Revised Common Lectionary (Complementary)
75 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zpívaný žalm Asafův.
2 Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme –
tvé divy ukazují, jak blízké je jméno tvé!
3 Ty pravíš: „V čas, který určím sám,
svůj spravedlivý soud vykonám.
4 Země a všichni na ní až se budou třást,
já sám jejím sloupům pevnost dám! séla
5 Nadutce varuji: S pýchou přestaňte!
Ničemům říkám: Nepozvedejte rohy [a] své!
6 Nepozvedejte své rohy do výše
a tvrdošíjně nemluvte!“
7 Z východu, západu ani od pouště
povýšení nikdy nepřijde.
8 Jedině Bůh přece soudcem je –
jednoho povyšuje, druhého snižuje.
9 Hospodin drží kalich v ruce své,
kořeněné víno je v něm zpěněné!
Všem ničemům země z něho nalije,
vypijí ho až do dna, k sedlině!
10 Já se však budu navěky radovat, [b]
Bohu Jákobovu budu zpívat žalm:
11 „Všem ničemům rohy usekám,
spravedlivý ať své rohy pozvedá!“
1 Otrel nad Ninive. Kniha vidění Nahuma z Elkoše.
Žárlivý mstitel
2 Žárlivý Bůh a mstitel je Hospodin,
Hospodin se mstí, a to zuřivě!
Hospodin se mstí na protivnících svých,
ke svým nepřátelům chová hněv.
3 Hospodin je trpělivý, však velmi mocný –
neopomíjí trest! [a]
Jeho cesta vede bouří a vichřicí,
mraky jsou prach od jeho kroků.
4 Okřikne moře, a to se vysuší,
vysuší i každou řeku.
Bášan i Karmel pak uvadají,
vadne i kvítí Libanonu.
5 Hory se před ním chvějí,
rozpadají se pahorky.
Před jeho tváří se zmítá země,
svět i všichni, kdo bydlí v něm.
6 Kdo obstojí před jeho hněvem?
Kdo snese žár jeho zuření?
Jak plamen šlehá jeho vztek,
skály se před ním drolí na kusy!
7 Hospodin je dobrý,
útočištěm je v den soužení,
zná se k těm, kdo v něj doufají.
8 S Ninive ale skoncuje
v nezadržitelné záplavě;
své nepřátele do tmy zažene!
9 Co si to o Hospodinu myslíte?
On udělá rázný konec,
protivník už se nezvedne!
10 Budou zapleteni v trní,
svým vínem budou zpití,
zhltnuti budou jak suché plevy.
11 Z tebe, Ninive, vyšel ten,
jenž o Hospodinu smýšlí zle
a spřádá plány zločinné!
12 Tak praví Hospodin:
„I když mají klid a jsou tak početní,
přece vymizí, až budou skoseni.
I když jsem tě, Judo, pokořil,
nepokořím tě nikdy víc.
13 Jeho jho na tobě teď rozlomím
a roztrhnu tvé okovy.“
12 Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry.
13 Potom jsem uslyšel hlas z nebe: „Piš: ‚Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.‘ Ano, praví Duch, ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky je provázejí.“
Sklizeň země
14 A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. [a] Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp.
15 Z chrámu vyšel další anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Napřáhni srp a žni, neboť nadešla hodina sklizně. Sklizeň země dozrála!“ 16 Tehdy ten, který seděl na oblaku, mrštil svůj srp na zem a země byla sklizena.
17 Z chrámu, který je v nebi, pak vyšel další anděl a také on měl ostrý srp. 18 A od oltáře vyšel ještě další anděl, který měl moc nad ohněm, a zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: „Napřáhni svůj ostrý srp a skliď hrozny vinice země, neboť její hrozny dozrály!“ 19 Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem, sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu. [b] 20 Ten lis byl šlapán venku za městem a z lisu tekla krev až po uzdy koní na šestnáct set honů [c] daleko.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.