M’Cheyne Bible Reading Plan
Statečný Jonatan
14 Jednoho dne řekl Saulův syn Jonatan svému zbrojnošovi: „Pojď, pronikneme k té filištínské hlídce tamhle naproti.“ Svému otci to ale neřekl. 2 (Saul se zatím zdržoval na okraji Gibeje pod granátovníkem u Migronu. Jeho vojsko čítalo asi 600 mužů 3 včetně Achiáše, který nosil efod. [a] Byl to syn Ichabodova bratra Achituba, syna Pinchase, syna Elího, Hospodinova kněze v Šílu.) O Jonatanově odchodu nikdo nevěděl.
4 Na obou stranách průsmyku, kterým chtěl Jonatan proniknout k filištínské hlídce, byly skalní útesy. Jeden se jmenoval Bocec a druhý Sene; 5 jeden se tyčil na severu proti Michmasu, druhý proti Gebě.
6 „Pojď,“ řekl Jonatan svému zbrojnoši, „pronikneme ke hlídce těch neobřezanců. Snad bude Hospodin při nás. Vždyť Hospodinu není zatěžko zvítězit, ať už jich je mnoho nebo málo.“
7 „Udělej, cokoli máš na srdci,“ odpověděl mu zbrojnoš. „Obrať se, kam chceš – jsem přece s tebou jedno srdce.“
8 Jonatan mu na to řekl: „Podívej se, pronikneme k těm mužům a ukážeme se jim. 9 Jestli nám řeknou: ‚Zastavte se, dokud k vám nedorazíme!‘ zůstaneme na místě a nebudeme k nim šplhat. 10 Jestliže řeknou: ‚Vylezte k nám!‘ polezeme, protože to pro nás bude znamením, že nám je Hospodin vydal do rukou.“
11 Oba se tedy ukázali filištínské hlídce a Filištíni si řekli: „Podívejme, Hebrejové lezou z děr, do kterých se schovali.“ 12 Muži z té hlídky pak na Jonatana a jeho zbrojnoše zavolali: „Vylezte k nám a něco vám ukážeme.“
Tehdy Jonatan řekl svému zbrojnoši: „Stoupej za mnou. Hospodin je vydal Izraeli do rukou!" 13 Jonatan šplhal po čtyřech a zbrojnoš za ním. Filištíni před Jonatanem padali a jeho zbrojnoš je dobíjel.
14 V této první bitvě pobil Jonatan se svým zbrojnošem asi dvacet mužů na půlakrovém políčku. 15 Nepřátelské vojsko zachvátila hrůza. Jak v táboře, tak na poli, jak mezi hlídkami, tak v oddílech nájezdníků se všichni třásli strachy. I sama země se chvěla hrůzou z Boha.
16 Saulovi strážní v Gibeji Benjamínově viděli, jak se to vojsko rozbíhá do všech stran. 17 Saul řekl svým mužům: „Nastupte a zjistěte, kdo z našich odešel.“ Počítali a hle – chyběl Jonatan a jeho zbrojnoš.
18 Saul tehdy řekl Achiášovi: „Přines Boží truhlu.“ (Boží truhla totiž tehdy byla mezi Izraelci.) 19 Zatímco ale Saul hovořil s knězem, hluk ve filištínském táboře rostl stále víc. Saul proto řekl knězi: „Nech to být.“
20 Saul a jeho muži se shromáždili, vyrazili do bitvy a hle – oni se tam v hrozném zmatku navzájem pobíjeli meči! 21 Ti Hebrejové, kteří předtím byli s Filištíny a přešli do jejich tábora, se teď přidali k Izraelcům, kteří byli se Saulem a s Jonatanem. 22 Když se všichni Izraelci ukrytí v Efraimských horách doslechli, že Filištíni utíkají, připojili se i oni k pronásledování a bitvě. 23 Tak Hospodin toho dne vysvobodil Izrael.
Můj otec škodí zemi
Boj se pak přesunul do Bet-avenu. 24 Izraelští muži byli toho dne už vysíleni, ale Saul zavázal vojsko touto přísahou: „Zlořečený ten, kdo by okusil pokrm před večerem, dokud se nepomstím svým nepřátelům.“ Nikdo z vojska proto nic nejedl.
25 Celé vojsko vstoupilo do lesa, kde na zemi ležel med. 26 Když muži přišli do lesa, uviděli med kanoucí z pláství, ale nikdo z vojska se ho ani nedotkl, aby ho ochutnal, protože se báli té přísahy.
27 Jonatan ale svého otce neslyšel, když zavázal lid tou přísahou, a tak vztáhl hůl, kterou měl v ruce, a ponořil její konec do plástve medu. Nabral ho, ochutnal a oči se mu rozjasnily. 28 Jeden z mužů mu tehdy řekl: „Tvůj otec zavázal vojsko přísahou: ‚Zlořečený ten, kdo by dnes okusil pokrm.‘ Proto jsou muži tak vyčerpaní.“
29 „Můj otec tím škodí zemi,“ řekl na to Jonatan. „Jen se podívejte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu medu. 30 Co teprve, kdyby se dnes vojsko pořádně najedlo z nepřátelské kořisti? Nebyla by pak porážka Filištínů ještě větší?“
31 Toho dne pobíjeli Filištíny od Michmasu až po Ajalon a muži byli velmi vyčerpaní. 32 Proto se vrhli na kořist a brali ovce, dobytek i telata, na místě je poráželi a jedli i s krví. 33 Saulovi bylo oznámeno: „Hle, vojsko hřeší proti Hospodinu. Jí maso s krví.“
„To je zrada!“ prohlásil Saul. „Hned ke mně přivalte veliký kámen.“ 34 Potom rozkázal: „Rozejděte se do vojska a řekněte jim: Přiveďte každý svého býka nebo ovci ke mně a tady je porážejte a jezte. Nehřešte proti Hospodinu pojídáním masa s krví!“
Každý z vojska tedy té noci přivedl svého býka a porazil ho tam. 35 Saul tenkrát postavil oltář Hospodinu; bylo to poprvé, co Hospodinu postavil oltář.
36 Potom Saul prohlásil: „Pojďme! V noci vyrazíme za Filištíny a budeme je plenit až do svítání. Ani jednoho z nich nenecháme!“
„Udělej, jak myslíš,“ odpověděli mu.
Kněz ale řekl: „Přistupme sem k Bohu.“
37 Saul se tedy ptal Boha: „Mám vyrazit za Filištíny? Vydáš je Izraeli do rukou?“ On mu ale toho dne neodpověděl.
38 Saul proto řekl: „Pojďte sem, všichni vůdcové vojska! Zkoumejte a zjistěte, jaký hřích byl dnes spáchán. 39 Jakože je živ Hospodin, zachránce Izraele, i kdyby šlo o mého syna Jonatana, musí zemřít!“ Nikdo z mužů mu neodpovídal.
40 Řekl tedy celému Izraeli: „Vy budete na jedné straně a já se svým synem Jonatanem na druhé.“
„Udělej, jak myslíš,“ odpověděl Saulovi lid.
41 Saul se pak modlil: „Hospodine, Bože Izraele, proč jsi dnes svému služebníku neodpověděl? Je-li vina na mě nebo na mém synu Jonatanovi, ať padne urim; je-li však vina na tvém lidu Izraeli, [b] pak ať padne tumim.“ [c] Los pak označil Jonatana a Saula, kdežto lid vyvázl. 42 „Losujte mezi mnou a Jonatanem,“ řekl Saul. A los označil Jonatana.
43 „Pověz mi, cos provedl,“ řekl Saul Jonatanovi.
„Ochutnal jsem trochu medu na konci hole, kterou jsem měl v ruce,“ odpověděl Jonatan. „A za to teď mám zemřít.“
44 Saul prohlásil: „Jestli ne, ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá! Musíš zemřít, Jonatane.“
45 Lid se ale proti Saulovi ozval: „Jonatan že má zemřít? Ten, který Izraeli získal to veliké vítězství? To tedy ne! Jakože je živ Hospodin, ani vlas mu z hlavy nespadne. Vždyť mu dnes pomáhal Hospodin!“ A tak lid zachránil Jonatana před smrtí.
46 Saul pak ukončil pronásledování Filištínů a ti se vrátili, odkud přišli.
47 Když se Saul ujal kralování nad Izraelem, bojoval se všemi okolními nepřáteli: s Moábci, Amonci, Edomci, s králi Cóby i s Filištíny. Kamkoli se obrátil, vítězil. [d] 48 Odvážně napadl Amalekovce a zachránil Izrael z rukou nájezdníků.
49 Saulovi synové byli Jonatan, Jišvi a Malki-šua. Měl také dvě dcery: prvorozenou jménem Merab a mladší Míkal. 50 Saulova manželka se jmenovala Achinoam, dcera Achimaacova. Velitel jeho vojska se jmenoval Abner; byl to syn Saulova strýce Nera. 51 Saulův otec Kíš a Abnerův otec Ner totiž byli synové Abiele.
52 Po celý Saulův život probíhala urputná válka proti Filištínům. Kdykoli Saul viděl někoho schopného a udatného, povolal ho do své služby.
Údy jednoho těla
12 Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy [a] Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. 2 Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.
3 Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil. 4 Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, 5 tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. 6 Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; 7 kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; 8 kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo pečuje, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.
Přemáhej zlo dobrem
9 Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru. 10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost. 11 V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví, 12 v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí, 13 přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti.
14 Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte. 15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16 Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.
17 Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro. 18 Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. 19 Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“ [b] 20 Právě naopak:
„Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
Tím, že to učiníš,
shrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“ [c]
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
51 Tak praví Hospodin:
„Hle, zvednu proti Babylonu zhoubný vichr,
proti těm, kdo žijí v Leb-kamaji. [a]
2 Pošlu na Babylon cizince,
ať provanou a vyprázdní jeho zem.
Ano, obklíčí jej všude kolem
v jeho zlý den.
3 Nenechte střelce ani napnout luk,
nenechte je ani pancíř obléknout!
Nešetřete ani jejich mládence,
celé to vojsko vyhlaďte jako proklaté!
4 Ať v zemi Chaldejců padají pobití,
smrtelně ranění ať leží v ulicích!“
5 Izraele a Judu však jejich Bůh, Hospodin zástupů, neopustil jako vdovu, ačkoli se jejich zem tolik naplnila hříchem proti Svatému Izraelovu.
6 Utečte z Babylonu!
Prchejte všichni o život!
Nezahyňte pro jeho nepravost!
Toto je čas Hospodinovy pomsty –
odplácí Babylonu, co si zaslouží.
7 Zlatým kalichem v ruce Hospodinově
byl Babylon – opíjel celý svět.
Národy z něj to víno pily,
až se pomátly.
8 Babylon ale náhle padne,
bude rozdrcen.
Kvílejte nad ním,
přineste balzám na jeho rány,
třeba se uzdraví!
9 „Léčili jsme Babylon, ale neuzdravil se. Opusťme jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním bude sahat do nebe, až k oblakům se rozroste.“
10 „Hospodin nás obhájil v naší spravedlivé při. Pojďte vyprávět na Sionu, co vykonal Hospodin, náš Bůh!“
11 Ostřete šípy,
uchopte štíty!
Hospodin probouzí ducha médských králů, neboť se chystá zničit Babylon. Ano, toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám!
12 Namiřte korouhev proti babylonským hradbám!
Zesilte hlídky, stavte stráž!
Buďte připraveni v zálohách!
Hospodin rozhodl a také vykoná,
co o Babyloňanech zvěstoval.
13 Město ležící u mocných řek
a topící se v pokladech,
tvůj konec nadešel,
tvá nit se přetrhne!
14 Hospodin zástupů přísahá sám při sobě:
„Naplním tě vojskem –
bude jich jako kobylek,
budou nad tebou křičet vítězně!“
15 On sám svou silou stvořil zem,
svou moudrostí vybudoval svět,
nebe rozepjal svým rozumem!
16 Svým hlasem rozezvučí vody na nebi,
od obzoru nechá stoupat oblaky;
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
17 Všichni ti tupci ničemu nerozumí,
všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami,
protože jejich odlitky jsou podvod
a ducha v sobě nemají.
18 Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory;
až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.
19 Úděl Jákobův však není jako oni,
neboť je všeho Stvořitel;
kmen Izraele má za své dědictví,
Hospodin zástupů se jmenuje. [b]
20 „Ty jsi můj kyj, [c]
můj nástroj válečný:
tebou drtím národy,
tebou ničím království,
21 tebou drtím koně i s jezdci,
tebou drtím vozy s vozataji,
22 tebou drtím muže i ženy,
tebou drtím starce i mladíky,
tebou drtím mládence i panny,
23 tebou drtím pastýře s ovcemi,
tebou drtím oráče i spřežení,
tebou drtím správce i hejtmany.
24 Před vašima očima však odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldeje za všechno zlo, které páchali na Sionu, praví Hospodin.
25 Hle, já jsem proti tobě, horo záhuby,
která hubíš celou zemi, praví Hospodin.
Rozmáchnu se proti tobě, svalím tě ze skal,
obrátím tě v horu popela!
26 Nevezmou z tebe kámen úhelný
ani kámen pro základy.
Ano, zůstaneš pustý navěky,
praví Hospodin.“
27 Zvedněte v zemi korouhev!
Ať mezi národy zazní polnice!
Připravte národy proti němu do boje,
svolejte na něj království Ararat,
Minni a Aškenaz!
Postavte proti němu vojevůdce,
přiveďte koně jak roje kobylek!
28 Připravte národy proti němu do boje,
krále Médie a jejich hejtmany,
správce všech zemí, které ovládli!
29 Země se třese, svíjí se bolestí,
plní se, co Hospodin o Babylonu uložil:
Obrátí babylonskou zemi v trosky,
kde nikdo nebydlí.
30 Babylonští hrdinové dobojovali,
zůstali ve svých opevněních.
Síly je opustily,
jsou jako ženy.
Jejich domovy zapáleny,
závory zlomeny.
31 Běžec předhání běžce,
posel posla potkává –
babylonskému králi se oznamuje,
že město padlo ze všech stran!
32 Byly obsazeny brody,
v močálech hoří rákosí,
bojovníci jsou zděšeni!
33 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele:
„Dcera babylonská je jako mlat
v čas, kdy se mlátí úroda;
čas její sklizně rychle nastává!“
34 „Babylonský král Nabukadnezar mě požíral,
rozdrtil mě na sousta,
udělal ze mě prázdný džbán.
Polykal mě jako drak,
mými pochoutkami si břicho cpal,
vytřel mě jako hrnec dočista.
35 Násilí na mě páchané ať na Babylon dopadne!“
říká obyvatelka Sionu.
„Moje krev na obyvatele Chaldeje!“
říká Jeruzalém.
36 A proto tak praví Hospodin:
„Hle, ujmu se tvojí pře
a pomstím se za tebe.
Vysuším to jeho moře,
nechám vyschnout i jeho pramen.
37 Babylon se obrátí v hromady sutin,
kde žijí jen šakali,
bude vzbuzovat děs a posměch,
zůstane bez obyvatele.
38 Jsou jako řvoucí smečka lvů,
lačně vrčí jak mladí lvi.
39 Až se hlady rozdivočí, připravím jim hostinu,
opiji je, že se budou hlučně veselit.
Pak ale tvrdě usnou navěky
a už se nevzbudí, praví Hospodin.
40 Povedu je na porážku jako ovečky,
jako kozly a beránky.
41 Ach, jak byl ten Šešak [d] lapen,
jak chloubu světa dobyli?
Jak mohl být tak zpustošen
Babylon mezi národy!
42 Babylon zaplavilo moře,
příval jeho vln jej pohltil.
43 Z jeho měst zbyly kupy trosek,
vyprahlá země bez vody,
země úplně bez obyvatel,
kudy neprojde žádný smrtelník.
44 Zúčtuji s Bélem v Babylonu,
vyrvu mu z úst, co pohltil.
Národy už se k němu nepohrnou,
padnou babylonské zdi!
45 Vyjděte odtud, lide můj!
Prchejte všichni o život,
až vzplane Hospodinova zuřivost!
46 Neztrácejte odvahu,
nebojte se zpráv, jež krajem zní.
Jedna zpráva letos, jiná napřesrok –
že v zemi vládne násilí
a vladař stojí proti vladaři.
47 Hle, přicházejí dny, kdy zúčtuji s babylonskými modlami! Celá jejich zem se zastydí, až v ní všude budou ležet mrtvoly. 48 Nebe a země i všechno v nich vykřikne nad Babylonem radostí, až na něj od severu přijdou zhoubci, praví Hospodin.“
49 Babylon teď musí padnout
kvůli izraelským padlým,
tak jako kvůli Babylonu
padali mrtví po vší zemi.
50 Vy, kteří jste ušli meči,
jděte a nezastavujte!
Pamatujte na Hospodina v té daleké zemi,
myslete na Jeruzalém!
51 „Zahanbeni jsme a uráženi,
tváře nám přikryl stud,
protože do svatyně Hospodinova domu
vnikli cizáci.“
52 „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji s jejich modlami a po celé zemi budou sténat zranění! 53 I kdyby se Babylon tyčil až k nebi, i kdyby se až k obloze mocně opevnil, i tehdy na něj ode mne přijdou zhoubci, praví Hospodin.“
54 Slyšíš? To stoupá nářek z Babylonu,
hluk hrozné zkázy ze země Chaldejců.
55 Hospodin ničí Babylon!
Umlčuje všechen jeho hřmot!
Vlny útočníků hučí jak množství vod,
už burácejí jako hrom!
56 Ano, zhoubce přichází na Babylon!
Jeho hrdinové budou zajati
a jejich luky zlámány.
Ano, Hospodin je Bůh odplaty –
vrchovatě jim odplatí!
57 „Opiji jejich velmože i mudrce, jejich hejtmany, správce i hrdiny. Pak usnou navěky a už se nevzbudí, praví Král, jenž má jméno Hospodin zástupů.“
58 Tak praví Hospodin zástupů:
„Hradba Babylonu, jakkoli široká,
bude do základů zbořena!
Jeho brány, jakkoli vysoké,
lehnou popelem!
Národy se namáhaly zbytečně,
jejich dřina půjde do ohně!“
59 Toto je slovo, které prorok Jeremiáš svěřil Serajášovi, synu Neriáše, syna Machsejášova. [e] (Serajáš totiž jako štábní důstojník doprovázel judského krále Cidkiáše, když se ve čtvrtém roce své vlády [f] vydal do Babylonu.) 60 Jeremiáš zapsal všechna neštěstí, jež měla stihnout Babylon, do jediné knihy – všechna tato slova napsaná proti Babylonu.
61 „Až přijdeš do Babylonu,“ řekl Jeremiáš Serajášovi, „hleď, abys tam všechna tato slova nahlas přečetl. 62 Předtím řekni: ‚Hospodine, ty jsi o tomto místě prohlásil, že je vyhladíš, takže v něm nikdo nezbude – lidé ani dobytek – a zůstane navždy zpustošené!‘ 63 Až tu knihu dočteš, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu. 64 Potom řekni: ‚Takto se ponoří Babylon a už se nikdy nezvedne z toho neštěstí, jež na něj dopustím.‘“
Zde končí slova Jeremiášova.
30 Žalm Davidův.
Píseň k posvěcení chrámu.
2 Vyvyšovat tě budu, Hospodine, tys mě pozdvihl,
nenechal jsi mé nepřátele jásat nade mnou!
3 Hospodine, Bože můj,
k tobě jsem volal a tys mě uzdravil.
4 Hospodine, duši mou jsi z hrobu vyvedl,
oživil jsi mě, abych do jámy nepadl!
5 Zpívejte Hospodinu, jeho věrní,
chvalte památku jeho svatosti!
6 Jeho hněv trvá jen pouhou chvíli,
jeho přízeň však celý život provází.
Večerní pláč zůstává přes noc,
ráno jej ale střídá jásání!
7 Když se mi dařilo, říkával jsem si:
„Mně se nikdy nic nestane!“
8 Ve své přízni, Hospodine,
jsi mě jak horu pevně postavil,
když jsi pak ale svou tvář skryl,
byl jsem vyděšen!
9 K tobě, Hospodine, volám,
tebe, Pane můj, prosím o milost.
10 Čemu prospěje prolití mé krve?
K čemu to bude, když padnu do jámy?
Bude snad prach tebe oslavovat?
Bude snad vyprávět o tvé věrnosti?
11 Slyš, Hospodine, smiluj se nade mnou,
prosím, Hospodine, buď můj pomocník!
12 Ty jsi obrátil můj nářek v tanec,
svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!
13 Proto ti ze srdce zpívám bez ustání,
Hospodine, Bože můj, chválím tě navěky!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.