Revised Common Lectionary (Complementary)
19 o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
21 Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
22 Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!
II.
23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28 Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
Vaše viny jsou překážka
59 Hle – ruka Hospodinova není krátká,
aby zachraňovat nemohla,
jeho ucho není zalehlé,
aby neslyšel!
2 Vaše viny jsou však překážka
mezi vámi a vaším Bohem,
vaše hříchy vám skryly jeho tvář,
aby neslyšel.
3 Vždyť máte dlaně potřísněné krví
a prsty plné vin;
vaše rty mluví samé lži,
váš jazyk mumlá podlosti.
4 Nikdo nevolá po spravedlnosti,
nezastává se věrnosti.
Doufají v nicotu, mluví lži,
počnou trápení a rodí neštěstí.
5 Hadí vejce vyseděli,
pavoučí sítě osnují.
Kdo jejich vejce pozře, zemře;
rozmáčkne-li je, zmije vyleze!
6 Jejich pavučiny se na šat nehodí,
neobléknou se tím, co zhotoví.
Jejich činy jsou zločiny,
na jejich dlaních lpí násilí.
7 Jejich nohy běží k neštěstí,
spěchají prolévat krev nevinných. [a]
Jejich myšlenky jsou jen zlomyslnosti,
zkáza a zhouba jsou jejich průvodci.
8 Cestu pokoje vůbec neznají,
v jejich stopách je jen bezpráví.
Své stezky pokroutili natolik,
že tudy kráčející pokoj neznají.
27 Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“
28 Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš.
„Ano, Pane,“ odpověděli.
29 Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ 30 Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ 31 Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.
32 Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem. 33 Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“
34 Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.