M’Cheyne Bible Reading Plan
5 Když potom všichni emorejští králové na západním břehu Jordánu a všichni kananejští králové u Středozemního moře uslyšeli, že Hospodin před syny Izraele vysušil vody Jordánu, dokud nepřešli, vyrazilo jim to dech a úplně před syny Izraele ztratili odvahu.
Hospodinovo vojsko
2 V té době řekl Hospodin Jozuovi: „Vyrob si kamenné nože a znovu obřež syny Izraele.“ [a] 3 Jozue si tedy vyrobil kamenné nože a obřezal syny Izraele u Gibeat-aralot, totiž Pahorku předkožek.
4 Důvod, proč je Jozue obřezal, je tento: Všechen lid mužského pohlaví, který vyšel z Egypta, všichni ti bojovníci, po vyjití z Egypta pomřeli cestou na poušti. 5 Všechen lid, který vycházel, byl sice obřezán, ale z lidu narozeného po vyjití z Egypta cestou na poušti neobřezali nikoho. 6 Synové Izraele chodili po poušti čtyřicet let, dokud celý ten národ bojovníků vyšlých z Egypta do posledního nevymřel, protože neposlouchali Hospodina. Hospodin jim odpřisáhl, že jim nedá spatřit tu zem, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že nám ji dá, totiž zem oplývající mlékem a medem. [b] 7 Místo nich postavil jejich syny. Ty Jozue obřezal, poněvadž byli neobřezaní – cestou je totiž nikdo neobřezával. 8 Když pak byli všichni v celém národě obřezáni, zůstali na místě v táboře, dokud se nezotavili.
9 Hospodin tehdy Jozuovi řekl: „Dnešního dne jsem z vás odvalil egyptskou pohanu.“ A tak se to místo až dodnes jmenuje Gilgal, Odvalení.
10 Synové Izraele tedy tábořili v Gilgalu a navečer čtrnáctého dne onoho měsíce slavili na jerišských pláních Hod beránka. 11 Druhého dne jedli nekvašené chleby a téhož dne i pražené zrní z úrody té země. 12 Toho dne, kdy jedli z úrody země, také ustala mana. Synové Izraele již pak žádnou manu neměli, ale toho roku začali jíst ze sklizně kanaánské země.
13 Jednou, když byl Jozue poblíž Jericha, pozvedl oči a hle – kdosi před ním stojí s vytaseným mečem v ruce! Jozue šel k němu a oslovil ho: „Patříš k nám, nebo k našim nepřátelům?“
14 „Nikoli,“ odpověděl on. „Já jsem vůdce Hospodinova vojska. Teď jsem tu.“
Jozue padl tváří k zemi a poklonil se. „Jaké příkazy má můj pán pro svého služebníka?“ zeptal se.
15 Vůdce Hospodinova vojska na to Jozuovi řekl: „Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ [c] A Jozue to udělal.
Jericho
6 Jericho bylo kvůli synům Izraele úplně uzavřeno. Nikdo nevycházel ani nevcházel.
2 Hospodin ale Jozuovi řekl: „Pohleď, dal jsem ti do rukou Jericho, jeho krále i udatné hrdiny. 3 Vy bojovníci to město všichni obklíčíte a jednou denně město obejdete dokola. To budeš dělat po šest dní. 4 Sedm kněží ať před Truhlou nese sedm trub z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží ať troubí na trouby. 5 Jakmile dlouze zatroubí na beraní roh, jakmile uslyšíte troubení, pak ať všechen lid vyrazí mohutný pokřik. Městská hradba se zhroutí a lid vnikne do města, každý tam, kde bude.“
132 Poutní píseň.
Pamatuj, Hospodine, na Davida
i na všechno, co podstoupil –
2 na to, co Hospodinu přísahal,
když Mocnému Jákobovu složil slib:
3 „Jistěže nevejdu do svého domu,
na svoje lůžko nelehnu,
4 svým očím nedovolím usnout,
svým víčkům nedám poklesnout,
5 dokud nenajdu domov Hospodinu,
příbytek Jákobovu Mocnému.“
6 O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli,
nalezli jsme ji v kraji Jearim. [a]
7 K jeho příbytku pojďme již,
klaňme se u jeho podnoží!
8 „Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí,
společně s Truhlou síly tvé!
9 Tví kněží ať jsou spravedlností oblečeni,
tvoji věrní ať jásají!
10 Pro Davida, služebníka svého,
neodmítej svého pomazaného!“ [b]
11 Hospodin Davidovi věrně přísahal
co nechce nikdy odvolat:
„Jeden z tvých vlastních potomků
dosedne po tobě na tvůj trůn.
12 Když tvoji synové mou smlouvu zachovají
a má svědectví, jimž je vyučím,
i jejich synové na věky věků
dosednou na tvůj trůn.“ [c]
13 Hospodin si přece Sion zvolil,
oblíbil si jej za svůj příbytek:
14 „Zde je mé spočinutí na věčné věky,
zde budu přebývat, jak toužil jsem!
15 Štědře požehnám jeho zásoby,
jeho chudé chlebem nasytím,
16 jeho kněží obléknu spasením,
jeho věrní budou jásat radostí!
17 Zde nechám vyrůst roh Davidův,
o svíci svého pomazaného se postarám.
18 Jeho nepřátele obléknu v hanbu,
na jeho hlavě však zazáří koruna.“ [d]
133 Davidova poutní píseň.
Jak je to vzácné a jak příjemné,
když bratři žijí spolu v jednotě!
2 Jak vzácný olej na hlavě,
stékající po bradě –
po bradě Áronově tekoucí,
po jeho rouchu až po cíp.
3 Jak rosa z hory Hermonu
sestupující na hory Sionu.
Tam přece Hospodin požehnání udílí –
život až navěky!
134 Poutní píseň.
Pojďte Hospodina velebit,
každý, kdo je Hospodinův služebník –
vy, kteří stojíte za nocí
v domě, kde bydlí Hospodin!
2 Zvedejte ruce ve svatyni,
pojďte Hospodina velebit!
3 Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
jenž nebe i zemi učinil!
Vyrovnám s nimi účty
65 Odpovídal jsem těm, kdo se neptali,
dal jsem se najít těm, kdo o mě nestáli.
Národu, který mé jméno nevzýval,
jsem říkal: „Jsem tu! Jsem tu!“ [a]
2 Po celé dny jsem ruce vztahoval
k lidu buřičů,
kteří chodí cestou nedobrou
za vlastní představou.
3 Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář,
když obětují v zahradách,
kadidlo pálí na cihlách,
4 vysedávají při hrobkách,
kde v noci drží stráž
a jedí maso podsvinčat –
v jejich hrncích je hnusná polévka!
5 Přitom říkají: „Zůstaň tam a nechoď blíž,
neboť jsem svatější než ty!“
Takoví mě dráždí jak v nose dým,
jak oheň hořící celé dny.
6 Hle, toto stojí psáno přede mnou:
Nebudu mlčet, ale odplatím,
vrchovatě naplním jejich klín –
7 za to, jak jste se provinili i s vašimi otci,
praví Hospodin.
Protože na horách kadidlo obětovali,
protože mě uráželi na návrších,
za tehdejší skutky s nimi vyrovnám účty,
naplním jejich klín.
8 Toto praví Hospodin:
Jako když v hroznu najdou zdravé víno
a řeknou: „Nenič ho,
zbylo v něm něco dobrého,“
tak i já naložím se svými služebníky:
Všechny je nezničím.
9 Z Jákobových beder vzbudím potomky,
z Judy vzejde ten, kdo mé hory obsadí;
moji vyvolení je obsadí,
moji služebníci v nich budou žít.
10 Můj lid – ti kdo mě hledají –
budou mít v Šáronu ovčí pastviny,
jejich skot odpočine v achorském údolí.
11 Ale vás, kdo jste Hospodina opustili,
vás, kdo jste zapomněli na horu mé svatosti,
vás, kdo jste Štěstěně stůl prostírali,
vás, kdo jste Osudu číše plnili –
12 nuže, vás tedy odsoudím k meči,
všichni se skloníte a budete pobiti,
neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali,
mluvil jsem, a vy jste neposlouchali,
ale páchali jste, co je zlé v mých očích,
zvolili jste si, co se mi nelíbí.
13 Nuže, toto praví Panovník Hospodin:
Hle, moji služebníci budou jíst,
vy však budete hladoví.
Hle, moji služebníci budou pít,
vy však budete žízeň mít.
Hle, moji služebníci se budou veselit,
vy však budete zklamaní.
14 Hle, moji služebníci budou zpívat štěstím,
vy však budete křičet bolestí,
kvílet budete samou úzkostí.
15 Své jméno zanecháte vyvoleným mým,
aby je používali pro kletby:
„Ať tě Panovník Hospodin zahubí!“
Svým služebníkům však dá jméno jinačí.
16 Kdo bude na zemi dávat požehnání,
bude to činit při Bohu pravdy;
kdo bude na zemi přísahat,
při Bohu pravdy to udělá.
Minulá soužení budou zapomenuta,
ukryta budou před mýma očima.
Nové stvoření
17 Hle – já stvořím nové nebe
a novou zem;
na minulé věci se zapomene,
nikdo už nebude o nich přemýšlet.
18 Nuže, radujte se a buďte šťastní navěky
z mého stvoření:
Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí
a jeho lid k radosti.
19 Sám budu šťastný z Jeruzaléma,
ze svého lidu se budu radovat –
vždyť už v něm nebude slyšet pláč,
křik se tam nebude už nikdy rozléhat!
20 Už nikdy tam nebude dítě,
které by zemřelo po pár dnech,
a nebude tam ani stařec,
který by nenaplnil svůj věk.
Ten, kdo zemře ve sto letech,
bude mladíkem,
a ten, kdo sta let nedosáhne,
bude za proklatce.
21 Budou si stavět domy a bydlet v nich,
sázet vinice a jejich plody jíst.
22 Nebudou stavět, aby bydleli jiní,
nebudou sázet, aby to jiní zhltali.
Můj lid bude žít, tak jako žijí stromy,
dílo svých rukou si mí vyvolení užijí.
23 Už se nebudou marně dřít,
nebudou plodit děti do hrůzy;
jsou přece símě, kterému žehná Hospodin –
oni i jejich potomci!
24 Ještě než zavolají, já jim odpovím;
ještě než domluví, já je vyslyším.
25 Vlk a beránek se budou spolu pást,
lev jako dobytče bude slámu žrát,
pokrmem hada bude prach.
Už žádná zloba, už žádná záhuba
nikde na celé mé svaté hoře,
praví Hospodin. [b]
Podobenství o rozsévači
13 Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera. 2 Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu 3 a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4 A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. 6 Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. 7 Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je. 8 Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. 9 Kdo má uši, slyš!“
10 Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“
11 „Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není. 12 Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. 14 Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví:
‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte,
zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.
15 Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo;
ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli,
jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
srdcem nepochopili a neobrátili se,
abych je nemohl uzdravit.‘ [a]
16 Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. 17 Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
18 Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: 19 Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty. 20 Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, 21 ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. 22 Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. 23 Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“
Jiná podobenství o Království
24 Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. 25 Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. 26 Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. 27 Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ 28 Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ 29 Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. 30 Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“
31 Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. 32 To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“
33 Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, [b] až nakonec všechno zkvasilo.“
34 To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil. 35 Tak se naplnilo slovo proroka:
„Otevřu svá ústa v podobenstvích,
budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“ [c]
36 Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“
37 Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, 38 pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého. 39 Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. 40 Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. 41 Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, 42 a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. 43 Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!
44 Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.
45 Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly 46 najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
47 Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné. 48 Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí. 49 Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50 a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
51 Pochopili jste to všechno?“
„Ano,“ odpověděli mu.
52 Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“
Prorok beze cti
53 Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud. 54 Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti? 55 Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56 Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“ 57 A tak se nad ním pohoršovali.
Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“ 58 A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.