M’Cheyne Bible Reading Plan
Saulova smrt
31 Na Izrael zaútočili Filištíni. Izraelští muži se před nimi dali na útěk a padali mrtví na svazích Gilboa. 2 Když se Filištínům podařilo zabít Saulovy syny Jonatana, Abinadaba a Malki-šuu, 3 rozhořel se prudký boj proti Saulovi. Našli ho lukostřelci a těžce ho zranili svými střelami.
4 Saul proto řekl svému zbrojnošovi: „Vytáhni svůj meč a probodni mě. Jinak přijdou ti neobřezanci a vrhnou se na mě!“ Zbrojnoš se ale zdráhal, protože měl veliký strach. Saul tedy vzal meč a nalehl na něj. 5 Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, nalehl i on na svůj meč a zemřel s ním. 6 Tak zahynul Saul, jeho tři synové i jeho zbrojnoš; společně s ním toho dne padli i všichni jeho muži.
7 Jakmile Izraelci v tom údolí a za Jordánem spatřili, že izraelské vojsko uteklo a že Saul se svými syny zahynul, opustili svá města a uprchli. Pak přišli Filištíni a obsadili je.
8 Druhého dne, když Filištíni přišli do pohoří Gilboa obírat pobité, našli tam ležet Saula a jeho syny. 9 Usekli mu hlavu, svlékli mu zbroj a poslali to po celé filištínské zemi, aby tu zprávu ohlásili v chrámu jejich model i mezi lidem. 10 Jeho výzbroj uložili v chrámu Aštarot a tělo přibili na hradbu Bet-šanu.
11 Když se obyvatelé Jábeš-gileádu doslechli, co Filištíni provedli se Saulem, 12 všichni jejich bojovníci vyrazili a šli celou noc. Sňali Saulovo tělo i těla jeho synů z betšanské hradby, vrátili se do Jábeše a tam je spálili. 13 Potom vzali jejich ostatky a pohřbili je pod jábešským tamaryškem. Sedm dní se pak postili.
11 Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.
Pokrývka hlavy
2 Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal. 3 Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.
4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou. 5 Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila. 6 Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje. 7 Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže. 8 Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže. [a] 9 Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži. [b] 10 Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům.
11 V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy. 12 Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha. 13 Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? 14 Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou? 15 Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka. 16 Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.
Večeře Páně
17 Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku. 18 Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím. 19 Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví. 20 To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně. 21 Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil. 22 Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
23 Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24 vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 25 Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ 26 Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. 28 Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. 29 Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo [c] tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. 30 To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. 31 Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni. 32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.
33 Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. 34 Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.
Projděte městem a bijte
9 Potom hlasitě zvolal: „Přistupte vy, kdo ztrestáte město! Každý přineste svou zhoubnou zbraň!“ 2 A hle – od Horní brány, obrácené na sever, přišlo šest mužů, každý s ničivou zbraní v ruce, a s nimi jeden v plátěném rouchu a s písařským náčiním po boku. Přišli a stanuli u bronzového oltáře.
3 Sláva Boha Izraele se zatím zvedla ze svého místa nad cheruby [a] a přenesla se k prahu chrámu. Tehdy zavolal onoho muže oděného plátnem a s písařským náčiním po boku. 4 „Projdi to město, projdi Jeruzalém,“ řekl mu Hospodin, „a označ znamením na čele ty, kteří sténají a naříkají nad všemi ohavnostmi, které se ve městě páchají.“
5 Potom jsem ho slyšel říci těm ostatním: „Projděte městem za ním a bijte! Nemějte slitování, nešetřete je. 6 Staré i mladé, dívky, ženy i děti – všechny pobijte! K žádnému z těch, kdo nesou ono znamení, se ale nepřibližujte. Začněte od mé svatyně.“ Začali tedy od stařešinů před chrámem. 7 „Poskvrňte chrám!“ řekl jim. „Naplňte nádvoří mrtvolami. Jděte!“ A tak vyšli do města a pobíjeli.
8 Zatímco pobíjeli, zůstal jsem sám. Padl jsem na tvář a úpěl: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! To chceš vyhubit celý pozůstatek Izraele, že vyléváš na Jeruzalém svůj hněv?“
9 Tehdy mi řekl: „Vina domu Izraele a Judy je veliká, příliš veliká. Země je plná krve a ve městě samá zvrácenost. Říkají si totiž: ‚Hospodin zemi opustil. Hospodin to nevidí.‘ 10 Proto se neslituji a nebudu je šetřit. Obrátím jim jejich cesty na hlavy.“
11 A hle – ten muž oděný plátnem a s psacím náčiním po boku se vrátil se zprávou: „Provedl jsem, cos mi přikázal.“
48 Zpívaný žalm synů Korachových.
2 Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
ve městě našeho Boha,
na hoře své svatosti.
3 Vrcholem krásy, potěchou vší země
je hora Sion, město mocného Krále,
na svazích severních.
4 Bůh sám je v jeho palácích,
ukázal, že je jim pevností!
5 Králové totiž, když se spolčili,
společně k městu přitáhli.
6 Když na ně pohlédli, zůstali ohromeni,
vyděsili se, náhle utekli.
7 Zděšením byli tenkrát přemoženi,
jako rodička se chvěli bolestí
8 tak jako lodě na širém moři
zmítané větrem východním.
9 O čem jsme slýchali, to jsme uviděli
ve městě Hospodina zástupů,
ve městě našeho Boha –
kéž je Bůh upevní až navěky! séla
10 Rozjímáme, Bože, o tvé lásce
uprostřed tvojí svatyně.
11 Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála
do všech končin země dosahá.
Pravice tvá je plná spravedlnosti –
12 hora Sion ať se veselí!
Jen ať jásají judské dcery
nad soudy Božími!
13 Prochoďte Sion, kolem jej obejděte,
jeho věže zkuste spočítat,
14 jeho hradby ze srdce obdivujte,
na jeho paláce upřete zrak.
Abyste o tom vyprávět mohli
pokolení, jež přijde za vámi:
15 Tento Bůh je náš Bůh na věky věků,
on bude naším vůdcem, dokud jsme naživu!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.