M’Cheyne Bible Reading Plan

Joram, král izraelský

3 Osmnáctého roku judského krále Jošafata se izraelským králem stal Joram, syn Achabův, a kraloval v Samaří dvanáct let. ² Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, ačkoli ne tolik jako jeho otec a jeho matka – odstranil alespoň Baalův sloup, který nechal vztyčit jeho otec. ³ Zůstával ale v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich.

⁴ Moábský král Méša choval ovce. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů na vlnu. ⁵ Po Achabově smrti se ale moábský král proti izraelskému králi vzbouřil. ⁶ Král Joram proto ihned vytáhl ze Samaří a svolal do boje celý Izrael. ⁷ Tehdy vzkázal také judskému králi Jošafatovi: „Moábský král se proti mně vzbouřil. Potáhneš se mnou do války s Moábem?“

„Udělám to, co ty,“ odpověděl Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! ⁸ Kudy potáhneme?“ zeptal se pak ještě.

„Pouštní cestou přes Edom,“ odpověděl Joram.

⁹ Král Izraele tedy vytáhl spolu s králem Judy a s králem Edomu. Po sedmidenní cestě oklikou už ale vojsko nemělo vodu pro sebe ani pro svá zvířata.

¹⁰ Izraelský král si povzdechl: „Ach, copak nás tři krále Hospodin svolal proto, aby nás vydal do rukou Moábcům?“

¹¹ Jošafat ale řekl: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se skrze něj zeptali Hospodina?“

Jeden ze služebníků izraelského krále se ozval: „Je tu Elíša, syn Šafatův, který líval vodu na ruce Eliášovy.“

¹² „Ten má slovo Hospodinovo,“ odpověděl Jošafat. Vydali se tedy spolu s izraelským a edomským králem za ním.

¹³ Elíša ale izraelskému králi řekl: „Co je mi do tebe? Jdi si za proroky svého otce nebo své matky!“

„To ne,“ odpověděl mu izraelský král. „Byl to Hospodin, kdo nás tři krále svolal, aby nás vydal do rukou Moábcům.“

¹⁴ Elíša mu na to řekl: „Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím – kdybych si nevážil judského krále Jošafata, nevěnoval bych ti jediný pohled! ¹⁵ Nuže, přiveďte mi tedy hudebníka.“

Když pak hudebník začal hrát, nad Elíšou byla ruka Hospodinova. ¹⁶ „Tak praví Hospodin,“ řekl. „Prohlubně v tomto vyschlém říčním korytu budou plné vody! ¹⁷ Ano, tak praví Hospodin: Nespatříte vítr ani déšť, ale koryto se naplní vodou, tak že se napijete vy, váš dobytek i všechna vaše zvířata. ¹⁸ To by ale v Hospodinových očích bylo málo. Proto vám také vydá do rukou Moábce. ¹⁹ Všechna hrazená města, všechna větší města dobudete, všechny ovocné stromy pokácíte, všechny vodní prameny zasypete a všechny dobré pozemky zaházíte kamením!“

²⁰ Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí.

²¹ Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici. ²² Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev. ²³ „To je krev!“ zvolali. „Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!“

²⁴ Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je. ²⁵ Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charešetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je.

²⁶ Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to. ²⁷ Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti.

3 Dále vás, bratři, prosíme, modlete se za nás. Ať se Pánovo slovo rychle šíří, ať je přijímáno s úctou tak jako u vás ² a ať jsme vysvobozeni od podivných a zlých lidí; neboť ne všichni věří.

³ Pán je však věrný – on vás posílí a ochrání od zlého. ⁴ Jsme o vás v Pánu přesvědčeni, že se řídíte našimi pokyny a budete tak činit i nadále. ⁵ Kéž Pán vede vaše srdce k Boží lásce a ke Kristově vytrvalosti!

Kdo nechce pracovat, ať nejí

⁶ Přikazujeme vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se vyhýbali každému bratru, který žije v zahálce, a ne podle učení, které jste přijali od nás. ⁷ Sami víte, jak je potřeba následovat náš příklad. My jsme u vás nezaháleli ⁸ a nikoho jsme jen tak nevyjídali. Naopak: dnem i nocí jsme se namáhali a dřeli, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. ⁹ Ne že bychom na nic neměli právo, ale chtěli jsme vám dát příklad k následování.

¹⁰ Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí! ¹¹ Teď se ale doslýcháme, že někteří z vás žijí v zahálce; na práci nesáhnou, ale do všeho se pletou. ¹² Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby si vydělávali na živobytí řádnou prací.

¹³ Vy, bratři, pak nepřestávejte konat dobro. ¹⁴ Kdyby někdo neposlechl, co vám říkáme v tomto dopise, dejte si na něj pozor a nestýkejte se s ním, ať se zastydí. ¹⁵ Nemějte ho však za nepřítele, ale napomínejte ho jako sourozence.

¹⁶ Kéž vám sám Pán pokoje vždy a ve všem daruje pokoj. Pán s vámi všemi.

¹⁷ JÁ PAVEL PŘIDÁVÁM POZDRAV SVOU VLASTNÍ RUKOU. TAKHLE SE POZNÁ KAŽDÝ MŮJ DOPIS – TAKHLE PÍŠU.

¹⁸ Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi.

Danielova vidění

Budoucí království

7 V prvním roce babylonského krále Belšasara měl Daniel ve snu vidění. To, co v mysli spatřil na lůžku, pak sepsal. Zde začíná záznam onoho snu:

² Já Daniel jsem v noci měl toto vidění: Hle, spatřil jsem, jak nad velikým mořem bouří čtyři nebeské větry. ³ Vtom se z moře vynořily čtyři obrovské šelmy, každá jiná.

⁴ První vypadala jako lev, ale měla orlí křídla. Potom jsem viděl, jak jí ta křídla byla vylomena; byla zvednuta ze země, takže stála na nohách jako člověk, a dostala lidské srdce.

⁵ A hle, vtom se objevila druhá šelma, podobná medvědu. Na jedné straně byla vztyčená, v zubech držela tři žebra a bylo jí řečeno: „Vstaň, sežer mnoho těl!“

⁶ Díval jsem se dál a hle, objevila se další šelma, podobná pardálu, ale na zádech měla čtyři ptačí křídla. Měla čtyři hlavy a byla jí dána moc.

⁷ Potom to noční vidění pokračovalo a hle, spatřil jsem čtvrtou šelmu. Byla děsivá a hrozná a měla strašnou sílu. Svými obrovskými železnými zuby hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama. Lišila se od všech šelem, které ji předcházely, a měla deset rohů. ⁸ Když jsem ty rohy pozoroval, hle, začal mezi nimi růst jiný, malý roh a tři z těch dřívějších rohů byly vyvráceny, aby mu udělaly místo. Na tom rohu jsem spatřil jakoby lidské oči a ústa, jež vedla pyšné řeči.

⁹ Díval jsem se dál a uviděl toto:

¹¹ Díval jsem se dál, neboť jsem slyšel, jaké pyšné řeči vedl onen malý roh. Vtom jsem uviděl, jak ta šelma byla zabita a její tělo vydáno zkáze v plamenech. ¹² Ostatní šelmy směly ještě určitou dobu zůstat naživu, byly však zbaveny své moci.

¹³ Potom to noční vidění pokračovalo:

¹⁵ To, co jsem já Daniel v mysli viděl, mě velmi rozrušilo. ¹⁶ Přistoupil jsem tedy k jednomu z těch, kdo tam stáli, a ptal se jej, co to všechno znamená. On mi to tedy pověděl a vyložil: ¹⁷ „Ty čtyři obrovské šelmy jsou čtyři králové, kteří povstanou na zemi. ¹⁸ Království ale obdrží svatí Nejvyššího a budou jím vládnout na věky a věky věků.“

¹⁹ Potom jsem chtěl vědět, co znamená ta čtvrtá šelma, která se lišila od všech ostatních: Byla strašná a děsivá, se železnými zuby a bronzovými drápy, hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama. ²⁰ Také jsem chtěl vědět, co znamená těch deset rohů na její hlavě a proč vyrostl další roh a tři vypadly, aby mu udělaly místo, a proč ten roh měl oči a ústa, jež vedla pyšné řeči, a proč vypadal mohutněji než ostatní. ²¹ Díval jsem se tedy dál a viděl jsem, jak ten roh vede válku proti svatým a přemáhá je. ²² Vtom ale přišel ten Odvěký a rozhodl ve prospěch svatých Nejvyššího. Tehdy nastal čas, aby se svatí ujali království.

²³ Ten, který tam stál, mi tedy odpověděl: „Ta čtvrtá šelma je čtvrté království na zemi, jež bude odlišné ode všech ostatních: Pohltí celou zem, podupe ji a rozdrtí. ²⁴ Těch deset rohů je deset králů, kteří povstanou z toho království. Po nich povstane jiný král, odlišný od těch předešlých, a ty tři krále sesadí. ²⁵ Povede řeči proti Nejvyššímu, jeho svatým bude činit příkoří a pokusí se změnit i časy a předpisy. Svatí budou vydáni do jeho rukou na čas a časy a půl času. ^[a]

²⁶ Potom však zasedne soud a zbaví jej moci, aby byl navždy zničen a zahuben. ²⁷ Království, moc i sláva všech království pod nebem pak bude odevzdána svatému lidu Nejvyššího. Jeho království potrvá věčně a všichni vládcové jej budou ctít a poslouchat.“

²⁸ Tím ta řeč skončila. Z toho, co mi přicházelo na mysl, jsem já Daniel zbledl hrůzou. To slovo jsem si ale uchoval v srdci. ^[b]