M’Cheyne Bible Reading Plan
16 Jehu, syn Chananiho, tehdy pro Baašu dostal slovo Hospodinovo: 2 „Pozvedl jsem tě z prachu a učinil vůdcem mého lidu, Izraele. Ty ses ale držel cesty Jeroboámovy a svedl jsi můj lid Izrael, aby mě popouzeli svými hříchy. 3 Proto smetu Baašu i jeho dům, takže dopadne jako dům Jeroboáma, syna Nebatova:
4 Kdo Baašovi zemře ve městě,
toho psi sežerou,
kdo mu zemře venku na cestě,
toho ptáci rozklovou!“ [a]
5 Ostatní Baašovy skutky – co všechno vykonal a jak byl udatný – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. 6 Když Baaša ulehl ke svým otcům, pohřbili ho v Tirse a místo něj začal kralovat jeho syn Ela.
7 Prorok Jehu, syn Chananiho, dostal slovo Hospodinovo proti Baašovi i proti jeho domu, že dopadne jako dům Jeroboámův, který sám vybil, a to kvůli všemu tomu zlu, které v Hospodinových očích napáchal, když ho popouzel výtvory svých rukou.
Ela, král izraelský
8 Šestadvacátého roku judského krále Asy začal v Tirse kralovat nad Izraelem Ela, syn Baašův, a kraloval dva roky.
9 Jeho dvořan Zimri, velitel poloviny vozů, proti němu zosnoval spiknutí. Ela se právě opíjel v Tirse, v domě Arcy, správce tirského paláce. 10 Vtom přišel Zimri, udeřil ho a zabil a začal v sedmadvacátém roce judského krále Asy kralovat místo něj.
11 Jakmile dosedl na královský trůn, vyhubil celý Baašův dům. Neponechal mu jediného pacholka, žádného příbuzného ani přítele. 12 Tak Zimri vyhladil celý Baašův dům, jak to Hospodin Baašovi uložil skrze proroka Jehua, [b] 13 a to kvůli všem hříchům, které páchal Baaša i jeho syn Ela a ke kterým svedli celý Izrael, když svými marnostmi popouzeli Hospodina, Boha Izraele.
14 Ostatní Elovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů.
Zimri, král izraelský
15 Sedmadvacátého roku judského krále Asy začal v Tirse kralovat Zimri a kraloval sedm dní. Vojsko tehdy obléhalo filištínský Gibeton. 16 Jakmile se v táboře doslechli: „Zimri zosnoval spiknutí a zabil krále,“ ještě téhož dne na místě prohlásili izraelským králem svého vojevůdce Omriho. 17 Omri pak s celým izraelským vojskem vytáhl od Gibetonu a oblehli Tirsu. 18 Když Zimri viděl, že město je dobyto, vešel do opevnění královského paláce a zapálil ho nad sebou. Tak zemřel 19 za svůj hřích, že se držel cesty Jeroboámovy a dělal, co je v Hospodinových očích zlé, a za svůj další hřích, že svedl celý Izrael.
20 Ostatní Zimriho skutky – včetně spiknutí, které zosnoval – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů.
Omri, král izraelský
21 Izraelský lid se tenkrát rozdělil na dva tábory. Polovina lidu stála za Tibnim, synem Ginatovým, a chtěli ho prohlásit za krále, zatímco druhá polovina stála za Omrim. 22 Omriho stoupenci ale přemohli stoupence Tibniho, syna Ginatova, a tak Tibni zemřel a Omri se stal králem.
23 Omri začal nad Izraelem kralovat v jedenatřicátém roce judského krále Asy a kraloval dvanáct let. Prvních šest let kraloval v Tirse, 24 pak ale koupil od Šemera za dva talenty [c] stříbra kopec Šomron. Na tom kopci postavil město a nazval je Šomron (čili Samaří) podle pána té hory Šemera.
25 Omri dělal, co je v Hospodinových očích zlé, a to ještě horší věci než všichni před ním. 26 Ve všem se držel cesty Jeroboáma, syna Nebatova, a jeho hříchů, kterými svedl celý Izrael, aby svými marnostmi popouzeli Hospodina, Boha Izraele.
27 Ostatní skutky Omriho – co všechno vykonal a jak byl udatný – o tom všem se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. 28 Omri pak ulehl ke svým otcům a byl pohřben v Samaří. Místo něj kraloval jeho syn Achab.
Achab, král izraelský
29 Osmatřicátého roku judského krále Asy začal kralovat Achab, syn Omriho. Kraloval v Samaří nad Izraelem dvacet dva let 30 a páchal v Hospodinových očích horší zlo než všichni před ním. 31 Jako by mu nestačilo držet se hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, vzal si za ženu Jezábel, dceru sidonského krále Et-baala. Odešel sloužit Baalovi a klanět se mu. 32 V Samaří postavil Baalův chrám a v něm Baalův oltář. 33 Kromě toho také vztyčil Ašeřin posvátný kůl. Takto Achab svými skutky popouzel Hospodina, Boha Izraele, více než všichni izraelští králové před ním.
34 Chiel Betelský v jeho době vystavěl Jericho. Založil ho za cenu svého prvorozeného Abirama a za cenu svého nejmladšího Seguba tam osadil bránu – přesně jak řekl Hospodin skrze Jozua, syna Nunova. [d]
Staré a nové já
3 Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici. 2 Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, 3 vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. 4 Až se ukáže Kristus, váš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.
5 Umrtvěte proto své pozemské sklony [a] – smilstvo, nečistotu, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost (což je modlářství), 6 neboť kvůli takovým věcem přichází na neposlušné lidi [b] Boží hněv. 7 I vy jste se tak dříve chovali; kdysi jste takto žili. 8 Teď ale to všechno – zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči – odstraňte ze svých úst. 9 Nelžete jedni druhým, když jste již odložili své staré já s jeho skutky 10 a oblékli se do nového člověka, který se poznáním obnovuje k obrazu svého Stvořitele. 11 Zde už není žádný Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar a divoch, [c] otrok a svobodný. Všechno a ve všech je Kristus!
12 Proto se jako Boží vyvolení, svatí a milovaní oblečte niterným soucitem, laskavostí, pokorou, mírností a trpělivostí. 13 Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si navzájem. Tak jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. 14 Nadto vždy buďte oblečeni láskou, která je poutem dokonalosti.
15 Ve vašich srdcích ať vládne Kristův pokoj – právě k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte vděční. 16 Slovo Kristovo ať ve vás přebývá v hojnosti. Navzájem se ve vší moudrosti vyučujte a napomínejte. S vděčností v srdci zpívejte Bohu žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. 17 Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci.
Bůh nikomu nestraní
18 Ženy, poddávejte se svým mužům, jak se v Pánu sluší.
19 Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim hrubí.
20 Děti, poslouchejte vždy své rodiče – tak se to Pánu líbí.
21 Otcové, nepřivádějte své děti svým hněvem k zoufalství.
22 Služebníci, poslouchejte vždy své pozemské [d] pány. Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale s upřímným srdcem a z úcty k Pánu. 23 Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, a ne lidem. 24 Vězte, že vaší odplatou bude dědictví od Pána; a Pán, jemuž sloužíte, je Kristus. 25 Odplata nespravedlivých však bude odpovídat jejich nespravedlnosti. Bůh nestraní nikomu.
Další předpisy pro vládce a lid
46 Tak praví Panovník Hospodin: „Východní brána vnitřního nádvoří bude po šest pracovních dnů zavřená, ale v sobotní den a v den novoluní se otevře. 2 Tehdy do brány zvenku skrze síň vejde vládce a zastaví se u jejích veřejí. Až budou kněží přinášet jeho zápalnou oběť a jeho pokojné oběti, bude se klanět u prahu brány. Poté odejde, ale brána se až do večera nezavře. 3 Také lid země se bude o sobotách a novoluních u vchodu té brány klanět Hospodinu.
4 V sobotní den přinese vládce Hospodinu jako zápalnou oběť šest beránků a jednoho berana, všechny bez vady. 5 Jako moučnou oběť přidá k beranu efu [a] mouky, k beránkům pak podle vlastní vůle. Ke každé efě přidá hin [b] oleje. 6 V den novoluní přinese mladého býčka, šest beránků a jednoho berana, všechny bez vady. 7 Jako moučnou oběť přidá efu mouky k býčku a efu mouky k beranu, k beránkům pak podle vlastní možnosti. Ke každé efě přidá hin oleje. 8 Když bude vládce přicházet, vejde do brány skrze síň a stejnou cestou odejde.
9 Když bude o slavnostech přicházet před Hospodina lid země, ať ten, kdo se přijde klanět severní branou, vyjde branou jižní. Kdo přijde jižní branou, ať vyjde branou severní. Ať se nevrací branou, kterou přišel, ale vyjde branou naproti. 10 Vládce bude uprostřed nich; přijde, když budou přicházet, a odejde, když budou odcházet. 11 Jako moučná oběť se o svátcích a slavnostech bude přidávat efa mouky k býčku a efa mouky k beranu, k beránkům pak podle vlastní vůle. Ke každé efě se přidá hin oleje.
12 Když bude vládce přinášet Hospodinu dobrovolný dar – ať už to bude oběť zápalná nebo pokojná – otevře se mu východní brána, aby přinesl svou zápalnou nebo pokojnou oběť tak jako v sobotní den. Poté odejde a brána se po jeho odchodu zavře.
13 Každý den, ráno co ráno, přineseš Hospodinu jako zápalnou oběť ročního beránka bez vady. 14 Ráno co ráno k němu jako moučnou oběť přidáš šestinu efy [c] mouky a třetinu hinu [d] oleje na zalití mouky. Tato moučná oběť Hospodinu je stálé a věčné ustanovení. 15 Ráno co ráno budou přinášet beránka, moučnou oběť a olej ke stálé zápalné oběti.“
16 Tak praví Panovník Hospodin: „Když vládce ze svého dědictví obdaruje kteréhokoli ze svých synů, bude to patřit i jeho potomkům a zůstane jim to jako dědičné vlastnictví. 17 Když ale ze svého dědictví obdaruje někoho ze svých služebníků, bude mu to patřit až do léta svobody, [e] kdy to bude vráceno vládci. Je to přece dědictví pro jeho syny – musí to zůstat jim. 18 Vládce nesmí brát nic z dědičného podílu lidu, nesmí je vytlačovat z jejich vlastnictví. [f] Svým synům dá dědictví z vlastního majetku, aby nikdo z mého lidu nebyl vyháněn ze svého vlastnictví.“
Chrámové kuchyně
19 Poté mě vedl průchodem po straně brány ke svatým místnostem pro kněží, obráceným na sever. A hle – všiml jsem si tam jakéhosi místa na jeho západním konci. 20 Tehdy mi řekl: „Toto je místo, kde budou kněží vařit oběti odškodnění a oběti za hřích a kde budou péci moučné oběti, aby je nevynášeli do vnějšího nádvoří, a neposvěcovali tak lid.“
21 Poté mě odvedl na vnější nádvoří. Zavedl mě do jeho čtyř rohů, a hle – v každém rohu nádvoří byl jakýsi dvorek. 22 Ohrazené dvorky ve čtyřech rozích nádvoří byly 40 loktů dlouhé a 30 loktů široké. Všechny čtyři měly stejné rozměry. 23 Každý z těch čtyř dvorků měl uvnitř kolem dokola kamennou římsu, pod níž byla kolem dokola zřízena ohniště. 24 „To jsou kuchyně,“ řekl mi, „kde chrámoví služebníci vaří oběti lidu.“
102 Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.
I.
2 Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě,
můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!
3 Svou tvář přede mnou neskrývej
v den, kdy jsem ohrožen!
Nakloň mi ucho své,
v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!
4 Moje dny v dýmu ztrácí se,
mé kosti planou jako pec.
5 Mé zbité srdce jak tráva uvadlo,
ani si nevzpomenu na jídlo!
6 Od námahy mého kvílení
jsem na kost vyhublý!
7 Pelikánu v poušti se podobám,
jsem jako sýček v pustinách.
8 Nemohu spát a jsem sám
jak vrabec na střechách.
9 Posměchu nepřátel jsem denně vydáván,
za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!
10 Vždyť jako chleba popel polykám,
do svého nápoje slzy přidávám!
11 To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení –
pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
12 Mých dnů jak stínu ubývá,
tak jako tráva uvadám.
II.
13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,
po všechna pokolení trvá tvá památka.
14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16 Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
17 až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
18 Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího,
tehdy nepohrdne jejich modlitbou!
19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení,
ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin,
Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
21 aby vyslyšel nářek uvězněných,
odsouzené k smrti aby propustil!
22 Jméno Hospodin bude na Sionu znít,
Jeruzalém jeho chvála naplní,
23 národy a království až se shromáždí,
aby Hospodinu sloužili!
III.
24 Uprostřed cesty mi síly podlomil,
můj život náhle ukrátil.
25 Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života –
po všechna pokolení trvají léta tvá!
26 Za pradávna jsi zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
27 Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
Odložíš je jak starý plášť
a budou pryč.
28 Ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí.
29 Děti tvých služebníků budou žít dál,
jejich símě bude před tebou rozkvétat!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.