M’Cheyne Bible Reading Plan
Přes Jordán
3 Jozue časně ráno se všemi syny Izraele vytáhl ze Šitimu. Došli až k Jordánu, a než jej překročili, přenocovali tam. 2 Ke konci těch tří dnů prošli táborem správcové 3 a přikázali lidu: „Jakmile uvidíte Truhlu smlouvy Hospodina, vašeho Boha, a levitské kněze, jak ji nesou, opustíte svá místa a půjdete za ní. 4 Mezi vámi a ní ale zůstane odstup asi dvou tisíc loket [a] – nesmíte se k ní přiblížit! Půjdete za ní, abyste poznali cestu, kterou máte jít, neboť tou cestou jste nikdy předtím nešli.“
5 Jozue lidu řekl: „Posvěťte se, neboť zítra mezi vámi Hospodin učiní podivuhodné věci.“
6 Potom řekl kněžím: „Vezměte Truhlu smlouvy a jděte před lidem.“ Vzali tedy Truhlu smlouvy a šli před lidem.
7 Hospodin tehdy řekl Jozuovi: „Dnešního dne ti začnu v očích celého Izraele dodávat na vážnosti, aby věděli, že jako jsem býval s Mojžíšem, budu i s tebou. 8 A ty přikážeš kněžím nesoucím Truhlu smlouvy: ‚Až dojdete ke kraji jordánských vod, zastavte se v Jordánu.‘“
9 Jozue tedy řekl synům Izraele: „Pojďte sem a slyšte slova Hospodina, vašeho Boha.“ 10 Pak pokračoval: „Podle toho poznáte, že je mezi vámi živý Bůh: dozajista před vámi vyžene Kananejce, Chetejce, Hivejce, Perizejce, Girgašejce, Emorejce a Jebusejce. 11 Hle, Truhla smlouvy Pána vší země přechází Jordán před vámi. 12 Proto si z izraelských kmenů vyberte dvanáct mužů, z každého kmene po jednom. 13 Jakmile kněží nesoucí Truhlu Hospodina, Pána vší země, stanou nohama ve vodách Jordánu, tehdy se jordánské vody rozdělí, takže se voda přitékající shora nahromadí na jednom místě.“
14 Když pak lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán, kněží nesli před lidem Truhlu smlouvy. 15 Jakmile nosiči Truhly došli k Jordánu a kněží nesoucí Truhlu se nohama dotkli okraje vody (Jordán se pokaždé během sklizně všude vylévá z břehů), 16 vtom se vody přitékající shora zastavily. Nahromadily se velmi daleko odtud, u města Adam ležícího u Caretánu, zatímco vody odtékající směrem k Aravskému (neboli Mrtvému) [b] moři se dočista vytratily. Tak přešel lid přímo proti Jerichu. 17 Kněží nesoucí Truhlu Hospodinovy smlouvy stáli nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu, zatímco celý Izrael přecházel po suchu, dokud celý národ nepřešel Jordánem.
126 Poutní píseň.
Když Hospodin navracel sionské zajatce,
zdálo se nám to jako sen.
2 Naše ústa tehdy plnil smích,
naše jazyky jásaly.
Tehdy se říkalo mezi národy:
„Veliké věci jim učinil Hospodin!“
3 Veliké věci nám učinil Hospodin,
naplnilo nás veselí.
4 Navrať nás, Hospodine, z našeho zajetí,
jako když na poušti vytrysknou potoky!
5 Ti, kteří rozsévali se slzami,
sklidí úrodu s jásáním.
6 Ten, který s pláčem vychází,
aby drahocenné símě rozhodil,
ten se s jásotem jednou navrátí,
aby své snopy shromáždil.
127 Šalomounova poutní píseň.
Nestaví-li dům Hospodin,
marně se namáhají, kdo jej stavějí.
Nechrání-li město Hospodin,
marně bdí jeho ochránci.
2 Marné je, abyste časně vstávali
a zůstávali vzhůru do noci.
Proč byste jedli chléb bolesti?
Bůh svoje milé spánkem obdařil!
3 Děti jsou dědictví od Hospodina,
plod lůna je přece odměna.
4 Tak jako šípy, jež hrdina třímá,
jsou děti zplozené zamlada.
5 Blaze člověku, jenž jich má plný toulec –
takový nebude zahanben,
až bude s protivníky jednat před soudem!
128 Poutní píseň.
Blaze každému, kdo Hospodina ctí,
tomu, kdo kráčí jeho cestami!
2 Prací svých rukou se jistě uživíš,
blažený budeš a úspěšný.
3 Tvá manželka jak réva plodící
v srdci tvého domu,
tvé děti jak olivové proutky
kolem tvého stolu!
4 Hle – takové požehnání bude mít
muž, který Hospodina ctí!
5 Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
zdar Jeruzaléma kéž uvidíš
po všechny dny, kdy budeš žít.
6 Kéž uvidíš i děti dětí svých!
Pokoj Izraeli!
Vinný lis národů
63 Kdo to přichází z Edomu,
z Bosry v rouchu rudě zbarveném? [a]
Kdo to v hávu svého majestátu
kráčí vpřed v ohromné síle své?
Já, který spravedlnost vyhlašuji,
já, mocný k vítězství!
2 Proč jsou tvé šaty rudé krví
jak roucho toho, kdo šlape lis?
3 Já sám jsem šlapal vinnou káď
a nikdo z národů se ke mně nepřidal.
Ve svém hněvu jsem je pošlapal,
ve své prchlivosti rozdupal,
až mi jejich krev na šaty stříkala,
všechna má roucha jsou nasáklá.
4 V srdci jsem toužil po dni pomsty;
konečně přišlo mé léto odplaty.
5 Když jsem viděl, že není žádný pomocník,
zhrozil jsem se, že v nikom není opory.
Svou vlastní paží jsem proto spásu způsobil,
vlastní prchlivostí jsem se posílil.
6 Ve svém hněvu jsem šlapal národy,
svou prchlivostí jsem je opojil,
jejich krev jsem nechal crčet na zemi.
Jsou můj lid
7 Hospodinovu lásku připomínat chci
a činy, za které chválu zaslouží –
za všechno, co pro nás Hospodin učinil,
za to, jak velmi byl k domu Izraele laskavý,
za veliké slitování, které jim projevil,
za jeho velikou lásku k nim.
8 Prohlásil: „Vždyť jsou můj lid,
moji synové, ti mě nezradí,“
a přinesl jim spasení.
9 Sám trpěl každým jejich trápením,
posílal svého anděla, aby je zachránil.
Ve své lásce a smilování je sám vykoupil,
zvedal a nosil je po všechny dávné dny.
10 Oni se ale bouřili
a jeho svatého Ducha trápili; [b]
a proto se jim v nepřítele obrátil
a sám bojoval proti nim.
11 Potom vzpomínali na dávné dny,
na Mojžíše a jeho lid:
Kde je Ten, který je vedl mořem
spolu s pastýřem svých stád?
Kde je Ten, který jim vložil do nitra
svého svatého Ducha;
12 který je vedl svou slavnou paží
po Mojžíšově pravici;
který před nimi vody rozdělil,
aby si získal jméno navěky;
13 který je vedl skrze hlubiny
bez klopýtnutí jak koně na pláni?
14 Jako když dobytek schází do údolí,
tak je Hospodinův Duch vedl k odpočinutí.
Takto jsi doprovázel svůj lid,
abys své jméno proslavil.
Ty jsi Otec náš
15 Pohlédni z nebe, jen se podívej
z příbytku svatosti a slávy své:
Kde je tvá horlivost a síla tvá?
Tvé hluboké slitování se nám vyhýbá!
16 Vždyť ty jsi přece Otec náš;
i kdyby nás neznal Abraham
a Izrael se o nás nestaral,
ty, Hospodine, jsi Otec náš,
od věků máš jméno Vykupitel náš.
17 Proč jsi nás, Hospodine, nechal z tvé cesty zabloudit?
Zatvrdil jsi naše srdce, abychom tě nectili?
Vrať se už zpátky kvůli služebníkům svým,
kvůli kmenům svého dědictví!
18 Nakrátko tvůj lid vlastnil tvou svatyni,
než ji naši nepřátelé celou zdupali.
19 Jsme jako ti, kterým nevládneš už věky,
jako ti, kteří už tvé jméno nenosí.
Kéž bys tak roztrhl nebe a sestoupil,
aby se před tebou hory roztřásly!
11 Když Ježíš dokončil tyto pokyny svým dvanácti učedníkům, odešel odtud, aby učil a kázal v jejich městech.
Více než prorok
2 Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky 3 s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“
4 Ježíš jim odpověděl: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: 5 slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. 6 A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“
7 Když pak ti muži odešli, Ježíš promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? 8 Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Ti, kdo nosí nádherné šaty, jsou k vidění v královských domech. 9 Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. 10 Toto je ten, o kterém je psáno:
‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou,
jenž připraví tvou cestu před tebou.‘ [a]
11 Amen, říkám vám, žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on. 12 Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují. 13 Až po Jana o tom prorokovali všichni Proroci i Zákon. 14 Jste-li to ochotni přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít. 15 Kdo má uši, slyš!
16 Ke komu mám ale přirovnat toto pokolení? Podobá se dětem, které sedí na návsi a volají na druhé:
17 ‚Pískali jsme vám, a netančili jste;
naříkali jsme, a neplakali jste!‘
18 Jan totiž přišel, nejedl a nepil a oni říkají: ‚Je posedlý!‘ 19 Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni říkají: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ Moudrost je ale potvrzena svými skutky.“
Pojďte ke mně
20 Městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, tehdy začal vyčítat, že nečinila pokání: 21 „Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. 22 Říkám vám: Týru a Sidonu bude v soudný den lehčeji než vám! 23 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla se propadneš! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by stát až dodnes. 24 Říkám vám: Sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě.“
25 V té době Ježíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. 26 Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. 27 Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.
28 Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. 30 Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.