Revised Common Lectionary (Complementary)
64 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Slyš, Bože, hlas mého naříkání,
před hrozbou nepřátel mě ochraňuj.
3 Před úklady zlých mě prosím ukryj,
před vzpourou tlupy zločinců!
4 Jazyky si jak meče naostřili,
jak šípy míří slovy krutými.
5 Nevinného chtějí trefit ze zálohy,
bez obav na něj náhle vystřelí!
6 Ve svých zlých plánech se utvrzují,
jednají o tom, jak pasti nastražit.
„Kdo by to viděl?“ říkají si,
7 „Kdo by vypátral naše zločiny?“
Vypátrá je Ten, jenž do nitra hledí,
jenž pátrá v hlubinách srdce člověka!
8 Bůh po nich tehdy svým šípem střelí,
upadnou náhle, plní ran!
9 Jazyky svými sami se srazí,
každý, kdo spatří je, se otřese.
10 Bázeň pak zachvátí všechny lidi,
o Božích skutcích budou vyprávět,
nad jeho dílem přemýšlet!
11 Spravedlivý se bude v Hospodinu těšit,
že svěřil se jeho ochraně.
Jásat pak budou spolu všichni,
kdo mají srdce upřímné!
Žalozpěv nad Faraonem
32 Prvního dne dvanáctého měsíce dvanáctého roku [a] jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni mu:
Považuješ se za lva národů?
Připomínáš spíš mořskou obludu!
Brouzdáš se svými řekami,
nohama plácáš do vody
a čeříš bahno v potocích. [b]
3 Tak praví Panovník Hospodin:
Roztáhnu na tebe svoji síť
a sejdou se mnohé národy,
aby tě mou sítí vytáhly.
4 Pohodím tě pak na souši
a budeš ležet jen tak na zemi.
Přivedu na tebe veškeré ptáky
a všechnu zvěř tebou nasytím.
5 Rozházím tvé maso po kopcích
a tvou zdechlinou zaplním údolí.
6 Napojím zemi tvojí kaluží,
tvá krev dosáhne až k pohořím,
budou tě plné všechny rokliny!
7 Až zdechneš, nebe zakryji
a hvězdy na něm zatemním;
slunce ukryji za mraky
a měsíc nevydá svůj svit.
8 Všechna světla, jež září na nebi,
kvůli tobě zatemním
a tvoji zem ponořím do tmy,
praví Panovník Hospodin.
9 Mnohé národy znepokojím v srdci,
až tvé kusy roznesu mezi pohany,
do zemí, o nichž netušíš.
10 Mnohé národy tebou vyděsím;
jejich králům vstanou hrůzou vlasy,
až jim zamávám mečem před tváří.
Strachy o život se bude třást bez ustání
jeden každý z nich
v den tvé záhuby.
Jak dlouho budu s vámi?
37 Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta lidí. 38 Vtom jeden muž z davu vykřikl: „Mistře, prosím tě, smiluj se nad mým synem – mám jenom jeho! 39 Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně ho trápí. 40 Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!“
41 „Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“
42 Než k němu došel, démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš okřikl nečistého ducha, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci. 43 Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí.
Zatímco všichni žasli nad vším, co udělal, Ježíš se obrátil ke svým učedníkům:
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.