M’Cheyne Bible Reading Plan
Poslední slova
23 Toto jsou Davidova poslední slova:
Tak praví David, syn Jišajův,
tak praví povýšený Nejvyšším,
jehož pomazal Bůh Jákobův,
líbezný pěvec izraelský.
2 Promlouvá ze mě Hospodinův duch,
jeho slovo ve svých ústech mám.
3 Toto mi řekl izraelský Bůh,
On, skála Izraele, praví sám:
Kdo lidem spravedlivě vládne,
kdo v Boží bázni panuje,
4 je jako úsvit za východu slunce,
jak jasné jitro bezmračné;
je jako po dešti vyjasnění,
když tráva raší ze země.
5 Kdyby můj dům před Bohem tak nestál,
což by mi věčnou smlouvu dal,
cele platnou a stvrzenou?
Všechnu tu spásu, všechno to blaho
by rozkvést nenechal!
6 Darebák jak trní vyvržen bude,
rukou se takového nikdo nedotkne,
7 železo a tyč se na něj bere,
oheň ho spálí tam, kde je!
Davidovi hrdinové
8 Zde jsou jména Davidových hrdinů:
Jošeb-bašebet Tachkemonský, velitel Trojice. Uměl to s kopím tak, že [a] jich jednou pobil na osm set.
9 Další z té trojice hrdinů byl Eleazar, syn Doda, syna Achochiova. Ten byl s Davidem, když se odvážili na Filištíny. Ti se shromáždili k boji, a tak vytáhli také Izraelci; 10 tehdy vstal a pobíjel Filištíny, až mu ruka ztuhla, že nemohl pustit meč. Lid jen postupoval za ním a obíral pobité. Hospodin toho dne způsobil veliké vítězství.
11 Po něm byl Šama, syn Agea Hararského. Filištíni se jednou shromáždili u dílu pole osetého čočkou a lid se před nimi dal na útěk. 12 Šama se ale postavil doprostřed toho pole, uhájil je a Filištíny odrazil. Hospodin tehdy způsobil veliké vítězství.
13 Tito tři z třicítky velitelů sestoupili o žních k Davidovi do jeskyně Adulam, když v údolí Refaim tábořil oddíl Filištínů. 14 David byl tehdy ve skalní pevnosti. Betlém byl obsazen Filištíny. 15 David tenkrát zatoužil: „Kéž bych se mohl napít vody z té betlémské studny u brány.“ 16 A tak se ta trojice hrdinů probila do filištínského tábora a navážila vodu z betlémské studny u brány. Vzali ji a donesli Davidovi. Ten se jí ale odmítl napít, ale vylil ji jako oběť Hospodinu. 17 „Hospodin chraň,“ zvolal, „vždyť je to krev těch mužů! Šli tam s nasazením života!“ A nechtěl se napít.
Takové činy konala tato trojice hrdinů.
18 Velitelem Třicítky [b] byl Joábův bratr Abišaj, syn Ceruji. Oháněl se kopím tak, že jich pobil na tři sta, a tak se stal stejně známým jako ona Trojice. 19 Vskutku, mezi Třicítkou byl slavný a byl jejich velitelem, ale Trojici se nevyrovnal.
20 Také Benajáš, syn Jojadův z Kabceelu, byl udatný bojovník mocných činů. To on zabil ty dva Moábce, kteří se bili jako lvi. A jednou slezl do jámy a zabil v ní lva, tenkrát, když napadl sníh. 21 Jindy šel a zabil Egypťana jen s holí v ruce. Egypťan vypadal hrozivě, byl ozbrojen kopím. On mu je ale vytrhl z ruky a zabil ho jím. 22 Takové činy konal Benajáš, syn Jojadův, a tak se stal stejně známým jako Trojice. 23 Mezi Třicítkou byl slavný, ale Trojici se nevyrovnal. David mu svěřil svou tělesnou stráž.
24 Ke Třicítce patřili: Asael, bratr Joábův, Elchanan, syn Doda Betlémského; 25 Šama Charodský; Elika Charodský; 26 Chelec Paltiský; Ira, syn Ikeše Tekojského; 27 Abiezer Anatotský; Sibechaj [c] Chušatský; 28 Calmon Achochijský; Mahraj Netofský; 29 Cheled, syn Baany Netofského; Itaj, syn Ribaje z benjamínské Gibeje; 30 Benajáš Piratonský; Hidaj od potoka Gaaš; 31 Abi-albon Arbatský; Azmavet Bachurimský; 32 Eliachba Šaalbonský; Jašenovi synové Jonatan, 33 syn [d] Šamy Hararského, Achiam, syn Šarara Hararského; 34 Elifelet, syn Achasbaje z Maaky; Eliam, syn Achitofela Gilonského; 35 Checro Karmelský; Paaraj Arbejský; 36 Jigal, syn Nátanův z Cóby; syn Hagriho; [e] 37 Selek Amonský; Nachraj Beerotský, zbrojnoš Joába, syna Ceruji; 38 Ira Jitrejský; Gareb Jitrejský; 39 a Uriáš Chetejský.
Všech celkem bylo třicet sedm.
Skutky a víra
3 Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! 2 Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? 3 Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? 4 Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? 5 Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli?
6 Abraham, jak je psáno, „uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost“. [a] 7 Z toho vidíte, že synové Abrahamovi jsou lidé víry. 8 Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, a tak předpovědělo Abrahamovi: „V tobě dojdou požehnání všechny národy.“ [b] 9 Lidé víry tedy docházejí požehnání s věrným Abrahamem.
10 Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.“ [c] 11 Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry.“ [d] 12 V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“ [e]
13 Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě“), [f] 14 aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.
Zákon a zaslíbení
15 Řeknu to po lidsku, bratři. Lidskou smlouvu [g] po schválení také nikdo neruší ani k ní nic nepřidává. Totéž platí pro 16 zaslíbení dané Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ [h] čímž je míněn Kristus. 17 Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech [i] nemůže zrušit smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení. 18 Vyplývá-li dědictví ze Zákona, nevyplývá už ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení.
19 K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. Byl vyhlášen pomocí andělů skrze prostředníka; 20 prostředník ovšem není pro jednoho, a Bůh je jeden.
21 Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. 22 Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista. [j]
Boží dědicové
23 Než přišla víra, byli jsme střeženi pod dozorem Zákona až do doby, kdy měla být víra zjevena. 24 Zákon nás jako pěstoun vychovával ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni vírou. 25 Po příchodu víry už ale nejsme pod pěstounem.
26 Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. 27 Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. 28 Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. 29 A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.
Den Egypta
30 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin –
Kvílejte:
‚Ach ten den!‘
3 Neboť je blízko onen den,
Hospodinův den blíží se.
Den zahalený oblaky –
přichází čas pro národy!
4 Na Egypt přijde meč
a úzkost na Habeš.
Až budou v Egyptě padat mrtvoly,
poberou jeho bohatství
a zboří jeho základy.
5 Habeš i Libye, Lydie i celá Arábie, Kub i lid spojenecké země, ti všichni padnou mečem spolu s Egyptem.
6 Tak praví Hospodin:
Padnou pomocníci Egypta,
jeho pyšná moc se zhroutí.
Od Migdolu až po Asuán
budou mečem koseni,
praví Panovník Hospodin!
7 Egypt bude nejpustější ze všech zpustošených zemí a jeho města budou nejzbořenější ze všech měst. 8 Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až v Egyptě zapálím oheň a jeho spojenci budou zničeni. 9 V onen den ode mě vyrazí poslové na lodích, aby vyplašili Habešany z jejich bezpečí. V den Egypta budou sevřeni úzkostí. Hle – už to přichází!
10 Tak praví Panovník Hospodin: Skrze babylonského krále Nabukadnezara skoncuji s egyptskými hordami. 11 On a jeho vojsko, nejukrutnější z pohanů, budou posláni vyplenit zemi. Vytasí meče na Egypt a naplní tu zemi padlými. 12 Tehdy vysuším vody Nilu a prodám tu zemi zloduchům. Tu zemi i všechno v ní zpustoším rukou cizáků. To říkám já Hospodin.
13 Tak praví Panovník Hospodin: Vymýtím hnusné modly a s memfiskými bůžky skoncuji. V Egyptě už nikdy nepovstane vládce a já naplním egyptskou zem strachem. 14 Zpustoším Horní Egypt, vypálím Soan a v Thébách vykonám své rozsudky. 15 Na Pelusium, egyptskou pevnost, vyliji svůj hněv a thébské hordy vyhladím. 16 Zažehnu v Egyptě takový oheň, že se Pelusium bude svíjet v bolestech, Théby budou vzaty útokem a Memfis sevřou nepřátelé za bílého dne. 17 Mládenci z Heliopole a Bubastis padnou mečem a dívky půjdou do zajetí. 18 V Dafné nastane temný den, až tam rozlámu egyptské jho a skončí tam jeho pyšná moc. To město tehdy přikryjí mraky a jeho dcery půjdou do zajetí. 19 Vykonám v Egyptě své rozsudky a poznají, že já jsem Hospodin.“
Faraonovy paže
20 Sedmého dne prvního měsíce jedenáctého roku [a] jsem dostal slovo Hospodinovo: 21 „Synu člověčí, přerazil jsem paži faraona, krále Egypta. Vidíš? Není ovázána ani léčena, nedostal dlahu ani žádný převaz, aby měl znovu sílu třímat meč.
22 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle – jsem proti faraonovi, králi Egypta! Přerazím mu obě paže, tu zdravou i tu zlomenou, a vyrazím mu z ruky meč. 23 Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích. 24 Paže babylonského krále posílím a svůj vlastní meč mu vložím do ruky, ale faraonovy paže zpřerážím, takže před ním bude sténat, jako sténají ranění. 25 Paže babylonského krále posílím, ale faraonovy paže budou svěšeny. Tak poznají, že já jsem Hospodin, až vložím svůj meč babylonskému králi do ruky a on jej napřáhne na Egypt. 26 Až rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích, poznají, že já jsem Hospodin.“
38 On však byl soucitný – nezahladil je
a jejich viny stále odpouštěl.
Svůj hněv často odvracel od nich,
všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
39 Pamatoval na to, že jsou smrtelní,
vánek, jenž odvane a už se nevrátí.
V.
40 Kolikrát jen ho v poušti dráždili,
jakou ho v pustině trápili bolestí!
41 Znovu a znovu Boha pokoušeli,
Svatého izraelského rmoutili!
42 Na jeho sílu nepamatovali,
na den, kdy je vykoupil ze soužení.
43 Na den, kdy Egyptu dal svá znamení,
na soanském poli když zázraky působil.
44 Jejich řeky tehdy ve krev obrátil,
ze svých potoků se napít nemohli!
45 Mračno much poslal, aby je žraly,
a také žáby, aby je hubily.
46 Jejich úrodu housenkám vydal,
plod jejich práce kobylkám.
47 Kroupami jejich révu pobil,
jejich fíkovníky zničil mráz.
48 Na jejich stáda dopustil krupobití,
na jejich dobytek palčivý žár.
49 Planoucí hněv svůj poslal na ně,
prchlivost, zlobu a soužení,
anděly zkázy na ně dopustil!
50 Otevřel průchod pro svůj hněv,
před samou smrtí je nešetřil,
morové ráně je všechny vystavil.
51 V Egyptě pobil všechno prvorozené,
ten výkvět mládí ve stanech Chamových.
52 Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce,
jako stádo je v poušti provázel.
53 Vodil je bezpečně, takže se neděsili,
nad jejich nepřáteli se vody zavřely.
54 Takto je dovedl až ke své svaté zemi,
k hoře, již dobyl svojí pravicí.
55 Pohany vyhnal před jejich tváří,
losem jim rozdělil jejich dědictví,
izraelské kmeny doma usídlil.
VI.
56 Oni však Boha dráždili a pokoušeli,
na svědectví Nejvyššího nedbali.
57 Zrádně se odvrátili jako otcové jejich,
tak jako křivý luk minuli cíl.
58 Popouzeli ho svými výšinami,
rozzuřili ho svými modlami!
59 Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu
Izrael tehdy zcela zavrhl.
60 Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu,
stan, v němž mezi lidmi přebýval.
61 Do zajetí dal padnout svoji sílu,
svou slávu nechal v rukou nepřátel.
62 Svůj lid tehdy vydal napospas meči,
na své dědictví se rozhořčil.
63 Jejich mladíky pohltil oheň,
jejich pannám nezazněly písně svatební.
64 Jejich kněží tehdy padali mečem,
jejich vdovy plakat nemohly.
65 Tehdy Pán procitl tak jako ze snu,
jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
66 Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu,
vydal je věčné pohaně!
VII.
67 Zavrhl sice Josefův stan,
Efraimův kmen si nevybral,
68 Judův kmen ale vyvolil –
horu Sion, kterou si oblíbil.
69 Svatyni jako nebesa si tam postavil
a jako země, již upevnil navěky.
70 Vyvolil svého služebníka Davida,
vzal ho od ovcí v ohradách.
71 Povolal ho od ovcí s jehňaty,
aby pásl Jákoba, jeho lid,
totiž Izrael, jeho dědictví.
72 On je pak pásl se srdcem oddaným,
vodil je dovedností rukou svých.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.