M’Cheyne Bible Reading Plan
Vnesení truhly
8 Tehdy Šalomoun shromáždil k sobě do Jeruzaléma všechny stařešiny Izraele, kmenové náčelníky a vůdce izraelských rodů, aby přenesli Truhlu Hospodinovy smlouvy ze Sionu, z Města Davidova. 2 Všichni izraelští muži se tedy shromáždili ke králi Šalomounovi o svátcích v měsíci etanim, [a] což je sedmý měsíc.
3 Když přišli všichni izraelští stařešinové, kněží zvedli Truhlu Hospodinovu 4 a vynesli ji i Stan setkávání se vším jeho posvátným vybavením. Zatímco to kněží a levité vynášeli, 5 král Šalomoun s celým shromážděním Izraele, jež se k němu dostavilo před Truhlu, obětoval tolik bravu i skotu, že nešlo spočítat ani sledovat, kolik ho bylo.
6 Kněží pak vnesli Truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do chrámového svatostánku, do nejsvětější svatyně pod křídla cherubů. 7 Cherubové totiž rozprostírali svá křídla nad Truhlou, takže svrchu přikrývali Truhlu i její tyče. 8 Ty byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem. Zvenku je ovšem vidět nebylo. Jsou tam až dodnes. 9 V Truhle nebylo nic než dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Orébu, když Hospodin se syny Izraele uzavřel smlouvu po jejich odchodu z Egypta.
10 Když potom kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův chrám oblak. 11 Kněží se kvůli tomu oblaku nemohli postavit ke službě, protože Hospodinův chrám naplnila Hospodinova sláva. [b]
12 Tehdy Šalomoun prohlásil:
„‚Zůstávám v mračnu,‘ pravil Hospodin. [c]
13 Já jsem ti ale postavil chrám vznešený,
místo, kde bys bydlel už navěky!“
14 Potom se král otočil a požehnal celému stojícímu shromáždění Izraele:
15 „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: 16 ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid Izrael vyvedl z Egypta, jsem ze žádného izraelského kmene nevyvolil město k postavení chrámu, v němž by zůstávalo mé jméno. Vyvolil jsem však Davida, aby vedl Izrael.‘ [d]
17 Můj otec David toužil postavit chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. 18 Hospodin mu ale řekl: ‚Je dobře, že chceš mému jménu postavit chrám. 19 Nepostavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých beder. Ten vystaví chrám mému jménu.‘ [e]
20 A Hospodin dodržel slovo, které dal. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, usedl jsem na izraelský trůn, jak řekl Hospodin, a postavil jsem chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. 21 V něm jsem připravil místo pro Truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z Egypta.“
Vyslýchej na nebi!
22 Poté se Šalomoun postavil před Hospodinův oltář. Před očima celého izraelského shromáždění vztáhl ruce k nebi 23 a řekl:
„Hospodine, Bože Izraele! Nahoře na nebi ani dole na zemi není bůh podobný tobě, jenž by zachovával smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří před tebou žijí s oddaným srdcem. 24 Svému služebníku Davidovi, mému otci, jsi dodržel svůj slib. Vlastními ústy jsi promluvil a vlastní rukou jsi to, jak vidíme, splnil.
25 Nuže, Hospodine, Bože Izraele, dodrž, co jsi slíbil, když jsi svému služebníku Davidovi, mému otci, řekl: ‚Postarám se, aby na izraelském trůnu nikdy nechyběl tvůj potomek, budou-li jen tví synové dbát na svou cestu a žít přede mnou, jako jsi přede mnou žil ty.‘ [f] 26 Nyní tedy, Bože Izraele, kéž se prosím potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníku Davidovi, mému otci.
27 Bude snad Bůh opravdu přebývat na zemi? Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout – čím méně tento chrám, který jsem postavil! 28 Shlédni však na modlitbu svého služebníka a na jeho prosby, Hospodine, Bože můj; vyslyš toto volání a modlitbu, kterou ti tvůj služebník dnes předkládá. 29 Kéž jsou tvé oči dnem i nocí upřeny k tomuto chrámu, k místu, o němž jsi řekl: ‚Tam bude mé jméno.‘ Kéž nasloucháš modlitbě, již se tvůj služebník bude modlit směrem k tomuto místu. 30 Kéž vyslyšíš prosbu svého služebníka i svého lidu Izraele, kdykoli se budou modlit směrem k tomuto místu. Vyslýchej na nebesích, kde přebýváš, vyslýchej a odpouštěj.
31 Kdyby se někdo provinil proti svému bližnímu a měl by se zapřisáhnout slibem, kdyby pak přišel a složil přísahu před tvým oltářem v tomto chrámu, 32 vyslýchej na nebesích. Zasáhni a rozsuď své služebníky tak, abys viníka označil za vinného a odplatil mu jeho skutky, a spravedlivého abys ospravedlnil a odplatil mu jeho spravedlnost.
33 Kdyby tvůj lid Izrael hřešil proti tobě, a utrpěl by proto porážku od svých nepřátel, kdyby se pak ale vrátili k tobě, chválili tvé jméno, modlili se a prosili tě v tomto chrámu, 34 vyslýchej na nebesích. Odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpátky do země, kterou jsi dal jejich otcům.
35 Kdyby hřešili proti tobě, a zavřela by se proto nebesa a nebyl déšť, kdyby se pak ale modlili směrem k tomuto místu, chválili tvé jméno a po svém potrestání by se odvrátili od svých hříchů, 36 vyslýchej na nebesích. Odpusť svým služebníkům, svému lidu Izraeli, jejich hřích. Vyuč je správné cestě, kterou mají jít, a sešli déšť na svou zem, kterou jsi dal svému lidu za dědictví.
37 Kdyby v zemi nastal hlad nebo mor, plíseň nebo sněť, kobylky nebo housenky nebo kdyby tvůj lid v zemi až u samých bran utlačoval nepřítel nebo jakákoli rána či nemoc – 38 kdyby si pak ale kdokoli ze všeho tvého lidu Izraele připustil, že jde o ránu, a vzepjal by ruce k tomuto chrámu, pak každou modlitbu, každou prosbu, kterou by přednesl, 39 vyslýchej na nebesích, kde přebýváš. Odpusť, zasáhni a odplať každému jeho skutky, neboť znáš jeho srdce – jen ty sám přece znáš srdce všech lidí – 40 aby tě měli v úctě po všechny dny svého života v zemi, kterou jsi dal našim otcům.
41 Rovněž kdyby cizinec, ačkoli nepatří k tvému lidu Izraeli, přišel z daleké země kvůli tvému jménu 42 (neboť uslyšel o tvém velikém jménu, o tvé mocné ruce a vztažené paži), kdyby přišel a modlil se směrem k tomuto chrámu, 43 vyslýchej na nebesích, kde přebýváš. Učiň vše, oč by tě ten cizinec prosil, aby všechny národy země poznaly tvé jméno a měly tě v úctě tak jako tvůj lid Izrael a aby věděly, že tvé jméno je vzýváno nad tímto chrámem, který jsem postavil.
44 Kdyby tvůj lid vytáhl do války proti nepříteli, kamkoli bys je poslal, a modlili by se k Hospodinu směrem k městu, jež jsi vyvolil, a k chrámu, který jsem postavil tvému jménu, 45 vyslýchej na nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.
46 Kdyby zhřešili proti tobě – vždyť není člověka, který by nehřešil – a ty by ses na ně rozhněval a vydal je nepříteli a jejich uchvatitelé by je odvedli jako zajatce do nepřátelské země, daleké či blízké, 47 kdyby si to však potom v zemi svého zajetí vzali k srdci, obrátili by se a prosili tě o milost v zemi svých věznitelů se slovy: ‚Zhřešili jsme, zkazili se, jednali jsme zle!‘ 48 a kdyby se v zemi svých nepřátelských věznitelů celým srdcem a celou duší vrátili k tobě a modlili by se k tobě směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k chrámu, který jsem postavil tvému jménu, 49 vyslýchej na nebesích, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo. 50 Odpusť svému lidu jejich hřích i všechny jejich vzpoury proti tobě a daruj jim milost u jejich věznitelů, aby se nad nimi slitovali. 51 Vždyť jsou tvůj lid, tvé vlastní dědictví! Vyvedl jsi je z Egypta, zprostřed té tavicí pece!
52 Kéž tedy jsou tvé oči upřeny k modlitbě tvého služebníka i k modlitbě tvého lidu Izraele, a kdykoli k tobě budou volat, vyslýchej. 53 Vždyť ty jsi je, Hospodine, Pane můj, oddělil ze všech národů země jako své vlastní dědictví, jak jsi to řekl skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi naše otce vyvedl z Egypta.“ [g]
54 Jakmile Šalomoun dokončil tuto modlitbu a prosbu k Hospodinu, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou s rukama vztaženýma k nebi, 55 postavil se a mocným hlasem požehnal celému shromáždění Izraele:
56 „Požehnán buď Hospodin, který svému lidu Izraeli dopřál odpočinutí, jak zaslíbil. Ani jediné ze všech těch dobrých slov, která promluvil skrze svého služebníka Mojžíše, neselhalo. 57 Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci. Kéž nás neopustí, kéž nás nezanechá, 58 kéž naklání naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, ustanovení i pravidla, která dal našim otcům. 59 A tato má slova, jimiž jsem Hospodina prosil o milost, kéž jsou Hospodinu, našemu Bohu, blízká dnem i nocí, aby zjednával právo svému služebníku i svému lidu Izraeli den co den, 60 aby všechny národy země poznaly, že Hospodin je Bůh a není žádného kromě něj. 61 Kéž vaše srdce cele patří Hospodinu, našemu Bohu, abyste žili podle jeho ustanovení a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“
Zasvěcení chrámu
62 Král a s ním celý Izrael pak před Hospodinem slavili obětní hody. 63 Šalomoun obětoval jako pokojnou oběť 22 000 býků a 120 000 ovcí. Takto král a všichni synové Izraele zasvětili Hospodinův chrám.
64 Toho dne král posvětil střed nádvoří před Hospodinovým chrámem. Tam totiž obětoval zápalnou a moučnou oběť i tuk pokojných obětí, neboť bronzový oltář před Hospodinem byl příliš malý, než aby mohl pojmout onu zápalnou a moučnou oběť i tuk oněch pokojných obětí.
65 Šalomoun tehdy slavil slavnost [h] a s ním všechen Izrael od Lebo-chamátu po Egyptský potok, jedno veliké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, po sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní. 66 Následujícího dne pak lid propustil. Dobrořečili králi a vraceli se domů s veselím a radostí ze všeho dobrodiní, které Hospodin prokázal svému služebníku Davidovi a svému lidu Izraeli.
Děti světla
5 Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem 2 a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bohu. 3 Smilstvo, veškerá nečistota a chamtivost ať mezi vámi nejsou ani zmiňovány, jak se sluší na svaté. 4 Stejně tak není namístě sprostota, hloupé řeči a dvojsmyslné narážky, ale raději díkůčinění. 5 Můžete si být jistí, že žádný smilník ani nečistý nebo chamtivý člověk (což je modlář) nemá dědictví v Kristově a Božím království.
6 Nikoho nenechte, aby vás klamal prázdnými řečmi, neboť kvůli těmto věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv. 7 Nemějte s takovými nic společného. 8 Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla, 9 neboť ovoce světla spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě. 10 Rozlišujte, co se líbí Pánu; 11 neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte. 12 Vždyť o tom, čeho se potají dopouštějí, je hanba i jen mluvit. 13 Všechno, co je vystaveno světlu, však vychází najevo 14 a všechno, co vychází najevo, se stává jasným. Proto se říká:
„Probuď se, ty, kdo spíš,
vstaň z mrtvých
a zazáří ti Kristus!“
15 Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. 16 Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. 17 Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli. 18 Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem. 19 Promlouvejte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem zpívejte a hrajte Pánu. 20 Vždycky za všechno děkujte Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
Pán nikomu nestraní
21 Z úcty ke Kristu se poddávejte jedni druhým.
22 Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. 23 Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. 24 Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky vždy poddávají svým mužům.
25 Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, 26 aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, 27 aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. 28 Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. 29 Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. 30 Jsme přece údy jeho těla. 31 „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ [a] 32 Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi. 33 Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.
Gog ze země Magog
38 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, obrať se proti Gogovi v zemi Magog, [a] proti velevládci Mešeku a Tubalu. Prorokuj proti němu 3 a řekni – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem proti tobě, Gogu, velevládce Mešeku a Tubalu! 4 Přivedu si tě. Vrazím ti do čelistí háky a přivleču tě s celým tvým vojskem – koně i všechny jezdce v plné výstroji, nesčetný zástup s pavézami a štíty, všechny vyzbrojené meči, 5 Peršany, Habešany i Libyjce s nimi, všechny se štíty a přilbami, 6 Gomera se všemi jeho šiky i Bet-togarmu z dálného severu se všemi jeho šiky – všechny ty národy, které se k tobě připojí.
7 Chystej se! Buď připraven i se všemi zástupy shromážděnými k tobě, neboť budeš jejich velitel. 8 Po dlouhé době budeš povolán, po mnoha letech přitáhneš do země, která se vzpamatovala z válek a jejíž lid se shromáždil z mnoha národů na izraelské hory, jež byly tak dlouho posety troskami. Poté, co budou vyvedeni z národů, budou všichni bydlet v bezpečí, 9 když vtom přitáhneš ty. Přiženeš se jako bouře a jako mračno přikryješ zem se všemi svými vojsky, s mnoha národy, které se k tobě připojí.
10 Tak praví Panovník Hospodin: V ten den tě napadnou různé myšlenky a zosnuješ zlý plán. 11 Řekneš si: ‚Zaútočím na zemi s nechráněnými vesnicemi, napadnu ty, kdo žijí v klidu a bezpečí – vždyť její obyvatelé vůbec nemají hradby, brány ani závory!‘ 12 Vrhneš se na kořist a budeš plenit, vztáhneš ruku na osídlené trosky a na lid shromážděný z národů, který se stará o svá stáda a majetek a bydlí v samém středu země. 13 Šeba a Dedan i zámořští kupci a všichni jejich draví lvi se tě zeptají: ‚Přicházíš se vrhnout na kořist? Shromáždil jsi vojska, abys plenil? Abys odnesl stříbro se zlatem, pobral stáda i majetek a pobral spoustu kořisti?‘
14 Nuže, synu člověčí, prorokuj a řekni Gogovi – Tak praví Panovník Hospodin: V den, kdy bude můj lid Izrael bydlet v bezpečí, si jich povšimneš 15 a přijdeš ze své domoviny na dálném severu se všemi národy, které se k tobě připojí – samí jezdci na koních, nesčetný zástup mocné armády. 16 Přitáhneš na můj lid Izrael jako mračno, jež přikrývá zemi. V budoucnosti tě, Gogu, přivedu proti své zemi, aby mě národy poznaly, až se na tobě před jejich očima posvětím.
17 Tak praví Panovník Hospodin: Ano, jsi to ty, o kom jsem mluvil v dávných dnech skrze své služebníky, izraelské proroky. Po celá léta tehdy prorokovali, že tě přivedu proti nim. 18 V ten den, praví Panovník Hospodin, v den, kdy Gog zaútočí na izraelskou zem, vzplane můj prudký hněv. 19 Ve svém rozhorlení, v plameni svého zuření prohlašuji: V ten den bude v izraelské zemi veliké zemětřesení! 20 Mořské ryby i ptáci na nebi, divoká zvěř i všechna havěť lezoucí po zemi se přede mnou budou třást spolu se všemi lidmi všude na zemi. Sesují se hory, zbortí se srázy a každá hradba padne k zemi. 21 Na všech svých horách povolám proti Gogovi meč, praví Panovník Hospodin, a všichni jeho muži obrátí meč proti sobě navzájem. 22 Budu ho soudit morem a krveprolitím, průtrží mračen a kroupami jako kameny, budu dštít oheň a síru na něj a jeho šiky – na všechny ty národy, které se k němu připojí. 23 Tak projevím svou velikost a svatost a dám se poznat před očima mnoha národů. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“
89 Poučný žalm Etana Ezrachejského.
I.
2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!
4 Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
5 Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ [a] séla
II.
6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!
10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
12 Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
13 Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá,
pravice tvá se pozvedá.
15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora,
láska a věrnost předchází tvoji tvář!
16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit;
ve světle tvé tváře takoví smějí žít.
17 Ve tvém jménu radují se celé dny,
tvá spravedlnost jim dává vítězství.
18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám,
díky tvé milosti se náš roh pozvedá.
19 Hospodinu patří naše pavéza,
Svatému izraelskému náš král!
III.
20 Ve vidění jsi kdysi promluvil,
tehdy jsi řekl věrným svým:
„Hrdinovi jsem pomoc udělil,
vybraného z lidu jsem vyvýšil.
21 Našel jsem svého služebníka Davida,
svým svatým olejem jsem ho pomazal.
22 Má ruka jej bude podpírat,
má paže mu bude síly dodávat.
23 Nebude jej moci vydírat nepřítel,
nebude přemožen žádným zlosynem.
24 Jeho protivníky před ním rozdrtím,
ty, kdo jej nenávidí, porazím.
25 Má věrnost a láska bude s ním,
jeho roh se v mém jménu vyvýší.
26 Jeho ruku vložím na moře,
na řekách spočine jeho pravice.
27 ‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví –
‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘
28 A tak jej prvorozeným učiním,
nejvyšším bude z králů na zemi.
29 Svou lásku k němu zachovám navěky,
má smlouva s ním se nikdy nezmění.
30 Jeho potomstvo ustavím navždycky,
dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí.
31 Jeho synové když však můj Zákon opustí
a nebudou se řídit mými pravidly,
32 má ustanovení jestliže poruší
a nedodrží mé příkazy –
33 holí potrestám jejich poklesky
a jejich provinění ranami.
34 Svou lásku však od něj neodvrátím,
svou vlastní věrnost nezradím,
35 svou smlouvu nikdy neporuším,
co vyšlo z mých úst, to nezměním!
36 Jednou jsem ve své svatosti přísahal –
copak bych zklamal Davida?
37 Jeho potomstvo navěky potrvá,
jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát,
38 bude jak měsíc upevněn navěky –
ten věrný svědek v oblacích!“ séla
IV.
39 Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil,
na svého pomazaného ses rozzuřil.
40 Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi,
jeho korunu jsi na zem zahodil.
41 Všechny jeho hradby jsi prolomil,
jeho opevnění jsi rozbořil.
42 Všichni kolemjdoucí jej drancují,
svým sousedům je vydán k tupení!
43 Zvedl jsi pravici jeho nepřátel,
rozveselil jsi všechny jeho soupeře.
44 Ostří jeho meče jsi otupil,
nechtěls ho v boji podepřít.
45 Jeho nádheře jsi konec učinil,
jeho trůn jsi k zemi povalil.
46 Dny jeho mládí jsi ukrátil,
zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla
47 Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád?
Musí tvá zuřivost jak oheň plát?
48 Jak krátký je můj život – vzpomeň si!
K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi?
49 Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit?
Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla
50 Kam se tvá první láska, Pane, poděla?
Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal!
51 Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán!
Urážky všech těch národů mi padly do klína!
52 Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali!
Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím!
53 Hospodin ať je požehnán navěky!
Amen! Amen!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.