Revised Common Lectionary (Complementary)
131 Davidova poutní píseň.
Nemám, Hospodine, srdce naduté,
povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím,
do ničeho, co je nad mé možnosti.
2 Což nejsem spokojený a poklidný,
jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá
ve mně duše má.
3 V Hospodina, Izraeli, skládej naději
jak nyní, tak i navěky!
Lněný pás
13 Hospodin ke mně promluvil: „Jdi si koupit lněný pás. Opásej se jím na bedrech, ale ve vodě ho neper.“ 2 Koupil jsem si tedy bederní pás, jak Hospodin řekl, a opásal se jím.
3 Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: 4 „Vezmi ten pás, který sis koupil a který nosíš na bedrech, vstaň, jdi k Pratu [a] a tam ho schovej ve skalní puklině.“ 5 Šel jsem tedy a schoval jej u Pratu, jak mi Hospodin přikázal.
6 Po mnoha dnech mi pak Hospodin řekl: „Vstaň, jdi k Pratu a vezmi odtud onen pás, který jsem ti tam přikázal schovat.“ 7 Šel jsem tedy k Pratu na místo, kde jsem pás předtím schoval, vyhrabal jsem ho, a hle – pás byl plesnivý a úplně na nic.
8 Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo: 9 „Toto praví Hospodin: Právě tak zkazím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma! 10 Tento zlý lid, který odmítá poslouchat má slova, který se řídí svým zarputilým srdcem a odchází za cizími bohy, aby jim sloužil a klaněl se jim, bude jako tento pás – úplně na nic. 11 Jako se pás ovíjí kolem lidských beder, tak jsem k sobě přivinul celý dům Izraele a celý dům Judy, praví Hospodin. Chtěl jsem, aby byli mým lidem, mým věhlasem, chválou a ozdobou, oni však neposlouchali.“
Dal jsem vám příklad
13 Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. 2 Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.
3 Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, 4 vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. 5 Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.
6 Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“
7 „Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“
8 „Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr.
„Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.
9 „Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“
10 Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11 (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“)
12 Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. 14 Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. 15 Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. 16 Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17 Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.