M’Cheyne Bible Reading Plan
Území na západě
14 A toto jsou dědictví, která synové Izraele získali v kanaánské zemi, jak jim je přidělil kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův, s náčelníky otcovských pokolení Izraele. 2 Devět a půl pokolení získalo své dědictví losem, jak to Hospodin přikázal skrze Mojžíše, 3 kdežto dvě a půl pokolení už dostala svá dědictví od Mojžíše v Zajordání. Levitům však mezi nimi žádné dědictví nepřipadlo. 4 Ze synů Josefových vznikla dvě pokolení, Manases a Efraim. Levitům ovšem žádný podíl v zemi nepřipadl, pouze města k bydlení a přilehlé pastviny pro jejich dobytek a stáda. 5 Synové Izraele udělali, co Hospodin přikázal Mojžíšovi, a rozdělili si zem.
Kálebův podíl
6 Synové Judovi přišli v Gilgalu za Jozuem a Káleb, syn Kenizejce Jefuna, k němu promluvil: „Ty víš, co Hospodin v Kádeš-barné pověděl Božímu muži Mojžíšovi o mně a o tobě. [a] 7 Bylo mi čtyřicet let, když mě Hospodinův služebník Mojžíš vyslal z Kádeš-barné, abych prozkoumal tuto zem. Přinesl jsem mu zprávu podle svého nejlepšího svědomí. 8 Mí bratři, kteří šli se mnou, připravili všechen lid o odvahu, ale já jsem se cele vydal Hospodinu, svému Bohu. 9 Onoho dne Mojžíš přísahal: ‚Země, kterou prošly tvé nohy, jistě připadne navěky za dědictví tobě a tvým synům, neboť ses cele vydal Hospodinu, mému Bohu.‘ [b]
10 A hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak slíbil. Je tomu čtyřicet pět let od chvíle, kdy to Hospodin řekl Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, dnes tu jsem a je mi osmdesát pět let. 11 Dodnes jsem ale silný jako tehdy, když mě vyslal Mojžíš. Jakou sílu jsem měl tenkrát, takovou mám i teď, k boji i k životu. 12 Dej mi ty hory, o nichž onoho dne mluvil Hospodin. Sám jsi tenkrát slyšel, že tam jsou Anakovci a veliká opevněná města. Bude-li Hospodin se mnou, vyženu je, jak Hospodin řekl.“
13 Jozue tedy Kálebovi, synu Jefunovu, požehnal a dal mu do dědictví Hebron. 14 Proto Hebron až dodnes dědičně patří Kálebovi, synu Kenizejce Jefuna, neboť se cele vydal Hospodinu, Bohu Izraele. 15 (Hebron se dříve jmenoval Kiriat-arba, tedy Město Arbovo, podle největšího z Anakovců.)
Země tehdy odpočinula od válek.
Juda
15 Díl, který losem připadl Judovu pokolení pro jejich rody, dosahoval na jihu až k edomské hranici, až k poušti Cin úplně na jihu:
2 Jejich jižní hranice vede od zálivu na jižním konci Mrtvého moře, 3 vybíhá na jih k průsmyku Akrabim, pokračuje k Cinu, stoupá jižně od Kádeš-barné, prochází Checronem, vystupuje k Adaru, stáčí se ke Karce 4 a pokračuje k Acmoně. Dál pak hranice vede Egyptským potokem, až dosáhne ke Středozemnímu moři. To je jejich [c] jižní hranice.
5 Východní hranici tvoří Mrtvé moře až po ústí Jordánu.
Severní hranice začíná od zálivu, kde se Jordán vlévá do Mrtvého moře, 6 odkud pak stoupá k Bet-chogle, prochází severně od Bet-aravy a vystupuje ke kameni Rubenova syna Bohana. 7 Hranice pak stoupá z údolí Achor k Debiru a dále na sever, kde se stáčí ke Gelilotu [d] naproti průsmyku Adumim na jižní straně údolí; dále hranice pokračuje podél vod En-šemeše, až dosáhne k En-rogelu. 8 Potom se zvedá údolím Ben-hinom jižně od skalního hřebene Jebusejců (což je Jeruzalém) a míří k vrcholu hory, jež se tyčí ze západu nad údolím Hinom na severním konci údolí Refaim. 9 Od vrcholu té hory vede hranice k vodnímu prameni Neftoach, míří k městům pohoří Efron a dále k Baale (což je Kiriat-jearim). 10 Hranice se pak stáčí okolo Baaly na západ k hoře Seír, pokračuje podél severního svahu hory Jearim (což je Kesalon), dále klesá k Bet-šemeši a prochází Timnou. 11 Potom hranice míří k severnímu svahu Ekronu, vede k Šikeronu, přechází horu Baala a pokračuje na Jabneel, než dosáhne k moři.
12 Západní hranici tvoří Středozemní moře a jeho pobřeží.
To jsou hranice okolo synů Judových podle jejich rodů.
13 Kálebovi, synu Jefunovu, dal Jozue podle Hospodinova příkazu podíl uprostřed synů Judových – Kiriat-arbu, což je Hebron. (Ten Arba byl otcem Anaka.) 14 Káleb odsud vyhnal trojici Anakových synů: Šešaje, Achimana a Talmaje, potomky Anakovy, 15 a táhl odtud dál proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).
16 Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“ 17 Dobyl ho Otniel, syn Kálebova bratra Kenaze, a tak mu Káleb dal svou dceru Aksu za ženu.
18 Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“
19 „Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot.
20 Toto je dědictví pokolení Juda pro jejich rody:
21 V Negevu úplně na jihu dostalo pokolení Juda následující města u edomské hranice: Kabceel, Eder, Jagur, 22 Kina, Dimona, Adada, 23 Kedeš, Chacor, Jitnan, 24 Zif, Telem, Bealot, 25 Chacor-chadata, Keriot-checron (což je Chacor), 26 Amam, Šema, Molada, 27 Chacar-gada, Chešmon, Bet-pelet, 28 Chacar-šual, Beer-šeba, Biziotia, 29 Baala, Ijim, Ecem, 30 Eltolad, Kesil, Chorma, 31 Ciklag, Madmana, Sansana, 32 Levaot, Šilchim, Ajin a Rimon – celkem dvacet devět měst s jejich osadami.
33 V podhůří: Eštaol, Corea, Ašna, 34 Zanoach, En-ganim, Tapuach, Enam, 35 Jarmut, Adulam, Socho, Azeka, 36 Šaaraim, Aditaim, Gedera a Gederotaim – celkem čtrnáct měst s osadami. 37 Dále: Cenan, Chadaša, Migdal-gád, 38 Dilhan, Micpe, Jokteel, 39 Lachiš, Bockat, Eglon, 40 Kabon, Lachmas, Kitliš, 41 Gederot, Bet-dagon, Naama a Makeda – celkem šestnáct měst s osadami. 42 Dále: Libna, Eter, Ašan, 43 Jiftach, Ašna, Neciv, 44 Keila, Achzíb a Mareša – celkem devět měst s osadami. 45 Dále Ekron, jeho vesnice a osady, 46 na západ od Ekronu celé okolí Ašdodu i s osadami, 47 také Ašdod s jeho vesnicemi a osadami a Gaza s jejími vesnicemi a osadami až k Egyptskému potoku a k pobřeží Středozemního moře.
48 Na horách: Šamir, Jatir, Socho, 49 Dana, Kiriat-sana (což je Debir), 50 Anav, Eštemo, Anim, 51 Gošen, Cholon a Gilo – celkem jedenáct měst s osadami. 52 Dále: Arab, Duma, Ešean, 53 Janim, Bet-tapuach, Afeka, 54 Chumta, Kiriat-arba (což je Hebron) a Cior – celkem devět měst s osadami. 55 Dále: Maon, Karmel, Zif, Juta, 56 Jizreel, Jokdeam, Zanoach, 57 Kajin, Gibea a Timna – celkem deset měst s osadami. 58 Dále: Chalchul, Bet-cur, Gedor, 59 Maarat, Bet-anot a Eltekon – celkem šest měst s osadami. 60 Dále: Kiriat-baal (což je Kiriat-jearim) a Raba – dvě města s osadami.
61 Na poušti: Bet-arava, Midin, Sekaka, 62 Nibšan, Ir-melach a En-gedi – celkem šest měst s osadami.
63 Synové Judovi ale nedokázali vyhnat Jebusejce bydlící v Jeruzalémě. Proto Jebusejci zůstali v Jeruzalémě s Judovými syny až dodnes.
146 Haleluja!
Chval Hospodina, duše má!
2 Chválit budu Hospodina celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu! [a]
3 Nespoléhejte na mocné –
smrtelník nikoho spasit nemůže.
4 Až ztratí dech, vrátí se do země,
jeho úmysly se rozplynou v ten den.
5 Blaze tomu, komu Bůh Jákobův pomáhá,
tomu, kdo na Hospodina, svého Boha, spoléhá!
6 On přece nebe i zemi učinil
a také moře i všechno v nich.
Navěky věrný zůstává,
7 utlačovaným právo zjednává,
dává chléb těm, kdo mají hlad.
Hospodin vězně propouští,
8 Hospodin slepým oči otvírá,
Hospodin zvedá sklíčené,
Hospodin miluje poctivé,
9 Hospodin chrání příchozí,
podporuje vdovy a sirotky,
cestu ničemných ale podvrací.
10 Hospodin bude kralovat navěky,
tvůj Bůh, Sione, po všechna pokolení!
Haleluja!
147 Haleluja!
I.
Jak dobré je zpívat našemu Bohu žalm,
jak je to rozkošné – chvála je líbezná!
2 Hospodin Jeruzalém buduje,
shromažďuje rozehnaný Izrael.
3 Uzdravuje v srdci ztrápené
a ovazuje jejich zranění.
4 On sám určuje počet hvězd
a jménem volá každou z nich.
5 Náš Pán je veliký a nesmírně mocný,
jeho moudrost nelze vypočíst!
6 Hospodin podporuje ponížené,
ničemy ale k zemi shazuje.
7 Zpívejte Hospodinu s vděčností,
našemu Bohu hrajte na citery!
8 On halí nebe do oblak
a zemi deštěm zalévá,
aby tráva rostla na horách.
9 On dává zvířatům dostatek potravy,
i mladým krkavcům, když k němu volají.
10 On neobdivuje sílu koní,
ve svalech siláků nemá zalíbení.
11 Hospodinu se líbí ti, kdo jej ctí,
ti, kdo v jeho lásku doufají!
II.
12 Oslavuj Hospodina, Jeruzaléme,
chval svého Boha, Sione!
13 On zpevňuje závory tvých bran,
žehná tvým dětem ve tvých zdech.
14 Působí pokoj ve tvých končinách,
z nejlepší pšenice sytí tě.
15 Když na zem svůj rozkaz posílá,
jeho slovo rychle šíří se.
16 Sníh jako vlnu prostírá,
jíním sype jako popelem.
17 Své kroupy jak drobky rozhazuje,
kdo obstojí, když přijde jeho mráz?
18 Když pošle své slovo, všechno taje,
potoky tečou, když větrem zafouká.
19 Zjevil své slovo Jákobovi,
své zákony a práva Izraeli dal.
20 Žádnému národu to neučinil,
a proto nepoznali jeho pravidla.
Haleluja!
Kázání v chrámě
7 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: 2 „Postav se do brány Hospodinova chrámu a volej tam tato slova:
Slyšte slovo Hospodinovo, všichni z Judy, kteří se těmito branami přicházíte klanět Hospodinu! 3 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své cesty a své jednání, a já vás tu nechám žít. 4 Přestaňte spoléhat na klamné řeči – prý: ‚Hospodinův chrám, Hospodinův chrám, Hospodinův chrám!‘ 5 Jedině pokud napravíte své cesty a své jednání – pokud se mezi sebou budete řídit právem, 6 pokud přestanete vykořisťovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, pokud přestanete na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete už k vlastní škodě následovat cizí bohy – 7 pak vás tu nechám žít, v té zemi, kterou jsem dal vašim otcům od věků až na věky.
8 Jen se podívejte! Vždyť na ty klamné řeči spoléháte marně! 9 Copak můžete krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo Baalovi, následovat cizí neznámé bohy 10 a pak si přijít stoupnout přede mě v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a prohlásit: ‚Jsme spaseni‘? To abyste mohli páchat všechny ty ohavnosti? 11 To se podle vás tento dům, který se nazývá mým jménem, stal doupětem lupičů? Jenže já to dobře vidím, praví Hospodin. 12 Jen si zajděte do Šíla, na místo, kde jsem kdysi nechal přebývat své jméno, a podívejte se, co jsem s ním kvůli zkaženosti svého lidu Izraele udělal! [a]
13 Zatímco jste páchali všechny ty zločiny, praví Hospodin, já jsem k vám mluvil. Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali. Volal jsem vás, ale vy jste neodpovídali. 14 S tímto domem, který se nazývá mým jménem a na který se spoléháte, s tímto místem, které jsem dal vám i vašim otcům, proto udělám totéž, co jsem udělal se Šílem. 15 Vás pak od sebe zapudím, jako jsem zapudil všechny vaše bratry, celé pokolení Efraim!“ [b]
Falešné náboženství
16 „Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Nenaléhej na mě, já tě nevyslyším. 17 Copak sám nevidíš, co páchají v judských městech a na jeruzalémských ulicích? 18 Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto na koláče pro Královnu nebes. [c] Také přinášejí úlitby cizím bohům, aby mě uráželi. 19 Urážejí tím ale mě? praví Hospodin. Neurážejí spíš sami sebe k vlastní ostudě?“
20 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: „Hle, na toto místo se vylije můj rozhořčený hněv – na lidi i dobytek, na stromy v sadech i na plody země. Vzplane a už nezhasne!“
21 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Jen si hromaďte zápaly k obětem, jen si to maso snězte! 22 Tehdy, když jsem vaše otce vyvedl z Egypta, nemluvil jsem s nimi proto, abych jim dal přikázání o zápalech a obětech, 23 ale přikázal jsem jim toto: ‚Poslouchejte mě, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte vždy po cestě, kterou jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘ [d] 24 Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali. Řídili se záměry svého zarputilého a zlého srdce; ukazovali mi záda, a ne tvář. 25 Ode dne, kdy vaši otcové vyšli z Egypta, až dodneška jsem jim dennodenně znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky. 26 Oni mě ale neposlouchali, vůbec nevnímali. Zatvrdili své šíje a zkazili se hůř než jejich otcové.
27 I když jim řekneš všechna tato slova, nebudou tě poslouchat. I když na ně budeš volat, neodpovědí ti. 28 Proto jim řekni: ‚Toto je národ, který neposlouchá Hospodina, svého Boha, a nenechá se poučit. Pravda se ztratila, v ústech ji nemají.‘
29 Ostříhej se a zahoď vlasy,
na holých návrších zpívej žalozpěv.
Hospodin zavrhl a opustil pokolení,
které vzbudilo jeho hněv.“
Údolí vraždění
30 „Lid Judy před mýma očima páchal zlo, praví Hospodin. V domě, který se nazývá mým jménem, nastavěli své ohavné modly, a tak ho poskvrnili. 31 Vystavěli také obětiště Tofet v údolí Ben-hinom, aby tam pálili své vlastní syny a dcery v ohni [e] – to jsem jim přece nepřikázal, to mi nepřišlo ani na mysl!
32 A proto hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy se mu už nebude říkat Tofet ani údolí Ben-hinom, ale Údolí vraždění a v Tofetu se bude pohřbívat, až už nebude ani kam. 33 Na mrtvolách tohoto lidu se budou pást ptáci i divá zvěř a nebude, kdo by je odháněl. 34 V judských městech a na jeruzalémských ulicích tehdy nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty, neboť z této země zbudou sutiny.“
Král na oslíku
21 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“ 4 To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:
5 „Povězte Dceři sionské:
Hle, tvůj král přichází k tobě,
mírný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.“ [a]
6 Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. 7 Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně. 8 Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly:
„Hosana, [b] Synu Davidův!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ [c]
„Hosana na výsostech!“
10 Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“
11 „Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“
Doupě lupičů
12 Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 13 se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ [d]
14 V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil. 15 Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se. 16 „Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho.
„Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“ [e] 17 Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.
Uschlý fíkovník
18 Za svítání cestou zpět do města dostal hlad. 19 Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.
20 Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“
21 Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. 22 Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“
Jakým právem
23 Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
24 „Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám. 25 Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“
Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 26 Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“ 27 Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
O dvou synech
28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29 Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. 30 Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. 31 Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ řekli.
Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. 32 Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“
O zlých vinařích
33 „Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. [f] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. 34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu. 35 Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali. 36 Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.
37 Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘ 38 Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘ 39 Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. 40 Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“
41 Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“
42 Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech?
‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘ [g]
43 Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce. 44 Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“ [h]
45 Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich, 46 a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.