal svému služebníkovi a jeho domu. Učiň, jak jsi řekl. 26 Kéž se tvé jméno navěky proslaví! Kéž se říká: ‚Hospodin zástupů je Bohem nad Izraelem!‘ Kéž je dům tvého služebníka Davida před tebou upevněn!
27 Hospodine zástupů, Bože Izraele, ty jsi svému služebníku prozradil: ‚Zbuduji ti dům.‘ Proto tvůj služebník nalezl odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu. 28 Ano, Hospodine, Pane můj, ty sám jsi Bůh! Ty jsi svému služebníku zaslíbil toto dobrodiní a tvá slova jsou pravda. 29 Kéž se ti zalíbí požehnat domu svého služebníka, aby před tebou trval navěky, jak jsi, Hospodine, Pane můj, sám řekl. Kéž je díky tvému požehnání dům tvého služebníka navěky požehnán!“
1 Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus
církvi Boží v Korintu a všem svatým v celém Řecku: [a]
2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Utrpení a potěšení
3 Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! 4 V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. 5 Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.
6 Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my). 7 Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení.
8 Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme; 9 v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé 10 a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat, 11 když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.
V něm je „ano“
12 Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti [b] a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. 13 Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale 14 (tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.
15 V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost. 16 Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska. 17 Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?
18 Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“. [c] 19 Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus [d] a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“! 20 V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží. 21 Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh, 22 který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku.
Odložená návštěva
23 Bůh je mi svědek – na mou duši, že jsem do Korintu ještě nepřišel jen z ohledu k vám. 24 Nechceme panovat nad vaší vírou, ale pomáhat vaší radosti; ve víře přece pevně stojíte.
Neužitečná réva
15 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí! Co je dřevo vinné révy oproti stromům? Co je její ratolest oproti všem lesům? 3 Dá se z jejího dřeva něco užitečného vyrobit? Udělají z něj aspoň kolík, na který se dá něco zavěsit? 4 Hle – hází se do ohně ke spálení. Shoří oba jeho konce a i střed ohoří. K jakému užitku se dá použít? 5 Hle – ani když bylo celé, nedalo se z něj nic vyrobit. Co teprve, když je ohořelé a spálené! K čemu se ještě dá použít?
6 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jako jsem oproti lesním stromům zanechal dřevo vinné révy ohni ke spálení, stejně tak zanechám i obyvatele Jeruzaléma. 7 Postavím se proti nim tváří. I když se z ohně vynořili, oheň je stráví. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až se proti nim postavím tváří. 8 Tu zemi zpustoším za to, jak hrozně mi byli nevěrní, praví Panovník Hospodin.“
56 Pro předního zpěváka, na nápěv „Tiché holubice v dálavách“.
Zlatý zpěv Davidův, když ho Filištíni zajali v Gatu. [a]
2 Smiluj se, Bože, lidé mě deptají,
bojovníci na mě každý den útočí.
3 Každý den deptají mě moji protivníci,
tak mnozí proti mně pyšně bojují.
4 Kdykoli bojím se,
v tobě mám naději!
5 V Bohu, jehož slovo chválím,
v Bohu mám naději.
Proto se nebojím,
co by mi udělal smrtelník!
6 Každý den má slova překrucují,
přemýšlejí stále, jak mi uškodit.
7 Číhají tajně, sledují mé kroky,
po mém životě už se sápají.
8 Copak uniknou se svou hanebností?
Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!
9 Ty vedeš v patrnosti každý můj útěk,
mé slzy schovej do své lahvice –
ty sám víš nejlépe, kolik jich je!
10 Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé,
když k tobě zavolám – v ten den.
Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!
11 V Bohu, jehož slovo chválím,
v Hospodinu, jehož slovo chválím,
12 v Bohu mám naději.
Proto se nebojím,
co by mi člověk učinil!
13 Tobě jsem, Bože, složil sliby,
tobě přinesu vděčné oběti.
14 Vždyť jsi mě zachránil od smrti,
mé nohy od zvrtnutí,
abych směl před Bohem stále chodit
ve světle, mezi živými!
57 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zlatý zpěv Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. [b]
2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se,
vždyť jsi mým úkrytem!
Do stínu tvých křídel schovám se,
než zkáza pomine.
3 K Bohu, k Nejvyššímu zní mé volání,
on se mnou dokoná své záměry!
4 Z nebe pošle, aby mě zachránil,
mé pronásledovatele zastaví, séla
svou lásku a věrnost Bůh pošle mi!
5 Jsem nucen bydlet mezi lvy,
mezi lidožravými šelmami.
Jejich zuby jsou šípy, oštěpy,
ostrými meči jsou jejich jazyky.
6 Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
7 Nástrahu mým krokům připravili,
mou duši sklíčili.
Jámu přede mnou vykopali,
sami však do ní upadli. séla
8 Mé srdce je, Bože, připraveno,
připraveno je zpívat a hrát.
9 Probuď se konečně, moje slávo,
probuď se, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!
10 Chválit tě, Pane, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
11 Tvá láska sahá k samému nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.
12 Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.