M’Cheyne Bible Reading Plan
Saulovo selhání
13 Saul se stal králem ve třiceti [a] letech. Když kraloval nad Izraelem druhým rokem, 2 vybral si z Izraele tři tisíce mužů. Dva tisíce jich bylo se Saulem v Michmasu a v betelských horách a tisíc s Jonatanem v benjamínské Gibeji. Zbytek lidu poslal zpátky domů.
3 Jonatan pobil filištínskou posádku v Gebě. Filištíni se to dozvěděli, a tak Saul nechal po celé zemi zatroubit na beraní roh se slovy: „Ať to Hebrejové slyší!“ 4 Když se celý Izrael doslechl, že Saul pobil filištínskou posádku, a poštval tak Filištíny na Izrael, lid se shromáždil k Saulovi do Gilgalu.
5 Také Filištíni se shromáždili, aby bojovali s Izraelem – 3 000 [b] vozů, 6 000 jezdců a lidu jako písku na mořském břehu. Vytáhli a utábořili se v Michmasu na východ od Bet-avenu. 6 Když Izraelci viděli, že jsou v úzkých a že vojsko je v tísni, poschovávali se v jeskyních, v houštinách, v rozsedlinách, vyhloubeninách a jamách. 7 Někteří Hebrejové se brodili i přes Jordán do kraje Gád a Gileád.
Saul se stále držel v Gilgalu a všichni jeho muži se třásli strachy. 8 Čekal sedm dní, než se dostaví Samuel, jenže ten do Gilgalu stále nepřicházel a Saulovo vojsko se začínalo rozprchávat. 9 Proto řekl: „Přineste ke mně oběť zápalnou i pokojnou.“ A obětoval zápalnou oběť.
10 Jakmile byl s obětí hotov, hle – přichází Samuel! Saul mu vykročil naproti, aby ho přivítal. 11 Samuel mu ale řekl: „Cos to udělal?“
Saul odpověděl: „Když jsem viděl, že se lid rozbíhá a ty v dohodnutý čas nejdeš a že se Filištíni shromažďují v Michmasu, 12 řekl jsem si: Filištíni mě teď v Gilgalu přepadnou, a já jsem si ještě nenaklonil Hospodina. Proto jsem se odhodlal přinést tu oběť sám.“
13 „Zachoval ses jako hlupák!“ zvolal Samuel. „Nesplnil jsi rozkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Vždyť Hospodin by tvé kralování nad Izraelem utvrdil na věky! 14 Teď ale tvé kralování neobstojí. Hospodin si už našel muže podle svého srdce. Jeho určil za vůdce svého lidu, protože ty jsi nesplnil, co ti Hospodin přikázal.“ 15 Potom Samuel vstal a odešel z Gilgalu do Gibeje Benjamínovy.
Saul spočetl vojsko, které zůstalo při něm – asi 600 mužů. 16 Saul se svým synem Jonatanem a s muži, kteří s ním ještě zůstali, se tedy drželi v Gibeji Benjamínově, zatímco Filištíni tábořili v Michmasu. 17 Z filištínského tábora vyrazily tři oddíly nájezdníků. Jeden oddíl se vydal směrem k Ofře v šualském kraji. 18 Druhý oddíl se vydal směrem k Bet-choronu a třetí směrem k poušti, ke srázu nad údolím Ceboim.
19 V celé izraelské zemi nebyl jediný kovář. Filištíni si totiž řekli: „Aby si ti Hebrejové nemohli dělat meče nebo kopí.“ 20 Celý Izrael si tedy chodil k Filištínům nechat brousit radlice, motyky, sekery i srpy [c] . 21 Broušení radlice nebo motyky stálo dvě třetiny šekelu, [d] broušení vidlí, seker nebo ostření bodce pak třetinu šekelu. [e] 22 Ve válce tedy všem Saulovým a Jonatanovým mužům scházely meče i kopí. Jen Saul a jeho syn Jonatan je měli.
23 Filištínská hlídka se zatím přesunula k průsmyku Michmas.
Zavrhl Bůh svůj lid?
11 Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael: 3 „Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!“ [a] 4 Jak mu tehdy Bůh odpověděl? „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“ [b] 5 Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí. 6 Je to díky milosti, ne díky skutkům – jinak by milost už nebyla milost.
7 Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni. 8 Jak je psáno:
„Bůh otupil jejich ducha:
jejich oči dodnes nevidí,
jejich uši neslyší.“ [c]
9 A David říká:
„Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí,
kamenem úrazu a odplatou.
10 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
a jejich záda sehni navždycky.“ [d]
11 Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost. 12 Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich umenšení obohatilo pohany, co teprve jejich naplnění!
Větve téže olivy
13 Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý. 14 Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse! 15 Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí nežli život z mrtvých?
16 Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. 17 Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, 18 a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe.
19 Možná řekneš: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“
20 Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se. 21 Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe! 22 Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty, 23 zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět! 24 Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy?
Tajemství spásy
25 Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. 26 Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno:
„Vysvoboditel přijde ze Sionu,
aby od Jákoba odňal bezbožnost.
27 Toto pak bude má smlouva s nimi,
jakmile odstraním jejich hřích.“ [e]
28 Co do evangelia se tedy kvůli vám stali nepřáteli, ale co do vyvolení jsou to kvůli otcům milovaní Boží. 29 Bůh nelituje svých darů a povolání! 30 Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás. 31 Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně. 32 Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.
33 Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! Vždyť:
34 „Kdo poznal Hospodinovu mysl?
Kdo mu kdy v něčem poradil?“ [f]
35 „Kdo mu co dal jako první,
aby mu Bůh za to zaplatil?“ [g]
36 Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen.
Slovo o Babylonu
50 Slovo, které Hospodin promluvil skrze proroka Jeremiáše o Babylonu, o zemi Chaldejců:
2 „Oznamte národům, ohlaste tu zvěst,
zvedněte korouhev a zvěstujte,
nenechte si to pro sebe:
Dobyt je Babylon,
Bél [a] je zostuzen,
Marduk hroutí se!
Jeho sochy jsou zostuzeny,
jeho hnusné modly se zhroutily!
3 Přitáhl na něj národ severní,
obrátí jeho zemi v spoušť.
Zůstanou bez obyvatele –
lidé i zvěř se dají na útěk.
4 V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, přijdou synové Izraele spolu se syny Judy; budou přicházet v pláči a budou hledat Hospodina, svého Boha. 5 Budou se vyptávat na cestu k Sionu a zamíří k němu. Přijdou a připojí se k Hospodinu věčnou smlouvou, na kterou nikdy nezapomenou.
6 Můj lid byl ztracené stádo svedené svými pastýři, kteří je vláčeli mezi horami. Trmáceli se po horách a po kopcích; zapomněli, kde je místo jejich odpočinutí. 7 Všichni, kdo je našli, je hltali; jejich nepřátelé si říkali: ‚Jsme nevinní! To oni zhřešili proti Hospodinu, své pravé pastvině, proti Hospodinu, naději svých otců.‘
8 Utečte z Babylonu!
Opusťte zemi Chaldejců!
Vyrazte jako berani před ovcemi!
9 Hle, už probouzím, už vedu proti Babylonu
srocení mocných národů ze země severní.
Sešikují se proti němu, odtud jej dobudou;
jejich šípy jak zdatní bojovníci
se s prázdnou nevrátí.
10 Babylonie padne za kořist;
všichni její plenitelé se nasytí,
praví Hospodin.
11 Jen se radujte, jen jásejte,
vy, kdo drancujete mé dědictví.
Jen poskakujte jako kravka na trávě,
řehtejte si jako hřebci mohutní.
12 Vaše matka se ale zastydí,
vaše rodička se bude hanbou červenat.
Hle, bude poslední mezi národy –
pustina, poušť a suchopár!
13 Nebude obývána kvůli Hospodinovu hněvu,
všichni ji zcela opustí.
Každý, kdo půjde kolem Babylonu,
zhrozí se a užasne nad všemi jeho ranami.
14 Obkličte Babylon ze všech stran,
všichni, kdo napínáte luk!
Střílejte na něj! Nešetřete šípy,
vždyť hřešil proti Hospodinu!
15 Spusťte pokřik ze všech stran:
Už se vzdal!
Jeho bašty padly!
Hradby zbořeny!
Ano, toto je Hospodinova pomsta.
Pomstěte se na něm!
Proveďte mu to, co sám prováděl!
16 Vyhlaďte z Babylonu rozsévače
i žence se srpy v čase žně!
Ať se každý vrátí zpět ke svým lidem,
každý ať do své země uteče
před mečem utlačitele!
17 Izrael je ztracená ovečka, kterou odehnali lvi. Nejprve ji požíral asyrský král a teď jí drtí kosti babylonský král Nabukadnezar.
18 A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, zúčtuji s babylonským králem a jeho zemí, jako jsem zúčtoval s králem asyrským! 19 Přivedu Izrael zpět na jeho pastvinu, aby se pásl na Karmelu i v Bášanu, aby se nasytil v efraimských horách i v kraji Gileád.
20 V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, se bude na Izraeli hledat vina, ale nebude žádná; budou se hledat hříchy Judy, ale nebudou nalezeny. Těm, které zachovám, totiž odpustím.
21 Vzhůru na Merataim (tu zemi Dvojí vzpoury)!
I na ty, kdo bydlí v Pekodu (tom kraji Zúčtování)!
Za nimi! Pobij je jako proklaté, praví Hospodin,
udělej vše, co jsem ti nařídil!
22 Zemí se šíří rachot války,
strašné ničení.
23 Jak je roztlučeno, jak je rozbito
kladivo drtící celou zem!
Jak jen mohl být Babylon
mezi národy tak zpustošen!
24 Políčil jsem na tebe a byl jsi lapen –
ani jsi o tom, Babylone, nevěděl.
Byl jsi dopaden a byl jsi chycen,
protože ses s Hospodinem pustil do boje.
25 Hospodin otevřel svoji zbrojnici
a zbraně svého hněvu vynesl.
Hospodin, Pán zástupů, má totiž práci
v zemi Chaldejců.
26 Přitáhněte na něj zdáli,
zotvírejte jeho sýpky,
shrňte vše na hromady!
Zničte to město jako proklaté,
ať z něj nezůstane ani ostatek!
27 Pobijte jim všechny býky,
na jatka je pošlete.
Běda jim! Přišel jejich den,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!
28 Slyšíš? To uprchlíci vyvázlí z Babylonie na Sionu zvěstují, že Hospodin, náš Bůh, se pomstil, že se pomstil za svůj chrám.
29 Svolejte na Babylon střelce,
všechny, kdo napínají luk!
Rozbijte tábor kolem něj,
ať nemá úniku!
Odplaťte mu jeho skutky,
proveďte mu vše, co sám prováděl!
Vždyť se k Hospodinu choval drze,
ke Svatému Izraele!
30 Proto jeho mládenci padnou v ulicích
a všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin.
31 Hle, já jsem proti tobě, nadutče!
praví Hospodin, Pán zástupů.
Už totiž nadešel tvůj den,
čas, kdy se s tebou zúčtuje!
32 Nadutec klopýtne a zhroutí se
tak, že ho nikdo nezvedne.
V jeho městech zapálím oheň
a ten pohltí vše kolem.
33 Tak praví Hospodin zástupů: Synové Izraele jsou utlačováni spolu se syny Judy. Všichni jejich uchvatitelé je drží v sevření a odmítají je propustit. 34 Jejich Vykupitel je ale silný – má jméno Hospodin zástupů! Rázně se ujme jejich pře, dopřeje zemi odpočinek, obyvatele Babylonu však uvrhne ve zmatek.
35 Meč na Chaldejce! praví Hospodin,
na obyvatele Babylonu,
na velmože i mudrce!
36 Meč na žvanily, ať zešílí!
Meč na hrdiny, ať se vyděsí!
37 Meč na jejich koně a jejich vozy
i na cizince, kteří se k nim přidali –
ať jsou jako ženy!
Meč na jeho poklady,
ať jsou vypleněny!
38 Meč na jeho řeky,
ať se vysuší!
Vždyť je to země modlářství,
pro ty příšery se zbláznili!
39 Proto tam bude žít jen pouštní zvěř,
pštrosi a hyeny.
Už se tam nikdy bydlet nebude,
bude tam prázdno po všechna pokolení.
40 Jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.
41 Hle, od severu vojsko přichází,
mohutný národ s králi mnohými –
od konců světa už se zvedají!
42 Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi,
jsou krutí a soucit neznají,
burácejí jako mořské vlny,
ženou se na koních.
Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje,
Dcero babylonská, proti tobě!
43 Až o nich babylonský král uslyší,
jeho ruce síla opustí.
Přemožen bude úzkostí,
jako když na rodičku přijdou bolesti.
44 Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Chaldejce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“ [b]
45 Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Babylonu a co zamýšlí proti zemi Chaldejců:
I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.
46 „Babylon padl!“ –
ten křik otřese zemí,
národy uslyší jeho úpění!
28 Žalm Davidův.
K tobě, Hospodine, volám,
skálo má, přeruš své mlčení!
Jestliže neodpovíš mi,
podobný budu mrtvolám!
2 Vyslyš mé prosby, když k tobě volám,
když ruce zvedám k tvé nejsvětější svatyni!
3 Nezahrnuj mě mezi darebáky
a mezi pachatele zla,
mezi ty, kdo s bližními mluví o pokoji,
v srdcích však mají zášť.
4 Dej jim odplatu za jejich skutky,
za podlost jejich počinů,
odměň je za dílo jejich rukou,
dej jim zaslouženou odplatu!
5 Protože nedbají na Hospodinovy činy –
na to, co vykonal svýma rukama –
proto je rozboří a nikdy více
nebude je už budovat.
6 Požehnán buď Hospodin,
že vyslyšel mé prosby!
7 Hospodin je má síla a můj štít,
na něj se v srdci spoléhám.
Pomoc jsem dostal, mé srdce jásá,
svou písní chci mu děkovat!
8 Svému lidu je Hospodin silou,
svému pomazanému je jistou záchranou.
9 Zachraň, Hospodine, svůj lid,
požehnej svému dědictví,
buď jejich pastýř a nes je navěky!
29 Žalm Davidův.
Vzdejte Hospodinu, synové Boží,
vzdejte Hospodinu slávu a moc.
2 Vzdejte Hospodinu slávu, jež mu náleží,
klaňte se Hospodinu v kráse svatosti!
3 Hlas Hospodinův se nese nad vodami,
Bůh slávy sám hromem burácí –
Hospodin nad vodními spoustami!
4 Hlas Hospodinův přichází v moci,
hlas Hospodinův je nádherný!
5 Hlas Hospodinův láme cedry,
libanonské cedry Hospodin poráží.
6 Jako telátko nechá skákat Libanon,
Sirion [a] skáče jak mládě buvolí!
7 Hlas Hospodinův srší ohněm,
8 hlas Hospodinův pouští otřásá –
kádešskou pouští třese Hospodin!
9 Hlas Hospodinův vyvrací duby a obnažuje lesy,
v jeho chrámě všichni „Sláva!“ volají.
10 Hospodin trůnil nad potopou,
Hospodin bude jako král trůnit navěky.
11 Hospodin dává svému lidu sílu,
Hospodin svému lidu žehná pokojem.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.