M’Cheyne Bible Reading Plan

Rozdělení

Odtržení severního království

12 Rechoboám se odebral do Šechemu, neboť se tam sešel celý Izrael, aby ho prohlásili králem. ² Jeroboám, syn Nebatův, se o tom dozvěděl ještě v Egyptě, kam uprchl před králem Šalomounem. Vrátil se tedy z Egypta, ^{[a] 3} protože pro něj poslali a zvali ho zpět. Jeroboám přišel s celým shromážděním Izraele za Rechoboámem a společně mu řekli: ⁴ „Tvůj otec na nás vložil těžké jho. Ulev nám teď od tvrdé služby a od těžkého jha, které nám tvůj otec naložil, a budeme ti sloužit.“

⁵ „Jděte a vraťte se ke mně za tři dny,“ odpověděl jim Rechoboám. Lid se tedy rozešel.

⁶ Král Rechoboám se pak radil se starci, kteří bývali ve službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil: „Co mi radíte? Jak mám odpovědět lidu?“

⁷ „Pokud se dnes zachováš jako služebník lidu,“ řekli mu, „pokud jim vyhovíš a dáš jim laskavou odpověď, budou ti sloužit navždycky.“

⁸ On ale odmítl radu, kterou mu dávali starci, a poradil se s mladíky, kteří s ním vyrůstali a teď se ocitli v jeho službách. ⁹ „Co radíte vy?“ zeptal se jich. „Jak mám odpovědět těmto lidem, kteří po mně žádají: ‚Ulev nám od jha, které nám naložil tvůj otec‘?“

¹⁰ Mladíci, kteří s ním vyrůstali, mu odpověděli: „Lidem, kteří ti říkají: ‚Tvůj otec nám naložil těžké jho, ulev nám od něj,‘ odpověz takhle:

¹² Třetího dne přišel Jeroboám a všechen lid za Rechoboámem. (Řekl jim totiž: „Vraťte se ke mně za tři dny.“) ¹³ Král jim odpověděl tvrdě, nedbaje na radu, kterou mu dali starci. ¹⁴ Odpověděl jim podle rady mladíků:

¹⁵ Král tedy nevyslyšel lid, neboť to tak zařídil Hospodin, aby se naplnilo jeho slovo, které promluvil k Jeroboámovi, synu Nebatovu, skrze Achiáše Šíloského. ^[b]

¹⁶ Když celý Izrael viděl, že je král nevyslyšel, odpověděli králi těmito slovy:

A tak se Izrael rozešel do svých domů. ¹⁷ Rechoboám pak kraloval jen nad těmi syny Izraele, kteří bydleli ve městech Judových.

¹⁸ Král Rechoboám sice vyslal Adonirama, ^[d] který velel nuceným pracím, ale Izraelci ho společně ukamenovali k smrti. Král Rechoboám sotva stačil naskočit do vozu a ujet do Jeruzaléma. ¹⁹ Tak zůstává Izrael ve vzpouře proti domu Davidovu až dodnes.

Jeroboám, král Izraelský

²⁰ Jakmile všechen Izrael uslyšel, že se vrátil Jeroboám, poslali pro něj a pozvali ho do shromáždění, kde ho prohlásili králem nad celým Izraelem. S domem Davidovým nezůstal nikdo než samotný kmen Juda.

²¹ Když Rechoboám dorazil do Jeruzaléma, shromáždil celý dům Judův i kmen Benjamín, 180 000 vybraných bojovníků, aby bojovali s domem Izraele a navrátili království Rechoboámovi, synu Šalomounovu.

²² Šemajáš, Boží muž, tehdy dostal Boží slovo: ²³ „Řekni Rechoboámovi, synu Šalomounovu, králi judskému, i celému domu Judovu a Benjamínovu i ostatnímu lidu: ²⁴ Tak praví Hospodin – Nebojujte proti svým bratrům, synům Izraele. Vraťte se každý domů, neboť ta věc vzešla ode mě.“ Uposlechli tedy Hospodinovo slovo a zrušili tažení, jak jim řekl Hospodin.

²⁵ Jeroboám vystavěl město Šechem v Efraimských horách, kde se usídlil. Odtud se vypravil dál a vystavěl Penuel. ²⁶ Potom si pomyslel: „Co kdyby se království navrátilo k domu Davidovu? ²⁷ Když bude lid chodit obětovat do Hospodinova chrámu v Jeruzalémě, obrátí se srdce lidu k jejich pánu, judskému králi Rechoboámovi, vrátí se k němu a mě zabijí!“

²⁸ Král se tedy poradil a pak nechal zhotovit dvě zlatá telata. „Dost jste se nachodili do Jeruzaléma,“ prohlásil. „Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!“ ^{[e] 29} Jedno tele postavil v Bet-elu a druhé v Danu. ³⁰ Způsobil tak veliký hřích. Lidé totiž chodili obětovat jednomu z nich do Bét-elu a druhému ^[f] až do Danu.

³¹ Jeroboám vystavěl na výšinách svatostánky a nadělal kněží z kdekoho v lidu, i když to nebyli synové Leviho. ³² V patnáctý den osmého měsíce také zavedl svátek podobný svátku judskému ^[g] a obětoval na oltáři. Tak to provedl i v Bet-elu: obětoval telatům, která zhotovil, a ustanovil kněžstvo pro posvátné výšiny, které vystavěl. ³³ V patnáctý den osmého měsíce, onoho měsíce, v němž si usmyslel zavést pro Izraelce svátek, vystoupil k oltáři, který postavil v Bet-elu, aby na něm obětoval.

Chci ho znát

3 Dále pak, bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu stále totéž ^[a] mi není nijak zatěžko a pro vás to znamená jistotu.

² Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zločince, dejte si pozor na ty řezníky! ³ Obřízku v pravém smyslu máme totiž my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na tělo.

⁴ Vždyť právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: ⁵ obřezán osmého dne, z rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, ⁶ co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bez chyby.

⁷ Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. ⁸ A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! ⁹ V něm se ocitám bez vlastní spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry v Krista, ^[b] s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na víře. ¹⁰ Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti, ¹¹ abych, ať už jakkoli, dospěl ke vzkříšení z mrtvých.

Běžím k cíli

¹² Ne že bych už toho dosáhl anebo už byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem. ¹³ Nemyslím si, bratři, že bych to už získal, ale jde mi jen o jedno: zapomínaje na to, co je za mnou, vztahuji se k tomu, co je přede mnou. ¹⁴ Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši.

¹⁵ Všichni, kdo jsme dospělí, tedy sdílejme tento postoj. Pokud v nějakém ohledu smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to. ¹⁶ K čemu jsme ale už došli, toho se držme.

¹⁷ Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho vzoru. ¹⁸ Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. ¹⁹ Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci, ²⁰ my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. ²¹ Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.

Kněžské místnosti

42 Poté mě odvedl severním směrem na vnější nádvoří, kde mě přivedl k budově s místnostmi, jež stála na severu za vyhrazeným prostranstvím naproti oné mohutné stavbě. ² Podél severního průčelí, kde měla budova vchod, byla 100 loktů dlouhá a široká byla 50 loktů. ³ Naproti oněm 20 loktům vnitřního nádvoří a také naproti dláždění vnějšího nádvoří měla ochozy ve třech poschodích nad sebou. ⁴ Na severní straně vedla před místnostmi 10 loktů široká a 100 loktů ^[a] dlouhá chodba se vchody do místností. ⁵ Horní místnosti byly nejužší, protože ustupovaly ochozu více než spodní a prostřední místnosti budovy. ⁶ Místnosti byly ve třech poschodích a neměly sloupy, jaké stály na nádvoří; proto se budova od země stupňovitě zužovala od spodních místností přes ty prostřední. ⁷ Venku na vnějším nádvoří stála před místnostmi zeď. Táhla se podél těchto místností v délce 50 loktů, ⁸ a protože místnosti na vnějším nádvoří ^[b] měly rovněž délku 50 loktů, dohromady to bylo 100 loktů podél celé stavby. ⁹ Před spodními místnostmi tak vedla chodba, do níž se na východě vcházelo z vnějšího nádvoří. ¹⁰ Její šířka byla dána zdí, která ji oddělovala od nádvoří.

Směrem na jih ^[c] od vyhrazeného prostranství stála naproti oné mohutné stavbě další budova s místnostmi. ¹¹ Také ona měla vepředu chodbu. Všechno v ní vypadalo stejně jako u budovy na severní straně. Měly stejnou délku i šířku a stejné uspořádání všech vchodů a východů. ¹² Ke vchodům do místností jižní budovy tedy vedla chodba podél příslušné zdi a na jejím začátku byl vstup, kterým se do ní na východní straně vcházelo.

¹³ Tehdy mi řekl: „Severní i jižní místnosti sousedící s vyhrazeným prostranstvím jsou svaté. Kněží, kteří přistupují k Hospodinu, tam jídají svatosvaté věci – moučné oběti, oběti za hřích i oběti odškodnění – a také tam svatosvaté věci ukládají, neboť je to svaté místo. ¹⁴ Jakmile kněží vejdou dovnitř, nesmějí ze svatého místa vyjít na vnější nádvoří, dokud tam neodloží roucha, ve kterých sloužili; jsou totiž svatá. Než přijdou k místu určenému pro lid, převléknou se do jiných šatů.“

¹⁵ Když dokončil měření uvnitř chrámového okrsku, odvedl mě východní branou ven, aby jej přeměřil kolem dokola. ¹⁶ Měřicí tyčí nejdříve změřil východní stranu: celkem 500 loktů ^[d] mírou tyče. ^{[e] 17} Poté změřil severní stranu: celkem 500 loktů mírou tyče. ¹⁸ Poté změřil jižní stranu: 500 loktů mírou tyče. ¹⁹ Nakonec se obrátil k západní straně a změřil ji: 500 loktů mírou tyče. ²⁰ Tak změřil celý okrsek ze čtyř stran. Kolem dokola byl na délku i na šířku 500 loktů obehnán zdí, která oddělovala svaté od obyčejného.