M’Cheyne Bible Reading Plan
Iš-bošetův konec
4 Když se Saulův syn Iš-bošet [a] doslechl, že Abner v Hebronu zemřel, ztratil odvahu a také celý Izrael se zhrozil. 2 Saulův syn měl tenkrát dva velitele úderných oddílů. Jeden se jmenoval Baana a druhý Rechab; byli to synové Rimona Beerotského ze synů Benjamínových. Také Beerot se totiž počítá k Benjamínovi; 3 Beerotští uprchli do Gitajim a od té doby tam pobývají až dodnes.
4 (Saulův syn Jonatan měl syna chromého na nohy. Tenkrát, když z Jizreelu dorazila zpráva o Saulovi a Jonatanovi, mu bylo pět let. Jeho chůva ho vzala do náruče a dala se na útěk. Jak ale pospíchala, upustila ho a on zchroml. Jmenoval se Mefibošet.)
5 Synové Rimona Beerotského, Rechab a Baana, se vypravili do Iš-bošetova domu. Dorazili tam kolem poledne, v době, kdy kvůli horku odpočíval. 6 Rechab a jeho bratr Baana vstoupili do domu, jako by si šli pro pšenici, bodli ho do břicha a utekli. 7 Když totiž vnikli do domu, spal na lůžku ve své ložnici. Ubodali ho k smrti, uřízli mu hlavu a šli s ní celou noc přes pláň Arava, 8 až ji přinesli k Davidovi do Hebronu. „Zde je hlava Iš-bošeta, syna Saulova, tvého nepřítele, který ti usiloval o život,“ oznámili králi. „Hospodin dnes našemu pánu a králi dopřál pomstu nad Saulem a jeho potomstvem.“
9 David na to Rechabovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimona Beerotského, řekl: „Jakože je živ Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení: 10 Muž, který mi v Ciklagu ohlásil, že Saul je mrtev, si myslel, že nese dobré zprávy. Já jsem ho ale za tu zprávu odměnil tak, že jsem ho dal zabít. [b] 11 Čím spíše když nějací zlosynové zavraždí nevinného člověka v jeho vlastním domě na jeho vlastním lůžku? Nemám snad teď jeho krev žádat po vás a sprovodit vás ze světa?!“ 12 Nato David rozkázal svým mládencům, aby je zabili. Usekali jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Hebronu. Iš-bošetovu hlavu pak vzali a pohřbili ji v Hebronu do Abnerova hrobu.
David králem celého Izraele
5 Všechny izraelské kmeny přišly za Davidem do Hebronu se slovy: „Hle, jsme tvá krev a tělo! 2 Už za časů našeho krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš Izraeli vůdcem.‘“
3 Když tehdy za králem do Hebronu přišli všichni stařešinové Izraele, král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem a oni Davida pomazali za krále nad Izraelem. 4 Davidovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet let. 5 Sedm let a šest měsíců kraloval v Hebronu nad Judou a dalších třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem i Judou.
6 Král pak se svými muži vytáhl na Jeruzalém, totiž na Jebusejce, kteří v tom kraji bydleli. Ti Davidovi řekli: „Sem se nedostaneš – i slepci a mrzáci tě odrazí!“ Prohlašovali, že se tam David nedostane. 7 David ale pevnost Sion dobyl. Teď je to Město Davidovo.
8 David toho dne prohlásil: „Kdo chce zaútočit na Jebusejce, ten ať na ty mrzáky a slepce udeří vodním tunelem!“ Velice totiž Davida popudili. Proto se začalo říkat: „Slepec ani mrzák nesmí do paláce.“ 9 David se pak v té pevnosti usadil, a tak dostala jméno Město Davidovo. Vystavěl město okolo ní od terasy Milo až k paláci. 10 Tak se David stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.
11 Chíram, král Týru, pak vyslal k Davidovi posly s cedrovým dřevem a také tesaře a kameníky, aby Davidovi postavili palác. 12 Tehdy David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že vyzdvihl jeho království ve prospěch jeho lidu, Izraele.
13 Když David přišel z Hebronu, vzal si v Jeruzalémě další konkubíny a manželky, a tak se Davidovi narodili další synové a dcery. 14 Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamua, Šobab, Nátan, Šalomoun, 15 Jibchar, Elišua, Nefeg, Jafia, 16 Elišama, Eliada a Elifelet.
17 Jakmile Filištíni uslyšeli, že David byl pomazán za krále nad Izraelem, všichni se ho vypravili hledat. David se o tom doslechl a uchýlil se do pevnosti. 18 Když Filištíni přitáhli a rozložili se v údolí Refaim, 19 David se ptal Hospodina: „Mám na Filištíny zaútočit? Vydáš mi je do rukou?“
„Zaútoč!“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny ti jistě vydám do rukou.“
20 David tedy přitáhl do Baal-peracimu a porazil je tam. Tehdy řekl: „Jako proráží vodní proud, tak přede mnou Hospodin prolomil řady mých nepřátel.“ To místo pak nazval Baal-peracim, Pán průlomů. 21 Filištíni tam nechali své modly a David je se svými muži odnesl.
22 Filištíni později znovu vytáhli a rozložili se v údolí Refaim. 23 David se ptal Hospodina, a ten mu řekl: „Neútoč. Obejdi je zezadu a napadni je od moruší. 24 Až v korunách moruší uslyšíš šelest šlépějí, vyrazíš, neboť tehdy před tebou vytáhl Hospodin, aby porazil vojsko Filištínů.“ 25 David udělal, co mu Hospodin přikázal, a porážel Filištíny od Gibeonu [c] až po Gezer.
Kristovo vzkříšení
15 Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte 2 a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně).
3 Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, 4 byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. [a] 5 Ukázal se Petrovi, [b] potom Dvanácti, 6 poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije), 7 poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům 8 a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.
9 Jsem totiž ze všech apoštolů ten nejposlednější; nezasloužím si ani být apoštolem nazýván – vždyť jsem kdysi pronásledoval Boží církev! 10 Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou. 11 Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili.
Naše vzkříšení
12 Když se tedy káže o Kristu, že byl vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří z vás popírat zmrtvýchvstání? 13 Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! 14 A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! 15 Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. 16 Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! 17 A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. 18 Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. 19 Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.
20 Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých. 21 Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání. 22 Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. 23 Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi. 24 Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci. 25 Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám. [c] 26 Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt. 27 Vždyť „všechno položil k jeho nohám“. [d] (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.) 28 Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.
29 A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se za ně křtí, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni? 30 Proč my sami každým okamžikem podstupujeme nebezpečí? 31 Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně čelím smrti. 32 K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak:
„Jezme a pijme,
vždyť zítra zemřeme!“ [e]
33 Nepleťte se: „Špatné vztahy kazí mravy.“ [f] 34 Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě!
Způsob vzkříšení
35 Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“ 36 Blázne! To, co seješ, neožije, dokud to nezemře. 37 A co seješ? Ne to tělo, které vyroste, ale holé zrno – třeba zrno pšenice nebo nějaké jiné. 38 Bůh mu pak dává tělo, jak sám chce, každému z těch semen jeho vlastní tělo. 39 Není tělo jako tělo. Jiné je tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné tělo ptačí a jiné zase rybí. 40 Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. 41 Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, i samotné hvězdy se jedna od druhé ve slávě liší.
42 Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá [g] se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné. 43 Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné. 44 Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní.
Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní. 45 Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ [h] ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. 46 Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní. 47 První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe. 48 Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští. 49 Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme [i] i obraz toho nebeského.
50 Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti. 51 Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni – 52 naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni. 53 Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. 54 A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno:
„Smrt je pohlcena,
přišlo vítězství!“ [j]
55 „Kde je teď, smrti, to tvé vítězství?
Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“ [k]
56 Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. 57 Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!
58 Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.
Falešní proroci
13 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří se věnují prorokování. Řekni těm, kteří prorokují své vlastní představy: Slyšte slovo Hospodinovo. 3 Toto praví Panovník Hospodin: Běda zvráceným prorokům, kteří se řídí svým vlastním nutkáním a nevidí vůbec nic! 4 Tví proroci, Izraeli, jsou jako šakali mezi troskami. 5 Nepřistoupili jste k trhlinám a neopravili hradbu izraelského domu, tak aby obstál v boji, až přijde Hospodinův den! 6 Jejich vidění jsou falešná a jejich věštění je lež. Hospodin je neposlal, ale oni říkají: ‚Tak praví Hospodin,‘ a čekají, že se to slovo naplní. 7 Nejsou ta vaše vidění falešná? Nejsou ty vaše věštby lež? Říkáte: ‚Tak praví Hospodin‘ – já jsem však nemluvil!
8 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože jsou vaše slova falešná a vaše věštění je lež, hle – jsem proti vám, praví Panovník Hospodin! 9 Má ruka je proti prorokům, kteří mají falešná vidění a kteří věští lži. Přestanou být rádci pro můj lid, v soupisu domu Izraele nebudou zapsáni a na izraelskou půdu nevkročí. Tehdy poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.
10 To všechno proto, že sváděli můj lid, když říkali: ‚Jen klid‘ – jenže klid nebyl! [a] Když lidé postaví chatrnou zídku, tihle ji nahazují omítkou. 11 Řekni těm omítačům: Spadne to! Přijdou dešťové přívaly, budou padat kroupy jako kameny, strhne se větrná bouře, 12 a hle – ta zeď spadne! Tehdy se vás nejspíš zeptají: ‚Co zbylo z té vaší omítky?‘
13 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Ve své zuřivosti rozpoutám větrnou bouři, ve svém hněvu spustím dešťové přívaly a ve své ničivé zuřivosti sešlu kroupy jako kameny. 14 Zbořím zeď, kterou jste nahazovali omítkou, a srovnám ji se zemí, až se obnaží její základy. Spadne a vy skončíte pod ní – tehdy poznáte, že já jsem Hospodin! 15 Až se vybouří můj hněv proti té zdi a proti těm, kdo ji omítali, řeknu vám: Zeď je pryč i s těmi svými omítači, 16 s izraelskými proroky, kteří prorokovali Jeruzalému a mívali o něm vidění: ‚Jen klid.‘ – Žádný klid, praví Panovník Hospodin!
17 A teď, synu člověčí, se obrať proti dcerám svého lidu, které prorokují své vlastní představy, a prorokuj proti nim. 18 Řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Běda těm, které šijí pásky pro každé zápěstí a zhotovují čelenky na hlavy všech velikostí, aby lapaly duše do pasti! Myslíte, že můžete hubit můj lid, a svou vlastní duši zachránit? 19 Zneuctíváte mě před mým lidem za hrst ječmene a kus žvance! Lžete mému lidu, který poslouchá vaše lži, a tak zabíjíte ty, kdo neměli zemřít, a držíte naživu ty, kdo neměli žít.
20 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti těm vašim páskám, jimiž lapáte lidi jako ptáky do pasti. Strhám vám je z paží a propustím ty, které jste lapaly jako ptáky do pasti. 21 Strhnu vám ty vaše čelenky a svůj lid vysvobodím z vašeho sevření, aby už nebyli vaší kořistí. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin! 22 Protože svou lží rmoutíte srdce spravedlivých, ačkoli já je netrápím, a protože povzbuzujete ničemy, aby se neodvrátili od své zlé cesty a mohli žít, 23 proto už nebudete mít falešná vidění a nebudete pokračovat ve věštění. Vysvobodím svůj lid z vašeho sevření a poznáte, že já jsem Hospodin.“
52 Pro předního zpěváka.
Poučný žalm Davidův. 2 Poté, co Doeg Edomský přišel za Saulem a oznámil mu: „David vešel do Achimelechova domu.“ [a]
3 Chlubíš se, hrdino, vlastním zlem?
Boží láska je tu každý den!
4 Záhubu chystáš svým jazykem,
tou ostrou břitvou pácháš lest.
5 Zlé víc než dobré miluješ,
raději než pravdu mluvíš lež. séla
6 Ve zhoubných řečech si libuješ,
které vypouštíš zrádným jazykem!
7 Bůh tě však navždy porazí,
chytne tě, z domova uchvátí,
ze země živých tě vyhladí! séla
8 Spravedliví užasnou, až to uvidí,
nakonec se ti zasmějí:
9 „Pohleďte na toho hrdinu,
jenž neměl v Bohu záštitu.
Spoléhal na množství svého majetku,
posílit chtěl se skrze záhubu!“
10 Já ale budu jako oliva –
v Božím domě budu rozkvétat.
Na Boží lásku totiž spoléhám
stále, napořád.
11 Chválit tě budu, Pane, navěky
za to, cos učinil.
V tvém jménu složím naději,
neboť je vzácné před tvými věrnými!
53 Pro předního zpěváka, k tanci.
Poučný žalm Davidův.
2 Blázen myslí, že Bůh není!
Zkažení jsou, ohavné křivdy páchají,
není, kdo dobro konal by!
3 Bůh z nebe hledí na lidi:
Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?
4 Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili,
není, kdo by konal dobro, není ani jediný!
5 Copak nic nevědí tito zločinci?
Jako by jedli chléb, můj lid hltají –
pročpak by k Bohu volali?!
6 Jednou je ale přepadne zděšení,
ačkoli předtím strach neznali.
Kosti těch, kdo napadli tě, Bůh sám rozptýlí
a ty je zahanbíš,
vždyť Bůh je zatratil!
7 Kéž Izraeli vzejde ze Sionu spása,
kéž Bůh konečně svůj lid obnoví!
Jákob pak bude radostně jásat,
Izrael se bude veselit!
54 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
Poučný žalm Davidův. 2 Poté, co přišli Zifejci a řekli Saulovi: „David se ukrývá u nás!“ [b]
3 Bože, zachraň mě pro jméno své,
v moci své buď mi obhájcem!
4 Bože, slyš moji modlitbu,
mým slovům popřej sluch.
5 Cizáci povstali proti mně,
násilníci pasou po mém životě –
ti, kdo nestavějí Boha před sebe. séla
6 Pohleďte, můj pomocník je Bůh,
můj Pán mě drží naživu!
7 Mým nepřátelům, Pane, odplať zlo,
už s nimi skoncuj pro věrnost svou!
8 Potom ti budu obětovat ochotně,
tvé jméno, Hospodine, slavit, že dobré je!
9 On mě vysvobodí z každého soužení,
svým nepřátelům směle pohlédnu do očí!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.