M’Cheyne Bible Reading Plan
Atalia, královna judská
11 Když Achaziášova matka Atalia viděla, že její syn je mrtev, rychle vyhladila všechny, kdo měli královský původ. 2 Achaziášově sestře Jošebě, dceři krále Jehorama, se ale podařilo unést Achaziášova syna Joaše zprostřed královských synů, kteří měli zemřít, a spolu s jeho kojnou ho před Ataliou ukryla v ložnici. Díky tomu nebyl zabit. 3 Ukrýval se s ní v Hospodinově chrámu šest let, dokud v zemi vládla Atalia.
4 Sedmého roku kněz Jojada obeslal setníky, palácovou gardu i stráže a pozval je k sobě do Hospodinova chrámu. Tam s nimi pod přísahou uzavřel smlouvu a ukázal jim královského syna. 5 Potom jim nařídil: „Provedete to takhle: Třetina z vás, kteří máte v sobotu nastoupit službu, bude hlídat u královského paláce, 6 další třetina u brány Sur a další u brány za strážnicí. Tak budete držet stráž kolem chrámu ze všech stran. 7 Vy ze dvou zbývajících oddílů, kteří máte v sobotu odejít, zůstanete na stráži Hospodinova chrámu při králi. 8 Obklopíte krále, každý se zbraní v ruce. Kdokoli se přiblíží k vašim řadám, zemře. Musíte zůstat při králi, kamkoli se pohne.“
9 Setníci to provedli přesně, jak jim kněz Jojada nařídil. Každý vzal své muže, jak ty, kteří v sobotu nastupovali, tak ty, kteří právě odcházeli, a přišli ke knězi Jojadovi. 10 Ten rozdal setníkům kopí a Davidovy štíty uložené v Hospodinově chrámu. 11 Strážní se rozestavěli, aby všichni se zbraní v ruce obklopili krále od pravé strany chrámu až k jeho levé straně, u oltáře před chrámem.
12 Potom k nim Jojada přivedl králova syna, vložil mu na hlavu korunu, dali mu opis smlouvy a prohlásili ho za krále. Když ho pomazali, začali tleskat a volat: „Ať žije král!“
13 Jak se všichni sbíhali, Atalia zaslechla hluk. Vešla za nimi do Hospodinova chrámu, 14 a hle – u sloupu stojí právoplatný král s veliteli a trubači po boku! Všechen lid země se radoval a troubil na trubky. Atalia roztrhla své roucho a vykřikla: „Spiknutí! Spiknutí!“
15 Kněz Jojada za ní poslal setníky velící vojsku. Přikázal jim: „Odveďte ji mezi oddíly. Kdo bude s ní, toho popravte.“ (Kněz totiž nechtěl, aby byla zabita u Hospodinova chrámu.) 16 Chopili se jí, a když vešla Koňskou bránou do královského paláce, zabili ji.
17 Jojada zavázal krále i lid Hospodinovou smlouvou, že budou Hospodinův lid. Uzavřel také smlouvu mezi králem a lidem. 18 Všechen lid země pak vyrazil k Baalovu chrámu a zbořili ho. Jeho oltáře a sochy rozbili napadrť a Baalova kněze Matana zabili před těmi oltáři.
Kněz Jojada pak ustanovil dohled nad Hospodinovým chrámem. 19 Vzal setníky, palácovou gardu i stráže a spolu se vším lidem země vedli krále z Hospodinova chrámu Bránou strážců do královského paláce. Tam dosedl na královský trůn. 20 Všechen lid země se radoval a ve městě zavládl klid, protože Altalia byla u královského paláce popravena.
Joaš, král judský
12 Joaš se stal králem v sedmi letech. 2 Začal kralovat sedmého roku Jehuova a kraloval v Jeruzalémě čtyřicet let. Jeho matka se jmenovala Cibia z Beer-šeby. 3 Po celou dobu, kdy Joaše učil kněz Jojada, dělal, co je v Hospodinových očích správné. 4 Obětní výšiny ale nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách.
5 Joaš řekl kněžím: „Shromážděte všechno zasvěcené stříbro, které se přináší do Hospodinova chrámu – stříbro vybírané při sčítání, stříbro věnované při osobních slibech a všechno stříbro, které se přináší do Hospodinova chrámu jako dobrovolný dar. 6 Každý kněz ať vezme stříbro od jednoho z pokladníků a opraví za něj jakoukoli škodu, která se na chrámu najde.“
7 Kněží ale ještě ani třiadvacátého roku krále Joaše škody na chrámu neopravili. 8 Král Joaš si proto zavolal kněze Jojadu i ostatní kněze a otázal se: „Proč neopravujete škody na chrámu? Neberte od pokladníků už žádné další stříbro, ale věnujte ho na opravy chrámu.“ 9 Kněží tedy souhlasili, že už od lidí nebudou vybírat stříbro a že nebudou opravovat chrám sami.
10 Kněz Jojada pak vzal jednu truhlici, udělal v jejím víku otvor a postavil ji vedle oltáře vpravo od brány k Hospodinovu chrámu. Kněží, strážci prahu, pak do ní dávali všechno stříbro, které se přinášelo do Hospodinova chrámu. 11 Když viděli, že je v truhlici už hodně stříbra, přišel královský písař s nejvyšším knězem a stříbro přinesené do Hospodinova chrámu spočítali a zabalili. 12 Odměřené stříbro pak předávali mistrům zodpovědným za práci na Hospodinově chrámu. Ti na obnovu Hospodinova chrámu najímali tesaře a stavitele, 13 zedníky a kameníky. Platili také za dřevo a tesaný kámen na opravu Hospodinova chrámu a za všechny ostatní výdaje při opravě chrámu.
14 Stříbro přinesené do Hospodinova chrámu se nepoužívalo k výrobě stříbrných kalichů, kratiknotů, misek, trub ani žádného jiného vybavení Hospodinova chrámu, ať zlatého či stříbrného. 15 Používalo se totiž na platy dělníků, kteří za ně opravovali Hospodinův chrám. 16 Mistři, kterým se vydávalo stříbro na výplaty dělníků, jednali tak svědomitě, že se od nich ani nežádalo vyúčtování. 17 Stříbro z obětí odškodnění a z obětí za hřích se ovšem na Hospodinův chrám neodevzdávalo; to patřilo kněžím.
18 Tehdy vytáhl aramejský král Chazael, zaútočil na Gat a dobyl ho. Potom se Chazael rozhodl, že potáhne na Jeruzalém. 19 Judský král Joaš proto vzal všechny zasvěcené dary svých předků, judských králů Jošafata, Jehorama a Achaziáše, i vlastní zasvěcené dary a všechno zlato, které se našlo v pokladnicích Hospodinova chrámu i královského paláce, a poslal to aramejskému králi Chazaelovi. Ten pak od Jeruzaléma odtáhl.
20 Ostatní Joašovy skutky – o všem, co vykonal – se, jak známo, píše v Kronice judských králů. 21 Proti Joašovi se spikli jeho vlastní dvořané a zabili ho poblíž Bet-mila na cestě do Sily. 22 Dvořané, kteří ho zavraždili, byli Jozabad, syn Šimeatův, a Jehozabad, syn Šomerův. Joaš byl pochován ke svým otcům ve Městě Davidově. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Amaciáš.
On zůstává věrný
2 Synu můj, čerpej sílu z milosti, která je v Kristu Ježíši. 2 Co jsi ode mě slyšel před mnoha svědky, to svěřuj věrným lidem, kteří budou schopni učit zase další.
3 Snášej útrapy jako dobrý voják Ježíše Krista. 4 Nikdo v bojové službě se neplete do civilních záležitostí; jinak by s ním velitel nebyl spokojen. 5 Ani žádný závodník nezíská věnec, nezávodí-li podle pravidel. 6 I rolník musí těžce pracovat předtím, než okusí úrodu. 7 Přemýšlej o mých slovech; Pán ti dá, abys to všechno pochopil.
8 Pamatuj, že Ježíš Kristus z Davidova semene byl vzkříšen z mrtvých – to je mé evangelium. 9 Pro ně snáším útrapy, dokonce i okovy jako zločinec; ale Boží slovo není v okovech. 10 Proto jsem ochoten všechno vydržet kvůli vyvoleným, aby i oni došli spásy a věčné slávy v Kristu Ježíši.
11 Toto je jistá pravda:
12 Jestli jsme s ním zemřeli, budeme s ním žít.
Jestli vytrváme, budeme s ním kralovat.
13 Jestli jej zapřeme, i on nás zapře.
Jestli jsme nevěrní, on zůstává věrný –
nemůže přece popřít sám sebe!
Boží základ stojí
14 Tyto věci připomínej a zapřísahej bratry před Bohem, ať se nehádají o slova – nevede to k žádnému užitku, jen ke zkáze posluchačů. 15 Usiluj, aby ses mohl před Bohem postavit jako osvědčený dělník, který se nemá zač stydět a který správně vykládá slovo pravdy. 16 Vyhýbej se světským tlachům, které odvádějí lidi stále dál od Boha. 17 Takové řeči se šíří jako rakovina. Vedou je lidé jako Hymenaios a Filetos, 18 kteří zbloudili z cesty pravdy a podvracejí víru některých lidí řečmi o tom, že už nastalo vzkříšení.
19 Boží základ však pevně stojí a nese tento nápis: „Hospodin ví, kdo mu patří,“ [a] a „Každý, kdo vyznává Pánovo jméno, ať opustí nepravost.“ 20 Ve velikém domě nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, ale také dřevěné a hliněné; některé jsou na ozdobu a jiné na smetí. 21 Kdo si zachová čistotu od věcí, které jsem zmínil, bude vzácnou nádobou, posvěcenou a velmi užitečnou pro Pána, připravenou pro každé dobré dílo.
22 Utíkej tedy od mladických tužeb a následuj spravedlnost, víru, lásku a pokoj spolu s ostatními, kdo vzývají Pána z čistého srdce. 23 Hloupé a nesmyslné spory však odmítej; víš přece, že plodí jen hádky. 24 A Pánův služebník nemá být hádavý, ale ke všem přívětivý a snášenlivý a má být schopen učit 25 a s vlídností napravovat odpůrce. Kdo ví? Bůh je může přivést k pokání, aby poznali pravdu 26 a probrali se z ďáblovy pasti, do níž se nechali lapit, aby konali jeho vůli.
Zůstaneš se mnou
3 Hospodin mi řekl: „Jdi a znovu miluj svou ženu, která má milence a je ti nevěrná. Právě tak Hospodin miluje syny Izraele, kteří se obracejí k cizím bohům a milují posvátné rozinkové koláče.“ [a]
2 Zaplatil jsem tedy za ni patnáct šekelů [b] stříbra a půldruhého chomeru [c] ječmene. 3 Potom jsem jí řekl: „Zůstaneš se mnou nadlouho; nebudeš smilnit ani spát s mužem a ani já s tebou.“
4 Synové Izraele totiž zůstanou nadlouho bez krále a vůdce, bez oběti a posvátného sloupu, bez efodu a bůžků. 5 Potom synové Izraele znovu začnou hledat Hospodina, svého Boha, i svého krále Davida; v posledních časech se s bázní obrátí k Hospodinu a k jeho dobrotě.
Hospodinova žaloba
4 Slyšte slovo Hospodinovo, synové Izraele,
Hospodin má žalobu na obyvatele země:
V této zemi není věrnost ani láska
a nikdo nezná Boha.
2 Jen samé kletby, lži a vraždění,
zlodějství a cizoložení –
rozmáhá se to víc a víc,
jedno krveprolití za druhým!
3 To proto země uvadá
a každý její obyvatel je vyčerpán;
polní zvěř i ptáci na nebi
hynou společně s mořskými rybami.
4 Ať si však nikdo nestěžuje,
nikdo ať nikoho neobviňuje –
vždyť jsi to, knězi, právě ty,
na koho tu teď žaluji. [d]
5 Potácíš se ve dne jako za noci
a s tebou se potácejí také proroci;
hubíš svůj vlastní lid [e]
6 a můj lid hyne bez špetky poznání.
Protožes odmítl poznání,
i já tě odmítnu od kněžství;
na Zákon svého Boha nedbal jsi,
ani já nebudu dbát na tvé potomky.
7 Jak se rozmáhali víc a víc,
tím více proti mně hřešili;
svou Slávu nahradili [f] mrzkostí.
8 Živí se oběťmi mého lidu za hřích,
dychtivě baží po jejich špatnosti.
9 Kněz proto dopadne tak jako lid –
budu je trestat za jejich způsoby,
za jejich skutky jim odplatím!
10 Budou jíst, ale nenasytí se,
budou smilnit, ale nerozmnoží se,
protože opustili Hospodina
a pustili se 11 do smilstva.
Kvůli vínu, kvůli burčáku
přišli o rozum!
12 Můj lid se radí se dřevem,
nějaká hůlka jim dává předpověď;
dali se obloudit duchem smilstva,
smilně opustili svého Boha.
13 Obětují na horských vrcholech,
na pahorcích kouří kadidlem,
pod dubem, topolem, pod mohutným stromem,
v jejichž stínu je tak příjemně.
Ačkoli vaše dcery smilní
a vaše snachy cizoloží,
14 nebudu trestat vaše smilné dcery
ani ty vaše cizoložné snachy –
vždyť jsou to muži, kdo chodí za nevěstkami
a konají oběti s těmi kněžkami.
Špatně dopadne ten tupý lid!
15 Jestliže, Izraeli, smilníš ty,
ať aspoň Juda nehřeší!
Proto nechoďte do Gilgalu,
neputujte do Bet-avenu, [g]
zdržte se přísahy:
„Jakože žije Hospodin!“
16 Izrael se umíněně vzpírá
jako umíněná kráva.
Jak ho má Hospodin teď nechat pást
svobodně jako beránka?
17 Efraim [h] se spřáhl s modlami –
nech ho být!
18 Když už je pití vypito,
vrhnou se na smilstvo;
ti, kdo jsou lidu záštitou,
chovají v lásce zkaženost.
19 Vítr je svými křídly zachvátí,
budou se stydět za své oběti!
Ajin
121 Právem a spravedlností řídím se,
nevydej mě těm, kdo vydírají mě!
122 Zaruč se ve prospěch svého služebníka,
ať už mě pyšní přestanou vydírat.
123 Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím
a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil.
124 Se svým služebníkem nalož laskavě,
pouč mě prosím o svých zákonech!
125 Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník,
abych rozuměl tvým svědectvím.
126 Čas jednat, Hospodine, už je tu –
lidé porušují Zákon tvůj!
127 Protože miluji tvé příkazy,
jsou mi nad zlato, i to nejčistší.
128 Všech tvých pravidel cením si,
a proto nenávidím každou cestu lži!
Pe
129 Tvá svědectví jsou úžasná,
to proto je chci zachovat!
130 Tvé slovo s sebou světlo přináší,
prostým dodává moudrosti.
131 S ústy otevřenými vzdychám dychtivě,
protože toužím po tvých příkazech!
132 Pohlédni na mě, prosím smiluj se
dle práva těch, kdo milují jméno tvé.
133 Upevni mé kroky ve svých výrocích,
ať mě neovládne žádný hřích!
134 Vysvoboď mě z lidského bezpráví,
abych se řídil tvými pravidly.
135 Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
nauč mě prosím svoje zákony.
136 Z očí mi slzy proudí potokem –
lidé se neřídí tvým Zákonem!
Cade
137 Spravedlivý jsi, Hospodine,
a soudy tvé jsou poctivé.
138 Svědectví, která jsi svěřil nám,
spravedlivá jsou a zcela pravdivá.
139 Až se zalykám samým horlením,
že moji protivníci na tvé slovo nedbají.
140 Tvé výroky jsou zcela ryzí,
já, tvůj služebník, je miluji!
141 I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán,
nezapomínám na tvá pravidla.
142 Tvá spravedlnost navždy obstojí,
tvůj Zákon je zcela pravdivý.
143 Doléhá na mě úzkost a trápení,
tvá přikázání však jsou mi rozkoší.
144 Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví –
dej mi porozumění, abych žil!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.