M’Cheyne Bible Reading Plan
Dvanáct kamenů
4 Když pak celý národ překročil Jordán, Hospodin promluvil k Jozuovi: 2 „Vyberte si z lidu dvanáct mužů, po jednom z každého kmene, 3 a přikažte jim: ‚Odtud, zprostřed Jordánu, kde stály nepohnutě nohy kněží, vyneste dvanáct kamenů, vezměte je s sebou a složte je v táboře, kde se dnes v noci uložíte.‘“
4 Jozue tedy povolal dvanáct mužů, které ustanovil ze synů Izraele, po jednom z každého kmene, 5 a řekl jim: „Jděte doprostřed Jordánu před Truhlu Hospodina, vašeho Boha. Každý si zvedne na rameno jeden kámen, podle počtu izraelských kmenů, 6 aby se pro vás staly znamením. Až se vás v budoucnu děti zeptají: ‚Proč tu máte ty kameny?‘ 7 povíte jim: ‚Protože se vody Jordánu rozdělily před Truhlou Hospodinovy smlouvy. Když přecházela Jordán, vody se rozdělily.‘ Proto budou tyto kameny synům Izraele připomínkou až na věky.“
8 Synové Izraele tedy udělali, co jim Jozue přikázal. Vynesli zprostřed Jordánu dvanáct kamenů podle počtu izraelských kmenů, jak Jozuovi uložil Hospodin, a přenesli je s sebou do tábora, kde je složili. 9 Dalších dvanáct kamenů postavil Jozue uprostřed Jordánu tam, kde stály nohy kněží nesoucích Truhlu smlouvy. Jsou tam až dodnes.
10 Kněží nesoucí Truhlu tehdy stáli uprostřed Jordánu, než byly splněny všechny příkazy, které Hospodin udělil pro lid Jozuovi, přesně jak to Jozuovi přikázal Mojžíš. Lid spěšně přešel řeku, 11 a poté, co přešel všechen lid, přešla před jejich zraky také Hospodinova truhla s kněžími. 12 V čele synů Izraele přešli v bojovém šiku synové Rubenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova, jak jim přikázal Mojžíš. [a] 13 Na čtyřicet tisíc vyzbrojených bojovníků přešlo před Hospodinem na jerišské pláně, aby svedli boj.
14 Toho dne Hospodin v očích celého Izraele dodal Jozuovi na vážnosti, takže ho měli v úctě, jako měli v úctě Mojžíše po celý jeho život.
15 Hospodin řekl Jozuovi: 16 „Přikaž kněžím nesoucím Truhlu svědectví, ať vystoupí z Jordánu.“
17 Jozue tedy kněžím přikázal: „Vystupte z Jordánu.“ 18 A jakmile kněží nesoucí Truhlu smlouvy Hospodinovy vystoupili zprostřed Jordánu a stanuli nohama na souši, vrátily se vody Jordánu na místo a vylévaly se z břehů jako předtím.
19 Lid vystoupil z Jordánu desátého dne prvního měsíce a utábořil se v Gilgalu u východního okraje Jericha. 20 Oněch dvanáct kamenů, které vzali z Jordánu, vztyčil Jozue v Gilgalu 21 a řekl synům Izraele: „Až se vaše děti v budoucnu zeptají svých otců: ‚Proč jsou tu ty kameny?‘ 22 poučíte je: ‚Izrael tu přešel Jordán po suchu.‘ 23 Hospodin, váš Bůh, před vámi vysušil tyto jordánské vody, dokud jste nepřešli, tak jako to Hospodin, váš Bůh, provedl s Rudým mořem, které před námi vysušil, dokud jsme nepřešli. 24 To aby všechny národy země poznaly, že ruka Hospodinova je mocná; to abyste ctili Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny.“
129 Poutní píseň.
Tolik mě týrali už od dětství –
jen řekni, Izraeli:
2 Tolik mě týrali už od dětství,
nikdy mě ale nezmohli!
3 Přes moje záda oráči orali
dlouhými brázdami.
4 Spravedlivý je však Hospodin –
přesekal provazy lidí zlých!
5 Ať musí s hanbou táhnout pryč
všichni, kdo k Sionu mají nenávist!
6 Ať jsou jak tráva na střechách,
co dřív, než vzroste, usychá!
7 Ženci se jí ani nedotknou,
vazači snopů ji do náruče nevezmou.
8 Ať je nepozdraví, kdo tudy jde:
„Hospodin vám své požehnání dej!
V Hospodinově jménu vám žehnáme!“
130 Poutní píseň.
Z hlubin, Hospodine, volám tě,
2 Pane můj, prosím vyslyš mě,
k mým prosbám nakloň uši své!
3 Budeš-li, Pane, připomínat viny,
kdo, Hospodine, obstojí?
4 Ty jsi však plný odpuštění,
aby tě lidé v úctě chovali!
5 Spoléhám na Hospodina,
spoléhám celou duší,
v jeho slově skládám naději.
6 Má duše Pána vyhlíží
více než strážní svítání,
než strážní svítání!
7 V Hospodina, Izraeli, skládej naději,
vždyť plný lásky je Hospodin,
plný ochoty tě vykoupit.
8 On sám Izraele vykoupí
ze všech jeho vin!
131 Davidova poutní píseň.
Nemám, Hospodine, srdce naduté,
povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím,
do ničeho, co je nad mé možnosti.
2 Což nejsem spokojený a poklidný,
jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá
ve mně duše má.
3 V Hospodina, Izraeli, skládej naději
jak nyní, tak i navěky!
64 Jako když oheň zapálí roští
a vodu v hrnci uvaří,
tak ať tví nepřátelé tvé jméno poznají,
ať se před tebou třesou národy!
2 Jako když jsi konal své nečekané divy –
sestoupils a před tebou se hory roztřásly!
3 Od věků nikdy nikdo neslyšel,
nikdo svým okem neviděl,
že by nějaký Bůh kromě tebe
tak jednal s těmi, kdo čekají na něj.
4 Zastáváš se těch, kdo rádi žijí správně,
kdo na tvých cestách myslí na tebe.
Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili.
Můžeme snad být spaseni?
5 Všichni jsme jako někdo nečistý,
všechna naše spravedlnost
jak hadry té, jež krvácí. [a]
Všichni vadneme jako list,
jako vichrem unášeni svými vinami.
6 Nikdo tvé jméno nevzývá,
nikdo se neprobouzí, po tobě nesahá,
když jsi před námi skryl svou tvář
a našim vinám nás vydal napospas. [b]
7 Ty jsi však, Hospodine, Otec náš,
my hlína jsme a ty Tvůrce náš,
tvá ruka nás všechny uhnětla.
8 Nehněvej se, Hospodine, přespříliš,
nevzpomínej navěky na náš hřích.
Prosíme tě, už na nás pohlédni –
my všichni jsme tvůj lid!
9 Tvá svatá města jsou zpustošena,
ze Sionu je pustina,
Jeruzalém leží v sutinách.
10 V tom našem svatém a slavném chrámě
kdysi chválili tě naši otcové –
teď je z něj ale jen spáleniště,
vše, co nám bylo drahé, je zničené!
11 Budeš se přes to vše, Hospodine, držet zpět?
Budeš mlčet a pokořovat nás bez konce?
Pán soboty
12 Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst. 2 Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“
3 On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad? 4 Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží? 5 A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní? 6 Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám. 7 Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘ [a] neodsuzovali byste nevinné. 8 Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“
9 Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. 10 Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.
11 On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? 12 O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“
13 Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. 14 Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.
Hle, můj služebník
15 Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil. 16 Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost. 17 Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
18 „Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil,
můj milovaný, kterého jsem si oblíbil.
Na něj položím svého Ducha,
on oznámí spravedlnost národům.
19 Nebude se hádat ani křičet,
jeho hlas na ulicích slyšet nebude.
20 Nalomenou třtinu nedolomí
a doutnající knot neuhasí,
dokud nedovede spravedlnost k vítězství.
21 A v jeho jménu bude naděje národů.“ [b]
Ježíš a Belzebub
22 Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl. 23 Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“
24 Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“
25 Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. 26 Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? 27 A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. 28 Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. 29 Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. 30 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
31 Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. 32 Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.
33 Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. 34 Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! 35 Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. 36 Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. 37 Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“
Zlé pokolení
38 Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“
39 On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. 40 Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, [c] tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. 41 Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, [d] a hle, zde je někdo víc než Jonáš. 42 Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, [e] a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.
43 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. 44 Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, 45 jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“
Ježíšova rodina
46 A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. 47 Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“
48 On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 49 Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. 50 Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.