M’Cheyne Bible Reading Plan
V Hospodinu se raduji
2 Hana se tenkrát modlila těmito slovy:
„V Hospodinu se raduji srdcem svým,
v Hospodinu svůj roh pozvedám.
Svým protivníkům se teď zasměji,
mou radostí je spása tvá.
2 Není svatého kromě Hospodina,
ne, není nikdo jako ty,
není skály, jako je náš Bůh!
3 Přestaňte s těmi pyšnými řečmi,
povýšenost vám proudí z úst,
Hospodin však je Bůh vševědoucí –
on lidské skutky posoudí.
4 Luky siláků rozlámaly se,
ti, kdo klopýtali, síly nabyli.
5 Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí,
kdo byli hladoví, lačnět přestali.
Neplodné sedm narodí se,
matka mnohých však uvadne.
6 Hospodin dává smrt i život,
do hrobu i z hrobu uvádí.
7 Sesílá bídu, dává hojnost,
poníží a rovněž povýší.
8 Chudáka umí z prachu pozvednout,
ubožáka bere ze smetiště,
mezi knížaty jim dává usednout,
dává jim místo na čestných sedadlech.
Hospodinu patří sloupy země,
založil na nich celý svět.
9 Kroky svých věrných opatruje,
darebáci však hynou v tmě.
Svou vlastní silou se nikdo neprosadí,
10 Hospodinovi protivníci budou zničeni.
Nejvyšší z nebe zaburácí,
končiny světa bude soudit Hospodin.
Hospodin silou obdaří svého krále,
roh svého pomazaného pozvedne!“
11 Elkána se pak vrátil domů do Rámy, ale chlapec zůstal u kněze Elího, aby sloužil Hospodinu.
Elího synové
12 Elího synové byli ničemové. Nedbali na Hospodina 13 ani na pravidla ohledně kněží a lidu. [a] Kdykoli někdo přinesl zápalnou oběť, přišel kněžský mládenec, a jak se vařilo maso, vzal trojzubou vidlici 14 a vrazil ji do mísy nebo do hrnce, do pánve nebo do kotle. Co vidlice vytáhla, to si kněz nechal. Takto se chovali ke všem Izraelcům, kteří přicházeli do Šíla. 15 Kněžský mládenec navíc přicházel, ještě než se zapálil tuk, a říkal tomu, kdo obětoval: „Odevzdej knězi maso na pečení. Vařené maso od tebe nevezme, jenom syrové.“
16 Když ten člověk namítal: „Nejdříve se přece má zapálit tuk; potom si vezmi, co chceš,“ kněz odpovídal: „Ne. Dej mi to hned. Když nedáš, zabavím to násilím!“
17 Tak se ti mladíci dopouštěli před Hospodinem hrozného hříchu, protože [b] znevažovali Hospodinovy oběti.
18 Tehdy před Hospodinem sloužil Samuel, hošík oblečený plátěným efodem. 19 Matka mu dělávala i kabátek a každoročně mu ho přinášela, když přicházela se svým mužem přinést výroční oběť. 20 Elí žehnal Elkánovi i jeho ženě se slovy: „Kéž Hospodin dá, abys měl s touto ženou potomky místo toho vyžádaného dítěte, které odevzdala [c] Hospodinu.“ A tak se vraceli domů. 21 Hospodin pak Hanu navštívil svou milostí, takže počala a porodila tři syny a dvě dcery. Mládenec Samuel ale vyrůstal u Hospodina.
22 Elí byl už velmi starý. Slýchával o všem, co prováděli jeho synové celému Izraeli, i o tom, jak spali se ženami sloužícími u vchodu do Stanu setkávání. 23 „Co to provádíte?“ říkal jim. „Ode všech lidí se o vás doslýchám hrozné věci. 24 To ne, synové moji! Slyším nedobré zprávy – vždyť svádíte Hospodinův lid! 25 Hřeší-li člověk proti člověku, Bůh může zasáhnout. Hřeší-li ale člověk proti Hospodinu, kdo se ho zastane?“ Oni ale na otcova slova vůbec nedali, neboť Hospodinova vůle byla, aby zemřeli.
26 Chlapec Samuel však prospíval, rostl a byl milý jak Hospodinu, tak i lidem.
Proroctví proti Elího domu
27 Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: „Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci [d] faraonova domu v Egyptě? 28 Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod. [e] Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele. 29 Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele!
30 Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím. 31 Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo v tvém domě se nedočká stáří. 32 Uvidíš soužení, jež dolehne na můj Příbytek. Ačkoli se Izraeli přihodí mnoho dobrého, ve tvém rodu se nikdo nedočká stáří. 33 I pokud někoho z vás neodetnu od svého oltáře, oči mu vyhasnou a jeho duše se usouží. Celé to množství tvých potomků zemře předčasně.
34 To, co se stane tvým dvěma synům Chofnimu a Pinchasovi, ti bude znamením: oba zemřou v jediný den. 35 Já si pak vzbudím věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Jemu zbuduji trvalý dům a zůstane ve službě před mým pomazaným navždycky. 36 Každý, kdo bude zanechán z tvého domu, se mu půjde poklonit za kousek stříbra, za bochník chleba a řekne: ‚Zařaď mě, prosím, někam mezi kněží, ať mám alespoň co jíst!‘“
Bůh nikomu nestraní
2 Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! 2 Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. 3 Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? 4 Anebo snad podceňuješ bohatství jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?
5 Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. 6 On „odplatí každému podle jeho skutků“ [a] – 7 těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; 8 těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. 9 Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. 10 Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. 11 Bůh totiž nestraní nikomu.
12 Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem. 13 Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. 14 Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon, 15 ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují. 16 Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.
Má Žid výhodu?
17 Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem. 18 Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona. 19 Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných, 20 vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy. 21 Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ [b] a přitom sám kradeš? 22 Říkáš: „Necizolož,“ [c] a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež? 23 Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona? 24 Jak je psáno, „Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám“. [d]
25 Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo. 26 Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku? 27 Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ.
28 Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle. 29 Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.
Babylonská správa Judska
40 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina poté, co ho velitel gardistů Nebuzardan propustil z Rámy, kde ho našel spoutaného řetězy mezi všemi jeruzalémskými a judskými zajatci, kteří měli být odvlečeni do Babylonu.
2 Když velitel gardistů Jeremiáše našel, řekl mu: „Hospodin, tvůj Bůh, varoval toto místo před tímhle neštěstím 3 a teď svou hrozbu naplnil. Stalo se vám to, protože jste hřešili proti Hospodinu a neposlouchali jste ho. 4 Teď ale pohleď – dnes tě propouštím z řetězů, které máš na rukou. Pokud chceš jít se mnou do Babylonu, pojď a postarám se o tebe. Pokud nechceš, nechoď. Hle, máš před sebou celou zem; můžeš jít, kam uznáš za dobré a vhodné. 5 Chceš-li se ale vrátit, [a] vrať se ke Gedaliášovi, synu Achikama, syna Šafanova, kterého babylonský král jmenoval správcem judských měst. Bydli u něj mezi svým lidem. Anebo jdi, kamkoli uznáš za vhodné.“
Velitel gardistů mu pak dal jídlo na cestu a s čestným darem jej propustil. 6 Jeremiáš pak odešel ke Gedaliášovi, synu Achikamovu, do Micpy a bydlel tam u něj mezi lidem, který směl zůstat v zemi.
7 Když všichni polní velitelé se svými muži uslyšeli, že babylonský král jmenoval Gedaliáše, syna Achikamova, zemským správcem a že mu svěřil muže, ženy a děti ze zemské chudiny, která nebyla odvlečena do Babylonu, 8 přišli za Gedaliášem do Micpy – Išmael, syn Netaniášův, Jochanan a Jonatan, synové Kareachovi, Serajáš, syn Tanchumetův, synové Efaje Netofského a Jaazaniáš, syn Maachatského – ti všichni i se svými muži. 9 Gedaliáš, syn Achikama, syna Šafanova, je tehdy i s jejich muži zapřísahal: „Nebojte se poddat Babyloňanům. Zůstaňte v zemi, poddejte se babylonskému králi a povede se vám dobře. [b] 10 Hle, já zůstávám zde v Micpě, abych vás zastupoval před Babyloňany, kteří k nám přišli. Vy ale jděte sklízet víno, ovoce a olivy na olej, skladujte je ve džbánech a bydlete ve svých městech, která držíte.“
11 Také všichni judští utečenci v Moábu, Amonu, Edomu i ve všech ostatních zemích uslyšeli, že babylonský král nechal v zemi pozůstatek Židů a že jejich správcem jmenoval Gedaliáše, syna Achikama, syna Šafanova. 12 Všichni ti Židé se tedy vrátili ze všech míst, kam se rozprchli, a přišli za Gedaliášem do Micpy v judské zemi, kde sklidili spoustu vína a ovoce.
Išmaelovo povstání
13 Jochanan, syn Kareachův, a také ostatní polní velitelé přišli za Gedaliášem do Micpy 14 a říkali mu: „Víš to, že amonský král Baalis poslal Išmaela, syna Netaniášova, aby tě zabil?“ Ale Gedaliáš, syn Achikamův, jim nevěřil.
15 Jochanan, syn Kareachův, Gedaliášovi v Micpě tajně navrhl: „Když dovolíš, půjdu Išmaela, syna Netaniášova, zabít. Nikdo se to nedozví. Proč by měl zabít on tebe? Všichni Židé, kteří se k tobě shromáždili, by se rozprchli a pozůstatek Judy by byl zničen.“
16 Gedaliáš, syn Achikamův, ale Jochananovi, synu Kareachovu, odpověděl: „Nedělej to! Co říkáš o Išmaelovi, je lež.“
15 Žalm Davidův.
Kdo, Hospodine, ve tvém stanu bude?
Kdo bydlet smí na tvé svaté hoře?
2 Kdo žije bezúhonně a jedná spravedlivě,
kdo mluví pravdu ze srdce,
3 kdo jazykem svým nepomlouvá,
neškodí bližnímu a neostouzí druha,
4 kdo pohrdá těmi, kdo zaslouží zavržení,
ctitelů Hospodina však váží si,
kdo nemění to, co odpřisáhl,
i kdyby na to doplatil,
5 kdo nepůjčuje na úroky
a proti nevinnému se nedá podplatit.
Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá.
16 Zlatý zpěv Davidův.
Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám.
2 Hospodinu říkám: Jsi můj Pán,
jediné dobro, které mám!
3 Říkám o zbožných lidech na zemi:
Jsou tak vznešení, mám je nejradši!
4 Kdo ale za cizími bohy spěchají,
ti jen rozmnožují svá trápení!
Nezúčastním se jejich krvavé úlitby,
nevstoupí jejich jméno na mé rty!
5 Můj úděl, můj kalich je Hospodin –
ty přece můj osud z ruky nepustíš!
6 Vyměřeny jsou mi blažené krajiny,
dostalo se mi skvělé dědictví!
7 Hospodina, svého Rádce, velebím,
i v noci mě učí mé svědomí.
8 Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
9 Mé srdce je šťastné, můj jazyk [a] zpívá,
také mé tělo v bezpečí odpočívá.
10 Nenecháš v hrobě duši mou,
nevydáš jámě svého věrného!
11 Stezku života jsi mi ukázal,
ve tvé přítomnosti je plnost radosti,
nekonečné blaho je po tvé pravici!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.