M’Cheyne Bible Reading Plan
Lživý duch
22 Po tři roky se mezi Aramem a Izraelem neválčilo. 2 Třetího roku přijel izraelského krále navštívit judský král Jošafat. 3 Izraelský král řekl svým dvořanům: „Víte přece, že Rámot-gileád patří nám. Proč nic neděláme, abychom ho dobyli z rukou aramejského krále?“
4 Potom se zeptal Jošafata: „Půjdeš se mnou do války o Rámot-gileád?“
„Udělám to, co ty,“ odpověděl mu Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví!“ 5 Jošafat ale izraelského krále ještě požádal: „Nejdříve se vyptej na slovo Hospodinovo.“
6 Izraelský král tedy shromáždil na čtyři sta proroků a ptal se jich: „Mám jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“
„Jdi,“ odpovídali, „a Pán je vydá králi do rukou!“
7 Jošafat ale naléhal: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se zeptali jeho?“
8 „Vlastně tu jeden takový je,“ řekl izraelský král. „Skrze něj se lze ptát Hospodina, ale já ho nesnáším, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé neštěstí. Je to Michajáš, syn Jimlův.“
„Tak by král neměl mluvit,“ odpověděl Jošafat.
9 Izraelský král tedy zavolal jednoho komorníka a rozkázal: „Rychle, Michajáše, syna Jimlova!“
10 Král Izraele a Jošafat, král Judy, seděli ve slavnostním rouchu na svých trůnech na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni ti proroci prorokovali před nimi. 11 Cidkiáš, syn Kenaanův, si zhotovil železné rohy a prohlásil: „Toto praví Hospodin: Takhle utrkáš Aramejce k smrti!“
12 A všichni ti proroci prorokovali podobně: „Jdi na Rámot-gileád! Čeká tě úspěch! Hospodin ho králi vydá do rukou!“
13 Posel, který šel pro Michajáše, mu tedy radil: „Podívej se, všichni proroci jako jeden muž předpovídají králi dobré věci. Raději mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého.“
14 „Jakože je živ Hospodin,“ odpověděl Michajáš, „budu mluvit jen to, co mi řekne Hospodin.“ 15 A tak přišel ke králi.
Ten se ho zeptal: „Michajáši, máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“
„Jdi,“ odpověděl. „Čeká tě úspěch. Hospodin je králi vydá do rukou.“
16 Král ho však přerušil: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu neříkal nic než pravdu!“
17 Michajáš mu tedy řekl:
„Viděl jsem všechen Izrael
jak ovce po horách rozptýlen,
jak ovce bez svého pastýře.
Hospodin řekl mi: Pány nemají,
ať vrátí se domů každý v pokoji!“
18 „Vždyť jsem ti to říkal,“ obrátil se izraelský král k Jošafatovi. „Neprorokuje mi nic dobrého, jen samé neštěstí.“
19 Michajáš ale pokračoval: „Nuže, slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a všechen nebeský zástup po jeho pravici a levici. 20 Hospodin se ptal: ‚Kdo svede Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu?‘ Ten říkal to a ten zas ono. 21 Vtom vyšel duch, stanul před Hospodinem a řekl: ‚Já ho svedu.‘ Hospodin se zeptal: ‚Jak?‘ 22 a on odpověděl: ‚Vyjdu a budu lživým duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Na to Hospodin řekl: ‚Ano, podaří se ti to; svedeš ho. Jdi a proveď to.‘
23 Nuže, pohleď – do úst všech těchto tvých proroků vložil Hospodin lživého ducha. Hospodin ti ale předpovídá neštěstí.“
24 Vtom vykročil Cidkiáš, syn Kenaanův, a udeřil Michajáše do tváře se slovy: „Kudy asi přešel Hospodinův duch ode mě, aby mluvil k tobě?“
25 „To uvidíš v den, kdy se ukryješ v nejzazším pokojíku!“ odpověděl mu Michajáš.
26 Nato izraelský král rozkázal: „Seberte Michajáše a odveďte ho k veliteli města Amonovi a princi Joašovi. 27 Řeknete: ‚Tak praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nevrátím.‘“
28 Michajáš ale řekl: „Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin.“ A dodal: „Slyšte to, všichni lidé!“
29 Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád. 30 Izraelský král Jošafatovi řekl: „Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň v královském rouchu.“ A tak se král Izraele před bitvou přestrojil.
31 Aramejský král rozkázal svým dvaatřiceti vozatajům: „Nebojujte s malým ani velkým, jedině s králem Izraele!“ 32 Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: „To je určitě izraelský král.“ Obrátili se tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl, 33 vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být.
34 Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. „Zpátky!“ rozkázal král svému vozatajovi. „Odvez mě z boje! Jsem raněn!“ 35 Bitva ale zuřila celý den, a tak král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze. Krev crčící z jeho rány plnila vůz, dokud večer nezemřel. 36 Při západu slunce se nad bojištěm neslo volání: „Všichni domů, každý do své vlasti!“
37 Král byl mrtev. Přivezli ho do Samaří, kde ho pohřbili. 38 Když myli jeho vůz v samařském rybníku, kde se koupou nevěstky, jeho krev chlemtali psi, přesně tak, jak řekl Hospodin. [a]
39 Ostatní Achabovy skutky – co všechno vykonal, jaký postavil palác vykládaný slonovinou a jaká všechna města vystavěl – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. 40 Tak Achab ulehl ke svým otcům a místo něj začal kralovat Achaziáš.
Jošafat, král judský
41 Jošafat, syn Asův, začal kralovat nad Judou ve čtvrtém roce izraelského krále Achaba. 42 Jošafat se ujal království v pětatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho. 43 Plně se držel cesty svého otce Asy a nepřestával dělat, co je v Hospodinových očích správné. 44 Pouze obětní výšiny nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách.
45 Jošafat uzavřel mír s izraelským králem. 46 Ostatní Jošafatovy skutky – jak byl udatný a jak bojoval – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. 47 Vymýtil ze země zbytky modlářské prostituce, které přetrvaly vládu jeho otce Asy.
48 V Edomu tehdy neměli krále, vládl tam místodržitel. 49 Jošafat vybudoval zámořské loďstvo, aby se vydalo do Ofiru pro zlato. Z cesty ale sešlo, protože lodě ztroskotaly v Ecjon-geberu.
50 Achaziáš, syn Achabův, nabídl Jošafatovi: „Ať spolu s tvými služebníky jedou na lodích i mí služebníci.“ Jošafat ale nechtěl.
51 Potom Jošafat ulehl ke svým otcům a byl pochován ke svým předkům ve městě svého otce Davida. Místo něj pak začal kralovat jeho syn Jehoram.
Achaziáš, král izraelský
52 V sedmnáctém roce judského krále Jošafata začal nad Izraelem kralovat Achaziáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem v Samaří dva roky. 53 Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, a držel se cesty svého otce a své matky i cesty Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. 54 Sloužil Baalovi, klaněl se mu a popouzel Hospodina, Boha Izraele, přesně jako jeho otec.
5 O časech a dobách vám není potřeba nic psát, bratři. 2 Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. 3 Až lidé budou říkat: „Mír! Bezpečí!“ náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku.
4 Vy, bratři, ale nejste ve tmě, aby vás ten den překvapil jako zloděj. 5 Všichni jste lidé světla, lidé dne. Nepatříme noci ani tmě! 6 Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví. 7 Spáči spí v noci, v noci se opíjejí opilci. 8 My ale patříme dni! Proto buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu naděje spasení. 9 Bůh přece pro nás nemá hněv, ale záchranu skrze našeho Pána Ježíše Krista, 10 který za nás zemřel, abychom – ať už bdíme nebo spíme – žili společně s ním.
11 Povzbuzujte se tedy a posilujte se navzájem tak jako dosud.
Následujte dobro
12 Prosíme vás, bratři, mějte uznání pro ty, kdo mezi vámi pracují, v Pánu se o vás starají a napomínají vás. 13 Za to, co dělají, si jich nesmírně važte. Mějte mezi sebou pokoj.
14 Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé a se všemi mějte trpělivost. 15 Dejte pozor, ať nikdo neoplácí zlo zlem; raději vždy následujte, co je dobré – jak pro vás, tak pro všechny.
16 Vždycky se radujte. 17 Neustále se modlete. 18 Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. 19 Ducha neuhašujte. 20 Proroctvími nepohrdejte. 21 Všechno prověřujte; dobrého se držte, 22 zla v každé podobě se varujte.
23 Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 24 Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá.
25 Bratři, modlete se za nás.
26 Pozdravte všechny sourozence svatým polibkem. 27 Zapřísahám vás v Pánu, abyste tento dopis nechali přečíst všem sourozencům.
28 Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi.
4 Já, Nabukadnezar, jsem žil šťastně a spokojeně doma ve svém paláci. 2 Vtom se mi ale zdál hrůzný sen. To, co jsem v mysli viděl na lůžku, mě ohromilo. 3 Nařídil jsem proto, ať se ke mně dostaví všichni babylonští mudrci, aby mi ten sen vyložili. 4 Když se věštci, kouzelníci, mágové a jasnovidci dostavili, vyprávěl jsem jim ten sen, ale nedokázali mi ho vyložit. 5 Nakonec přede mne předstoupil Daniel, který se podle mého boha jmenuje Baltazar a přebývá v něm duch svatých bohů.
Vyprávěl jsem mu tedy svůj sen: 6 „Baltazare, nejvyšší z věštců, vím, že v tobě přebývá duch svatých bohů a že ti žádné tajemství není těžké. Toto jsem viděl ve snu; pověz mi, co to znamená.
7 Na lůžku jsem měl v mysli toto vidění: Hle, spatřil jsem, jak se uprostřed země tyčí obrovský strom. 8 Rostl a sílil, až jeho vrchol dosáhl k nebi, a ten strom byl vidět ze všech konců světa. 9 Měl krásné listí a hojné ovoce, kterým se všichni sytili. Zvěř odpočívala v jeho stínu, ptáci hnízdili v jeho větvích a všem tvorům dával obživu.
10 Vidění, které jsem v mysli spatřil na lůžku, pokračovalo: Hle, z nebe sestoupil svatý posel 11 a volal mocným hlasem: ‚Porazte ten strom a osekejte mu větve, zbavte ho listí a rozházejte ovoce! Ať uteče zvěř, jež byla pod ním, tak jako ptáci z jeho větví! 12 Pařez i s kořeny mu však ponechte v zemi, v poutech železných a bronzových mezi trávou na poli. Nebeská rosa ať jej napájí a o pastvu ať se dělí se zvěří. 13 Lidský rozum ať jej opustí a dostane rozum zvířecí, dokud mu neuplyne sedm období. 14 Toto je výrok oznámený posly, rozsudek vydaný svatými, aby všichni živí poznali, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí, a že nad ním může postavit i nejnižšího z lidí.‘
15 Toto je tedy sen, který jsem já, král Nabukadnezar, viděl. Ty mi jej teď, Baltazare, vylož, neboť mi jej žádný z mudrců mého království vyložit nedokáže. Ty to však dokážeš, neboť v tobě přebývá duch svatých bohů.“
Ten strom jsi ty
16 Daniel zvaný Baltazar tam dlouho stál otřesen. To, co mu přicházelo na mysl, ho děsilo. Král ho však vyzval: „Neboj se, Baltazare, toho snu ani jeho výkladu.“
Baltazar odpověděl: „Kéž by ten sen, můj pane, byl o tvých nepřátelích a jeho výklad o tvých odpůrcích! 17 Ten strom, který jsi viděl růst a sílit, až jeho vrchol dosáhl k nebi, strom, který byl vidět z celého světa, 18 který měl krásné listí a hojné ovoce, jímž se všichni sytili, strom, v jehož stínu odpočívala zvěř a v jehož větvích hnízdili ptáci – 19 ten strom jsi, králi, ty! Vyrostl jsi a zesílil, tvá mohutnost rostla, až dosáhla k nebi, a tvá vláda sahá až na kraj světa.
20 Viděl jsi, králi, svatého posla, jak sestupuje z nebe a říká: ‚Porazte ten strom a zničte jej, pařez i s kořeny mu však ponechte v zemi, v poutech železných a bronzových mezi trávou na poli, ať jej nebeská rosa napájí a o pastvu ať se dělí se zvěří, dokud mu neuplyne sedm období.‘
21 Zde je tedy výklad, Výsosti; zde je výrok Nejvyššího o mém královském pánu: 22 Budeš odehnán pryč od lidí a budeš bydlet mezi zvířaty. Budeš jíst trávu jako býk a nebeskou rosou se napojíš. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí. 23 Onen rozkaz, že stromu má být ponechán pařez i s kořeny, pak znamená, že své království znovu dostaneš, až uznáš vládu Nebes. 24 Kéž proto královská Výsost ráčí přijmout moji radu: Naprav své hříchy spravedlností a svou vinu laskavostí k trpícím. Kéž bys byl dlouho šťastně živ!“
25 To vše se potom králi Nabukadnezarovi stalo. 26 Uběhlo dvanáct měsíců. Když se král jednou procházel po terasách babylonského královského paláce, 27 zvolal: „Veliký Babylon! Svou vlastní mocí a silou jsem ho vybudoval v královské sídlo ke slávě své velebnosti!“
28 Král to ještě ani nedořekl, když z nebe zazněl hlas: „Slovo pro tebe, králi Nabukadnezare: Ztratil jsi království! 29 Budeš odehnán pryč od lidí, budeš bydlet mezi zvířaty a budeš jíst trávu jako býk. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí!“
30 V tom okamžiku se to slovo o Nabukadnezarovi splnilo. Byl odehnán pryč od lidí, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od rosy, až mu narostly vlasy jako orlí peří a nehty jako ptačí pařáty.
31 Já, Nabukadnezar, jsem po té době nakonec pozvedl oči k nebi a rozum se mi vrátil. Tehdy jsem dobrořečil Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého:
Jeho vláda trvá navěky,
jeho království nad všemi pokoleními.
32 Všichni, kdo bydlí na zemi,
jsou před ním zcela nicotní.
Jak se mu zlíbí, zachází s nebeskými zástupy
i s těmi, kdo bydlí na zemi.
Jeho ruku nemůže nikdo zastavit,
nikdo mu neřekne: „Cos to učinil?“
33 Když mi byl navrácen rozum, vrátila se mi také má vznešenost a vzhled příslušný ke královské velebnosti. Tehdy mě našli moji rádcové a velmoži, byl jsem znovu nastolen na královský trůn a dostalo se mi ještě nesmírnější moci než předtím.
34 Já, Nabukadnezar, teď proto chválím, velebím a oslavuji Krále nebes. Všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé; on umí pokořit ty, kteří žijí v pýše!
108 Zpívaný žalm Davidův.
2 Mé srdce je, Bože, připraveno, [a]
celou duší chci zpívat a hrát.
3 Probuď se konečně, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!
4 Chválit tě, Hospodine, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
5 Tvá láska sahá výše než k nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.
6 Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
7 Ať jsou zachráněni ti, jež miluješ,
pomoz svou pravicí, vyslyš mě! [b]
8 Bůh promluvil ve své svatosti:
„Vítězně Šechem rozdělím,
údolí Sukot si rozměřím.
9 Můj je Gileád, můj je Manases,
Efraim je má helma, Juda žezlo mé,
10 Moáb za umyvadlo slouží mi,
na Edom sandál odhodím,
nad Filištíny vítězně zakřičím!“
11 Kdo mě doprovodí do hrazeného města?
Kdo mě do Edomu povede?
12 Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás,
ty, Bože, jenž s našimi šiky netáhneš?
13 Pomoz nám prosím proti nepříteli,
záchrana od člověka je přece nicotná.
14 S Bohem však jistě udatně zvítězíme –
on naše nepřátele rozdupá!
109 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
I.
Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!
2 Ústa si na mě otvírají zrádci zlí,
pomlouvají mě lživými jazyky!
3 Nenávistnými slovy mě zasypali,
bezdůvodně proti mně bojují.
4 Za moje přátelství mě obviňují,
zatímco přináším své modlitby.
5 Zlobou mi za dobrotu odplácejí
a nenávistí za mé přátelství.
II.
6 Ustanov nad ním zlého soudce,
po pravici ať mu stojí žalobce!
7 Až bude souzen, ať je za zločince,
i jeho modlitba ať hříchem je!
8 Ať jeho život trvá jen krátce,
jeho pověření ať jiný převezme!
9 Ať jeho děti zůstanou sirotky,
jeho žena ať ovdoví!
10 Ať jeho synové po žebrotě chodí,
vyhnáni [c] ze svých rozvalin!
11 Ať lichvář zabaví vše, co mu patří,
jeho jmění ať si vezmou cizinci!
12 Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád,
ať není, kdo by jeho sirotky litoval!
13 Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni,
jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!
14 Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje,
hřích jeho matky ať není zahlazen!
15 Ať je má Hospodin před sebou vždycky,
ať jejich památku ze země vyhladí!
16 Proto, že na laskavost ani nepomyslel,
nuzného ubožáka štval jako zvěř,
mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!
17 Miloval prokletí, tak ať ho raní,
nestál o požehnání, tak ať ho opustí!
18 Jak oděv oblékal si proklínání,
jak voda se mu vsáklo do těla,
vniklo mu do kostí jako mast.
19 Ať ho to prokletí zahalí jako plášť,
ať ho vždy obepíná jako pás!
III.
20 Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce,
ty, kteří o mně mluví tolik zle.
21 Hospodine, Pane, ty ale
zastaň se mě pro jméno své!
Jsi tak dobrý ve své lásce –
zachraň mě!
22 Nuzný ubožák, to jsem já,
srdce mě bolí v útrobách.
23 Jako stín navečer ztrácím se,
jako kobylka jsem větrem unášen.
24 Od postu se mi chvějí kolena,
mé tělo hubne a sesychá.
25 Lidem jsem už jenom pro posměch,
hlavami potřásají, když vidí mě.
26 Pomoz mi, Hospodine, můj Bože,
ve svojí lásce zachraň mě!
27 Takto ať poznají, že je to ruka tvá
a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.
28 Žehnej mi, zatímco oni zlořečí,
ať se zastydí ti, kdo mě napadli,
ať se zaraduje tvůj služebník!
29 Ať se mí žalobci oblečou do hanby,
ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!
30 Hospodina svými ústy velmi velebím,
oslavuji jej mezi zástupy.
31 Po pravici ubožáka se totiž postavil,
aby ho před jeho soudci zachránil!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.