M’Cheyne Bible Reading Plan
Poslušnost je lepší než oběti
15 Samuel promluvil k Saulovi: „Hospodin mě kdysi poslal, abych tě pomazal za krále nad jeho lidem, Izraelem; proto teď slyš Hospodinova slova. 2 Tak praví Hospodin zástupů: Chci potrestat Amaleka za to, co provedl Izraeli – že se proti němu postavil na jejich cestě z Egypta. 3 Teď tedy jdi a napadni Amalekovce. Všechny, kdo k nim patří, vyhlaďte jako proklaté. Nešetři je; pobij muže i ženy, děti i nemluvňata, skot i brav, velbloudy i osly!“
4 Saul tedy svolal vojsko a nechal je nastoupit v Telaimu: 200 000 pěších a k tomu 10 000 mužů z Judska. 5 Potom Saul přitáhl až k Amalekovu městu a v údolí ukryl zálohu. 6 Kenijcům zatím vzkázal: „Odejděte, odstěhujte se, opusťte Amalekovce, abych vás nesmetl s nimi. Vy jste se přece ke všem Izraelcům zachovali laskavě, když vycházeli z Egypta.“ A tak se Kenijci od Amalekovců odstěhovali.
7 Saul potom Amalekovce pobíjel celou cestu od Chavíly až k Šuru před egyptskou hranicí. 8 Agaga, krále Amalekovců, dopadli živého, ale všechen lid vyhubili mečem jako proklatý. 9 Saul se svým vojskem však ušetřil Agaga i nejlepší brav a skot. Chovné ani mladé kusy a vůbec všechno, co bylo dobré, nechtěli vyhladit, ale všechno podřadné a slabé vyhladili jako proklaté.
10 Tehdy Samuel dostal slovo Hospodinovo: 11 „Je mi líto, že jsem Saula ustanovil za krále, protože se ode mě odvrátil a nevyplnil mé slovo.“ Samuel vzplanul hněvem a celou noc volal k Hospodinu.
12 Brzy ráno se vydal za Saulem. Řekli mu ale: „Saul odešel na Karmel. Víš, že si tam staví pomník? Odtud se vydal dolů do Gilgalu.“
13 Když pak Samuel dorazil za Saulem, ten ho pozdravil: „Hospodin ti žehnej! Vyplnil jsem Hospodinovo slovo.“
14 „A co to bečení ovcí, které ke mně doléhá?“ řekl mu na to Samuel. „Co to bučení dobytka, které slyším?“
15 „Ty přivedli od Amalekovců,“ odpověděl Saul. „Lid ušetřil nejlepší brav a skot, aby je obětovali Hospodinu, tvému Bohu. Všechno ostatní jsme ale vyhladili jako proklaté.“
16 „Přestaň,“ zarazil Samuel Saula. „Povím ti, co mi dnes v noci řekl Hospodin.“
„Pověz,“ řekl Saul.
17 Samuel tedy promluvil: „Nepřipadal sis kdysi nepatrný? Přesto ses právě ty stal vůdcem izraelských kmenů. Sám Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem. 18 A Hospodin tě vyslal na cestu s úkolem: ‚Jdi a vyhlaď ty hříšné Amalekovce jako proklaté. Bojuj s nimi, dokud s nimi neskoncuješ!‘ 19 Proč jsi tedy Hospodina neposlechl? Proč ses vrhl na kořist a zachoval se v Hospodinových očích zle?“
20 „Vždyť jsem Hospodina poslechl!“ odpověděl Saul. „Vydal jsem se na cestu, na kterou mě Hospodin poslal. Přivedl jsem amaleckého krále Agaga a Amalekovce jsem vyhladil jako proklaté. 21 Lid pak vzal z kořisti nejlepší brav a skot propadlý klatbě, aby je v Gilgalu obětovali Hospodinu, tvému Bohu.“
22 Samuel tehdy prohlásil:
„Těší snad Hospodina zápaly a oběti,
jako když ho někdo poslušností ctí?
Poslouchat je lepší nežli obětovat,
věnovat mu pozornost je nad tuk beraní.
23 Hříchem jak věštění je totiž vzpoura,
zlá jak modlářství je svévole.
Protožes odmítl slovo Hospodina,
on tě odmítl za krále!“
24 „Zhřešil jsem!“ řekl mu na to Saul. „Porušil jsem Hospodinův rozkaz i tvé pokyny. Bál jsem se totiž lidu, proto jsem je poslechl. 25 Teď mi už ale prosím odpusť můj hřích. Vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu.“
26 „Nevrátím se s tebou,“ odpověděl mu Samuel. „Protože jsi odmítl Hospodinovo slovo, i Hospodin odmítl tebe. Nebudeš králem Izraele.“
27 Samuel se tehdy obrátil k odchodu, ale Saul ho chytil za cíp pláště a ten se odtrhl. 28 Samuel mu na to řekl: „Hospodin dnes od tebe odtrhl izraelské království a dal je tvému bližnímu, lepšímu, než jsi ty. 29 Věčný izraelský to rozhodně neodvolá a nebude toho litovat. Není to přece člověk, aby litoval.“ [a]
30 „Zhřešil jsem,“ opakoval Saul. „Teď mi ale prosím prokaž poctu před stařešiny mého lidu a před Izraelem a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu, tvému Bohu.“ 31 Samuel se tedy vrátil za Saulem a Saul se poklonil Hospodinu.
32 Potom Samuel přikázal: „Přiveďte ke mně Agaga, krále Amalekovců.“ Agag k němu zvolna vykročil. „Snad už to smrtelné utrpení končí,“ říkal si.
Samuel tehdy prohlásil:
33 „Za to, že tvůj meč bral ženám děti,
bude tvá matka bezdětná nad jiné ženy!“
A Samuel tam v Gilgalu před Hospodinem rozsekal Agaga na kusy. 34 Potom Samuel odešel do Rámy a Saul se vrátil domů do Gibeje Saulovy.
35 Samuel pak už Saula do smrti nespatřil, ale truchlil nad ním. A Hospodin litoval, že Saula učinil králem Izraele.
Komu čest, tomu čest
13 Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. [a] 2 Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest. 3 Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí; 4 je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla.
5 Proto se musíme podřizovat – nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí. 6 Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci. 7 Každému dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest. [b]
Kdo miluje, naplnil Zákon
8 Nikomu nedlužte nic než vzájemnou lásku; kdo miluje druhého, totiž naplnil Zákon. 9 Vždyť přikázání „Necizolož, nezabíjej, nekraď, nezáviď“ [c] a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ [d] 10 Láska bližnímu nikdy neublíží – proto je naplněním Zákona láska.
11 A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili. 12 Noc pokročila a den je blízko. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla! 13 Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti. 14 Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.
Epilog
52 Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě 11 let. Jeho matka se jmenovala Chamutal, dcera Jeremiáše z Libny. 2 Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, přesně jako to dělal Joakim. 3 Hospodin se proto na Jeruzalém a Judu tak rozhněval, že je nakonec vyhnal ze své blízkosti. [a]
Cidkiáš se vzbouřil proti babylonskému králi. 4 Desátého dne desátého měsíce v devátém roce [b] Cidkiášovy vlády proto k Jeruzalému přitáhl babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem. Utábořili se před městem a začali kolem něj stavět obléhací val. 5 Město zůstalo obleženo až do jedenáctého roku vlády krále Cidkiáše.
6 Devátého dne čtvrtého měsíce [c] ve městě vládl takový hlad, že lidé neměli co jíst. 7 Tehdy byla městská hradba prolomena a všichni vojáci v noci utekli. Dostali se z města brankou mezi zdmi u královské zahrady, ačkoli Babyloňané drželi město v obležení. Prchali k pláni Arava, 8 ale babylonské vojsko krále pronásledovalo. Když pak Cidkiáše na jerišské pláni dostihli, všichni jeho vojáci se mu rozutekli. 9 Král byl zajat a odveden k babylonskému králi do Ribly v chamátské zemi. Tam byl nad ním vynesen rozsudek: 10 Babylonský král v Rible před Cidkiášovýma očima popravil jeho syny; popravil také všechny judské velmože. 11 Cidkiášovi pak babylonský král vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu, kde ho pak věznil až do dne jeho smrti.
12 Desátého dne pátého měsíce v devatenáctém roce [d] vlády babylonského krále Nabukadnezara přitáhl do Jeruzaléma osobní zmocněnec babylonského krále, velitel gardistů Nebuzardan. 13 Vypálil Hospodinův chrám i královský palác; vypálil v Jeruzalémě všechny paláce i všechny velké domy. 14 Všichni babylonští vojáci, kteří přišli s velitelem gardistů, pak rozbořili hradby okolo celého Jeruzaléma. 15 Velitel gardistů Nebuzaradan odvlekl část chudiny, zbytek těch, kdo zůstali ve městě, i ty, kdo přeběhli k babylonskému králi, a také zbytek řemeslníků. 16 Zbytek chudiny tam velitel gardistů Nebuzardan zanechal, aby obdělávali vinice a pole.
17 Bronzové sloupy Hospodinova chrámu, stojany i bronzové Moře, které bylo v Hospodinově chrámu, rozbili Babyloňané na kusy a všechen bronz z nich odvezli do Babylonu. 18 Vzali s sebou i hrnce, lopaty, kratiknoty, obětní mísy, pohárky a všechno bronzové bohoslužebné náčiní. 19 Velitel gardistů pobral misky, pánvice, mísy, kotle, svícny, pohárky i číše na úlitby – vše, co bylo z ryzího zlata a stříbra.
20 Dva sloupy, jedno Moře, pod ním dvanáct bronzových býků a stojany, které pro Hospodinův chrám zhotovil král Šalomoun – bronz ze všech těch věcí se ani nedal zvážit. 21 Každý sloup byl vysoký 18 loktů [e] a po obvodu měřil 12 loktů; [f] byl dutý a stěny měl na 4 prsty [g] silné; 22 na sloupu byla bronzová hlavice vysoká 5 loktů [h] s mřížováním a granátovými jablky kolem dokola, to vše z bronzu. Právě takový byl i druhý sloup, včetně granátových jablek. 23 Těch bylo po stranách devadesát šest a po celém obvodu bylo na mřížoví vždy sto granátových jablek.
24 Velitel gardistů zajal také velekněze Serajáše, jeho zástupce kněze Cefaniáše a tři strážce prahu. 25 Ve městě zajal komořího, který velel vojákům, a sedm členů královské rady. Dále ve městě našli písaře, který velel při odvodech mužstva, a šedesát prostých lidí, kteří se nacházeli ve městě. 26 Velitel gardistů Nebuzardan je zajal a odvedl do Ribly k babylonskému králi. 27 Ten je tam v Rible v chamátské zemi nechal popravit. Takto byl Juda vyhnán ze své vlasti.
28 Toto je množství lidu, které Nabukadnezar odvlekl do vyhnanství:
V sedmém roce své vlády [i] 3 023 Židů.
29 V osmnáctém roce své vlády [j] 832 obyvatel Jeruzaléma.
30 Ve třiadvacátém roce Nabukadnezarovy vlády [k] pak velitel gardistů Nebuzardan odvlekl 745 Židů.
Celkem to bylo 4 600 osob.
31 V sedmatřicátém roce vyhnanství judského krále Joakina nastoupil na babylonský trůn král Avel-marduk. Ten ještě téhož roku, pětadvacátého dne dvanáctého měsíce, [l] omilostnil judského krále Joakina a propustil ho z vězení. 32 Jednal s ním laskavě a udělil mu čestné křeslo, vyšší, než měli ostatní králové, kteří byli u něj v Babylonu. 33 Směl odložit vězeňský oděv a po všechny dny svého života směl vždy jíst u králova stolu. 34 Vše, co potřeboval, dostával od babylonského krále pravidelně den co den po všechny dny svého života, dokud nezemřel. [m]
31 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
I.
2 Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben,
pro svoji spravedlnost zachraň mě!
3 Nakloň mi prosím ucho své,
pospěš mi na pomoc,
buď mojí skálou mohutnou,
opevněnou tvrzí, mou záchranou!
4 Jsi přece má skála a má tvrz,
pro své jméno mě veď a provázej.
5 Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili,
vždyť jsi mou posilou!
6 Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
Hospodine, věrný Bože, vykup mě!
7 Nesnesu ctitele marných nicotností,
mou nadějí je Hospodin.
8 Jásat a radovat se budu z tvé lásky,
že jsi pohlédl na mé trápení,
žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
9 Nevydáš mě napospas mému nepříteli,
svobodu daruješ nohám mým!
II.
10 Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko,
zármutkem oči hasnou mi,
rovněž má duše, mé útroby!
11 Můj život stravuje trápení,
má léta samé sténání,
má síla slábne strádáním, [a]
mé údy ochably.
12 Všem svým protivníkům jsem pro zábavu,
pro své sousedy jsem pohromou,
i svým přátelům jsem za příšeru,
ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!
13 Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý,
rozbitému hrnci se podobám.
14 Od tolika lidí slyším pomluvy –
hrůza ze všech stran!
Už se proti mně spolu domlouvají,
chtějí mě zbavit života!
15 Já ale, Hospodine, doufám v tebe,
o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“
16 Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě
z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!
17 Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem,
pro svoji lásku zachraň mě!
18 Ať nejsem zahanben, Hospodine,
když k tobě zní mé volání!
Ať jsou však zahanbeni oni darebáci,
do hrobu ať klesnou v mlčení!
19 Ať už oněmí ty lživé rty –
o nevinném mluví tak tvrdě,
pyšně a potupně!
III.
20 Jak veliká je tvá dobrota,
kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí!
Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají,
všem lidem na odiv!
21 Skrýváš je v úkrytu svojí tváře
před lidskou hrubostí,
chováš je v bezpečí svého stanu
před hádavými jazyky.
22 Požehnán buď Hospodin –
svou úžasnou lásku ke mně projevil,
když jsem byl ve městě obklíčen.
23 Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení:
„Od očí tvých jsem zavržen!“
Ty jsi však vyslyšel moje prosby,
když k tobě volal jsem.
24 Milujte Hospodina všichni jeho zbožní,
Hospodin své věrné ochrání!
Bohatě ale odplatí
těm, kdo se pyšně chovají.
25 Buďte silní a v srdci stateční,
všichni, jichž nadějí je Hospodin!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.