Revised Common Lectionary (Complementary)
64 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Slyš, Bože, hlas mého naříkání,
před hrozbou nepřátel mě ochraňuj.
3 Před úklady zlých mě prosím ukryj,
před vzpourou tlupy zločinců!
4 Jazyky si jak meče naostřili,
jak šípy míří slovy krutými.
5 Nevinného chtějí trefit ze zálohy,
bez obav na něj náhle vystřelí!
6 Ve svých zlých plánech se utvrzují,
jednají o tom, jak pasti nastražit.
„Kdo by to viděl?“ říkají si,
7 „Kdo by vypátral naše zločiny?“
Vypátrá je Ten, jenž do nitra hledí,
jenž pátrá v hlubinách srdce člověka!
8 Bůh po nich tehdy svým šípem střelí,
upadnou náhle, plní ran!
9 Jazyky svými sami se srazí,
každý, kdo spatří je, se otřese.
10 Bázeň pak zachvátí všechny lidi,
o Božích skutcích budou vyprávět,
nad jeho dílem přemýšlet!
11 Spravedlivý se bude v Hospodinu těšit,
že svěřil se jeho ochraně.
Jásat pak budou spolu všichni,
kdo mají srdce upřímné!
Můj Vykupitel žije
19 Job na to řekl:
2 „Jak dlouho budete mou duši trápit
a svými řečmi mě ubíjet?
3 Hanobíte mě už aspoň po desáté –
nestydíte se mě urážet?
4 Pokud jsem opravdu v něčem pochybil,
do mé chyby vám není nic.
5 Pokud se chcete povyšovat nade mne
a moji potupu proti mně obracet,
6 pak vězte, že Bůh mi ublížil –
to on na mě hodil svoji síť!
7 Hle, volám: ‚Násilí!‘ a nikdo se neozve;
křičím o pomoc, a právo nikde.
8 Cestu mi zazdil – neprojdu,
na mé stezky vrhl temnotu.
9 Mou čest ze mne strhl jako plášť
a korunu mi z hlavy sňal.
10 Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu,
mou naději vyvrací jako strom z kořenů.
11 Svým hněvem srší proti mně
v domnění, že jsem jeho nepřítel.
12 V jednom šiku útočí jeho armáda,
proti mně vrší dobývací val,
můj stan obléhají kolem dokola.
13 Mým vlastním bratrům mě odcizil,
moji známí se ke mně neznají.
14 Příbuzní i přátelé mě nechali,
zapomněli na mě 15 i hosté mí.
I mé služebnice mě mají za cizince,
dívají se na mě jako na vetřelce.
16 Když zavolám sluhu, vůbec se neozve,
jakkoli úpěnlivě prosím jej.
17 Můj dech je odporný i mé manželce,
hnusím se své vlastní rodině.
18 Pohrdají mnou i mládenci –
jen co se objevím, nadávají mi.
19 Spřízněným duším jsem odporný,
moji milovaní mě zavrhli.
20 Nejsem nic než kost a kůže,
zbyly mi jen holé dásně.
21 Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé,
vždyť Boží ruka bije mě!
22 Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon,
nemáte ještě mého masa dost?
Pokoj vzdáleným i blízkým
11 Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci). 12 V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. 13 Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí.
14 On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala. 15 Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj. 16 V jednom těle usmířil oba tábory s Bohem, když svým křížem ukončil jejich nepřátelství. 17 Přišel a vyhlásil „pokoj vám vzdáleným i pokoj blízkým,“ [a] 18 neboť skrze něj můžeme všichni přistupovat v jednom Duchu k Otci.
19 A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny. 20 Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. 21 V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu. 22 V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.