M’Cheyne Bible Reading Plan
Kde je Bůh Eliášův?
2 Hospodin se pak chystal vzít Eliáše ve vichru do nebe. Ten byl právě s Elíšou na cestě z Gilgalu. 2 „Zůstaň tu,“ řekl Eliáš Elíšovi. „Hospodin mě posílá do Bet-elu.“
Elíša ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli do Bet-elu.
3 Z Bet-elu přišli za Elíšou proročtí učedníci. „Víš, že Hospodin ti dnes vezme tvého pána?“ řekli mu.
„Já vím, mlčte,“ odpověděl.
4 Potom mu Eliáš řekl: „Zůstaň tu. Hospodin mě posílá do Jericha.“
On ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli do Jericha.
5 Proročtí učedníci z Jericha přišli za Elíšou a řekli mu: „Víš, že Hospodin ti dnes vezme tvého pána?“
„Já vím, mlčte,“ odpověděl.
6 Potom mu Eliáš řekl: „Zůstaň tu. Hospodin mě posílá k Jordánu.“
On ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli dál spolu.
7 Padesát prorockých učedníků šlo za nimi. Zastavili se opodál, na dohled od místa, kde se u Jordánu zastavili ti dva. 8 Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím do vody. Ta se rozestoupila a oba přešli po suchu na druhou stranu.
9 Když přešli, Eliáš Elíšu vyzval: „Řekni, co pro tebe mám udělat, než budu od tebe vzat.“
„Prosím, ať mi připadnou dva díly tvého ducha!“ odpověděl Elíša.
10 „Žádáš o nelehkou věc,“ řekl mu Eliáš. „Pokud ale uvidíš, jak jsem od tebe vzat, tvá žádost se splní. Pokud ne, nesplní se.“
11 Šli tedy spolu dál a rozmlouvali, když vtom je náhle rozdělil ohnivý vůz s ohnivými koni – Eliáš ve vichru vystoupil do nebe! 12 Když to Elíša uviděl, vykřikl: „Otče můj, otče můj! Jízdo izraelská!“ A víckrát už ho neviděl.
Elíša vzal své roucho a roztrhl je na dva kusy. 13 Pak zvedl plášť, který spadl z Eliáše, a šel zpátky. Když stanul na břehu Jordánu, 14 vzal Eliášův plášť a udeřil jím do vody. „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?“ zvolal. „Kde je on sám?!“ A jakmile jím udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel na druhou stranu.
15 „Duch Eliášův spočinul na Elíšovi!“ řekli proročtí učedníci z Jericha, kteří stáli opodál. Vyrazili mu naproti a klaněli se mu až k zemi 16 se slovy: „Jsme tví služebníci!“ Potom řekli: „Pohleď, máme tu padesát schopných mužů. Když dovolíš, pošleme je hledat tvého pána. Třeba ho Duch Hospodinův vzal a upustil na některou horu nebo do některého údolí.“
„Nikam je neposílejte!“ řekl jim Elíša.
17 Když ale na něj naléhali, až z toho byl nesvůj, svolil: „Dobrá, pošlete je.“ Poslali tedy těch padesát mužů a ti ho hledali tři dny, ale nenašli. 18 Když se pak vrátili do Jericha za Elíšou, řekl jim: „Copak jsem vám neříkal: Nechoďte?“
Elíšovy první zázraky
19 Tamější muži Elíšovi řekli: „Pohleď, prosím, pane. V tomto městě se dobře bydlí, jak sám vidíš, ale voda je špatná a zem neúrodná.“
20 Odpověděl jim: „Přineste mi novou mísu a dejte do ní sůl.“ Když mu to přinesli, 21 šel k vodnímu prameni a vhodil do něj sůl se slovy: „Tak praví Hospodin: Uzdravuji tyto vody. Už odsud nevzejde smrt ani neplodnost!“ 22 A ty vody jsou zdravé až dodnes, přesně jak Elíša řekl.
23 Potom se odtud vydal vzhůru do Bet-elu. Když stoupal po cestě, vyšli z města nějací výrostci, posmívali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, plešoune! Táhni, plešoune!“ 24 On se otočil, podíval se na ně a zlořečil jim v Hospodinově jménu. Vtom z lesa vyběhly dvě medvědice a dvaačtyřicet z těch výrostků rozsápaly. 25 Elíša se pak odebral na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.
Tajemství bezbožnosti
2 A teď ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu. Bratři, prosíme vás, 2 nenechte se tak snadno vyvádět z míry a lekat, ať už proroctvím, [a] kázáním [b] nebo dopisem (údajně od nás), že prý Pánův den už přišel. 3 Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha. Musí se objevit ten bezbožník [c] a zatracenec, 4 který se postaví na odpor a povýší se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá. [d] Usadí se dokonce v Božím chrámu a bude se vydávat za Boha!
5 Nevzpomínáte si, jak jsem vám to říkal, když jsem byl ještě u vás? 6 Víte, co mu dosud brání – smí se totiž objevit až v daný čas. 7 Tajemství této bezbožnosti už ale působí; čeká jen na to, až zmizí ta překážka. 8 Až se pak objeví ten bezbožník, Pán Ježíš ho zahubí dechem svých úst, zničí ho jasem svého příchodu. 9 Za příchodem toho bezbožníka bude stát satanovo působení, všechna jeho lživá moc, divy a zázraky. 10 Všemi těmi hanebnostmi bude klamat ty, kdo míří do záhuby, protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit. 11 Proto je Bůh vydá napospas bludu, aby uvěřili lži. 12 Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v hanebnosti.
Stůjte pevně
13 Za vás, bratři milovaní Pánem, však musíme stále děkovat Bohu. Ten vás od počátku [e] vyvolil, abyste skrze posvěcení Duchem a víru v pravdu byli spaseni. 14 Právě k tomu vás povolal naším evangeliem, abyste došli slávy našeho Pána Ježíše Krista. 15 A proto, bratři, stůjte pevně a držte se učení, které jsme vám předali, ať už ústně nebo dopisem.
16 Náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám daroval věčné potěšení a nádhernou naději, 17 kéž potěší vaše srdce a posilní vás v každém dobrém skutku i slovu!
Ve lví jámě
6 Království pak obdržel Darjaveš Médský ve věku dvaašedesáti let. 2 Darjaveš se rozhodl ustanovit po celém královském území sto dvacet satrapů 3 a nad nimi tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Satrapové se zodpovídali vezírům, aby tím nebyl obtěžován král. 4 Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království. 5 Vezíři a satrapové se proto snažili najít na Danielově vládní službě nějakou chybu. Nemohli ale žádnou chybu ani nedbalost najít, protože byl spolehlivý a žádného pochybení ani nedbalosti se nedopustil. 6 Nakonec si ti muži řekli: „Na toho Daniela nikdy nic nenajdeme, leda by se to týkalo jeho náboženství.“
7 A tak se ti vezíři a satrapové nahrnuli ke králi a zvolali: „Ať žiješ, králi Darjaveši, navěky! 8 Všichni královští vezíři, hejtmani, satrapové, rádci a místodržící se usnesli, že by se mělo vydat královské nařízení potvrzující tento výnos: Každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy. 9 Nuže, králi, potvrď ten edikt svým podpisem, aby podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů nemohl být změněn.“ 10 A tak král Darjaveš ten edikt podepsal.
11 Když se Daniel dozvěděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl v horní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému. Třikrát denně tam poklekal, aby se modlil ke svému Bohu a vzdával mu chválu tak jako předtím.
12 Vtom se ale dovnitř nahrnuli ti muži a přistihli Daniela, jak se modlí k Bohu a prosí ho o pomoc. 13 Šli tedy za králem a připomněli mu onen královský edikt: „Nepodepsal jsi snad výnos, že každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy?“
„To slovo platí,“ přisvědčil král, „podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů.“
14 Na to králi řekli: „Daniel, ten židovský vyhnanec, si z tebe, králi, ani z ediktu, který jsi podepsal, nic nedělá. Třikrát denně se modlí ty své modlitby!“
15 Když to král uslyšel, velice se zarmoutil. Rozhodně chtěl Daniela zachránit, a usiloval o jeho záchranu až do západu slunce. 16 Tehdy se ale ke králi znovu nahrnuli ti muži a naléhali na něj: „Pamatuj, králi, že podle zákona Médů a Peršanů nemůže být žádný královský edikt ani rozkaz změněn!“
17 Nakonec tedy král vydal rozkaz, ať Daniela přivedou a hodí ho do lví jámy. Král tehdy Danielovi řekl: „Kéž tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachrání!“ 18 Když pak přinesli kamennou desku a přikryli s ní ústí té jámy, král ji zapečetil svým prstenem i prsteny svých velmožů, aby se na Danielově osudu už nedalo nic změnit. 19 Potom se král odebral do paláce. Odmítl jídlo i obvyklé radovánky a celou noc nespal.
20 Ráno hned za úsvitu král vstal a spěchal ke lví jámě. 21 Jakmile se k ní přiblížil, zavolal sevřeným hlasem na Daniela: „Danieli, služebníku živého Boha! Dokázal tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachránit před lvy?“
22 „Ať žiješ, králi, navěky!“ odpověděl mu Daniel. 23 „Můj Bůh poslal svého anděla, aby těm lvům zavřel tlamy. Vůbec mi neublížili, neboť jsem byl před Bohem shledán nevinným. A ani tobě, králi, jsem neprovedl nic zlého.“
24 Král se velice zaradoval a hned přikázal, ať Daniela vytáhnou z jámy. Když ho z té jámy vytáhli, nenašli na něm ani škrábnutí, protože věřil ve svého Boha. 25 Na králův rozkaz pak přivedli ty muže, kteří Daniela napadli, a hodili je do lví jámy i s jejich ženami a dětmi. Ještě než dopadli na dno, lvi se na ně vrhli a roztrhali je na kusy.
26 Král Darjaveš pak napsal lidem všech národů a jazyků:
Hojný pokoj vám!
27 Tímto nařizuji, aby všude, kam sahá má královská moc, lidé s bázní a chvěním ctili Danielova Boha.
Neboť on je Bůh živý,
on trvá navěky.
Jeho království se nezhroutí
a jeho vláda nikdy neskončí.
28 On umí vysvobodit a zachránit,
on koná divy a zázraky
jak na nebi tak i na zemi.
On Daniela zachránil ze spárů lvích!
29 A tak se Danielovi za vlády Darjaveše a Kýra [a] Perského dobře dařilo.
112 Haleluja! [a]
Blaze člověku, který Hospodina ctí
a jeho přikázání si velmi oblíbil!
2 Hrdinové země budou jeho potomci,
požehnáno bude pokolení poctivých.
3 V jeho domě je vzácné bohatství,
jeho spravedlnost navždy obstojí.
4 Vychází ve tmách světlo poctivým,
spravedlivý je, milostivý a soucitný!
5 Dobře je člověku, jenž soucitně půjčuje,
své záležitosti spravedlivě spravuje.
6 Takový nebude nikdy otřesen,
spravedlivý navždy v paměti zůstane.
7 Ze zlých zpráv nemá strach,
srdce má pevné, na Hospodina spoléhá.
8 Srdce má statečné, nemá strach,
nakonec uvidí svých protivníků pád.
9 Rozděluje štědře, chudým rozdává,
jeho spravedlnost navždy zůstává,
jeho roh se slavně pozvedá.
10 Při pohledu na to zuří ničema,
zuby skřípe a celý vrávorá –
tužba ničemů bude zmařena!
113 Haleluja!
Chvalte, služebníci Hospodinovi,
chvalte jméno Hospodin!
2 Ať je velebeno jméno Hospodin
jak nyní, tak i navěky!
3 Od východu slunce až tam, kde zachází,
buď sláva jménu Hospodin!
4 Hospodin je vznešený nad všemi národy,
jeho sláva klene se nad nebesy.
5 Kdo je jako náš Bůh, Hospodin,
jenž trůní ve výši,
6 jenž sklání se a na vše pohlíží,
na vše na nebi i na zemi?
7 Chudáka umí z prachu pozvednout,
ubožáka bere ze smetiště,
8 mezi knížaty jim dává usednout,
mezi knížaty v lidu svém. [b]
9 Neplodnou obdařuje rodinou,
matka se z dětí raduje!
Haleluja!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.