M’Cheyne Bible Reading Plan
Ztracená sekera
6 Proročtí učedníci řekli Elíšovi: „Podívej se, místo, kde s tebou bydlíme, je nám příliš těsné. 2 Pojďme k Jordánu; každý odtamtud vezmeme jeden trám a postavíme si tam místo k bydlení.“
Odpověděl jim: „Můžete jít.“
3 „A nechtěl bys jít se svými služebníky?“ řekl jeden z nich.
„Dobrá, půjdu,“ odpověděl Elíša 4 a šel s nimi.
Přišli k Jordánu a začali kácet stromy. 5 Jednomu z nich při tom náhle sklouzla sekera z topůrka a spadla do vody. „Ach, pane!“ vykřikl, „byla vypůjčená!“
6 „Kam spadla?“ zeptal se Boží muž. Když mu to místo ukázal, Elíša usekl kus dřeva, hodil ho tam a sekera vyplavala. 7 „Vytáhni si ji,“ řekl a on natáhl ruku a vzal si ji.
S námi jich je víc
8 Když aramejský král válčil s Izraelem, poradil se se svými služebníky a řekl: „Položím svůj tábor tam a tam.“
9 Boží muž ale vzkázal izraelskému králi: „Dej pozor, ať neprocházíš tímto místem; skrývají se tam Aramejci.“ 10 Izraelský král pak na to místo, o kterém mu Boží muž řekl, poslal varování, ať si tam dávají pozor. Tak se to dělo znovu a znovu.
11 Aramejského krále to přivádělo k nepříčetnosti. „Tak řeknete mi už,“ křičel na své služebníky, „kdo z nás tady donáší izraelskému králi?“
12 Jeden z jeho služebníků se ozval: „Nikdo, pane můj, králi. To Elíša, ten prorok v Izraeli, prozradí izraelskému králi i to, co říkáš v ložnici.“
13 Král tedy rozkázal: „Jděte zjistit, kde je! Nechám ho tam zajmout.“ Když pak přišla zpráva: „Je právě v Dotanu,“ 14 hned tam poslal koně, vozy a množství vojáků. Dorazili tam v noci a město obklíčili.
15 Ráno sluha Božího muže vstal, vyšel ven a hle – kolem celého města vojsko, koně a vozy!
„Ach, můj pane,“ řekl mládenec Elíšovi, „co si počneme?“
16 „Neboj se,“ odpověděl mu. „S námi jich je víc než s nimi.“ 17 Pak se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu oči, ať vidí.“ Hospodin mládenci otevřel oči a hle – uviděl kolem Elíši horu ohnivých koní a vozů!
18 Když se k němu Aramejci začali stahovat, Elíša se modlil k Hospodinu: „Prosím, oslep ten zástup!“ A on je naráz oslepil, jak Elíša řekl. 19 Elíša pak na ně zavolal: „To není ta cesta! To není to město! Pojďte za mnou a dovedu vás k muži, kterého hledáte.“ A dovedl je do Samaří. 20 Jakmile vešli do Samaří, Elíša řekl: „Hospodine, otevři jim oči, ať vidí.“ Hospodin jim otevřel oči a hle – uviděli, že jsou uprostřed Samaří!
21 Vtom je spatřil izraelský král. „Mám je pobít, otče? Mám je pobít?“ ptal se Elíši.
22 „Ne!" odpověděl. „Nezajal jsi je vlastním mečem a lukem, a teď bys je chtěl pobíjet? Dej jim jídlo a vodu, ať se najedí a napijí a pak ať se vrátí ke svému pánu.“ 23 Král jim tedy vystrojil velikou hostinu, a když se najedli a napili, propustil je. Vrátili se ke svému pánu a od té doby aramejské nájezdy na izraelské území přestaly.
Hlad v Samaří
24 Později ale aramejský král Ben-hadad znovu shromáždil celé své vojsko, vytáhl proti Samaří a oblehl je. 25 V Samaří nastal veliký hlad. Obléhání pokračovalo, až byla oslí hlava za osmdesát šekelů [a] stříbra a čtvrt dížky „holubího trusu“ za pět šekelů stříbra. [b]
26 Jednou, když izraelský král obcházel hradby, nějaká žena na něj vykřikla: „Pomoz, pane můj, králi!“
27 „Když ti nepomáhá Hospodin, jak ti mám pomoci já? Je libo obilí z mlatu nebo víno z lisu?!“ odpověděl jí král. 28 Potom se zeptal: „Tak co chceš?“
Začala mu vyprávět: „Tahle žena mi řekla: ‚Dej sem svého syna. Dnes ho sníme a zítra sníme zase mého.‘ 29 A tak jsme mého syna uvařily a snědly. Druhý den jí povídám: ‚Dej sem svého syna, ať ho sníme.‘ Jenže ona svého syna schovala!“
30 Když král uslyšel slova té ženy, roztrhl své roucho. Jak obcházel hradby, lidé si všimli, že má na holém těle pytlovinu. 31 „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá,“ zvolal král, „jestli ten Elíša, syn Šafatův, ještě dnes nepřijde o hlavu!“ 32 Pak poslal pro Elíšu.
Ten zatím seděl doma se stařešiny Izraele. Ještě než k němu královský posel dorazil, řekl jim: „Vidíte, ten vrahoun už někoho poslal, aby mě připravil o hlavu. Dávejte pozor; až ten posel přijde, zavřete za ním dveře a pevně je držte. Slyším, jak mu jde v patách jeho pán.“
33 Sotva to dořekl, přišel posel se vzkazem: „Za to neštěstí může Hospodin! Proč bych v něj ještě doufal?“
Krásná práce
3 Je pravda, že kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci. 2 Správce však musí být bezúhonný: věrný manžel, [a] střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný a schopný učit. 3 Nesmí to být opilec ani hrubián, ale vlídný, snášenlivý a nezištný člověk, 4 který se dobře stará o rodinu a má poslušné a dobře vychované děti. 5 (Když se někdo neumí postarat o vlastní rodinu, jak by mohl pečovat o Boží církev?) 6 Nesmí to být nováček, aby nadut pýchou neupadl do ďáblova odsouzení. 7 Musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti.
8 Služebníci [b] v církvi ať jsou právě tak ušlechtilí: žádní pokrytci, opilci nebo prospěcháři, 9 ale lidé, jejichž tajemství víry je v čistém svědomí. 10 Ať jsou také nejdříve vyzkoušeni, a když se osvědčí, ať potom slouží. 11 Jejich ženy [c] ať jsou právě tak ušlechtilé, ne klevetivé, ale střídmé a naprosto věrné. 12 Služebníci musí být věrní manželé, kteří se dobře starají o své děti a rodiny. 13 Ti, kdo se ve službě osvědčí, totiž získávají dobré postavení a významný hlas, pokud jde o víru v Krista Ježíše.
Tajemství zbožnosti
14 Toto ti píšu v naději, že k tobě brzy přijdu. 15 Kdybych se ale zdržel, chci, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy.
16 Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké:
On [d] byl zjeven v těle,
ospravedlněn v Duchu,
ukázán andělům,
zvěstován pohanům,
vírou přijat ve světě
a vyzvednut do slávy.
Byl jsem vyslán za tebou
10 Ve třetím roce perského krále Kýra se Danielovi zvanému Baltazar dostalo zjevení a on je pochopil, když mu byl ve vidění vnuknut jeho výklad. To poselství je pravdivé a týká se velikého boje.
2 Já Daniel jsem v té době držel třítýdenní smutek. 3 Nejedl jsem žádné vybrané pokrmy, maso ani víno jsem nevzal do úst a nepotíral jsem se žádnou mastí, dokud ty tři týdny neuplynuly.
4 Čtyřiadvacátého dne prvního měsíce [a] jsem stál na břehu veliké řeky Tigris. 5 Zvedl jsem oči a hle, spatřil jsem jakéhosi muže oděného plátnem a přepásaného na bocích pásem z ryzího zlata. 6 Tělo měl jako z chrysolitu, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako třpyt leštěného bronzu a jeho hlas zněl jako burácení zástupů.
7 Já Daniel jsem byl jediný, kdo to vidění spatřil. Muži, kteří byli se mnou, je neviděli, ale padla na ně taková hrůza, že se utíkali schovat. 8 Zůstal jsem tedy sám. Jakmile jsem to veliké vidění spatřil, všechna síla mě opustila, zbledl jsem jako mrtvý a nemohl jsem se vzchopit. 9 Potom zaburácel jeho hlas, a jakmile jsem ten hlas uslyšel, padl jsem v mrákotách tváří k zemi.
10 Vtom se mě dotkla ruka a zatřásla mnou, takže jsem se zvedl na kolena a dlaně. 11 „Danieli drahý,“ oslovil mě, „pečlivě poslouchej, co ti budu říkat, a postav se, neboť jsem byl vyslán za tebou.“ Když ke mně promluvil tato slova, s rozechvěním jsem vstal.
12 Tehdy pokračoval: „Neboj se, Danieli. Už od prvního dne, kdy ses ke svému Bohu začal modlit za porozumění a pokořovat se před ním v postu, byly tvé prosby vyslyšeny a já přicházím s odpovědí na ně. 13 Jedenadvacet dnů se ale proti mně stavěl kníže perského království, než mi přišel na pomoc Michael, jeden z předních knížat. Zdržel jsem se tedy u perských králů, 14 ale teď jsem přišel, abych ti vysvětlil, co potká tvůj lid v posledních dnech. To vidění je totiž o budoucích časech.“
15 Když ke mně mluvil, byl jsem skloněn tváří k zemi, neschopen slova. 16 Vtom se kdosi podobný člověku dotkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ústa, abych promluvil. „Můj pane,“ řekl jsem té postavě přede mnou, „kvůli tomu vidění jsem přemožen bolestí a nemohu se vzchopit. 17 Copak s tebou, pane, může mluvit někdo, jako jsem já, tvůj služebník? Všechna síla mě opustila a nemohu se ani nadechnout.“
18 Ten kdosi podobný člověku se mě však znovu dotkl a posílil mě. 19 „Neboj se, drahý!“ řekl mi. „Pokoj tobě. Naber sílu a vzchop se!“
Když ke mně mluvil, byl jsem posílen a řekl jsem: „Mluv, pane, neboť jsi mě posílil.“
20 Tehdy promluvil: „Víš, proč jsem za tebou přišel? (Brzy se totiž musím vrátit, abych bojoval s knížetem Persie, a potom přijde ještě kníže Řecka.) 21 Nuže, musím ti oznámit, co je zapsáno v Knize pravdy. (Nikdo však se mnou nespojil síly v boji proti nim, jedině Michael, váš kníže.
119 Blaze těm, kdo žijí bezúhonně,
těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem!
2 Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží,
těm, kdo jej celým srdcem hledají,
3 těm, kdo se bezpráví nedopouštějí,
neboť po jeho cestách kráčejí!
4 Ty jsi vydal svá pravidla,
aby se svědomitě plnila.
5 Kéž jsou mé cesty zpevněny,
abych dodržoval tvé zákony!
6 Budu-li dbát všech jeho příkazů,
zahanben nikdy nebudu.
7 Chválit tě budu se srdcem upřímným,
tvým spravedlivým soudům když se naučím.
8 Tvé zákony chci dodržet –
jen prosím neopouštěj mě!
Bet
9 Jak mladík svou stezku udrží v čistotě?
Tak, že tvým slovem řídí se!
10 Celým svým srdcem hledám tě,
od tvých příkazů zbloudit nenech mě!
11 V srdci si ukládám tvé výroky,
abych proti tobě nehřešil.
12 Požehnaný jsi, Hospodine,
svým zákonům prosím nauč mě!
13 Stále opakuji svými rty
vše, co jsi nařídil.
14 Raduji se z cesty tvých svědectví
jako z největšího bohatství.
15 O tvých pravidlech přemítám,
abych na tvoje stezky dbal.
16 Tvé zákony jsou mi rozkoší –
tvé slovo neztrácím z paměti!
Gimel
17 Dopřej svému služebníku, abych žil,
tvé slovo abych naplnil!
18 Mé oči otevři, abych uviděl
úžasné věci ve tvém Zákoně.
19 Na zemi jsem jen cizincem,
své příkazy mi neskrývej!
20 Mou duši stále stravuje
touha po tvých pokynech.
21 Okřikuješ pyšné – jsou proklatí,
od tvých přikázání zbloudili!
22 Zbav mě zahanbení a potupy,
vždyť držím se tvých svědectví!
23 Vládcové zasedají a pomlouvají mě,
tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech.
24 Tvá svědectví jsou mi rozkoší –
jsou to mí rádci nejbližší!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.