Revised Common Lectionary (Complementary)
65 Žalm pro předního zpěváka.
Píseň Davidova.
2 Na Sionu ti, Bože, náležejí chvály,
sliby ti dané budou splněny!
3 K tobě přichází každý smrtelník,
neboť vyslýcháš naše modlitby.
4 Když nás přemáhají naše hříchy,
od našich vin nás očistíš!
5 Blaze vyvoleným, které zveš,
aby stanuli na tvých nádvořích!
Dobrotou tvého domu se sytíme
ve chrámu tvé svatosti.
6 Svými divy nám právo zjednáváš,
Bože našeho spasení.
Jsi přece nadějí všech končin světa
i moří dalekých!
7 Ty, jenž svou silou hory utvrzuješ,
ty, jenž jsi mocí oděný,
8 ty, jenž dokážeš zkrotit řev moře,
jekot jeho vln, bouřící národy,
9 svými zázraky ohromuješ celý svět,
od východu k západu jásot působíš!
10 Navštěvuješ zemi a napájíš ji,
zahrnuješ ji bohatstvím.
Boží potok je plný vody,
opatřuješ lidem obilí.
Ty přece zemi zúrodňuješ,
11 zaléváš brázdy, hroudy rozdrtíš,
hojnými lijáky ji obměkčuješ
a žehnáš tomu, co roste z ní.
12 Korunuješ rok svou dobrotou,
tvé stopy kanou hojností.
13 Zelené louky jsou, kde byla poušť,
pahorky se halí radostí.
Pryč, pryč odtud!
52 Probuď se, probuď, Sione,
svou silou obleč se!
Obleč se rouchem krásy své,
svaté město Jeruzaléme,
neboť už do tebe nikdy nevstoupí
neobřezaný a nečistý.
2 Otřes se z prachu, Jeruzaléme,
zvedni se, na trůn posaď se!
Strhni okovy ze svého hrdla,
zajatá Dcero sionská!
3 Toto praví Hospodin: Zadarmo jste se prodali, bez peněz budete vykoupeni. [a] 4 Toto praví Panovník Hospodin: Můj lid kdysi odešel bydlet do Egypta a nakonec ho utiskovala Asýrie. 5 Co tedy mám teď udělat? praví Hospodin. Zadarmo byl odveden můj lid a ti, kdo mu vládnou, se mu smějí, [b] praví Hospodin; mé jméno je stále uráženo, celé dny. 6 Nuže, můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: „Hle, jsem zde.“
44 Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal. 45 Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal. 46 Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47 Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. 49 Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. 50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.