M’Cheyne Bible Reading Plan
Poražení králové
12 Toto jsou králové té země, které synové Izraele pobili a jejichž zem na východní straně Jordánu obsadili od potoka Arnon až k hoře Hermon i s celou východní částí pláně Arava:
2 Emorejský král Sichon se sídlem v Chešbonu. Ten ovládal území od Aroeru na břehu potoka Arnon, totiž od středu toho potoka přes polovinu Gileádu až k potoku Jabok, tvořícímu hranici Amonců; 3 dále pláň Arava až k východnímu okraji Galilejského jezera a také až k východnímu okraji Aravského (neboli Mrtvého) moře směrem k Bet-ješimotu a na jih až pod úbočí Pisgy.
4 Dále bášanský král Og [a] z přežívajících Refajců. Ten sídlil v Aštarotu a v Edrei 5 a ovládal horu Hermon, Salchu i celý Bášan až po gešurské a maachatské pomezí a také polovinu Gileádu hraničícího se Sichonem, králem Chešbonu.
6 Mojžíš, Hospodinův služebník, je pobil se syny Izraele a Hospodinův služebník Mojžíš dal jejich zem do vlastnictví synům Rubenovým a Gádovým a polovině kmene Manasesova.
7 A toto jsou králové té země, které pobil Jozue se syny Izraele na západním břehu Jordánu od Baal-gádu v Libanonském údolí až k hoře Chalak, jež se zvedá k Seíru. Tuto zem dal Jozue izraelským kmenům do vlastnictví podle jejich podílů 8 v podhůří, na pláni Arava i na východních srázech, v poušti i v Negevu – v zemi Chetejců, Emorejců, Kananejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců:
9 Král Jericha jeden,
král Aje u Bet-elu jeden,
10 král Jeruzaléma jeden,
král Hebronu jeden,
11 král Jarmutu jeden,
král Lachiše jeden,
12 král Eglonu jeden,
král Gezeru jeden,
13 král Debiru jeden,
král Gederu jeden,
14 král Chormy jeden,
král Aradu jeden,
15 král Libny jeden,
král Adulamu jeden,
16 král Makedy jeden,
král Bet-elu jeden,
17 král Tapuachu jeden,
král Cheferu jeden,
18 král Afeku jeden,
král Šáronu jeden,
19 král Madonu jeden,
král Chacoru jeden,
20 král Šimron-meronu jeden,
král Achšafu jeden,
21 král Taanachu jeden,
král Megida jeden,
22 král Kedeše jeden,
král Jokneamu u Karmelu jeden,
23 král Doru (z Náfot-doru) jeden,
král Gojim v Galileji [b] jeden,
24 král Tirsy jeden,
celkem jedenatřicet králů.
Dělení země
Ještě zbývá mnoho země
13 Jozue byl už stařec pokročilého věku. Hospodin mu řekl: „Jsi starý a sešlý věkem, ale ještě je velmi mnoho země, kterou zbývá obsadit.
2 Toto je zbývající zem:
Celé území Filištínů a Gešurců 3 od řeky Šichor před Egyptem až k severní hranici u Ekronu (který se přičítá Kananejcům) – pětice filištínských států: Gaza, Ašdod, Aškelon, Gat a Ekron.
Dále území Avijců 4 na jihu.
Dále celé území Kananejců od sidonské Ary až po Afek u emorejské hranice.
5 Dále území Gebalských a celý Libanon na východ od Baal-gádu pod horou Hermon až k Lebo-chamátu.
6 Všechny obyvatele hor, od Libanonu až k Misrefot-majim, všechny Sidonce já sám před syny Izraele vyženu. Zbývá jen rozdělit tu zem Izraeli losem na dědičné podíly, jak jsem ti přikázal. [c] 7 Proto teď rozděl tuto zemi jako dědictví devíti kmenům a polovině kmene Manasesova.“
Území na východě
8 Druhá polovina Manasese a synové Rubenovi a Gádovi už své dědictví dostali, neboť jim je dal Mojžíš na východní straně Jordánu. Hospodinův služebník Mojžíš jim přidělil toto území:
9 Od Aroeru na břehu potoka Arnon, včetně města uprostřed onoho údolí, celou medebskou náhorní rovinu až k Dibonu. 10 Dále všechna města emorejského krále Sichona, který vládl v Chešbonu, až k hranicím Amonců. 11 Dále Gileád, gešurské i maachatské pomezí, celou horu Hermon a celý Bášan až po Salchu, 12 totiž celé bášanské království Oga, který patřil k přeživším Refajcům a vládl v Aštarotu a v Edrei. Ty všechny Mojžíš porazil a vyhnal. 13 Gešurské a Maachatské ale synové Izraele nevyhnali, a tak Gešur a Maachat žijí uprostřed Izraele až dodnes.
14 Kmenu Levi však Mojžíš jako jedinému žádné dědictví nepřidělil. Jejich dědictvím jsou ohnivé oběti Hospodinu, Bohu Izraele, jak jim pověděl. [d]
Ruben
15 Toto dal Mojžíš pokolení Ruben pro jejich rody:
16 Území od Aroeru na břehu potoka Arnon, včetně města uprostřed onoho údolí; dále celá náhorní rovina u Medeby, 17 Chešbon i všechna města na náhorní rovině: Dibon, Bamot-baal, Bet-baalmeon, 18 Jahca, Kedemot, Mefaat, 19 Kiriatajim, Sibma, Ceret-šachar na kopci v údolí, 20 Bet-peor, úbočí Pisgy a Bet-ješimot 21 - všechna města té náhorní roviny a celé království emorejského krále Sichona, který vládl v Chešbonu. Mojžíš ho porazil stejně jako midiánské prince, Sichonovy vazaly Eviho, Rekema, Cura, Chura a Revu, kteří v té zemi bydlili. 22 Kromě těch, které pobili v boji, synové Izraele zabili mečem také věštce Balaáma, syna Beorova. 23 Hranici synů Rubenových tvořil břeh Jordánu. To je dědictví Rubenových synů pro jejich rody – tato města a přilehlé osady.
Gád
24 Toto dal Mojžíš pokolení Gád, synům Gádovým pro jejich rody:
25 Území Jaezeru a všechna gileádská města, polovina země Amonců až k Aroeru naproti Rabě, 26 dále od Chešbonu až k Ramat-micpe a Betonim a od Machanajim až k pomezí Debiru; 27 v údolí pak Bet-ram, Bet-nimra, Sukot a Cafon se zbytkem království chešbonského krále Sichona (východní břeh Jordánu až k okraji Galilejského jezera). 28 To je dědictví Gádových synů pro jejich rody – tato města a přilehlé osady.
Východní Manases
29 Toto dal Mojžíš polovině Manasesova kmene, totiž polovině Manasesova pokolení pro jejich rody:
30 Území od Machanajim přes celý Bášan, přes celé království bášanského krále Oga: všech šedesát městeček, jež patří k Chavot-jair v Bášanu; 31 dále polovina Gileádu a také Aštarot a Edrei, Ogova královská města v Bášanu. To dostali synové Machira, syna Manasesova, pro polovinu Machirových synů podle jejich rodů.
32 Toto jsou dědictví, která Mojžíš udělil na moábských pláních na východní straně Jordánu naproti Jerichu. 33 Kmenu Levi však Mojžíš dědictví nedal. Jejich dědictvím je Hospodin, Bůh Izraele, jak jim pověděl. [e]
145 Chvalozpěv Davidův. [a]
Bože, můj Králi, tebe velebím,
tvé jméno chválím navždy, navěky.
2 Každý den tebe chválit chci,
tvé jméno slavím navždy, navěky.
3 Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
jeho velikost nelze nikdy pochopit!
4 Ať všechna pokolení tvé skutky opěvují,
tvé mocné činy ať zvěstují.
5 Ať mluví o tvé kráse, slávě a velebnosti,
zatímco přemýšlím o tvých zázracích.
6 Ať hovoří o tvé ohromující moci,
zatímco o tvé velikosti vyprávím.
7 Ať hlásají památku tvé hojné dobroty,
o tvé spravedlnosti ať zpívají:
8 „Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý! [b]
9 Ke všem je dobrotivý Hospodin,
on cítí s každým ze svých stvoření!“
10 Ať tě, Hospodine, všechna stvoření slaví,
ať ti dobrořečí věrní tví.
11 O slávě tvého království ať vyprávějí,
o tvých mocných činech ať hovoří.
12 Všichni lidé ať se o jeho moci dozví,
o slávě a kráse jeho království.
13 Tvé království vládne nad všemi věky,
tvé panování nad všemi pokoleními!
Hospodin je věrný ve všem, co zaslíbil,
ve všem, co působí, je laskavý. [c]
14 Hospodin podpírá všechny, kdo klesají,
pozvedá všechny, kdo jsou sklíčení.
15 Oči všech k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
16 Otevíráš ruku, abys nasytil
touhy všech žijících.
17 Hospodin je spravedlivý ve všech cestách svých,
ve všem, co působí, je laskavý.
18 Hospodin je blízký všem, kdo ho vzývají,
všem, kdo ho vzývají v opravdovosti.
19 Naplňuje touhy těch, kdo ho ctí,
slyší jejich křik a jde je zachránit.
20 Hospodin chrání všechny, kdo ho milují,
všechny ničemy ale zahubí.
21 Hospodinova chvála ať z úst mi zní,
jeho svaté jméno ať chválí každý smrtelník
navždy, navěky!
Varování Jeruzalému
6 „Synové Benjamínovi, prchněte,
z Jeruzaléma utečte!
V Tekoji na roh zatrubte,
dejte znamení nad Bet-keremem:
Od severu se blíží neštěstí,
strašné ničení!
2 Ta přelíbezná pastvina,
Dcera sionská, bude zničena.
3 Přitáhnou k ní pastýři se svými stády,
postaví své stany kolem ní
a každý spase, na co natrefí.
4 ‚Připravte se k boji proti ní!
Zaútočíme o poledni!‘
‚Běda, den už se nachýlil,
večer už vrhá dlouhý stín.‘
5 ‚Zaútočíme tedy v noci!
Zboříme jejich pevnosti!‘“
6 Tak praví Hospodin zástupů:
„Kácejte les,
proti Jeruzalému násep navršte!
To je to město, které čeká trest –
je naplněné útlakem!
7 Jako ze studny tryská voda,
tak z toho města tryská zloba.
Útlak a zhouba se v něm rozléhá,
jeho bolesti a rány mám stále před očima.
8 Jeruzaléme, nech se napravit,
jinak se od tebe odvrátím;
jinak tě obrátím v sutiny,
v zemi, jež není k bydlení.“
9 Tak praví Hospodin zástupů:
„Proberte pozůstatek Izraele,
jako když se paběrkuje vinice.
Znovu prohrábni její ratolesti,
jako když vinař sbírá hrozny.“
10 S kým ale mohu mluvit,
koho varovat, aby slyšeli?
Hle, mají neobřezané uši,
vůbec neposlouchají!
Hle, Hospodinovo slovo je uráží,
nelíbí se jim!
11 Jsem plný Hospodinova hněvu,
zadržovat už ho nemohu.
„Vylij ho tedy na děti v ulicích
i tam, kde se baví mládenci.
Vždyť budou zachváceni muži i s ženami,
ba i starci, kteří dožili své dny.
12 Jejich domy pak připadnou jiným
spolu s poli a ženami,
až vztáhnu ruku na všechny,
kdo žijí v této zemi, praví Hospodin.
13 Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk;
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.
14 Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není! [a]
15 Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se v čas zúčtování,
praví Hospodin.“
16 Tak praví Hospodin:
„Zastavte se na cestách, rozhlédněte se,
ptejte se po stezkách pradávných:
Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte
a vaše duše najdou odpočinutí.
Vy jste však řekli: ‚Nepůjdem!‘
17 Ustanovil jsem nad vámi strážné:
Dávejte pozor na zvuk polnice.
Vy jste však řekli: ‚Nechceme!‘
18 Proto, národy, slyšte
a buďte svědkové
toho, co se jim stane.
19 Slyš, země:
Hle, přivádím na tento lid neštěstí,
ovoce toho, jak smýšleli,
neboť má slova neposlouchali
a můj Zákon zavrhli.
20 K čemu je mi to kadidlo ze Sáby,
k čemu vonný puškvorec z dálné ciziny?
Nemohu přijmout vaše zápaly,
vaše oběti se mi nelíbí!“
21 Nuže, tak praví Hospodin:
„Hle, kladu tomuto lidu překážky,
o které klopýtnou rodiče i děti,
zahynou přátelé i sousedi.“
22 Tak praví Hospodin:
„Hle, ze země na severu vojsko přichází,
od konců světa zvedá se národ mohutný!
23 Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi,
jsou krutí a soucit neznají,
burácejí jak mořské vlny,
ženou se na koních.
Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje,
Dcero sionská, proti tobě!“
24 Jakmile jsme o nich slyšeli,
ruce nám ochably.
Jsme přemoženi úzkostí,
jako když na rodičku přijdou bolesti.
25 Nevycházejte na pole!
Na cestu nevyrážejte!
Nepřítel třímá meč!
Hrůza všude kolem!
26 Můj lide, obleč se pytlem,
svíjej se v popelu,
naříkej jako nad jedináčkem
v nejtrpčím smutku –
vždyť na nás táhne zhoubce
a v okamžiku bude tu!
27 „Učinil jsem tě ve svém lidu prubířem,
abys ho zkoumal a vyzkoušel,
abys prověřil ryzost jejich cest.
28 Všichni jsou to zatvrzelí buřiči,
jako by byli z bronzu nebo železa;
pomlouvají, kudy chodí,
všichni jsou zvrhlost sama.
29 Měchy dmýchají naplno,
oheň už pohltil všechno olovo,
to přetavování však bylo nadarmo;
zlo se nevyčistilo.
30 Odpad po stříbru – tak se jmenují,
protože Hospodin je odhodil.“
O dělnících na vinici
20 „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. 2 Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici. 3 Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak stojí na tržišti a zahálejí, 4 a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ 5 A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. 6 Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘ 7 ‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘
8 Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ 9 Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. 10 Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru. 11 A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: 12 ‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘ 13 On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? 14 Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. 15 Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘
16 Takto budou poslední první a první poslední.“
Můžete pít můj kalich?
17 Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: 18 „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti. 19 Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen.“
20 Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila.
21 „Co chceš?“ zeptal se jí.
22 Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který mám pít?“
„Můžeme,“ odvětili.
23 Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“
24 A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry. 25 Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. 26 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 27 Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. 28 Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Dva slepci
29 Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. 30 U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ 31 Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“
32 Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“
33 „Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“ 34 Naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.