M’Cheyne Bible Reading Plan
Válka s Aramejci
20 Aramejský král Ben-hadad shromáždil celé své vojsko a vytáhl společně s dvaatřiceti králi s koni a vozy, oblehl Samaří a dobýval je. 2 Vyslal do města k izraelskému králi Achabovi posly 3 se vzkazem: „Takto praví Ben-hadad: Tvé stříbro i zlato patří mně. Také tvé ženy a nejlepší děti patří mně.“
4 Izraelský král mu odpověděl: „Jak pravíš, můj pane a králi. Patřím ti já i vše, co mám.“
5 Potom přišli poslové znovu se slovy: „Takto praví Ben-hadad: Vzkázal jsem ti: ‚Dáš mi své stříbro a zlato i své ženy a děti.‘ 6 Zítra touto dobou k tobě navíc pošlu své služebníky, aby prohledali tvůj dům i domy tvých služebníků a zabavili a odnesli, cokoli se jim zalíbí.“
7 Izraelský král svolal všechny stařešiny země a řekl jim: „Sami vidíte, že ten člověk chce jen škodit. Když si ke mně poslal pro mé ženy a děti i pro mé stříbro a zlato, neodmítl jsem mu to.“
8 „Neposlechni ho!“ radili mu stařešinové i všichni ostatní. „Nepodvoluj se!“
9 A tak Ben-hadadovým poslům odpověděl: „Vyřiďte mému pánu a králi: Splním všechno, co jsi svému služebníku vzkázal prve. Toto ale splnit nemohu.“ S touto odpovědí pak poslové odešli.
10 Ben-hadad mu na to vzkázal: „Ať mě bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli v Samaří bude dost prachu, aby každý z mých mužů nabral aspoň trochu!“
11 Izraelský král mu nechal vyřídit: „Ať se ten, kdo zbroj obléká, nechlubí jako ten, kdo už ji svléká!“
12 Ben-hadad právě ve stanech popíjel se svými králi. Jakmile uslyšel ten vzkaz, rozkázal svým mužům: „Nástup!“ a tak nastoupili proti městu.
13 Mezitím přišel k izraelskému králi Achabovi jeden prorok se slovy: „Tak praví Hospodin: Vidíš to ohromné množství vojska? Hle, dnes ti je vydám do rukou, abys poznal, že já jsem Hospodin.“
14 „Jak se to stane?“ zeptal se Achab.
„Tak praví Hospodin: Skrze mladíky sloužící u krajských hejtmanů,“ odpověděl prorok.
„Kdo zahájí útok?“ zeptal se ještě.
„Ty,“ odpověděl prorok.
15 Nechal tedy nastoupit mladíky od krajských hejtmanů a bylo jich 232. Po nich nechal nastoupit celé izraelské vojsko a bylo jich 7 000. 16 Vytáhli v poledne. (Ben-hadad se právě opíjel ve stanech se svými dvaatřiceti královskými spojenci.) 17 Nejprve vyrazili mladíci od krajských hejtmanů.
Ben-hadad vyslal průzkumníky, protože dostal hlášení, že ze Samaří vyrazili nějací muži. 18 „Zajměte je živé,“ rozkázal, „ať už jdou vyjednávat nebo bojovat!“
19 Za mladíky od krajských hejtmanů ale z města vytáhlo celé izraelské vojsko. 20 Každý z nich zabil jednoho muže, a tak se Aramejci obrátili na útěk a Izrael za nimi. Aramejský král Ben-hadad uprchl na koni spolu s jízdou. 21 Izraelský král vyrazil vpřed, zaútočil na koně i vozy a způsobil Aramejcům hroznou porážku.
22 K izraelskému králi tehdy přistoupil ten prorok a řekl mu: „Jdi, opatři si posily a dobře rozvaž, co máš dělat. Aramejský král totiž proti tobě za rok na jaře vytáhne znovu.“
23 Aramejští hodnostáři mezitím řekli svému králi: „Jejich bůh je bohem hor, proto nás přemohli. Kdybychom se s nimi utkali na rovině, porazíme je! 24 Proveď to takhle: Králů se zbav a místo nich jmenuj hejtmany. 25 Postav si vojsko jako to, které jsi ztratil, s takovou jízdou a vozy, a utkejme se s nimi na rovině. Uvidíš, že je porazíme.“ Ben-hadad je poslechl a zařídil se tak.
26 Po roce pak nechal nastoupit Aramejce a vytáhl k Afeku, aby bojoval proti Izraeli. 27 Také synové Izraele nastoupili, nabrali si zásoby a vyrazili jim vstříc. Izraelci proti nim tábořili jako dva houfy koziček; Aramejci zaplavili celý kraj.
28 Vtom k izraelskému králi přišel Boží muž a řekl: „Tak praví Hospodin: Protože Aramejci tvrdili, že Hospodin je bohem hor, a nikoli bohem nížin, vydám ti celé to ohromné vojsko do rukou, abyste poznali, že já jsem Hospodin.“
29 Celý týden tábořili proti sobě a sedmého dne se strhla bitva. Izraelci za jediný den pobili na 100 000 aramejských pěšáků. 30 Ti, kdo zbyli, utekli do města Afek, ale tam se na těch zbývajících 27 000 mužů zřítily hradby.
Ben-hadad ale uprchl [a] a schoval se v nejzazším pokojíku. 31 Jeho služebníci mu řekli: „Slyšeli jsme, že králové domu Izraele bývají milosrdní. Nuže, opášeme se pytlovinou, hlavy si ovážeme provazem a vzdáme se izraelskému králi. Snad tě ponechá naživu.“
32 A tak opásáni pytlovinou a s hlavami ovázanými provazem přišli k izraelskému králi a řekli mu: „Tvůj služebník Ben-hadad prosí: Daruj mi život!“
„On ještě žije?“ podivil se Achab. „Vždyť je to můj spojenec!“
33 Ti muži to pochopili jako dobré znamení a rychle ho vzali za slovo: „Ano, Ben-hadad je tvůj spojenec!“
„Jděte pro něj,“ řekl na to král. Ben-hadad k němu tedy vyšel a on ho pozval k sobě do vozu.
34 Ben-hadad mu tehdy nabídl: „Vrátím ti města, která můj otec vzal tvému otci. A v Damašku si můžeš zřídit trhy, jako si je zřídil můj otec v Samaří.“
„Za těchto podmínek tě propustím,“ odpověděl Achab. A tak s ním uzavřel smlouvu a propustil ho.
Proroctví proti Achabovi
35 Jeden z prorockých učedníků na Hospodinův rozkaz řekl svému příteli: „Zbij mě!“ On ale odmítl, 36 a tak mu řekl: „Protože jsi neposlechl Hospodina, až půjdeš ode mě, zabije tě lev.“ A když pak šel od něj, potkal ho lev a zabil ho.
37 Vyhledal tedy jiného muže a řekl mu: „Zbij mě!“ A on ho zbil a poranil.
38 Prorok si pak zakryl oči páskou, aby ho nepoznali, a odešel k cestě čekat na krále. 39 Když ho král míjel, zavolal na něj: „Tvůj služebník šel do bitvy. Někdo tam ke mně přivedl zajatce a řekl mi: ‚Hlídej ho. Jestli se ztratí, zaplatíš za něj svým životem anebo dáš talent [b] stříbra.‘ 40 Tvůj služebník se pak zabýval tím a oním, a ten muž se ztratil.“
Izraelský král mu odpověděl: „Nuže, sám jsi nad sebou vyřkl rozsudek!“
41 Vtom si ten muž strhl pásku z očí a izraelský král poznal, že patří k prorokům. 42 Poté mu řekl: „Tak praví Hospodin: Protože jsi nechal odejít mého odsouzence, zaplatíš za něj svým životem a svůj lid dáš za jeho.“
43 Izraelský král pak jel domů a dorazil do Samaří mrzutý a nevrlý.
3 Když už jsme to odloučení nemohli déle snést, rozhodli jsme se zůstat v Athénách sami 2 a poslali jsme Timotea, našeho bratra a Božího spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbudil ve vaší víře, 3 aby se nikdo z vás nenechal těmito souženími zviklat. Víte přece, že je to náš úděl. 4 Ještě když jsme byli u vás, říkali jsme vám předem, že nás čeká soužení. To, jak sami víte, také přišlo. 5 Když jsem to tedy už nemohl snést, poslal jsem k vám Timotea, abych se dozvěděl o vaší víře, zda vás snad nepokouší Pokušitel a zda naše úsilí nepřišlo nazmar.
6 Teď se ale Timoteus vrátil s radostnou zprávou o vaší víře a lásce. Vyprávěl nám, jak na nás pořád vzpomínáte v dobrém a toužíte nás vidět stejně jako my vás. 7 Kdybyste věděli, bratři, jak nás ve všem našem strádání a soužení vaše víra povzbudila! 8 Teď znovu žijeme, když pevně stojíte v Pánu! 9 Jak máme Bohu dost poděkovat za všechnu radost, kterou z vás máme před naším Bohem? 10 Dnem i nocí se horlivě modlíme, abychom vás mohli znovu navštívit a posílit vaši víru, jakkoli bude potřeba.
11 Kéž sám Bůh, náš Otec, i náš Pán Ježíš připraví naši cestu k vám. 12 Kéž Pán bohatě rozhojní vaši lásku k sobě navzájem i ke všem lidem stejně jako naši lásku k vám. 13 Kéž Bůh, náš Otec, posílí vaše srdce ve svatosti, abyste před ním byli bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.
Králův sen
2 Ve druhém roce své vlády měl Nabukadnezar sen, který ho rozrušil tak, že nemohl spát. 2 Král si proto nechal zavolat věštce, kouzelníky, čaroděje a mágy, aby mu pověděli, co se mu zdálo. Když přišli a stanuli před králem, 3 řekl jim: „Zdál se mi sen, který mě rozrušil. Musím se dozvědět, co znamená.“
4 Mágové králi odpověděli: (aramejsky) [a] „Ať žiješ, králi, navěky! Rač nám prosím ten sen vyprávět a my jej vyložíme.“
5 Král ale mágům řekl: „Tímto prohlašuji: Pokud mi nesdělíte onen sen i jeho výklad, nechám vás rozčtvrtit a vaše domy obrátit v smetiště. 6 Pokud mi však sen i jeho výklad sdělíte, zahrnu vás dary, odměnami a vysokými poctami. Nuže, povězte mi, co se mi zdálo a co to znamená.“
7 Znovu tedy králi odpověděli: „Nechť nám král prosím vypráví ten sen a my jej vyložíme.“
8 Král však řekl: „Je mi to jasné! Snažíte se získat čas, protože víte, že jsem prohlásil: 9 ‚Pokud mi nepovíte, co se mi zdálo, čeká vás jediný trest.‘ Domluvili jste se, že mi budete namlouvat lži a báchorky, dokud mě to nepřejde. Nuže, povězte mi ten sen, ať poznám, že mi ho dovedete i vyložit!“
10 Mágové na to králi odpověděli: „Žádný člověk na zemi nedokáže královské Výsosti sdělit, co žádá. Žádný král, jakkoli veliký a mocný, nikdy nic takového od žádného věštce, kouzelníka ani mága nežádal. 11 Král žádá nemožné. Nikdo to jeho Výsosti nedokáže sdělit, kromě bohů, kteří však mezi smrtelníky nebydlí.“
12 To krále rozhněvalo. Rozlítil se tak, že nařídil popravy všech mudrců v Babylonu. 13 Jakmile to nařízení vyšlo, začali mudrce popravovat a hledali také Daniela a jeho přátele, aby je popravili.
14 Když Arioch, velitel královské stráže, vyšel pobíjet babylonské mudrce, Daniel s ním promluvil moudře a uvážlivě. 15 Oslovil králova zmocněnce Ariocha takto: „Čím to, že král vydal tak přísný rozkaz?“ A když mu Arioch celou věc pověděl, 16 Daniel šel za králem a požádal o čas, aby mu mohl sen vyložit.
17 Potom se Daniel vrátil domů a celou věc pověděl svým přátelům Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi: 18 Ať prosí Boha nebes o slitování ohledně toho tajemství, aby Daniel a jeho přátelé nebyli popraveni s ostatními babylonskými mudrci. 19 V noci pak Danielovi bylo to tajemství zjeveno ve vidění. Daniel proto chválil Boha nebes 20 a řekl:
„Chváleno buď jméno Boží
od věků až na věky –
moudrost a síla jemu náleží!
21 On mění časy a období,
sesazuje krále a jiné nastolí.
Mudrce obdařuje moudrostí,
rozumným dává poznání.
22 Zjevuje věci skryté v hlubinách,
on ví, co leží v tmách,
a světlo u něj přebývá.
23 Chválím tě a oslavuji, Bože otců mých –
moudrost a sílu dal jsi mi!
Oznámil jsi mi, zač jsme tě prosili,
oznámil jsi nám sen královský!“
Bůh zjevuje tajemství
24 S tím se pak Daniel vydal za Ariochem, kterého král pověřil popravami babylonských mudrců. Přišel za ním a řekl mu: „Nepopravuj babylonské mudrce! Vezmi mě ke králi a já mu ten sen vyložím.“
25 Arioch vzal Daniela rychle ke králi a takto ho ohlásil: „Našel jsem mezi judskými vyhnanci muže, který králi vyloží jeho sen.“
26 Král se tedy Daniela zvaného Baltazar zeptal: „Ty bys mi uměl sdělit, co jsem viděl ve snu a co to znamená?“
27 Daniel králi odpověděl: „Tajemství, na něž se král ptá, mu nedokáže vysvětlit žádný mudrc, kouzelník, věštec ani jasnovidec. 28 Na nebi je však Bůh, který zjevuje tajemství. Ten králi Nabukadnezarovi ukázal, co se stane v posledních dnech. Sen a vidění, která jsi v mysli viděl na lůžku, jsou následující:
29 Když jsi, králi, ležel na lůžku, přemýšlel jsi o tom, co se bude dít v budoucnu, a Ten, který zjevuje tajemství, ti ukázal, co se stane. 30 Mně to tajemství nebylo zjeveno proto, že bych byl moudřejší než všichni ostatní, ale proto, aby se král dozvěděl, co to znamená, a abys porozuměl tomu, o čem jsi přemýšlel.
31 Nuže, králi, měl jsi vidění a hle, spatřils jakousi velikou sochu. Byla to ohromná socha neobyčejného vzhledu. Tyčila se před tebou a budila hrůzu. 32 Hlava té sochy byla z čistého zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, 33 stehna železná a nohy zčásti železné a zčásti hliněné. 34 Díval ses a hle, ze skály se bez dotyku lidské ruky vylomil kámen, zasáhl sochu do železných a hliněných nohou a rozdrtil je. 35 Vtom se všechno to železo, hlína, bronz, stříbro a zlato rozpadlo na kousky – jako plevy, když se v létě mlátí obilí. Vítr je roznesl, že po nich nezbylo památky. Ale ten kámen, který sochu zasáhl, se stal velikou horou a zaplnil celou zem.
36 Tolik sen. Teď povíme královské Výsosti jeho výklad. 37 Ty, králi, jsi král králů, protože ti Bůh nebes dal království a moc, sílu i slávu. 38 Dal ti do rukou celý obydlený svět, všechny lidi, zvěř i ptactvo, a učinil tě vládcem nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava.
39 Po tobě ale povstane jiné království, slabší než to tvé, a po něm třetí království, bronzové, které ovládne celý svět. 40 Nakonec přijde čtvrté království, silné jako železo. Železo totiž vše rozbíjí a drtí, a jako železo vše rozbíjí, tak bude i ono království vše rozbíjet a ničit. 41 A že jsi viděl nohy a prsty zčásti hliněné a zčásti železné znamená, že to království bude rozdělené. Bude však mít v sobě něco ze síly železa, neboť jsi viděl do té obyčejné hlíny přimíšené železo. 42 Prsty nohou zčásti železné a zčásti hliněné znamenají, že to království bude zčásti silné a zčásti křehké. 43 A že jsi viděl železo smíšené s obyčejnou hlínou znamená, že se lidská pokolení budou mísit, ale držet spolu nebudou, tak jako železo nedrží s hlínou.
44 Za dnů těch králů však Bůh nebes nastolí království, které se nikdy nezhroutí, království, které si nepřivlastní žádný lid. To království rozdrtí a ukončí všechna ostatní království, samo pak potrvá navěky. 45 To je smysl vidění, v němž jsi spatřil, jak se ze skály bez dotyku lidské ruky vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co se bude dít v budoucnu. Ten sen je pravdivý a jeho výklad jistý.“
46 Král Nabukadnezar padl před Danielem na tvář a klaněl se mu. Nařídil také, ať se na jeho počest obětují oběti a vonné kadidlo. 47 Potom král řekl Danielovi: „Váš Bůh je opravdu Bůh bohů, Pán králů a zjevovatel tajemství – vždyť tys mi to tajemství dokázal vyjevit!“
48 Král pak Daniela povýšil a zahrnul ho množstvím vzácných darů. Jmenoval ho správcem celé provincie Babylon a také nejvyšším ze všech babylonských mudrců. 49 Na Danielovu žádost pak správou babylonské provincie pověřil Šadracha, Mešacha a Abednega. Sám Daniel ovšem zůstával na královském dvoře.
I.
106 Haleluja!
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2 Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství,
kdo jeho chválu plně vypoví?
3 Blaze těm, kteří se drží práva,
kdo žijí spravedlivě v každý čas!
4 Pamatuj na mě, Hospodine,
až svému lidu přízeň prokážeš,
se svojí spásou navštiv mě!
5 Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit,
s tvým národem ať se mohu veselit
a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!
II.
6 Zhřešili jsme jako už naši otcové,
zkazili jsme se a jednali jsme zle.
7 Naši otcové v Egyptě
nepochopili divy tvé!
Na velikost tvé lásky nepamatovali,
u Rudého moře Nejvyššího [a] dráždili.
8 Zachránil je však pro své jméno,
aby ukázal své hrdinství.
9 Rudému moři pohrozil, a vyschlo,
provedl je hlubinami jako po poušti!
10 Zachránil je před jejich soky,
vykoupil je ze spárů nepřátel.
11 Voda se zavřela nad jejich trýzniteli,
ani jediný z nich neutek.
12 Tehdy věřili jeho zaslíbením,
tehdy ho chválili se zpěvem.
13 Rychle však zapomněli na jeho činy,
nechtěli čekat, jak se rozhodne.
14 Propadli lačnosti v oné poušti,
Boha pokoušeli v pustině.
15 Poskytl jim tedy, oč tolik stáli,
dopustil však na ně úbytě.
16 Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše
a na Hospodinova svatého, Árona.
17 Země se otevřela, Dátana pohltila,
Abiramovu hordu pohřbila.
18 Oheň vyšlehl proti té tlupě,
spálil ty darebáky plamenem!
III.
19 Na Orébu si potom tele udělali
a tomu odlitku se klaněli.
20 Slávu svého Boha tenkrát vyměnili
za sochu býka, co trávu jí!
21 Zapomněli na Boha, svého spasitele,
jenž konal veliké věci v Egyptě:
22 zázraky činil v zemi Chamově,
u Rudého moře věci předivné.
23 Byl by je vyhladil, jak rozhodl se,
nebýt jeho vyvoleného Mojžíše.
Ten se v té roztržce postavil před něj,
a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.
24 Potom však pohrdli krásnou zemí,
jeho zaslíbení věřit nechtěli.
25 Ve svých stanech se dali do reptání,
poslouchat Hospodina odmítli.
26 Pozvedl tedy ruku k přísaze,
že je nechá padnout na poušti,
27 že jejich símě rozežene po národech,
po cizích zemích že je rozpráší.
28 Potom se s modlou Baal-peor spřáhli,
jedli oběti patřící mršinám.
29 Boha tak popudili svými činy,
že mezi nimi propukla pohroma.
30 Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo,
a Hospodin tu ránu zastavil.
31 Početl mu to za spravedlnost
po všechna pokolení, navěky.
32 Při vodách Meriby ho znovu popudili,
až také Mojžíš kvůli nim pochybil.
33 V duchu ho tehdy tolik rozhořčili,
že se unáhlil svými rty.
IV.
34 Potom nevyhladili národy,
o kterých jim to Hospodin poručil.
35 Promísili se s pohany,
naučili se jejich způsoby!
36 Začali uctívat jejich modly,
do jejich pasti se zapletli.
37 I svoje syny jim obětovali,
své dcery ďáblům dávali!
38 Nevinnou krev tehdy prolévali,
krev synů svých a svých dcer.
Modlám v Kanaánu je obětovali –
tou krví byla poskvrněna zem!
39 Svými skutky takto pošpinili se,
a svými činy smilnili.
40 Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem,
své dědictví si zošklivil!
41 Napospas pohanům proto zanechal je,
aby jejich sokové vládli nad nimi.
42 Utiskovali je jejich nepřátelé,
sraženi byli do jejich područí.
43 Znovu a znovu zachraňoval je,
oni ho ale vědomě dráždili –
ve své špatnosti klesali stále níž!
44 On ale viděl jejich tíseň,
kdykoli slyšel jejich křik.
45 Pamatoval na smlouvu svou s nimi,
ve své velké lásce byl pohnut lítostí.
46 Proto k nim nakonec probudil soucit
všech, kdo je drželi v zajetí.
V.
47 Zachraň nás, Hospodine, náš Bože,
a z národů nás posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!
48 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Ať všechen lid odpoví: Amen!
Haleluja!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.