M’Cheyne Bible Reading Plan

Šalomounovo odvrácení

11 Král Šalomoun ale kromě faraonovy dcery miloval mnoho dalších cizích žen – Moábky, Amonky, Edomky, Sidoňanky, Chetejky – ² z národů, o nichž Hospodin synům Izraele řekl: „Nespojujte se s nimi a oni ať se nespojují s vámi, aby se vaše srdce neobrátilo k jejich bohům.“ ^[a] Šalomoun k nim ale přilnul a velmi je miloval. ³ Měl sedm set urozených manželek a tři sta konkubín. A jeho ženy mu odvrátily srdce. ⁴ Když zestárl, odvrátily mu srdce k cizím bohům. Jeho srdce totiž nepatřilo tak cele Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce jeho otce Davida. ⁵ Šalomoun chodil za sidonskou bohyní Aštartou a za amonskou ohavností Molochem. ⁶ Šalomoun dělal, co bylo v Hospodinových očích zlé, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David.

⁷ Na hoře východně od Jeruzaléma Šalomoun dokonce postavil obětní výšinu moábské ohavnosti Kemošovi a amonské ohavnosti Molochovi. ⁸ Totéž udělal pro všechny své cizí ženy, které uctívaly své bohy kadidlem a oběťmi.

⁹ Hospodin se na Šalomouna rozhněval, protože se jeho srdce odvrátilo od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát ukázal. ¹⁰ Ačkoli mu výslovně zakázal následovat cizí bohy, ^[b] Šalomoun Hospodinův zákaz nedodržel. ¹¹ Proto Hospodin Šalomounovi řekl: „Protože je to s tebou takové, že jsi nedodržel mou smlouvu ani ustanovení, která jsem ti přikázal, odtrhnu od tebe království a dám ho tvému služebníkovi! ¹² Kvůli tvému otci Davidovi to ale neudělám za tvého života. Odtrhnu království z ruky tvého syna. ¹³ Navíc je neodtrhnu celé. Kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil, ponechám tvému synovi jeden kmen.“

Královi protivníci

¹⁴ Hospodin tehdy Šalomounovi vzbudil protivníka v Hadadovi z edomského královského rodu. ¹⁵ Když totiž David kdysi pustošil Edom ^[c] a jeho vojevůdce Joáb vyrazil pohřbít padlé, nechal v Edomu pobít všechny muže. ^{[d] 16} Joáb tam s celým izraelským vojskem zůstal šest měsíců, dokud všechny Edomce nevyhladil. ¹⁷ Hadad, tehdy ještě chlapec, tenkrát s několika edomskými služebníky svého otce uprchl do Egypta. ¹⁸ Přes Midián pokračovali do Paranu, kde přibrali další muže, a dorazili do Egypta k egyptskému vládci faraonovi. Ten mu zajistil dům a stravu a dal mu i pozemky.

¹⁹ Farao si Hadada oblíbil natolik, že mu dal za manželku sestru své ženy, sestru Jejího Veličenstva Tachpenes. ²⁰ Tachpenesina sestra mu porodila syna Genubata a Tachpenes ho odchovala ve faraonově paláci. Genubat tedy žil ve faraonově paláci mezi faraonovými syny.

²¹ Pak ale Hadad v Egyptě uslyšel, že David ulehl ke svým otcům a že zemřel i jeho vojevůdce Joáb. „Propusť mě zpět do mé vlasti,“ požádal tehdy faraona.

²² „Co ti u mě schází, že chceš odejít do své země?“ řekl mu farao.

„Nic mi neschází,“ odpověděl, „ale přesto mě propusť.“

²³ Dalšího protivníka Bůh Šalomounovi vzbudil v Rezonovi, synu Eliadovu, který uprchl od svého pána Hadad-ezera, krále Cóby. ²⁴ Když David pobil jejich vojsko, Rezon kolem sebe shromáždil nájezdníky a stal se jejich velitelem. Odešli do Damašku, usídlili se v něm a založili tam Damašské království. ²⁵ Vedle zla, které představoval Hadad, byl i on protivníkem Izraele po celý Šalomounův život. Kraloval nad Aramem a nenáviděl Izrael.

Jeroboámova vzpoura

²⁶ Také Jeroboám, syn Nebatův, se vzbouřil proti králi. Byl to jeden z Šalomounových dvořanů, Efraimec z Ceredy, jehož matka byla vdova jménem Cerua. ²⁷ Důvod, proč se vzbouřil proti králi, byl tento: Šalomoun stavěl terasu Milo a uzavřel mezeru v hradbách města svého otce Davida. ²⁸ Jeroboám byl schopný mladík, a když si Šalomoun všiml, jak se má k dílu, svěřil mu všechnu pracovní sílu z domu Josefova.

²⁹ Jednou, když byl Jeroboám na cestě z Jeruzaléma, potkal ho prorok Achiáš Šíloský, oblečený do nového pláště. Oba tam venku byli sami. ³⁰ Achiáš vzal svůj nový plášť, roztrhal ho na dvanáct kusů ³¹ a řekl Jeroboámovi: „Vezmi si deset kusů, neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Hle, odtrhnu království z ruky Šalomounovy a tobě dám deset kmenů. ³² Jemu zůstane jeden kmen kvůli mému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, městu, které jsem vyvolil ze všech kmenů Izraele. ³³ To proto, že mě opustil ^[e] a klaněl se sidonské bohyni Aštartě, moábskému bohu Kemošovi a amonskému bohu Molochovi. Nedržel se mých cest a nedělal, co je v mých očích správné; nedbal na má ustanovení a pravidla, jako to dělal jeho otec David.

³⁴ Celé království mu ale z ruky nevezmu. Nechám ho vládnout po celý jeho život kvůli svému služebníku Davidovi, kterého jsem vyvolil a který dodržoval má přikázání a ustanovení. ³⁵ Království pak vezmu z ruky jeho syna. Deset kmenů dám tobě ³⁶ a jeden kmen nechám jeho synovi. Postarám se, aby mému služebníku Davidovi po všechny dny zářila svíce v Jeruzalémě, městě, které jsem si vyvolil, aby tam zůstávalo mé jméno.

³⁷ Tebe ale vezmu a budeš kralovat, kdekoli si budeš přát, neboť se staneš králem Izraele. ³⁸ Budeš-li poslouchat vše, co ti přikážu, chodit po mých cestách, dělat, co je v mých očích správné, a dodržovat má ustanovení a přikázání, jako to dělal můj služebník David, pak budu s tebou a zbuduji ti trvalý dům, jako jsem ho zbudoval Davidovi, a Izrael dám tobě. ³⁹ Tak pokořím Davidovo símě, ale ne natrvalo.‘“

⁴⁰ Šalomoun se pak snažil Jeroboáma zabít. Ten ale uprchl do Egypta k egyptskému vládci Šišakovi a zůstal v Egyptě, dokud Šalomoun nezemřel.

⁴¹ Ostatní Šalomounovy skutky – co všechno vykonal a jakou měl moudrost – o tom se, jak známo, píše v Knize skutků Šalomounových. ⁴² Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let. ⁴³ Potom ulehl ke svým otcům a byl pochován ve městě svého otce Davida. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Rechoboám.

On zmařil sám sebe

2 Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, ² pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. ³ Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. ⁴ Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých.

⁵ Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:

Světla ve světě

¹² Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, když jsem byl s vámi, buďte mnohem spíše poslušní i teď, když jsem pryč. S posvátnou úctou uvádějte svou spásu ve skutek. ¹³ Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí!

¹⁴ Všechno dělejte bez reptání a dohadování, ¹⁵ abyste byli nezkažení a nevinní jako neposkvrněné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, ve kterém záříte jako světla ve světě.

¹⁶ Pevně se držte Slova života, ^[a] abych v Kristův den mohl být hrdý, že můj běh a moje námaha nebyly zbytečné. ¹⁷ Mám-li však svou oběť a službu Bohu, totiž vaši víru, skropit svou krví, raduji se – raduji se s vámi všemi. ¹⁸ Stejně tak se radujte i vy – radujte se se mnou.

Timoteus a Epafrodites

¹⁹ Mám v Pánu Ježíši naději, že k vám brzy budu moci poslat Timotea, abych se také já potěšil zprávami o vás. ²⁰ Nemám nikoho, jako je on, kdo by měl o vás tak opravdovou starost. ²¹ Všichni si totiž hledí jen svého, a ne toho, co je Ježíše Krista. ²² O něm ale víte, jak se osvědčil: pomáhal mi ve službě evangelia jako syn otci. ²³ Doufám, že ho k vám pošlu, jakmile se dozvím, co se mnou bude. ²⁴ Spoléhám ovšem v Pánu na to, že k vám brzy přijdu i sám.

²⁵ Mezitím však pokládám za potřebné poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste ke mně vyslali, aby se staral o mé potřeby. ²⁶ Tesknil po vás všech a trápil se, že jste se doslechli o jeho nemoci. ²⁷ Ano, byl nemocný až na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. ²⁸ Posílám ho bezodkladně; vám udělá radost, že ho zase uvidíte, a mně se uleví. ²⁹ Přivítejte ho v Pánu s patřičnou radostí a takových, jako je on, si važte. ³⁰ Vždyť málem umřel pro Kristovo dílo; dal v sázku vlastní život, aby mi posloužil za vás za všechny.

41 Poté mě uvedl do chrámové lodi a změřil její pilíře po jedné i druhé straně: byly 6 loktů silné. ^{[a] 2} Vchod měl šířku 10 loktů a jeho zárubně po jedné i druhé straně 5 loktů. Změřil celou loď a byla 40 loktů dlouhá a 20 loktů široká.

³ Poté vstoupil do vnitřní místnosti a změřil pilíře jejího vchodu: byly 2 lokty silné. Vchod měl šířku 6 loktů a jeho zárubně po jedné i druhé straně ^[b] 7 loktů. ⁴ Změřil celou tuto místnost v čele chrámové lodi a byla 20 loktů dlouhá a 20 loktů široká. „To je nejsvětější svatyně,“ řekl mi.

⁵ Poté změřil stěnu chrámu: byla 6 loktů silná. Celý chrám kolem dokola na šířku 4 loktů obepínaly postranní komory. ⁶ Komory stály ve třech patrech nad sebou, vždy po třiceti v patře. Na stěně chrámu byly kolem dokola výstupky pro nosníky komor, tak aby nosníky nezasahovaly do samotné stěny chrámu. ⁷ Komory po obvodu chrámu byly v každém dalším patře širší. Přístavba obepínající chrám byla stupňovitá, takže se komory v každém dalším patře rozšiřovaly. Ze spodního patra se stoupalo do horního přes prostřední. ^[c]

⁸ Všiml jsem si, že kolem dokola chrámu byla zvýšená plošina tvořící základ přístavby s postranními komorami. Byla vysoká celou tyč neboli 6 loktů. ^{[d] 9} Vnější stěna postranních komor byla 5 loktů silná. Otevřené prostranství mezi postranními komorami chrámu ¹⁰ a místnostmi na nádvoří obklopovalo chrám po stranách na šířku 20 loktů. ¹¹ Z prostranství vedly vchody do postranních komor, jeden ze severu a druhý z jihu. Mezi chrámem a tímto prostranstvím byla kolem dokola plošina 5 loktů široká.

¹² Mohutná stavba na západním okraji vyhrazeného prostranství byla 70 loktů dlouhá, 90 loktů široká a ze všech stran měla stěnu 5 loktů silnou.

¹³ Poté změřil celý chrám: byl 100 loktů dlouhý. Vyhrazené prostranství včetně oné mohutné stavby a jejích stěn bylo také 100 loktů dlouhé. ¹⁴ Právě tak i šířka vyhrazeného prostranství včetně čela chrámu na východě byla 100 loktů. ¹⁵ Změřil také onu mohutnou stavbu na zadní straně vyhrazeného prostranství: včetně ochozů po jedné i druhé straně byla 100 loktů široká.

Vnitřek chrámové lodi i předsíně vedoucí do nádvoří ¹⁶ stejně jako prahy, zužující se okna i trojité ochozy – všechno od prahu a dál bylo kolem dokola obloženo dřevem od podlahy až k oknům a okenicím, ¹⁷ až po vchod do vnitřní svatyně. Kolem dokola po stěnách vnitřní i vnější části chrámu byli v pravidelných vzdálenostech ¹⁸ vyřezáni cherubové a palmy, vždy jedna palma mezi dvěma cheruby. Každý cherub měl dvě tváře: ¹⁹ lidskou tvář proti palmě z jedné strany a lví tvář proti palmě z druhé strany. Tak to bylo vyřezáno kolem dokola celého chrámu. ²⁰ Řezby cherubů a palem pokrývaly stěny chrámu od podlahy až nad vchod. ²¹ Chrámová loď měla čtverhranné veřeje.

Před svatyní stálo cosi jako ²² dřevěný oltář. Byl 3 lokty vysoký, 2 lokty široký ^[e] a 2 lokty dlouhý. Jeho zpevněné rohy, podstavec ^[f] a stěny byly ze dřeva. „To je stůl stojící před Hospodinem,“ řekl mi onen muž.

²³ Chrámová loď i svatyně měly dvojité dveře. ²⁴ Každé dveře měly po dvou křídlech a obě ta křídla byla otočná; jak první, tak druhé dveře měly po dvou křídlech. ²⁵ Na chrámových dveřích byly rytiny cherubů a palem, takové jako na stěnách. Na vnějším průčelí předsíně byla dřevěná římsa. ²⁶ Na bočních stěnách předsíně byla zužující se okna s palmami po jedné i druhé straně. Také na postranních komorách chrámu byly římsy.

92 Zpívaný žalm pro sobotní den.