M’Cheyne Bible Reading Plan
Ať zemře!
19 Saul řekl Jonatanovi a všem svým hodnostářům, že chce, aby David zemřel. Saulův syn Jonatan měl ale Davida velmi rád, 2 a tak Davida varoval: „Můj otec Saul tě chce zabít. Zítra ráno si prosím dávej pozor. Schovej se a zůstaň v úkrytu. 3 Já půjdu se svým otcem na pole, kde budeš, a promluvím s ním o tobě. Potom ti povím, co jsem zjistil.“
4 Jonatan pak před Saulem Davida chválil. „Ať král neubližuje svému služebníku Davidovi,“ řekl mu. „Vždyť ti nijak neublížil. Naopak, velmi ti svou službou prospěl. 5 Nasadil vlastní život, aby zabil toho Filištína, a tak Hospodin daroval celému Izraeli veliké vítězství. Když jsi to viděl, radoval ses. Proč bys ubližoval nevinnému člověku? Proč bys Davida pro nic za nic zabíjel?“
6 Saul tedy Jonatana poslechl a přísahal: „Jakože je živ Hospodin, nebude zabit!“
7 Jonatan pak Davida zavolal a všechno mu to vyprávěl. Potom Davida přivedl k Saulovi, aby byl s ním tak jako předtím.
8 Opět došlo k válce. David vytáhl, bojoval s Filištíny a udeřil na ně tak prudce, že se před ním dali na útěk.
9 Jednou, když Saul seděl ve svém domě s kopím v ruce, přišel na něj zlý duch od Hospodina. Zatímco mu David hrál, 10 Saul po něm mrštil kopí, aby Davida připíchl ke zdi. Ten ale Saulovi uhnul a kopí se zabodlo do zdi. David se dal na útěk a ještě té noci uprchl.
11 Saul poslal k Davidovu domu své muže, aby ho hlídali. Ráno ho chtěl nechat zabít. Davidova žena Míkal ho ale varovala: „Zachraň si život a ještě dnes v noci uteč; jinak budeš zítra mrtev.“ 12 Míkal pak spustila Davida oknem; ten se dal na útěk a uprchl.
13 Míkal vzala sochu bůžka, položila ji na lůžko, na místo hlavy dala polštář z kozí srsti a přikryla lůžko pláštěm. 14 Když přišli Saulovi poslové, aby Davida zadrželi, řekla jim: „Je nemocný.“
15 Saul je pak vyslal za Davidem znovu, aby se sami přesvědčili. Řekl jim: „Přineste ho ke mně třeba na lůžku, ať ho zabiju!“ 16 Poslové tedy přišli a hle – na lůžku byla soška a na místě hlavy polštář z kozí srsti!
17 Saul se na Míkal obořil: „Proč jsi mě takhle podvedla? Nechalas uniknout mého nepřítele!“
Míkal mu odpověděla: „On mi vyhrožoval: Nech mě jít, nebo tě zabiju!“
18 David mezitím utíkal pryč, až dorazil k Samuelovi do Rámy. Když mu pověděl o všem, co mu Saul udělal, odešli se Samuelem pryč a bydleli v chýších. 19 Saulovi bylo oznámeno: „David je v chýších v Rámě.“ 20 Vyslal tedy posly, aby Davida zajali. Jakmile však uviděli houf proroků v čele se Samuelem, jak ve vytržení prorokují, sestoupil i na Saulovy posly Boží Duch a také oni začali prorokovat. 21 Když se to Saul dozvěděl, vyslal jiné posly, ale i ti začali prorokovat. A tak vyslal další posly, ale ti také začali prorokovat. 22 Nakonec se tedy do Rámy vypravil sám. Došel až k té veliké studni v Sechu. „Kde je Samuel a David?“ ptal se.
„Tamhle v chýších v Rámě,“ řekli mu.
23 Zamířil tedy k chýším v Rámě, ale i na něj sestoupil Boží Duch, a tak celou cestu prorokoval. Když dorazil k chýším v Rámě, 24 hned ze sebe shodil šaty a také on upadl před Samuelem do prorockého vytržení. Ležel tam nahý celý den a celou noc. A proto se říká: To už i Saul patří k prorokům?
1 Pavel, z Boží vůle povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sostenes
2 církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým a také všem, kdo na jakémkoli místě vzývají jméno našeho společného Pána Ježíše Krista:
3 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Je Kristus rozdělen?
4 Stále za vás děkuji svému Bohu, totiž za to, jaké Boží milosti se vám dostalo v Kristu Ježíši: 5 byli jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem a veškerým poznáním. 6 Kristovo svědectví je mezi vámi tak pevně ustaveno, 7 že nemáte nedostatek v žádném daru, zatímco očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista. 8 Ten vás bude posilovat až do konce, aby vám v den našeho Pána Ježíše Krista nebylo co vytknout. 9 Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!
10 Bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista vás prosím, abyste všichni spolu souhlasili a namísto vzájemných roztržek byli spojeni jednou myslí a jedním záměrem. 11 Z domu Chloé jsem se o vás, bratři moji, dozvěděl, že mezi sebou máte sváry. 12 Mám na mysli to, že jeden z vás říká: „Já jsem Pavlův,“ jiný: „Já jsem Apollův,“ další: „Já jsem Petrův“ [a] a další „Já zase Kristův.“
13 Copak je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Byli jste snad pokřtěni v Pavlově jménu? 14 Díky Bohu, že jsem nikoho z vás nekřtil, kromě Krispa a Gaia, 15 aby ještě někdo neřekl, že jste byli pokřtěni v mém jménu. 16 Pokřtil jsem vlastně i Štěpánovu rodinu, ale nevím, že bych křtil ještě někoho dalšího. 17 Kristus mě totiž neposlal křtít, ale kázat evangelium, a to bez moudrých řečí, aby snad nebyl zmařen Kristův kříž.
Bláznivé kázání
18 Ano, pro ty, kdo spějí k záhubě, je poselství kříže bláznovstvím, ale pro nás, kdo docházíme spásy, je to Boží moc. 19 Je přece psáno:
„Zahubím moudrost moudrých,
zavrhnu rozum rozumných.“ [b]
20 Kde zůstal mudrc? Kde je učenec? Kde zůstal světový myslitel? Copak Bůh neobrátil moudrost světa v bláznovství? 21 Bůh se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání. 22 Židé požadují zázraky, Řekové hledají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, 24 ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost. 25 Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé.
26 Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. 27 Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. 28 Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, 29 aby se před Bohem nikdo nechlubil.
30 Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením. 31 A proto, jak je psáno:
„Kdo se chlubí,
ať se chlubí v Hospodinu.“ [c]
Ztrestaný Sion
4 Ach, [a] jak zašlo lesklé zlato,
ryzí kov už se netřpytí!
Drahé kamení rozmetáno
na každém nároží!
2 Synové Sionu bývali kdysi
nad zlato vzácnější –
teď jsou však levní jako džbány,
jak nádobí, co hrnčíř vyrobil!
3 I šakalí matky nastavují prsy,
aby své mladé krmily,
můj lid je ale k svým dětem krutý
tak jako pštrosi na poušti. [b]
4 Kojenci na patro se lepí
jazyk vyprahlý;
o chleba prosí malé děti,
a nikdo se s nimi nedělí.
5 Ti, kdo se lahůdkami živili,
teď živoří v ulicích.
Ti, kdo si šarlat oblékali,
se přehrabují v odpadcích.
6 Trest mého lidu je ještě větší,
než co zasloužila Sodoma –
ta byla vyvrácena v jedinou chvíli,
aniž se ruka pohnula!
7 Zasvěcení [c] tu bývali čistější než sníh,
nad mléko bělejší.
Těla měli ruměná jako rubíny,
jako by byli ze safíru broušeni.
8 Teď jsou však černější než saze,
k nepoznání jsou v ulicích;
kůže jim přischla ke kostem,
jako dřevo jsou svraštělí.
9 Kdo padli mečem, jsou na tom líp
než ti, kdo hladem padají;
ti, kdo vykrváceli na svá zranění,
než ti, kdo nemají co sklidit na poli.
10 Soucitné ruce žen
vařily vlastní děti [d] –
ty byly jejich pokrmem,
když byl rozdrcen můj lid.
11 Hospodin naplno projevil svůj hněv,
dal průchod svému zuření.
Zapálil na Sionu oheň,
jenž pohltil jeho základy.
12 Nevěřili by zemští králové
a nikdo z vládců světa,
že vejde zapřisáhlý nepřítel
do bran Jeruzaléma.
13 To kvůli hříchům jeho proroků,
kvůli vinám jeho kněží –
těch, kdo prolévali v jeho středu
krev nevinných!
14 Jak slepí bloudili v ulicích
zbroceni krví prolitou;
nikdo se neodvážil ani
dotknout jejich rouch.
15 „Z cesty! Nečistý!“ křičeli na ně.
„Z cesty, z cesty! Nedotýkejte se!“
A když teď bloudí tam a sem,
národy říkají: „Už je tu nechceme!“
16 Hospodin sám je rozptýlil,
už na ně ani nepohlédne;
nikdo nebere ohled na kněží,
nikdo nešetří ani starce.
17 Oči jsme napínali, až nás bolely,
marně jsme pomoc čekali.
Ze svých věží jsme vyhlíželi lid,
jenž nebyl s to nás zachránit.
18 Sledovali naše kroky,
nemohli jsme ani vyjít ven.
Přišel náš konec, dny se naplnily,
ano, náš konec nadešel.
19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší
než orli na nebi.
Po horách nás honili,
číhali na nás na poušti.
20 Hospodinův pomazaný, [e] náš vlastní dech,
byl v jejich pasti polapen –
a my jsme mysleli, že nám dá stín,
v němž budeme žít mezi národy!
21 Raduj se a vesel, Dcero edomská,
jež bydlíš v zemi Úc.
I ty se však dočkáš kalicha –
opiješ se a svlékneš donaha!
22 Tvůj trest vyprší, Dcero sionská,
už nezůstaneš v zajetí.
Ty, Dcero edomská, však budeš ztrestána,
tvůj hřích se brzy odhalí!
35 Žalm Davidův.
Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí;
bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.
2 Vezmi svou pavézu a svůj štít,
na pomoc povstaň mi!
3 Vytáhni oštěp a kopí proti těm,
kdo táhnou proti mně.
Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“
4 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mě chtějí o život připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí
ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!
5 Ať jsou jak větrem hnané plevy,
Hospodinův anděl ať je dohoní!
6 Jejich cesta ať je temná a kluzká,
Hospodinův anděl ať stíhá je.
7 Bez důvodu na mě svoji síť nastražili,
bez důvodu pro mě jámu kopali.
8 Neštěstí ať na ně přijde znenadání,
síť, kterou políčili, ať je uloví,
jen ať se zřítí do svého neštěstí!
9 Má duše však bude v Hospodinu jásat,
radovat se bude z jeho záchrany.
10 Všechny mé kosti tehdy řeknou:
„Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“
Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího,
chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!
11 Zákeřní svědkové povstávají,
nevím o ničem, z čeho viní mě.
12 Za dobrotu mi zlobou odplácejí,
jsem opuštěný jako sirotek!
13 Já přece, když oni churavěli,
pytlovinou jsem se odíval,
vlastní duši jsem postem trápil –
modlitba se mi však vrací do klína!
14 Chodil jsem ve smutku
jak nad přítelem či bratrem;
jako bych oplakával matku
obtížen zármutkem.
15 Když jsem však upadl, radostně se sběhli,
seběhli se na mě, aby mě napadli.
Ti, jež jsem ani neznal,
rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
16 Hroznými nadávkami se mi vysmívali,
samou zlostí na mě zuby skřípěli!
17 Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat?
Ochraň mou duši před jejich ranami,
můj holý život před těmi lvy!
18 Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit,
před početným lidem tě oslavím.
19 Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci,
ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti,
ať oči nemhouří!
20 Nechtějí totiž mluvit o pokoji,
proti mírumilovným vymýšlejí lsti.
21 Ústa si na mě otvírají,
volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“
22 Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet,
nevzdaluj se mi, Pane můj!
23 Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě,
povstaň, Pane můj, na soudu!
24 Ve své spravedlnosti právo mi zjednej,
Hospodine, Bože můj,
ať nejásají nade mnou!
25 Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“
Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“
26 Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni,
kdo se radují z mého neštěstí!
Studem a hanbou ať jsou oblečeni
ti, kdo se proti mně zvedají!
27 Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí,
ať prozpěvují zvesela,
ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin,
jenž svému služebníku pokoj dopřává!“
28 Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti,
ať zpívá tvé chvály po všechny dny!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.