Revised Common Lectionary (Complementary)
140 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Zachraň mě, Hospodine, od lidí zlých,
braň mě před těmi, kdo páchají násilí!
3 Před těmi, kdo v srdci vymýšlejí zlo,
těmi, kdo každý den rozněcují boj.
4 Jako had bodají svými jazyky,
zmijí jed skrývají pod svými rty! séla
5 Chraň mě, Hospodine, od rukou ničemy,
braň mě před těmi, kdo páchají násilí,
před těmi, kdo chtějí mi nohy podrazit!
6 Nadutci na mě nastražili léčku,
upletli na mě síť z provazů,
u cesty položili mnohou nástrahu. séla
7 Říkám Hospodinu: Můj Bůh jsi ty.
Vyslyš, Hospodine, moje modlitby!
8 Hospodine, Pane, má mocná záchrano,
hlavu mi kryješ, když přijde boj.
9 Neplň, Hospodine, tužby ničemů,
jejich zlé plány ať nedojdou úspěchu! séla
10 Ti, kdo mě obkličují, hlavy zvedají –
zrádností vlastních rtů ať jsou smeteni!
11 Ať na ně prší uhlí řeřavé,
ať padnou do jámy, z níž nikdo nevstane!
12 Ať pomlouvači ztratí svůj domov na zemi,
násilníky ať dožene a srazí neštěstí!
13 Vím to, že Hospodin hájí chudáky
a že prosadí právo ubohých.
14 Jistěže spravedliví tvé jméno oslaví,
před tvojí tváří budou žít poctiví!
34 „Jsem Abrahamův služebník,“ řekl. 35 „Hospodin mému pánu velice požehnal, takže se rozmohl – dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně i velbloudy a osly. 36 Sára, manželka mého pána, pak ve svém stáří porodila mému pánu syna, jemuž dal všechno, co má. 37 Můj pán mě pak zavázal přísahou: ‚Nevybereš mému synovi manželku z dcer Kananejců, v jejichž zemi bydlím, 38 ale půjdeš do domu mého otce, k mým příbuzným, a tam vybereš manželku pro mého syna.‘
39 Když jsem svému pánu řekl: ‚Co kdyby mě ta žena nechtěla následovat?‘ 40 odpověděl mi: ‚Hospodin, před jehož tváří chodím, pošle s tebou svého anděla, aby dal tvé cestě zdar, abys mému synovi vybral manželku z mého příbuzenstva, z domu mého otce. 41 Budeš zproštěn mé přísahy, přijdeš-li k mým příbuzným a nedají ti ji; tehdy budeš mé přísahy zproštěn.‘
50 Lában a Betuel mu odpověděli: „Tato věc vyšla od Hospodina; nemáme k tomu co dodat. 51 Hle, zde máš Rebeku, vezmi si ji a jdi. Ať se stane manželkou syna tvého pána, jak řekl Hospodin.“
52 Když Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi. 53 Potom ten služebník vytáhl stříbrné a zlaté šperky a šaty a dal je Rebece. Také jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary. 54 A tak jedli a pili, on i muži, kteří ho doprovázeli, a zůstali tam celou noc.
Když pak ráno vstali, řekl: „Propusťte mě k mému pánu.“
55 Její bratr a matka však odpověděli: „Ať s námi dívka zůstane ještě pár dní, třeba deset; potom může jít.“
56 On jim ale řekl: „Nezdržujte mě tu. Hospodin přece dal mé cestě zdar. Propusťte mě, ať mohu jít za svým pánem.“
57 Řekli mu tedy: „Zavoláme ji a zeptáme se, co na to ona.“
58 Zavolali tedy Rebeku. „Odejdeš s tím mužem?“ zeptali se jí.
„Odejdu,“ řekla.
59 A tak svou sestru Rebeku i její chůvu propustili s Abrahamovým služebníkem a s jeho muži 60 a takto Rebece požehnali:
„Sestro naše, staň se matkou
nesčíslných tisíců!
Také tvé símě ať vládne
branami svých nepřátel.“
61 Rebeka a její děvečky pak vstaly, vsedly na velbloudy a následovaly onoho muže. Služebník vzal Rebeku a odjel.
62 Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mne vidí [a] (bydlel totiž v negevském kraji). 63 K večeru Izák vyšel na pole, aby přemýšlel. Pozvedl oči a hle, uviděl přicházet velbloudy. 64 Rebeka také pozvedla oči, a když uviděla Izáka, sesedla z velblouda. 65 Zeptala se totiž služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli naproti?“
„To je můj pán,“ odpověděl jí služebník. Vzala si tedy závoj a zahalila se.
66 Služebník pak Izákovi popsal všechno, co vyřídil, 67 a Izák ji přivedl do stanu své matky Sáry. Vzal si Rebeku a ta se stala jeho ženou a on ji miloval. Tak Izák našel útěchu po smrti své matky.
Nové přikázání
7 Nepíšu vám, milovaní, žádné nové přikázání, ale to staré, které jste měli od počátku – je to ono staré přikázání, to slovo, které jste slýchali od počátku. 8 To, co vám píšu, je však zároveň nové přikázání, neboť se naplňuje v něm i ve vás. Tma pomíjí a pravé světlo už svítí.
9 Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí bratra, je až dosud ve tmě. 10 Kdo miluje bratra, zůstává ve světle a nikomu není kamenem úrazu. 11 Kdo ale bratra nenávidí, zůstává ve tmě. Chodí tmou a neví, kam jde, neboť mu oči zaslepila tma.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.