Revised Common Lectionary (Complementary)
Kdo je jako já?
6 Toto praví Hospodin,
král a vykupitel Izraele, Hospodin zástupů:
Já jsem první a já jsem poslední,
kromě mě není žádný Bůh.
7 Kdo je jako já? Ať to ohlásí!
Ať mi to oznámí a vyloží!
Odedávna, kdy jsem ustavil svůj lid,
kdo jim oznamuje věci příští a budoucí?
8 Neděste se, nezoufejte –
vždyť jsem vám to předem jasně pověděl.
Vy jste mí svědkové!
Je snad nějaký Bůh kromě mě?
Ne, jiná Skála není,
já o žádné nevím!
11 Svou cestu, Hospodine, ukaž mi,
abych se držel tvé věrnosti.
Mé srdce ať se soustředí,
abych tvé jméno ctil!
12 Chválím tě, Pane Bože, celým srdcem svým,
tvé jméno chci slavit navěky!
13 Vždyť ty mě miluješ láskou největší,
zachránil jsi mě z hloubky záhrobí!
14 Nadutci povstali, Bože, proti mně,
tlupa násilníků pase po mém životě –
ti, kdo tě nestavějí před sebe!
15 Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý. [a]
16 Pohlédni na mě, smiluj se prosím,
svého služebníka posilni,
synu své služebnice daruj spasení!
17 Dej mi znamení své dobroty,
aby se moji nepřátelé stydět museli,
až uvidí, že jsi byl mou pomocí
a že ty, Hospodine, jsi mě potěšil!
12 Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. 13 Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. 14 Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. 15 Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, [a] Otče! 16 Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17 A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.
Utrpení a sláva
18 Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit. 19 Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. 20 Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, 21 že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. 22 Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. 23 A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. 24 Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 25 Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.
Jiná podobenství o Království
24 Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. 25 Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. 26 Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. 27 Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ 28 Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ 29 Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. 30 Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“
36 Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“
37 Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, 38 pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého. 39 Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. 40 Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. 41 Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, 42 a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. 43 Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.