Revised Common Lectionary (Complementary)
19 o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
21 Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
22 Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!
II.
23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28 Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
57 Spravedliví umírají
a nikomu to nevadí;
zbožní lidé navždy odcházejí
a nikdo na to nemyslí,
že spravedliví odcházejí
před neštěstím.
2 Odcházejí v pokoji,
odpočívají na loži,
kdo přímou cestou kráčeli.
Plémě nevěstky
3 Teď ale přistupte, vy synové čarodějky,
vy plémě nevěrníka a nevěstky!
4 Komu se to posmíváte?
Komu se pošklebujete,
na koho jazyk vyplazujete?
Copak nejste děti vzpoury,
nejste plémě lži?
5 Vášnivě smilníte v posvátných hájích
a pod kdejakým stromem košatým;
zabíjíte své děti v roklích
pod skalními útesy!
6 Mezi balvany v roklích najdeš svůj úděl,
právě ony budou tvým osudem.
Vždyť právě jim vyléváš úlitby,
jim přinášíš své moučné oběti.
Copak mě tyto věci obměkčí?
7 Na vysoké a strmé hoře sis lože ustlala,
na ni jsi stoupala, abys tam obětovala.
8 Za svými dveřmi, za svými veřejemi
postavila sis památník.
Daleko ode mě ses vysvlékla,
vystoupilas na lože a doširoka odkryla;
smlouvou ses s nimi spojila,
jejich lože milovala, na úd zírala!
9 S olejem jsi za Molochem chodila,
byla jsi samá vonná mast;
do dálek jsi své posly vyslala,
sestoupila jsi až do pekla.
10 Tou spoustou cest ses unavila,
neřekneš ale: „Marná námaha!“
V tom svém údu jsi život nalezla,
a tak jsi nepolevila.
11 Koho ses tolik děsila a bála,
že jsi zradila?
Na mě sis ani nevzpomněla,
vůbec jsi na mě nedbala!
To proto, že jsem tak dlouho mlčel,
přestala jsi mě mít v úctě?
12 Já sám odhalím spravedlnost tvou
i tvé skutky – a k ničemu ti nebudou.
13 Až budeš volat o pomoc,
nech se zachránit tou svou sebrankou!
Všechny ty modly přece vítr odnese,
odvane je už pouhý dech.
Kdo se však ke mně uchýlí,
dostane zemi za dědictví
a obdrží horu mé svatosti.
Zákon a zaslíbení
15 Řeknu to po lidsku, bratři. Lidskou smlouvu [a] po schválení také nikdo neruší ani k ní nic nepřidává. Totéž platí pro 16 zaslíbení dané Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ [b] čímž je míněn Kristus. 17 Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech [c] nemůže zrušit smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení. 18 Vyplývá-li dědictví ze Zákona, nevyplývá už ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení.
19 K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. Byl vyhlášen pomocí andělů skrze prostředníka; 20 prostředník ovšem není pro jednoho, a Bůh je jeden.
21 Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. 22 Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista. [d]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.