M’Cheyne Bible Reading Plan

Poměněné srdce

10 Tehdy vzal Samuel nádobku s olejem, vylil mu ji na hlavu a políbil ho. Pak řekl: „Hospodin tě právě pomazal za vůdce nad jeho dědictvím. ² Až dnes půjdeš ode mě, u hrobu Ráchel na benjamínském území v Celcachu potkáš dva muže. Řeknou ti: ‚Ty oslice, které jsi šel hledat, se našly. Tvůj otec už nemá starost o oslice, ale bojí se o vás. Říká si: Co můj syn? Co si počnu?‘

³ Potom odtud půjdeš dál, až přijdeš k táborskému dubu, kde tě potkají tři muži putující za Bohem do Bet-elu. Jeden ponese tři kůzlata, druhý tři pecny chleba a třetí džbán vína. ⁴ Pozdraví tě, dají ti dva chleby a ty je od nich přijmeš.

⁵ Přijdeš na Gibeat-elohim, Boží vrch, kde je filištínská posádka. Jakmile vejdeš do města, potkáš průvod proroků. S citerou, tamburínou, píšťalou a lyrou v čele budou v prorockém vytržení sestupovat z návrší. ⁶ Tehdy tě uchvátí Duch Hospodinův, začneš prorokovat s nimi a proměníš se v jiného člověka. ⁷ Až se ti vyplní tato znamení, dělej, co se ti naskytne, neboť Bůh je s tebou.

⁸ Potom jdi přede mnou napřed do Gilgalu. Věz, že jdu za tebou, abych tam obětoval zápalné a pokojné oběti. Budeš ale muset čekat sedm dní, než za tebou přijdu a oznámím ti, co máš dělat.“

⁹ Když se pak Saul otočil, aby od Samuele odešel, Bůh proměnil jeho srdce v jiné. Toho dne se také vyplnila všechna ta znamení. ¹⁰ Když přišli ke Gibeji, hle – přímo proti nim jde průvod proroků. Vtom se ho zmocnil Duch Hospodinův a on s nimi upadl do prorockého vytržení. ¹¹ Když všichni, kdo ho znali z dřívějška, viděli, jak prorokuje s proroky, říkali jeden druhému: „Co se to Kíšovu synovi stalo? To už i Saul patří k prorokům?“

¹² Jeden místní k tomu řekl: „A koho mají za otce?“ Tak vzniklo přísloví: To už i Saul patří k prorokům? ¹³ Když ho prorocké vytržení opustilo, odešel domů. ^[a]

¹⁴ „Kde jste chodili?“ ptal se Saulův strýc Saula a jeho mládence.

„Hledali jsme oslice. Když jsme viděli, že nejsou k nalezení, šli jsme za Samuelem,“ odpověděl Saul.

¹⁵ „Tak mi pověz, co vám Samuel řekl,“ ptal se dál Saulův strýc.

¹⁶ „Ujistil nás, že se oslice našly,“ odvětil Saul. To, co Samuel řekl ohledně kralování, mu ale neprozradil.

Saul králem

¹⁷ Samuel potom svolal lid k Hospodinu do Micpy, ¹⁸ kde Izraelcům řekl: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem přivedl Izrael z Egypta a vysvobodil vás z ruky Egypťanů i z ruky všech království, která vás utlačovala. ¹⁹ Vy jste ale dnes zavrhli svého Boha, který vás vysvobozuje ze všech vašich neštěstí a úzkostí. Řekli jste: ‚Ustanov nad námi krále.‘ Teď se tedy podle svých kmenů a rodů postavte před Hospodinem.“

²⁰ Samuel pak nechal předstupovat všechny izraelské kmeny. Los označil kmen Benjamín. ²¹ Nechal tedy po jednotlivých rodech přistupovat kmen Benjamín a označen byl rod Matri. Nakonec byl označen Saul, syn Kíšův. Hledali ho, ale nenašli. ²² Ptali se proto Hospodina dále: „Přišel už ten muž sem?“

Hospodin odpověděl: „Schovává se tamhle mezi výstrojí.“ ²³ Rozběhli se tam pro něj. Když se pak postavil doprostřed lidu, o hlavu převyšoval všechny ostatní.

²⁴ „Vidíte, koho vám Hospodin vybral?“ řekl jim Samuel. „V celém lidu mu není rovného.“

Nato všechen lid zvolal: „Ať žije král!“

²⁵ Samuel tehdy lidu vysvětlil pravidla kralování, ^[b] zapsal je do knihy a uložil před Hospodinem. Potom Samuel propustil všechen lid domů.

²⁶ Také Saul odešel domů do Gibeje, doprovázen oddílem bojovníků, jejichž srdcí se dotkl Bůh. ²⁷ Nějací ničemové ale říkali: „Tenhle že nás zachrání?“ Pohrdli jím a nevzdali mu hold. On ale jako by to neslyšel.

Zákon Ducha

8 A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. ² Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě ^[a] totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. ³ Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, ⁴ aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.

⁵ Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. ⁶ Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. ⁷ Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. ⁸ Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.

⁹ Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. ¹⁰ Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti. ¹¹ Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.

¹² Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. ¹³ Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. ¹⁴ Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. ¹⁵ Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, ^[b] Otče! ¹⁶ Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. ¹⁷ A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.

Utrpení a sláva

¹⁸ Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit. ¹⁹ Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. ²⁰ Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, ²¹ že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. ²² Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. ²³ A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. ²⁴ Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? ²⁵ Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.

²⁶ Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. ²⁷ Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.

²⁸ Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno ^[c] napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. ²⁹ Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. ³⁰ A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

Co nás oddělí?

³¹ Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!? ³² Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní? ³³ Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje! ³⁴ Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! ³⁵ Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? ³⁶ Jak je psáno:

³⁷ V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! ³⁸ Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, ³⁹ výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Slovo o Filištínech

47 Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o Filištínech předtím, než farao dobyl Gazu.

Tak praví Hospodin:

23 Žalm Davidův.

24 Žalm Davidův.