M’Cheyne Bible Reading Plan
To je ta žena!
8 Elíša řekl té ženě, jejíhož syna vzkřísil: „Ihned se s celou rodinou odstěhuj a nějaký čas zůstaň, kde to půjde. Hospodin do této země přivolal hlad a ten potrvá sedm let.“ 2 Žena se zařídila, jak Boží muž řekl. Odstěhovala se s celou rodinou pryč a strávila sedm let ve filištínské zemi.
3 Když těch sedm let uplynulo, vrátila se odtud a přišla ke králi, aby se domohla svého domu a pozemků. 4 Král právě říkal sluhovi Božího muže, Gehazimu: „Vyprávěj mi prosím o všech těch velikých věcech, které Elíša vykonal!“ 5 Gehazi právě líčil králi, jak Elíša vzkřísil mrtvého, když vtom vešla ta žena, jejíhož syna vzkřísil, a domáhala se u krále svého domu a pozemků.
„Pane můj, králi!“ zvolal Gehazi. „To je ta žena a to je ten syn, kterého Elíša vzkřísil!“ 6 Král se jí hned začal vyptávat a ona mu vše vyprávěla.
Potom jí přidělil jednoho ze svých dvořanů a přikázal: „Zařiď, ať dostane zpátky všechen majetek včetně všech polních výnosů ode dne, kdy odešla ze země, až dodnes!“
Nový král v Damašku
7 Elíša se vypravil do Damašku. Aramejský král Ben-hadad byl totiž nemocen. Když mu oznámili, že přichází Boží muž, 8 poručil král Chazaelovi: „Vezmi s sebou dary a jdi Božímu muži naproti. Vyptej se u něj Hospodina, jestli se uzdravím.“
9 Chazael se mu tedy vydal naproti a vzal s sebou dary – čtyřicet velbloudů naložil tím nejlepším, co v Damašku bylo. Když přišel, zastavil se před ním a řekl: „Posílá mě za tebou tvůj syn, aramejský král Ben-hadad, a ptá se: Uzdravím se?“
10 „Ano, jdi mu říct, že se uzdraví,“ odpověděl Elíša. „Hospodin mi ale ukázal, že přesto zemře.“ 11 Potom se na něj upřeně zadíval; jeho tvář se ani nepohnula, až z toho byl Chazael nesvůj. Tehdy se Boží muž rozplakal.
12 „Proč pláčeš, pane můj?“ ptal se ho Chazael.
„Protože vím,“ odpověděl, „jakého zla se dopustíš na synech Izraele. Jejich opevněná města vypálíš, chlapce pobiješ, nemluvňata utlučeš a těhotné rozpářeš.“
13 „Co je tvůj služebník?“ řekl na to Chazael. „Pouhý pes! Jak by mohl dokázat něco takového?“
„Hospodin mi tě ukázal jako krále nad Aramem,“ [a] odpověděl mu Elíša.
14 Chazael se pak od něj vrátil za svým pánem.
Ten se ho zeptal: „Co ti říkal Elíša?“
„Říkal mi, že se určitě uzdravíš,“ odpověděl Chazael.
15 Druhého dne pak vzal pokrývku, namočil ji do vody a držel mu ji na tváři, dokud nezemřel. Tak se Chazael stal králem místo něj.
Pád Izraele
Jehoram, král judský
16 Pátého roku vlády izraelského krále Jorama, syna Achabova, ještě za vlády judského krále Jošafata, začal nad Judou kralovat Jehoram, syn Jošafatův. 17 Stal se králem ve dvaatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě osm let. 18 Řídil se ale způsoby izraelských králů, tak jako to dělali v domě Achabově, [b] neboť se oženil s Achabovou dcerou. Páchal, co je v Hospodinových očích zlé. 19 Kvůli svému služebníku Davidovi ale Hospodin nechtěl Judu zničit, neboť mu slíbil, že jeho synům po všechny dny nechá zářit svíci. [c]
20 V jeho dobách se Edom vzbouřil proti judské nadvládě a ustanovil si krále. 21 Jehoram proto vytáhl se všemi svými vozy do Caíru. Edomci ho i s jeho veliteli vozů obklopili ze všech stran, ale on v noci vstal a obklíčení prolomil. Vojsko se mu pak rozuteklo domů. 22 Edom tedy zůstává ve vzpouře proti Judovi až dodnes. V téže době se vzbouřila i Libna.
23 Ostatní Jehoramovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. 24 Jehoram pak ulehl ke svým otcům a byl pochován mezi svými předky ve Městě Davidově. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Achaziáš.
Achaziáš, král judský
25 Dvanáctého roku izraelského krále Jorama, syna Achabova, začal nad Judou kralovat Achaziáš, syn Jehoramův. 26 Stal se králem ve dvaadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jeden rok. Jeho matka se jmenovala Atalia, vnučka izraelského krále Omriho. 27 Také on se řídil způsoby domu Achabova a páchal, co je v Hospodinových očích zlé, tak jako dům Achabův. Vždyť se do Achabova domu přiženil!
28 Spolu s Achabovým synem Joramem vytáhl proti aramejskému králi Chazaelovi do války o Rámot-gileád. Aramejci ale Jorama porazili. 29 Král Joram se vrátil do Jizreelu, aby se léčil z ran, které utržil, když v Rámotu bojoval s aramejským králem Chazaelem. Judský král Achaziáš, syn Jehoramův, pak přijel do Jizreelu, aby zraněného Jorama, syna Achabova, navštívil.
Prokazujte úctu
5 Staršího nekárej, ale domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, 2 starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, ve vší čistotě.
3 Prokazuj úctu osamělým vdovám. 4 Pokud má vdova děti nebo vnuky, musejí se učit prokazovat zbožnost především vůči vlastní rodině a oplácet péči svým rodičům. Tak se to Bohu líbí. 5 Skutečně opuštěná vdova spoléhá na Boha a dnem i nocí setrvává v prosbách a modlitbách. 6 Ta, která si užívá, je ale mrtvá zaživa. 7 Také toto jim klaď na srdce, ať jsou bezúhonné. 8 Kdo se nestará o své blízké, a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící.
9 Mezi vdovy v péči církve ať je zahrnuta nejméně šedesátiletá, pokud byla věrnou manželkou, [a] 10 je známá dobrými skutky, vychovala děti, přijímala hosty, myla nohy svatým, pomáhala souženým a věnovala se každému dobrému dílu.
11 Mladší vdovy ale započítat odmítej. Když je smyslnost odvede od Krista, budou se chtít vdát 12 a trestuhodně poruší svůj původní slib věrnosti. 13 Také by se učily marnit čas chozením po domech; a nejen marnit čas, ale klevetit, plést se do cizích věcí a říkat, co se nepatří. 14 Proto bych rád, aby se mladší vdovy vdávaly, rodily děti, vedly domácnost a nedávaly nepříteli žádnou příležitost k pomluvám. 15 Některé se už totiž odvrátily za satanem. 16 Jestliže má někdo věřící v příbuzenstvu vdovy, ať se o ně stará. Církev tak nebude přetížena a bude se moci postarat o vdovy, které jsou osamělé.
17 Starší, kteří se dobře starají o církev, si zaslouží dvojnásobné uznání, zvláště ti, kdo mají namáhavou službu kázání a vyučování. 18 Písmo přece říká: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek,“ [b] a jinde: „Dělník si zaslouží svou mzdu.“ [c]
19 Obvinění proti staršímu nepřijímej, jedině když s ním přijdou dva nebo tři svědkové. [d] 20 Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ostatní měli bázeň. 21 Zapřísahám tě před Bohem, před Kristem Ježíšem i vyvolenými anděly, abys tyto věci dodržoval bez předsudků a nikdy se nechoval předpojatě.
22 Na nikoho nevkládej ruce ukvapeně a neměj účast na cizích hříších; zachovávej si čistotu.
23 Nepij už samotnou vodu, ale s ohledem na svůj žaludek a své časté nemoci užívej trochu vína.
24 Hříchy některých lidí jsou zjevné, ještě než přijde soud; hříchy jiných ale až potom. 25 Stejně tak i dobré skutky; některé jsou zjevné a ty ostatní nezůstanou skryty.
Vytrvej až do konce
12 „V tom čase povstane Michael,
veliký kníže a tvého lidu ochránce.
Čas soužení tehdy nastane,
jaké dosud nebylo od chvíle,
kdy se stali národem.
V tom čase bude tvůj lid zachráněn –
každý, kdo je zapsán ve knize. [a]
2 Tehdy se probudí mnozí,
kdo v prachu země spí.
Jedni k věčnému životu,
jiní k hanbě, pro věčnou výstrahu.
3 Moudří budou zářit jasem oblohy;
ti, kteří mnohé k spravedlnosti přivádí,
budou jak hvězdy navždy, navěky!
4 Ty Danieli, však ta slova zachovej v tajnosti a zapečeť tu knihu pro poslední čas. Mnozí budou procházet sem a tam a poznání se rozroste.“
5 Já Daniel jsem pak spatřil další dva muže – jeden stál na tomto břehu řeky a druhý na protějším. 6 Ten se zeptal muže oděného plátnem, [b] stojícího nad hladinou řeky: „Jak dlouho to potrvá? Kdy už ty hrůzy skončí?“
7 Tehdy ten muž oděný plátnem, stojící nad hladinou řeky, zvedl svou pravici i levici k nebi a slyšel jsem, jak přísahá při Věčně živém: „Po času a časech a polovině času, [c] až se dovrší útlak svatého lidu, tehdy toto vše skončí.“
8 Já jsem však tomu, co jsem slyšel, nerozuměl. Proto jsem se zeptal: „Jak to všechno dopadne, můj pane?“
9 „Musíš jít, Danieli,“ odpověděl mi. „Ta slova zůstanou tajemstvím zapečetěným pro poslední čas. 10 Mnozí budou čištěni, běleni a tříbeni. Zlí lidé budou i nadále zlí a nikdo z nich neporozumí. Moudří však porozumějí. 11 Od zrušení každodenní oběti a vztyčení otřesné ohavnosti uplyne 1 290 dnů. [d] 12 Blaze tomu, kdo trpělivě přečká 1 335 dnů.
13 Ty však vytrvej až do konce. Potom odpočineš, ale v poslední den vstaneš, abys přijal odplatu.“
Zajin
49 Na slovo svému služebníku vzpomeň si,
vždyť jsi mi daroval naději.
50 To je mi útěchou v mém trápení,
že mě oživuješ svými výroky.
51 Pyšní mě zasypali svými posměšky,
od tvého Zákona se však nevzdálím.
52 V paměti chovám tvé věčné pokyny,
těmi se, Hospodine, vždycky utěším.
53 Zuřivost mě jímá nad ničemy,
kteří tvůj Zákon odmítli.
54 Tvé zákony jsou mými písněmi,
kdekoli putuji.
55 Na tvé jméno vzpomínám po nocích,
tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.
56 Tento úkol mi náleží –
abych se řídil tvými pravidly!
Chet
57 Ty, Hospodine, jsi mým údělem,
tvé slovo plnit slíbil jsem.
58 O milost prosím tě celým srdcem svým,
smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil!
59 Když jsem přemýšlel nad svými cestami,
kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím.
60 Pospíchám, abych se nezpozdil
dodržet chci tvé příkazy.
61 I když jsem obklopen léčkami ničemů,
nezapomínám na Zákon tvůj.
62 O půlnoci vstávám a chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
63 Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem,
těm, kdo se drží tvých pravidel.
64 Tvé lásky, Hospodine, je plná zem –
pouč mě prosím o svých zákonech!
Tet
65 Svému služebníku jsi dobro prokázal,
dle slova, jež jsi, Hospodine, dal.
66 Uč mě rozumu a dej mi poznání,
vždyť věřím přikázáním tvým!
67 Než jsem byl pokořen, bloudil jsem,
tvých výroků teď ale držím se.
68 Dobrý jsi a dobro působíš,
nauč mě prosím své zákony.
69 I když mě pyšní špiní svojí lží,
celým srdcem se řídím tvými pravidly.
70 Srdce jim otupěla, jsou samý tuk,
mou rozkoší je ale Zákon tvůj.
71 Prospělo mi to, že jsem byl pokořen –
poučil jsem se o tvých zákonech.
72 Zákon tvých úst je pro mě vzácnější
než tisíce zlatých a stříbrných!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.