M’Cheyne Bible Reading Plan
Saulova žárlivost
18 Tak skončil Davidův rozhovor se Saulem. Jonatan tehdy celou duší přilnul k duši Davidově a zamiloval si ho jako sebe sama. 2 Toho dne Saul přijal Davida k sobě do služby a už ho nepouštěl domů k otci. 3 Jonatan s Davidem uzavřel smlouvu, neboť ho miloval jako sebe sama. 4 Svlékl si plášť, který nosil, a dal ho Davidovi; rovněž tak svou výstroj, svůj meč, luk i opasek.
5 David se vydával, kamkoli ho Saul posílal, a na všech taženích si vedl úspěšně. Saul ho proto jmenoval velitelem bojovníků. V celém vojsku i mezi Saulovými dvořany se těšil oblibě. 6 Když se poté, co David zabil Filištína, vojáci vraceli z boje, ženy ze všech izraelských měst vyšly králi Saulovi naproti se zpěvem a tancem. Vesele hrály na tamburíny a drnkačky 7 a při tanci prozpěvovaly:
„Saul pobil své tisíce,
David desetkrát více!“
8 Saula to velmi rozzlobilo, ten popěvek se mu vůbec nelíbil. Říkal si: „Davidovi přiznali desetkrát více, a mně jen tisíce. Aby mu tak ještě dali království!“ 9 Od toho dne Saul hleděl na Davida už vždycky podezíravě.
10 Druhý den se Saula zmocnil zlý duch od Boha, takže doma blouznil v prorockém vytržení. David hrál tak jako vždycky, ale Saul vzal kopí 11 a mrštil ho po něm. Napadlo ho totiž: „Přibodnu Davida ke zdi!“ David mu ale dvakrát uhnul.
12 Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil. 13 Aby se ho zbavil, jmenoval ho velitelem nad tisíci, takže táhl v čele vojska do boje i zpět. 14 David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním. 15 Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu. 16 Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.
17 Saul jednou Davidovi řekl: „Tady je má starší dcera Merab, dám ti ji za ženu. Jen buď mým vojevůdcem a veď Hospodinovy boje.“ (Saul si totiž říkal: Ať nepadne mou rukou, ale rukou Filištínů.)
18 David na to Saulovi odpověděl: „Kdo jsem já a jaký mám původ – co je můj otcovský rod v Izraeli, abych se měl stát královým zetěm?“ 19 Když pak přišel čas její svatby s Davidem, provdal Saul svou dceru Merab za Adriela Mecholatského.
20 Saulova dcera Míkal se ale do Davida zamilovala. Když to sdělili Saulovi, líbilo se mu to. 21 Pomyslel si totiž: „Dám mu ji. Díky ní se chytí do pasti a padne rukou Filištínů.“ A tak Saul Davidovi řekl: „Teď máš druhou možnost stát se mým zetěm.“
22 Svým dvořanům přikázal: „Říkejte potají Davidovi: Jen se podívej, král tě má rád a všichni jeho dvořané tě milují. Teď se můžeš stát královým zetěm.“ 23 A tak o tom Saulovi dvořané Davida přesvědčovali.
David jim ale odpověděl: „Myslíte, že je to maličkost, stát se královým zetěm? Vždyť jsem jen bezvýznamný chudák.“
24 Když dvořané Saulovi sdělili, co David řekl, 25 Saul jim odpověděl: „Povězte Davidovi toto: Král nechce žádné věno, jen stovku filištínských předkožek jako pomstu nad královskými nepřáteli.“ (Saul totiž chtěl, aby David padl rukou Filištínů.)
26 Dvořané to sdělili Davidovi a jemu se líbilo, že by se mohl stát královým zetěm. Ještě než lhůta uplynula, 27 David vyrazil se svými muži, pobil dvě stě Filištínů, přinesl jejich předkožky a odpočítal je před králem, aby se stal jeho zetěm. Saul mu tedy dal svou dceru Míkal za ženu.
28 Když si Saul uvědomil, že Hospodin je s Davidem a že ho jeho dcera Míkal miluje, 29 bál se Davida ještě více a stal se navždy Davidovým nepřítelem.
30 Filištínští vládci stále vyráželi do boje. A kdykoli vyrazili, David byl pokaždé úspěšnější než všichni Saulovi hodnostáři. Tak si David získal slavnou pověst.
Pozdravy
16 Doporučuji vám naši sestru Fébé, služebnici církve v Kenchrejích. 2 Přivítejte ji v Pánu, jak se na svaté sluší, a buďte jí nápomocni, v jakékoli záležitosti by vás potřebovala, neboť je to zastánkyně má i mnoha dalších.
3 Pozdravujte Priscillu s Akvilou, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, 4 kteří pro mě nasadili vlastní krk, takže jsem jim zavázán nejen já, ale i všechny církve z pohanů.
5 Pozdravujte i církev u nich doma.
Pozdravujte mého milovaného Epeneta, který je prvním Kristovým ovocem v Asii.
6 Pozdravujte Marii, která se pro vás tolik napracovala.
7 Pozdravujte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já.
8 Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.
9 Pozdravujte našeho spolupracovníka v Kristu, Urbana, a mého milovaného Stachyna.
10 Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu.
Pozdravujte všechny doma u Aristobula.
11 Pozdravujte mého krajana Herodiona.
Pozdravujte všechny, kdo patří Pánu v Narkisově domě.
12 Pozdravujte Tryfénu a Tryfósu, které pracují pro Pána.
Pozdravujte milovanou Persidu, která se pro Pána tolik napracovala.
13 Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho i moji matku.
14 Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patroba, Hermu a všechny sourozence tam od nich.
15 Pozdravujte Filologa a Julii, také Nerea a jeho sestru, Olympa i všechny svaté tam od nich.
16 Pozdravte se navzájem svatým polibkem.
Pozdravují vás všechny církve Kristovy.
17 Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim! 18 Takoví lidé neslouží Kristu, našemu Pánu, ale svému břichu. Jde jim jen o to, aby svými lahodnými řečmi a pochlebováním oklamali srdce bezelstných. 19 O vaší oddanosti se ale ví všude! Mám z vás proto radost, ale přeji si, abyste byli moudří, pokud jde o dobro, a nevinní, pokud jde o zlo. 20 Bůh pokoje už brzy rozdrtí satana pod vašima nohama. [a]
Milost našeho Pána Ježíše s vámi.
21 Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus a moji krajané Lukios, Jáson a Sozipater. 22 Pozdravuji vás v Pánu já, Tercius, který jsem tento dopis psal. 23 [24] Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj i celé církve. Pozdravuje vás městský pokladník Erastus a bratr Kvartus. [b]
25 Tomu, který má moc vás posílit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo po věčné časy skryto, 26 ale nyní je zjeveno, a podle nařízení věčného Boha je skrze prorocká Písma oznámeno všem národům k poslušnosti víry – 27 jedinému moudrému Bohu buď sláva skrze Ježíše Krista navěky! Amen.
Můj úděl je Hospodin
3 Ano, [a] i já jsem pocítil,
jak trestá jeho rozzuřený kyj.
2 Odehnal mě, do tmy zavedl,
a ne ke světlu.
3 Zas a znovu, celý den
obrací ruku proti mně!
4 Tělo i kůži sedřel mi,
rozdrtil kosti na padrť.
5 Ohradil mě a obklopil
hořkou útrapou.
6 Usadil mě do temnoty
jak dávno mrtvého.
7 Zazdil mě, nemohu pryč,
obtížil mě okovy.
8 I když jsem křičel ze všech sil,
on umlčel mé modlitby.
9 Kamennou zdí mi cesty zahradil
a zamotal mé pěšiny.
10 Číhal na mě jako medvěd,
jako lev ve skrýši.
11 Na mé cestě přepadl mě,
rozsápal a zahubil.
12 Napjal svůj luk, přiložil šíp,
udělal si ze mě cíl!
13 Ve svém toulci našel střely,
prostřílel mi slabiny!
14 Všichni lidé se mi smějí,
zpívají si o mně celé dny.
15 Nakrmil mě hořkým jedem,
k pití mi dal pelyněk!
16 Do zubů mi vemlel štěrk,
nakrmil mě popelem.
17 Má duše nezná pokoje,
na vše dobré jsem zapomněl.
18 To je můj konec, řekl jsem,
u Hospodina pro mě není naděje!
19 Myslím na svou bídu, na své bloudění,
na ten pelyněk a trpké byliny.
20 Když o tom stále přemýšlím,
má duše klesá níž a níž.
21 Toto však k srdci beru si,
toto je mojí nadějí:
22 Hospodinova láska nepomíjí, [b]
jeho soucit nikdy nekončí.
23 Každé ráno stále nová,
tvá věrnost je tak veliká!
24 Můj úděl je Hospodin, říkám si,
v něj složím svoji naději.
25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají,
ke všem, kteří jej hledají.
26 Dobré je trpělivé čekání
na Hospodinovo spasení.
27 Dobré je, když člověk nosí
své jho už od mládí.
28 Ať sedá o samotě, tiše
pod uloženým břemenem.
29 Ústy do prachu ať klesne –
snad je naděje!
30 Tvář ať nastaví tomu, kdo jej bije,
potupou ať je nasycen.
31 Hospodin přece
navěky nezavrhuje!
32 I když zarmoutil, znovu se slituje
ve veliké lásce své.
33 Netrápí přece zlomyslně,
nechce lidem dávat zármutek.
34 Když jsou všichni zajatci v zemi
pod nohama drceni,
35 když se překrucuje právo lidí
přímo před Nejvyšším,
36 když se křivdí lidem v soudní při –
copak to Hospodin nevidí?
37 Kdo „promluví, a stane se“?
Kdo než Hospodin to přikáže?
38 Což nepochází pohroma i dobro
přímo z úst Nejvyššího? [c]
39 Proč by si tedy člověk stěžoval,
když je za svůj hřích potrestán?
40 Zpytujme své cesty, zkoumejme je,
k Hospodinu se navraťme!
41 Nejen své dlaně, ale i srdce
k Bohu na nebesích zvedněme.
42 My jsme zhřešili, vzbouřili jsme se –
a ty jsi přestal promíjet. [d]
43 Zahalen hněvem jsi nás hnal,
pobíjel jsi bez milosti.
44 Zahalil ses v oblaka,
nepřístupný pro modlitby.
45 Odporným smetím učinil jsi nás
mezi národy.
46 Otvírají si na nás ústa
všichni, kdo jsou proti nám.
47 Zbývá nám jen strach a prach,
zkáza, zmar!
48 Z očí mi slzy proudí potokem –
můj lid je rozdrcen!
49 Mé oči pláčou bez ustání,
ten proud nemůže přestat,
50 dříve než Hospodin shlédne shůry,
než se podívá na nás.
51 Ach, jak jsem ztrápený, když vidím
dcery svého města!
52 Nepřátelé mě jak ptáčka lovili,
lovili mě bez příčiny.
53 V jámě chtěli můj život ukončit,
zaházeli mě kamením.
54 Nad hlavou se mi vody zavřely,
řekl jsem si: Jsem ztracený!
55 V té nejhlubší jámě, Hospodine,
jsem ale vzýval jméno tvé.
56 Slyšel jsi můj křik: „Neodvracej se,
když k tobě volám po úlevě!“
57 Když jsem tě volal, přiblížil ses
a říkal jsi mi: „Neboj se!“
58 Když mi šlo o život, vedl jsi mou při,
tys mě, Hospodine, vykoupil!
59 Mé křivdy, Hospodine, viděl jsi,
pomoz mi k spravedlnosti!
60 Viděl jsi, jak se mi pořád mstí,
jak na mě chystají samé úklady.
61 Slyšel jsi, Hospodine, jejich urážky,
všechny úklady, jež na mě chystají,
62 řeči těch, kdo na mě útočí,
a co si celý den o mně šeptají.
63 Pohleď – ať si sedají nebo vstávají,
prozpěvují si o mně posměšky!
64 Odplať jim, Hospodine, jak si zaslouží –
za to, jak se sami chovali!
65 Zatvrzelé srdce ponech jim,
ať je stihne tvoje prokletí!
66 Pronásleduj je svým hněvem,
vyhlaď je, Hospodine, zpod nebe!
34 Žalm Davidův, když před Abimelechem předstíral šílenství, [a] a když jím byl vyhnán, odešel. [b]
2 Velebit budu Hospodina v každém čase,
jeho chválu budu mít na rtech navěky!
3 Hospodinem pochlubím se z celé své duše,
ať to slyší ponížení a ať se radují!
4 Se mnou Hospodina oslavujte,
jeho jméno spolu vyvyšme!
5 Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi,
ze všech mých obav mě vytáhl.
6 Ti, kdo jej vyhlížejí, budou jen zářit,
nebudou v hanbě skrývat tvář!
7 Když chudák volal, Hospodin slyšel,
ze všech úzkostí jej zachránil!
8 Hospodinův anděl svůj tábor klade
kolem jeho ctitelů, aby je uhájil.
9 Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin,
blaze člověku, jenž doufá v něj!
10 Ctěte Hospodina, jeho svatí,
vždyť jeho ctitelům nic neschází.
11 I draví lvi někdy strádají a hladovějí,
hledajícím Hospodina však žádné dobro nechybí.
12 Pojďte, synové, poslouchejte mě,
úctě k Hospodinu vás vyučím:
13 Chce někdo prožít šťastný život,
chce někdo okusit dobré dny?
14 Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem,
ve tvých rtech ať není žádná lest.
15 Odmítej zlo a konej dobro,
usiluj o pokoj a nechej se jím vést.
16 Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým,
své uši naklání k jejich volání.
17 Zločincům se však Hospodin staví tváří,
aby jejich památku ze země vymýtil.
18 Volání spravedlivých [c] Hospodin slyší,
vysvobodí je ze všech úzkostí!
19 Hospodin je blízko ztrápeným srdcím,
sklíčené v duchu zachrání!
20 Mnohá trápení zažívá spravedlivý,
Hospodin jej ale ze všech vyprostí.
21 On střeží všechny jeho kosti,
jediná z nich se nezlomí!
22 Ničema zahyne kvůli své zlosti,
nepřátelé spravedlivého budou ztrestáni.
23 Hospodin vykoupí svoje služebníky,
nebudou odsouzeni, kdo v něho doufají.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.