M’Cheyne Bible Reading Plan
V pouštních úkrytech
23 Tehdy bylo Davidovi oznámeno: „Filištíni oblehli Keilu. Už plení obilí na humnech.“ 2 David se tedy ptal Hospodina: „Mám jít? Porazím Filištíny?“
„Jdi,“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny porazíš a Keilu osvobodíš.“
3 Davidovi muži ale namítali: „Vždyť se bojíme už tady v Judsku. To máme ještě ke všemu jít do Keily proti filištínským šikům?“
4 David se tedy ptal Hospodina znovu a Hospodin mu odpověděl: „Vstaň a táhni na Keilu. Filištíny ti vydám do rukou.“ 5 A tak David se svými muži přišel do Keily, pustil se s Filištíny do boje a na hlavu je porazil. Odehnal jejich stáda a osvobodil obyvatele Keily. 6 Abiatar, syn Achimelechův, utekl za Davidem do Keily a vzal s sebou efod. [a]
7 Když bylo Saulovi oznámeno, že David vstoupil do Keily, řekl si: „Teď mi ho Bůh vydal do rukou! Sám se uvěznil, když vešel do města s vraty a závorami.“ 8 A tak Saul nechal všechen lid svolat k válečnému tažení do Keily, aby oblehl Davida i jeho muže.
9 David se ale dozvěděl, jakou pohromu na něj Saul chystá, a řekl knězi Abiatarovi: „Přines efod.“ 10 Potom se David ptal: „Hospodine, Bože Izraele, tvůj služebník se dozvěděl, že se Saul chystá dorazit do Keily, aby kvůli mně to město zničil. 11 Přitáhne [b] Saul, jak tvůj služebník slyšel? Hospodine, Bože Izraele, oznam to prosím svému služebníkovi.“
„Ano, přitáhne,“ odpověděl Hospodin.
12 David se tedy zeptal: „A vydali by Keilští mě a mé muže Saulovi do rukou?“
„Ano, vydali,“ odpověděl Hospodin.
13 A tak David se svými asi šesti sty muži opustil Keilu a přesunovali se z místa na místo. Když Saulovi bylo oznámeno, že David unikl z Keily, ukončil tažení. 14 David pak pobýval v pouštních úkrytech na horách pouště Zif. Saul ho sice pořád hledal, ale Bůh mu ho nevydal do rukou.
15 Když byl David v Choreši na poušti Zif, zjistil, že Saul vytáhl a usiluje mu o život. 16 Saulův syn Jonatan se tehdy vydal za Davidem do Choreše a pomohl mu najít sílu v Bohu. 17 „Neboj se,“ řekl mu, „ruka mého otce Saula tě nenajde. Ty budeš kralovat Izraeli a ve mně budeš mít pobočníka. Však i můj otec Saul to dobře ví.“ 18 Ti dva tehdy spolu před Hospodinem uzavřeli smlouvu. David pak zůstal v Choreši a Jonatan se vrátil domů.
19 K Saulovi do Gibeje se ale vypravili Zifejci a řekli: „David se přece ukrývá u nás! Opevnil se v Choreši na kopci Chakila jižně od Ješimonu. 20 Nechť tedy král vytáhne, kdykoli se mu zlíbí, a my se postaráme, aby padl králi do rukou.“
21 Saul na to řekl: „Hospodin vám žehnej, že jste se mnou cítili. 22 Ještě si to ale jděte přesně ověřit a obhlédněte místo, kde se zdržuje. Kdo ho tam viděl? Bylo mi řečeno, že se chová velmi vychytrale. 23 A tak si obhlédněte a prověřte všechny úkryty, kde by se mohl skrývat. Až si budete jistí, vraťte se ke mně a vypravím se s vámi. Jestliže je v kraji, já ho mezi všemi judskými rody vypátrám!“
24 Vydali se tedy před Saulem zpátky do Zifu. David byl se svými muži na poušti Maon v údolí Arava jižně od Ješimonu. 25 Saul a jeho muži se pustili do hledání, ale Davidovi to bylo oznámeno, a tak se přesunul do skal na poušti Maon, kde zůstal. Když se to Saul dozvěděl, začal Davida v maonské poušti pronásledovat.
26 Saul postupoval po jednom úbočí hory a David se svými muži po druhém. David se snažil před Saulem rychle uniknout, neboť Saul se svými muži už Davida a jeho muže obkličovali, aby je zajali. 27 Vtom k Saulovi dorazil posel: „Rychle přijď. Do země vtrhli Filištíni.“ 28 Saul tedy přestal pronásledovat Davida a vytáhl proti Filištínům. Proto se tomu místu říká Sela-machlekot, Skála rozdělení.
Blázni pro Krista
4 Považujte nás tedy za Kristovy služebníky a za správce Božích tajemství. 2 Od správce se žádá jen jedno – aby byl shledán věrným. 3 Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. 4 Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. 5 Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.
6 Bratři, použil jsem tu sebe a Apolla jako příklady, abyste se na nás mohli poučit, co znamená „nejít nad to, co je psáno“. Ať se tedy nikdo kvůli jednomu z nás nepovyšuje nad druhého. 7 Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?
8 Už máte všechno, už jste zbohatli! Bez nás kralujete! Kéž byste ale kralovali tak, abychom mohli kralovat s vámi. 9 Připadá mi, že Bůh nám apoštolům určil poslední místo v řadě, abychom se jako odsouzenci k smrti stali podívanou světu – lidem i andělům. 10 Z nás jsou kvůli Kristu blázni, ale vy jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy však silní; vy máte slávu, my však ostudu. 11 Do této chvíle trpíme hladem a žízní, chodíme v hadrech, snášíme rány, nemáme domov. 12 Vlastníma rukama těžce pracujeme; když nám spílají, žehnáme; když nás pronásledují, my to snášíme; 13 když nás pomlouvají, povzbuzujeme. Dosud jsme bráni za špínu světa, za vůbec nejhorší spodinu.
14 Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti. 15 I kdybyste v Kristu měli tisíce pěstounů, neznamená to, že máte mnoho otců. Byl jsem to já, kdo vás skrze evangelium zplodil v Kristu Ježíši, 16 a tak vás prosím, řiďte se mým příkladem. 17 Proto také za vámi posílám Timotea, svého milovaného a věrného syna v Pánu, který vám připomene mé způsoby v Kristu Ježíši, jak je učím v každé církvi, kam přijdu.
18 Někteří se začali povyšovat, jako bych k vám už neměl přijít. 19 Ale dá-li Pán, přijdu k vám už brzy, a poznám ne řeči těch povýšenců, ale jejich moc. 20 Boží království totiž není v řeči, ale v moci. [a] 21 Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s duchem lásky a mírnosti?
Posílám tě k Izraelcům
2 „Synu člověčí,“ řekl mi, „postav se na nohy. Chci s tebou mluvit.“ 2 Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá.
3 „Synu člověčí,“ řekl mi, „posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali. 4 Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. Proto jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ 5 Ať už poslechnou nebo ne – vždyť je to banda vzbouřenců – aspoň poznají, že měli mezi sebou proroka. 6 Ty, synu člověčí, se jich však neboj. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopen trním a bodláčím a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov a nelekej se jejich pohledů – vždyť je to banda vzbouřenců. 7 Vyřiď jim má slova, ať už poslechnou nebo ne – vždyť jsou to vzbouřenci. 8 Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu. Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám.“
9 Podíval jsem se a hle – proti mně natažená ruka a v ní svitek. 10 Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl celý popsán slovy nářků, úpění a bědování.
38 Památeční žalm Davidův.
2 Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti,
ve svém rozzuření mě nekárej!
3 Vždyť už jsem probodán tvými šípy,
tvá ruka drtí mě!
4 Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo,
můj hřích připravil mé kosti o pokoj.
5 Má provinění mi nad hlavu rostou,
těžší, než unesu, je jejich břemeno!
6 Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo,
rány, jež páchnou a mokvají.
7 Shrbený jsem, plížím se tak nízko,
celý den v zármutku se potácím.
8 Mé slabiny jsou v jednom ohni,
jediné zdravé místo mi v těle nezbylo.
9 Bezmocný jsem a tolik zdrcen,
úzkostí sténám, křičím ze srdce!
10 Ty, Pane, víš o každé mé touze,
můj nářek před tebou není utajen.
11 Srdce mi buší, síla se ztrácí
i moje oči už světlo opouští.
12 Přátelé a drazí se mých ran štítí,
moji příbuzní se drží vpovzdálí.
13 Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky,
ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze,
své lsti vymýšlejí každý den.
14 Já ale jak hluchý neslyším,
jak němý nechci ústa otevřít.
15 Jsem jako člověk, který neslyší,
z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16 V tebe, Hospodine, skládám naději –
Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17 Ať nade mnou nejásají, říkám si,
jen ať se nepyšní nad mým selháním!
18 Vždyť už jsem přece na pokraji pádu
a stále trpím bolestí,
19 vyznávám svoje provinění,
trápím se pro svůj hřích!
20 Mých bezdůvodných [a] soků je stále více,
množí se počet mých zrádných nepřátel.
21 Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní,
obviňují mě, když dobra držím se!
22 Neopouštěj mě, Hospodine,
nevzdaluj se mi, Bože můj!
23 Pospěš mi na pomoc,
Pane – má záchrano!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.