M’Cheyne Bible Reading Plan
Záchrana Jábeše
11 Potom přitáhl Nachaš Amonský a utábořil se proti Jábeš-gileádu. Všichni obyvatelé Jábeše Nachašovi vzkázali: „Uzavři s námi smlouvu a budeme ti sloužit.“
2 Nachaš Amonský jim ale odpověděl: „Uzavřu ji s vámi tak, že každému z vás vyloupnu pravé oko, abych potupil celý Izrael.“
3 Stařešinové z Jábeše ho požádali: „Dej nám sedm dní, ať rozešleme posly do celého Izraele. Pokud nás nikdo nepřijde zachránit, vzdáme se ti.“
4 Když pak ti poslové přišli do Gibeje Saulovy a vyprávěli to všechno lidu, dali se všichni do hlasitého pláče. 5 Saul se právě vracel se svým dobytkem z pole. „Co je lidem, že pláčou?“ ptal se. A tak mu vyprávěli, co říkali obyvatelé Jábeše.
6 Jakmile Saul ta slova uslyšel, zmocnil se ho Duch Hospodinův a vzplanul nesmírným hněvem. 7 Vzal jeden pár volů, rozsekal je na kusy a rozeslal po těch poslech do celého Izraele se slovy: „Takhle dopadne dobytek toho, kdo nejde se Saulem a Samuelem!“ Na lid padla hrůza z Hospodina a vytáhli jako jeden muž. 8 Nechal je nastoupit v Bezeku: Izraelců bylo 300 000 a judských mužů 30 000.
9 Poslům, kteří za nimi přišli, pak řekli: „Toto vzkažte obyvatelům Jábeš-gileádu: Zítra okolo poledne k vám přijde záchrana.“ Poslové se tedy vrátili a oznámili to obyvatelům Jábeše. Ti se zaradovali 10 a vzkázali Amoncům: „Zítra se vám vzdáme a vy s námi naložíte, jak uznáte za vhodné.“
11 Druhého dne Saul rozdělil své muže do tří oddílů. Během poslední hlídky nad ránem vpadli do tábora a pobíjeli Amonce až do poledne. Nějací zbyli, ale ti se rozutekli, takže z nich nezůstali ani dva pospolu.
12 Lid tehdy řekl Samuelovi: „Kdo že se ptal: ‚To nám bude kralovat Saul?‘ Dej nám ty muže, ať je zabijeme!“
13 Saul ale prohlásil: „V tento den nebude nikdo zabit; Hospodin dnes přece Izraeli daroval vítězství.“
14 Samuel nato řekl lidu: „Pojďme teď do Gilgalu a potvrdíme tam království.“ 15 A tak se všechen lid vydal do Gilgalu, kde Saula před Hospodinem prohlásili za krále. Obětovali před Hospodinem pokojné oběti a Saul tam se všemi Izraelci pořádal velikou oslavu.
Izrael – Boží vyvolený
9 Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje, 2 že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest. 3 Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných, 4 Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení, 5 jejich jsou otcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.
6 Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael. 7 Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ [a] 8 To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. 9 Šlo totiž právě o slovo zaslíbení: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“ [b] 10 A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny. 11 Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení 12 (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“ [c] 13 Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“ [d]
14 Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě! 15 Už Mojžíšovi přece řekl:
„Smiluji se, nad kým se smiluji,
a slituji se, nad kým se slituji.“ [e]
16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. 17 Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“ [f] 18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.
Hrnčíř a nádoby
19 Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“
20 Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“ [g] 21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. 22 A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? 23 Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, 24 totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?
25 Jak stojí u Ozeáše:
„Ne svůj lid nazvu lidem svým,
nemilovanou budu milovat.“ [h]
26 „Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘
syny živého Boha se budou jmenovat.“ [i]
27 Izaiáš pak volá ohledně Izraele:
„I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři,
jen hrstka z nich se zachrání.
28 Hospodin učiní rázný konec,
vykoná svůj soud nad zemí.“ [j]
29 A ještě předtím Izaiáš řekl:
„Kdyby nám Hospodin zástupů
nenechal aspoň símě naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora!“ [k]
Kámen úrazu
30 Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry. 31 Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl. 32 Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno:
„Hle, pokládám na Sionu
kámen úrazu a skálu pohoršení;
kdokoli však v něj věří,
se jistě nezklame.“ [l]
Slovo o Moábu
48 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu:
„Běda městu Nebó – bude zničeno!
Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto,
ta pevnost bude troskou hanebnou.
2 Moábu už žádná chlouba nezbyla,
v Chešbonu se na něj chystá pohroma:
‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘
I ty, Madmene, budeš umlčen,
už jde po tobě meč!
3 Z Choronaim je slyšet křik:
Zkáza, hrozné neštěstí!
4 Moáb je rozdrcen,
zní nářek maličkých.
5 Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
ve stráních u Choronaim
nad tou zkázou křičí úzkostí:
6 ‚Utečte! Život si zachraňte!
Přežijte jako křoví v pustině!‘
7 Protože spoléháš na své výdobytky a poklady,
i ty sám budeš dobyt.
Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.
8 Na každé město přitáhne zhoubce,
neunikne mu žádné z nich.
Celá pláň zahyne, rovina zajde,
jak řekl Hospodin.
9 Posypte Moáb solí,
vždyť bude obrácen v trosky! [a]
Z jeho měst zbudou sutiny,
kde nikdo nebydlí.
10 Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale!
Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!
11 Moáb si odmalička žil v pohodlí,
jak víno nad sedlinou měl svůj klid.
Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil,
nemusel odejít do vyhnanství.
A proto chutná tak jako vždy,
jeho vůně se nemění.
12 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí. 13 Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději‘. [b]
14 Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové,
muži připravení do boje‘?
15 Moáb bude zahuben,
jeho města vzata útokem.
Výkvět jeho mladých padne při porážce,
praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje.
16 Zkáza Moábu se přiblížila,
řítí se na něj záhuba.
17 Litujte ho všichni okolo,
všichni, kdo znáte jeho slovutnost:
‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno,
hůl, jež se skvěla nádherou!‘
18 Dolů ze slávy, v prachu usedni,
trůnící Dcero dibonská!
Zhoubce Moábu na tebe zaútočil,
rozbořil tvé pevnosti.
19 Postav se na cestě a vyhlížej,
obyvatelko města Aroer.
Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se,
říkej: ‚Co se to děje?‘
20 Moáb se stydí, jak je rozdrcen.
Naříkejte a kvílejte!
Podél Arnonu oznamujte:
Moáb je zahuben!
21 Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat, 22 na Dibon, Nebó i Bet-diblataim, 23 na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon, 24 na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená. 25 Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.
26 Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích! 27 Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?
28 Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci!
Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.
29 Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o tom, jak se chová pyšně a zpupně,
jaké má srdce naduté.
30 Znám, praví Hospodin, jeho vztek;
jeho chlubení je však falešné –
na nic se nezmůže!
31 A proto oplakávám Moáb,
pro celý Moáb naříkám,
nad muži z Kir-cheresu lkám.
32 Nad tebou pláču, révo Sibmy,
tak jako pláče Jaezer.
Tvé výhonky až k moři dosahovaly,
k Mrtvému moři, až po Jaezer;
teď ale na tvé zralé hrozny,
na tvé vinobraní vpadl ničitel!
33 Zmizelo veselí a jásot v zahradách
po celé zemi moábské.
Víno jsem z lisů odebral,
s veselým křikem už se nešlape –
ten křik už není jásotem!
34 Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky. 35 Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.
36 Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká,
nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká,
vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!
37 Každá hlava oholena,
všechen vous ostříhán,
všechny ruce samá jizva
a pytlovina přes bedra.
38 Na všech moábských střechách,
na náměstích jen samé truchlení.
Roztříštím Moáb jako džbán,
který už nikdo nechce, praví Hospodin.
39 Tolik střepů! Tolik kvílení!
Moáb se v hanbě zády obrací.
Moáb už budí jenom posměšky
k výstraze všemu okolí.
40 Tak praví Hospodin:
Hle, orel se vrhá na Moáb,
už nad ním křídla prostírá!
41 Města padnou do zajetí,
pevnosti budou dobyty.
Srdce moábských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.
42 Moáb bude zničen, aby už nebyl národem,
neboť se vzpínal proti Hospodinu.
43 Strach a prach a past
na vás, obyvatelé Moábu!
praví Hospodin.
44 Kdo před tím strachem bude utíkat,
padne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.
Přivedu totiž na Moáb
čas zúčtování, praví Hospodin.
45 Ve stínu Chešbonu se zastaví
vyčerpaní běženci.
Z Chešbonu ale oheň vyšlehne,
z domu Sichonova plamen,
jenž pohltí skráně Moábu,
lebky těch pyšných křiklounů.
46 Běda tobě, Moábe!
Lid Kemošův zahyne.
Tví synové půjdou do zajetí,
tvé dcery pryč do vyhnanství.
47 V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“
Zde končí soud nad Moábem.
25 Žalm Davidův. [a]
K tobě, Hospodine, svou duši pozvedám,
2 v tebe, Bože můj, skládám naději.
Dej, ať se zahanbení nedočkám,
ať nade mnou nejásají moji soupeři!
3 Žádný, kdo v tebe doufá, se hanby nedočká,
zahanbeni však budou zrádci nicotní!
4 Ukaž mi, Hospodine, cesty své,
svým stezkám nauč mě.
5 Veď mě a uč mě pravdě své,
vždyť ty jsi Bůh, můj Zachránce,
na tebe spoléhám každý den!
6 Pamatuj, Hospodine, na soucit svůj
a na svou lásku, která je od věků.
7 Nepřipomínej hříchy [b] mých mladých dnů,
ve své lásce však na mě pamatuj,
Hospodine, pro svoji dobrotu!
8 Dobrý a přímý je Hospodin,
hříšníkům cestu zjevuje.
9 Ke spravedlnosti vede ponížené,
ponížené učí cestě své.
10 Hospodinovy stezky jsou vždy laskavé a věrné
těm, kdo plní jeho smlouvu a jeho zákony.
11 Pro jméno své, Hospodine,
mou hroznou vinu odpusť mi!
12 Kterýkoli člověk Hospodina ctí,
tomu ukáže cestu, již má si vyvolit.
13 Takový prožije svůj život šťastně,
jeho potomstvo zdědí zem.
14 Hospodin důvěřuje těm, kdo jej ctí,
jeho smlouva jim dává poznání.
15 K Hospodinu stále mé oči hledí,
on moje nohy z pasti vyprostí!
16 Smiluj se, prosím, na mě pohlédni,
vždyť jsem tak sám, tak ztrápený!
17 Zbav mě soužení, jež v srdci nosím si,
vysvoboď mě z mých úzkostí!
18 Hleď na mou bídu, na mé trápení,
všechny mé hříchy odpusť mi.
19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel,
jak prudkou nenávistí nenávidí mě!
20 Opatruj mou duši, zachraň mě,
k tobě se utíkám, kéž nejsem zahanben!
21 Poctivost a přímost kéž střeží mě,
vždyť ty, Hospodine, [c] jsi má naděje!
22 Bože, vykup Izrael ze všech jeho soužení!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.