M’Cheyne Bible Reading Plan
Nábotova vinice
21 Později došlo k následující události: Palác samařského krále Achaba v Jizreelu sousedil s vinicí jistého Nábota Jizreelského. 2 Achab Nábota přemlouval: „Dej mi tu svou vinici. Udělám si z ní zelinářskou zahradu – vždyť sousedí s mým palácem! Dám ti místo ní jinou vinici, lepší, anebo jestli chceš, zaplatím ti její cenu ve stříbře.“
3 Nábot ale Achabovi odpověděl: „Hospodin mě chraň! Nemůžu ti dát své otcovské dědictví.“
4 Achab se vrátil domů mrzutý a nevrlý, protože mu Nábot Jizreelský řekl: „Své otcovské dědictví ti nedám!“ Lehl si do postele, otočil se ke zdi a nechtěl ani jíst. 5 Když za ním přišla za ním jeho žena Jezábel, ptala se ho: „Co že jsi tak mrzutý? Ani jsi nic nesnědl.“
6 Vyprávěl jí tedy: „Ale, mluvil jsem s Nábotem Jizreelským. Říkám mu: ‚Prodej mi svou vinici za stříbro, anebo jestli chceš, dám ti za ni jinou.‘ Jenže on na to: ‚Tu vinici ti nedám!‘“
7 Jeho žena Jezábel mu řekla: „No tak, jsi přece král Izraele. Vstaň, něco sněz a rozvesel se. Já ti tu vinici Nábota Jizreelského obstarám.“
8 Potom napsala dopisy Achabovým jménem, zapečetila jeho pečetí a rozeslala je stařešinům a urozeným mužům ve městě, kde Nábot bydlel. 9 V těch dopisech psala:
„Vyhlaste půst a posaďte Nábota do čela lidu. 10 Naproti němu posaďte nějaké dva ničemy, ať dosvědčí, že zlořečil Bohu i králi. Pak ho vyveďte a ukamenujte k smrti.“
11 Stařešinové a urození muži z města, kde Nábot bydlel, tedy udělali, co jim Jezábel nařídila v dopisech, které jim poslala. 12 Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu. 13 Pak přišli dva ničemové, posadili se naproti němu a veřejně Nábota obvinili: „Nábot zlořečil Bohu i králi!“ Vyvedli ho tedy za město a ukamenovali k smrti. 14 Potom poslali Jezábel zprávu: „Nábot byl ukamenován a je mrtev.“
15 Jakmile Jezábel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: „Vstávej. Tu vinici Nábota Jizreelského, kterou ti odmítal prodat, už můžeš zabrat. Nábot není naživu, zemřel.“ 16 Když Achab uslyšel, že Nábot zemřel, vstal a šel tu vinici Nábota Jizreelského zabrat.
17 Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo: 18 „Vstaň, jdi do Samaří vstříc izraelskému králi Achabovi. Hle, je na vinici, kterou přišel zabrat. 19 Řekni mu: ‚Toto praví Hospodin: Vraždil jsi a teď ještě zabíráš?‘ A dodej: ‚Toto praví Hospodin: Tam, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou chlemtat i tvou.‘“
20 „Tak jsi mě našel, můj nepříteli?“ oslovil Achab Eliáše.
„Ano,“ odpověděl, „protože ses zaprodal, abys páchal, co je v Hospodinových očích zlé. 21 Vzkazuje ti: ‚Hle, uvedu na tebe zlé věci. Vymetu za tebou tak, že Achabovy potomky dočista vyhladím z Izraele – pána i kmána až do posledního pacholka! 22 Naložím s tvým domem jako s domem Jeroboáma, syna Nebatova, a jako s domem Baašy, syna Achiášova, protože jsi mě popouzel a svedl jsi Izrael k hříchu.‘
23 A ohledně Jezábel Hospodin praví: ‚Jezábel budou žrát psi z celého jizreelského okolí.‘ [a]
24 Kdo Achabovi zemře ve městě,
toho psi sežerou,
kdo mu zemře venku na cestě,
toho ptáci rozklovou!“ [b]
25 (Vskutku nebyl nikdo jako Achab, kdo by se tak zaprodal, aby páchal, co je v Hospodinových očích zlé, jak ho k tomu ponoukala jeho žena Jezábel. 26 Páchal hrozné ohavnosti. Následoval hnusné modly přesně tak, jako to dělali Emorejci, které Hospodin vyhnal před syny Izraele.)
27 Jakmile Achab uslyšel ta slova, roztrhl své roucho, vzal na sebe pytlovinu, postil se, spával v pytlovině a choval se pokorně.
28 Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo: 29 „Vidíš, jak se přede mnou Achab pokořil? Protože se přede mnou tak pokořil, nepřivedu to neštěstí na jeho dům už za jeho dnů, ale až za dnů jeho syna.“
Život, jaký se líbí Bohu
4 Dále vás, bratři, prosíme a vyzýváme v Pánu Ježíši, abyste stále rostli v tom, co jste od nás přijali a co už děláte – žijte tak, abyste se líbili Bohu. 2 Víte přece, jaká přikázání jsme vám dali od Pána Ježíše Krista.
3 Boží vůle je toto: vaše posvěcení. Vyhýbejte se smilstvu. 4 Každý se naučte zacházet se svým tělem [a] v posvěcení a úctě, 5 nikoli v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha. 6 Nikdo ať v této věci nepřekračuje meze a nepodvádí svého bratra. Jak jsme vám už dříve zdůrazňovali, Pán všechny takové věci přísně trestá. 7 Bůh nás totiž nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení. 8 Kdo to odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který vám dává svého svatého Ducha.
9 O bratrské lásce vám není potřeba nic psát. Sami jste se totiž od Boha naučili milovat jedni druhé, 10 jak to také prokazujete všem bratrům po celé Makedonii. Prosíme vás, abyste v tom stále rostli. 11 Snažte se žít pokojně, starejte se o své věci a pracujte vlastníma rukama, jak jsme vám uložili. 12 Před těmi, kdo k vám nepatří, tak povedete poctivý život beze všeho nedostatku.
Pánův den
13 Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našich zesnulých. Nemusíte nad nimi truchlit jako jiní, kteří nemají naději. 14 Ježíš, jak věříme, zemřel a vstal z mrtvých; právě tak věříme, že Bůh přivede s Ježíšem k životu i ty, kdo zesnuli v něm.
15 Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. 16 Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. 17 My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. 18 Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.
Klanějte se zlaté soše!
3 Král Nabukadnezar nechal vyrobit zlatou sochu. Byla 60 loktů vysoká a 6 loktů široká. [a] Nechal ji postavit na pláni Dura v provincii Babylon. 2 Potom dal shromáždit satrapy, hejtmany, místodržící, radní, pokladníky, soudce, hodnostáře a všechny úředníky provincií, aby se dostavili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar.
3 Satrapové, hejtmani, místodržící, radní, pokladníci, soudci, hodnostáři a všichni úředníci provincií se tedy shromáždili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar. Když stanuli před sochou, kterou Nabukadnezar vztyčil, 4 zvolal hlasatel mocným hlasem: „Lidé všech národů a jazyků, přikazuje se vám toto: 5 Jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padněte a klanějte se zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar. 6 Kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude ihned hozen do rozpálené ohnivé pece!“
7 Jakmile tedy všichni ti lidé ze všech národů a jazyků uslyšeli roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál a všechnu tu hudbu, padali a klaněli se té zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar.
8 Tehdy ale přišli jistí mágové s obviněním proti Židům. 9 „Ať žiješ, králi, navěky!“ pozdravili krále Nabukadnezara. 10 „Sám jsi, Výsosti, ráčil vydat nařízení, že každý, kdo uslyší roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, musí padnout a klanět se té zlaté soše, 11 a kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude hozen do rozpálené ohnivé pece. 12 Jsou tu ale jistí Židé, které jsi ráčil pověřit správou provincie Babylon – Šadrach, Mešach a Abednego – a tito muži si z tebe, králi, nic nedělají. Tvé bohy nectí a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se neklanějí.“
13 Nabukadnezar soptil hněvem. Poručil, ať mu Šadracha, Mešacha a Abednega přivedou, a když ty muže ke králi přivedli, 14 Nabukadnezar jim řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem vztyčil? 15 Jste teď připraveni, jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padnout a klanět se té soše, kterou jsem vyrobil? Jestli se nepokloníte, budete ihned hozeni do rozpálené ohnivé pece! A který bůh by vás mohl zachránit z mé moci?“
16 „Na to ti, Nabukadnezare, nepotřebujeme sami odpovídat,“ řekli králi Šadrach, Mešach a Abednego. 17 „Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi. 18 A i kdyby ne, vezmi na vědomí, králi, že tvé bohy ctít nebudeme a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se nepokloníme.“
V ohnivé peci
19 Nabukadnezar se na Šadracha, Mešacha a Abednega rozzuřil. S tváří zkřivenou vztekem ihned poručil rozpálit tu pec sedmkrát více, než se rozpalovala obvykle, 20 a největším silákům ze svého vojska přikázal, ať Šadracha, Mešacha a Abednega svážou a hodí je do rozpálené ohnivé pece.
21 A tak ty muže svázali, jak byli – v pláštích, kalhotách i čepicích – a hodili je do rozpálené ohnivé pece. 22 Protože byl králův rozkaz tak přísný, rozpálili pec tak silně, že ty muže, kteří do ní Šadracha, Mešacha a Abednega házeli, sežehl plamen. 23 Tito tři muži, Šadrach, Mešach a Abednego, pak dopadli svázaní doprostřed rozpálené ohnivé pece.
24 Náhle se král Nabukadnezar zděsil. Vstal a ohromen se ptal svých rádců: „Copak jsme nehodili do plamenů tři svázané muže?“
„Jistě, Výsosti,“ odpověděli.
25 „Jenže já vidím čtyři muže,“ on na to, „a rozvázané! Procházejí se v plamenech, vůbec nic jim není a ten čtvrtý vypadá jako boží syn!“ [b]
26 Nabukadnezar přistoupil k otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: „Šadrachu, Mešachu, Abednego, služebníci Nejvyššího Boha, pojďte ven!“
A tak Šadrach, Mešach a Abednego vyšli z ohně ven. 27 Satrapové, hejtmani, místodržící i královští rádcové se shromáždili, aby viděli ty muže, kterým oheň vůbec neublížil. Ani vlasy na hlavě neměli ožehlé, ani na pláštích nebylo nic znát a nebyli ani cítit ohněm.
28 Nabukadnezar tehdy prohlásil: „Požehnán buď Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a zachránil své služebníky, kteří se na něj spolehli! Vzepřeli se dokonce i královskému rozkazu a raději by položili život, než aby sloužili a klaněli se jinému bohu, než je jejich Bůh. 29 Proto nařizuji lidem všech národů a jazyků: Kdokoli by se rouhal Bohu Šadrachovu, Mešachovu a Abednegovu, bude rozčtvrcen a jeho dům obrácen v smetiště. Žádný jiný Bůh přece nedokáže zachránit jako tento!“
30 Král se pak postaral, aby se Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi v babylonské provincii dobře dařilo.
Další králův sen
31 Král Nabukadnezar lidem všech národů a jazyků v celém obydleném světě:
Hojný pokoj vám!
32 S potěšením vám dávám na vědomost divy a zázraky, které při mně vykonal Nejvyšší Bůh.
33 Jak nesmírné jsou jeho divy,
jak mocné jeho zázraky!
Jeho království trvá navěky,
jeho vláda nad všemi pokoleními! [c]
Pátá kniha
I.
107 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2 Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí,
že je z nepřátelské moci vykoupil,
3 že je shromáždil z cizích zemí,
z východu i ze západu, ze severu i zámoří!
4 Bloudili pouští po cestách opuštěných,
nemohli najít město k bydlení.
5 Hladoví byli a trpěli žízní,
až umdlévali slabostí.
6 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vysvobodil z jejich úzkostí.
7 Vedl je po cestě nejpřímější,
aby dosáhli města k bydlení.
8 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
9 On přece uspokojí duši lačnou,
bohatě nasytí toho, kdo hladoví!
II.
10 Žili v temnotě, ve stínu smrti,
ve svém neštěstí sevřeni železy,
11 neboť se vzpírali výrokům Božím,
záměry Nejvyššího pohrdli.
12 Proto jim zkrušil srdce útrapami,
klesali a nebylo pomoci.
13 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
14 Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti,
roztrhal jejich řetězy.
15 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
16 On přece rozbíjí brány z bronzu,
láme železné závory!
III.
17 Blázni se vydali cestou zvrácenosti
a za své viny trpěli.
18 Veškerý pokrm si ošklivili,
až k branám smrti dospěli.
19 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
20 Poslal své slovo a byli uzdraveni,
zachránil je od záhuby.
21 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
22 Jako oběť ať mu přinášejí chválu,
o tom, co učinil, ať zpívají!
IV.
23 Ti, kdo se vydali na moře v lodích,
na mocné vody za svým řemeslem,
24 takoví viděli skutky Hospodinovy,
jeho zázraky na hlubině.
25 Na jeho slovo se strhla bouře,
vítr vysoko vlny pozvedal.
26 Stoupali k nebi, padali do hloubek,
hrůzou se rozplynula jejich odvaha.
27 Jak vratký opilec potáceli se,
veškerá zkušenost byla ta tam.
28 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vyvedl z jejich úzkostí.
29 Proměnil onu bouři v šepot,
mořské [a] vlny se zklidnily.
30 Radovali se, když nastalo ticho,
dovedl je k přístavu, po němž toužili.
31 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
32 Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu,
v radě starců ať jej oslaví!
V.
33 Mohutné řeky obrací v pouště,
vodní prameny v suchopár,
34 úrodnou zemi v solné pláně
pro špatnost těch, kdo žili tam.
35 Pouště zas obrací na jezera,
vyprahlou zemi ve vodní prameny.
36 Usazuje tam ty, kteří hladověli,
aby založili město k bydlení.
37 Oseli pole, vinice vysadili,
které pak vydaly hojný užitek.
38 Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili,
před úbytkem chránil jejich dobytek.
39 Ubývalo jich, když byli poníženi
ukrutnou bídou a trápením.
40 I přední muže vystavil hanbě,
nechal je bloudit v pustotě bez cíle. [b]
41 Z trápení ale vyzvedl ubožáky,
jejich rodinu jak ovce rozmnožil.
42 Poctiví radují se, když to vidí,
ústa musejí zavřít všichni zlosyni!
43 Kdo je moudrý, ať se tohoto drží,
o Hospodinově lásce ať přemýšlí!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.